ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Výživa jelení zvěře

Myslivost 3/2007, str. 38  Karel PLAŇANSKÝ,Myslivecká komise ČMMJ
Není snadné předstoupit před mysliveckou veřejnost s návodem jak správně vyživovat jelení zvěř. Bylo popsáno mnoho návodů jak správně přikrmovat, ale já bych se chtěl zaměřit na způsob krmení jelení zvěře s ohledem na minimalizaci škod na lesních kulturách a porostech. Budu se přitom opírat o zkušenosti se způsobem, který jsem aplikoval na lesní správě, kde jsem byl lesním správcem od června roku 1991 do ledna roku 2006.

Nemohu zde popisovat postupné kroky, které bylo nutno udělat pro správný způsob péče o jelení zvěř. Poznatky budou shrnuty v jednotlivých bodech doporučení. Od dávných dob se tato problematika řeší. Na přelomu 18. a 19. století byly popsány porosty na LS Broumov, a to tak že je nutná jejich rekonstrukce, zároveň s novým zalesněním. V důsledku toho byla jelení zvěř vystřílena a dokonce je možné nalézt zmínku, že byl střelen poslední "vadrhirsch"! Nám se tyto porosty podařilo autenticky dohledat a můžeme prohlásit, že se v minulých i současných letech v těchto poros-tech těží loupačka. Každý ať si udělá závěr sám. Ale myslím si, že jak lesnické, tak myslivecké veřejnosti, chybí bilance škod způsobených mechanizačními prostředky, které troufám si tvrdit dělají zásadnější škody na lesních porostech. Uváděné číslo škod zvěří je nakumulováno za 50 let. Proto je tak obrovské. Tento úvod jsem považoval za nutný, i když v celé šíři nemůže pojmout tuto problematiku a ani to nebylo účelem tohoto článku.

1. Faktor kli-du
Co je naprosto zásadní pro zdárnou výživu je vytvoření prostředí, které shrneme do názvu "Faktor klidu". Toto je nesmírně důležité, neboť se jedná o těžkého přežvýkavce, který ke zdárnému vývoji potřebuje v klidu přijímat paši, ale v naprostém klidu ji také přežvýkat a trávit. Neustálé narušování turistikou, houbařením, sběrači shozů a v některých případech i nočním odstřelem tento bod znemožňuje naplnit. I přesto se o to musíme pokusit. Nabízí se znovuvytvoření jelenářských oblastí, i když v současné legislativě a vytvořenými honitbami není pro to mnoho prostoru. Přesto s odpovědnými činiteli o tomto musíme hovořit a pokusit se najít společně s nimi přijatelné řešení ve prospěch jelení zvěře. Myslím si, že nazrál čas, neboť ve většině honiteb je redukce jelení zvěře skončena.

2. Zlepšení přirozené úživnosti
Nesmí zůstat pouze proklamovaným heslem. V honitbě, kde jsou pro to pod-mínky, se musí vybudovat zemědělské hospodaření, záměrně nepoužívám termínu políčka. Toto zemědělské hospoda-ření musí být dostatečně masivní, aby při větší koncentraci zvěře nedošlo ke spasení kultury do té míry, že by byla zni-čena. U rozlohy honitby 500 až 1000 ha by měly tvořit tyto plochy 2,3 % rozlohy, u honiteb s rozlohou 1000 a více ha pak 2,0 % rozlohy.
Seťové postupy se musí volit tak, aby byla zajištěna přirozená pastva pokud možno po dobu celého roku. Používáme oves, kukuřici, hrách, jetel, jetelotrávy, vojtěšku, klasickou řepku - pokud seženeme - semeno, perko, krmnou kapustu - ta dává ohromné množství zelené hmoty ještě v zimním období. Dále je možno získat například přes Ministerstvo zemědělství různé travní směsi z Rakouska pro výše položené honitby, se kterými jsou dobré zkušenos-ti.

3. Volba potravy
V neposlední řadě se správnou výživou souvisí i anatomická stavba předžaludku a žaludku jelení zvěře. Pro nás je to důležité v tom smyslu, že objemný trávník je nepravidelně pokryt papi-lami. Kniha je objemná se značným počtem listů. V předžaludcích se nalézají bakterie, které převážně štěpí vlákninu a škroby rozkládají v minimálním množství. Tyto skutečnosti ovlivňují volbu potravy pro jelení zvěř.
Z toho vyplývá, že potrava musí obsahovat minimálně 80 % vlákniny. Proto dlouhodobější nedostatek vlákniny způsobuje u jelení zvěře hladovění, úbytek baktérií, které tuto vlákninu štěpí a dietetické potíže, které následně způsobují onemocnění zvěře.
Dále je nutno si uvědomit, že v zimním období dochází ke zmenšování předžaludku a žaludku, k prohloubení papil, ke zpomalení metabolismu a to vše za účelem získání energie při možnosti získání menšího množství potravy. Proto v zimním období musíme absolutně vyloučit z krmení lepková krmiva, která v důsledku shora popsaných procesů způso-bují kvašení potravy v zažívacím traktu bez možnosti vyvrhnutí a přežvýkání. Tímto nutíme jelení zvěř loupat, neboť potřebuje kůru se silicemi k tomu, aby se této zkvašené potravy zbavila (často toto způsobuje úhyn zvěře prudkou otra-vou). V místech, kde zvěř loupe, často nacházíme žlutozelené sliny se zbytky lepkového jádra.

4. Krmení zvěře
Z výše napsaného vyplývá, že nejdůležitější složkou potravy je objemové krmivo. Proto se už v letním období připravujeme na zimu. Velice se osvědčila jetelová senáž. Pro správnou dobu kosení uvedu jednoduchou po-můcku - jetel sekáme, když je na 1 m2 rozkvetlá jedna hlavička.
Senáž nesmíme nechat dlouho zasychat, zhruba jen jeden den. Déle v žádném případě. Slisovanou senáž dopravíme na místo, kde ji skladujeme a tam teprve balíme, aby nedošlo k poškození obalu a tím k nežádoucímu máselnému kvašení za přístupu vzduchu. My naopak po-třebujeme kvašení mléčné.
Ke skladování zvolíme zpevněnou plochu, kde se nezdržují myši a obal senáže nepo-škodí. Dále krmíme kvalitní seno, může být vojtěškové.
Z dužnatých krmiv krmíme krmnou řepu nebo v menší míře řepu cukrovou - ta ale způsobuje částečné odvápnění parohu. Velmi vhodná je také mrkev. Dužnaté krmivo krechtuje-me, abychom zabránili zmrznutí. Zvěř velice ochotně bere i česnek nebo cibuli. Jednak je to zdroj vitamínů a jednak se přirozeným způsobem odčervuje.
Z jadrných krmiv doporučuji oves působí dobře na laktaci laní, dále působí přízni-vě na vývoj plodu asi ¼ hrachu z celkového množství předkládaného jadrného krmiva. Kolouši se rodí asi o 10 dní dříve, což má na jejich vývoj obrovský význam. Dále předkládáme kukuřici a kdo má možnost sehnat, jsou velmi vhodné výlis-ky sezamum indicum. Mají až 45 % bílkovin a při výživě jelení zvěře jsou naprosto nenahraditelné.
Ke krmení jsou vhodné rovněž kukuřičné siláže, kaštany, žaludy, jeřabiny. U jelení zvěře musíme vypustit termín přikrmování, neboť jelení zvěř prostě musíme denně krmit, a to někdy i dost masivně.
Krmeliště se snažíme umístnit na volném pro-stranství mimo lesní porosty. Musí být dostatečně prostorná a hlavně krmení organizujeme tak, aby každý kus u krmné-ho zařízení měl možnost přístupu k potravě. Jelení zvěř je zvěří stádní, a kdyby tomu tak nebylo, silné kusy se nasytí a odejdou od krmeliště a hladové slabší kusy s nimi. A právě slabší nenasycené kusy potom dělají škody na lesních po-rostech.
Krmeliště musí být zřízeno na zpevněné ploše, aby při větším počtu kusů u krmeliště nedošlo k zabahnění, a tím ke znehodnocování krmení.
Jako důležitý doplněk výživy v jarním období kácíme ohryzové stro-my.
Znovu zdůrazňuji, že z krmení absolutně vylučujeme lepková krmiva.
Kolem krmných zařízení musí vlád-nout absolutní čistota. Nic nesmí plesnivět, nic nesmí hnít.
Ano, je to tvrdá řehole, ale kdo chce pro jelení zvěř něco udělat, a tím i něco udělat pro les, pro toho není jiné cesty. Neměl jsem v úmyslu zahltit čtenáře tabulkami a grafy s vývojem škod na lesních porostech. Mohu s plnou odpovědností napsat, že se výrazně snížily a že byly velmi ostře sledovány. Přírodní zákonitosti, které fungují nejsou nikdy příliš složité, stačí s jelení zvěří opravdu žít, umět se dívat a pochopit její rodinný život, její potřeby. A ty potom opravdu důsledně naplňovat, tedy naplňovat v celém komplexu, který je výše uveden. Jedno bez druhého totiž nefunguje. A je třeba si také uvědomit, že s dobrou výživou souvisí schopnost zachování genetické linie. Podle nejnovějších výzkumů musí mít možnost se v říji potkat asi 2000 ks jelení zvěře. Sa-mozřejmě ne v jednom roce, ale musí mít možnost migrace. Dnešní oplocené dálnice to téměř znemožňují. A tak se odvolávám k bodu 1, ale to už je zase celá další rozsáhlá kapitola na sáhodlouhé pojednání.

Závěr
Jelení zvěř je zvěří vpravdě královskou a zasluhuje si naší pozornost. A proto názory na její úplné vystřílení ve volné přírodě a nebo naopak počty 100 ks na 1000 ha honitby jsou nesmyslné. Já se domnívám, že ani jedno ani druhé nenaplňuje představu dobrého hospodáře a že bychom měli žít v kontinuitě vývoje lesních spole-čenstev a živočišných druhů a bez jakéhokoliv zjednodušování bychom se měli v prvé řadě zasloužit, aby to co jsme převzali od svých předků řádně spravované jsme předali i našim budoucím pokračovatelům. Tento příspěvek není žád-ným dogmatem, ale je určen těm, kteří se chtějí pokusit pro les a jelení zvěř něco učinit tak, aby bylo naplněno jejich poslání.

Snímky Robert Hlavica
Zpracování dat...