Časopis Myslivost

Add Kolik ještě?

Myslivost 7/2007, str. 19  Václav SOUKUP
Zcela jistě zajímavé mediální téma srážky lesní zvěře s dopravním prostředkem je bezpochyby jednou z dalších příčin negativního náhledu laické veřejnosti na myslivce a myslivost vůbec. Novinové titulky typu: , , Statný jelen způsobil řetězovou srážku vozidel na dálnici“ apod. vyvolávají logicky u čtenáře, zvláště u automobilisty, naléhavý pocit, že ti lovuchtiví krvežízniví myslivci chovají pro svou zábavu neúměrné počty kusů zvěře, která způsobuje intenzivní obecné ohrožení a řešením je tedy zvěř vyhubit a myslivost jako přežitek zakázat.
Řadovým občanem je v současnosti myslivec vnímán jako mírně deviantní osoba se sklonem k zabíjení hlavně chráněných a vzácných zvířat, osoba, která ohrožuje se zbraní v ruce majitele oplocených zahrad při dosledu poraněné zvěře, zakládá obory, kde provozuje své zvrhlé choutky a zakazuje volný pohyb všem turistům, běžkařům či cyklistům a přístup na ta nejkrásnější místa v přírodě, která jsou přece pro všechny. Navíc jsou myslivci vlastně mafie prorostlá všemi orgány státní správy až do parlamentu a to, jak například tvrdil na ČT 1 moderátor Jan Kraus ve svém zábavném pořadu, napříč politickými stranami!
To je bohužel současný mediální obraz myslivce tak, jak je vytvářen moderními informátory - bulvárními novináři a "vtipnými" moderátory. Trend spotřeby a konzumu moderní společnosti s orientací na úspěch měřený výší finančního profitu mění přístup k tradičním hodnotám. Historie české myslivosti je historií českého národa a to, co by jinde ve světě dotačně podporovali, aby to i nadále zůstalo součástí národní kultury, je zde nerozumně považováno za pouhé hobby úzké skupiny obyvatel, léčících si touto formou trávení volného času své komplexy.
Koho zajímá intenzivní myslivecká snaha o zlepšování krajiny a životního prostředí, snaha o záchranu a udržení živočišných druhů v přírodě, péče o zvěř a nemalé prostředky investované z vlastních zdrojů do těchto a jiných oblastí, přinášející v konečném důsledku prospěch pro celou společnost. Lesníci a myslivci v dobách feudálních byli nositeli vzdělanosti a i v době totalitní to byli mnohdy jediní myslivci, kdo např. v zapadlých vískách pořádali kulturní akce apod.

Současnost přinesla intenzivní přetváření krajiny a změny v hospodaření k údajnému prospěchu člověka. Staví se obrovská nákupní a zábavní centra s rozlehlými parkovišti, silnice a dálnice s obchvaty a přivaděči. Mění se přístup k hospodaření v lesích, upřednostňován je vysoký výnos kvalitní dřevní hmoty získaný moderními těžebními a pěstebními metodami. Dřevo je těženo harvestorovými technologiemi a pěstováno za předpokladu zdecimování stavů původní zvěře. I kdysi odlehlé, zejména příhraniční oblasti, kde měla zvěř dostatek klidu a přirozeného prostředí jsou dnes automobilem po kvalitní nové silnici rychle dostupné a stávají se z nich turisticky intenzivně využívaná místa s potřebnou infrastrukturou. Jednotlivá odvětví lidské činnosti jsou ovládána mocnými lobby sledujícími zpravidla jediný cíl: vlastní finanční profit. Hlas myslivce, jako člověka myslícího na zachování přírodní rovnováhy, je nejen nevyslyšen, ale většinou ani nezazní. Technologie moci je taková, že v rámci rozhodovacích řízení soudobých projektů je myslivec ten poslední, kdo se dozví, že v okrajové části jím užívané honitby vyroste nové satelitní městečko.

V návaznosti na zmenšování životního prostoru pro volně žijící zvěř a myslivecké snaze zachovat příznivé stavy této zvěře logicky dochází k větší frekvenci situací, kdy na sebe člověk a zvíře naráží. A nejde vždy jen o fyzické střety zvěře s automobily. Ve sdělovacích prostředcích se stále častěji dozvídáme o jelení zvěři blízko lidských obydlí či divočácích v městském parku. Nejedná se o náhlou rozpustilost této zvěře, jedná se o zcela novou situaci v soužití člověka a divokého zvířete. Živočichové ztrácejí své přirozené prostředí, to je činností člověka přetvořeno. Zvěř nemá kam odejít a snaží se přežít a přizpůsobit se novým podmínkám. Například i v Kanadě či na Aljašce se díky četné populaci divoké zvěře při intenzivním osidlování za pomoci moderních technologií vyskytl stejný problém.
Nás netrápí medvědi na městských skládkách či v ulicích měst, nás trápí obrovský počet dopravních nehod způsobených střetem automobilu s polní i lesní zvěří. Pokud se v oficiálních statistikách Policejního prezídia Policie České republiky objevuje za rok 2006 počet 6177 těchto nehod, zraněných 60 lidí a přímá hmotná škoda na majetku dosáhla 1 869 000 Kč, jedná se o čísla skutečně alarmující a bezesporu o čísla, která budou mít do budoucna vzrůstající tendenci. Kolik těchto nehod ale ve skutečnosti opravdu je? Kolik jich zůstává nenahlášeno, protože škoda na vozidle byla malá nebo žádná, nebyl zraněn ani usmrcen člověk, ale kolizi s vozidlem nepřežil zajíc, bažant, srnec nebo divočák. Jaké jsou další finanční náklady související s léčením postižených osob, ztráty na zvěřině, náklady na opakované snahy zazvěření honiteb zejména zvěří drobnou?
Každý může vidět při svých cestách automobilem nedostatečně zabezpečené vozovky proti případným střetům se zvěří. Oplocení podél nově budovaných rychlostních silnic jsou nahodilá a spíše připomínají jakýsi bonus navíc, který může, ale nemusí být poskytnut. A nadzemní koridory? Má smysl postavit novou čtyřproudovou komunikaci, po roce nechráněného provozu ji zčásti uzavřít a další rok budovat nový nadzemní přechod pro zvěř? Vždyť zvěř již musela změnit svá teritoria i migrační návyky nebo zahynula pod koly automobilů. Nezbývá než se v takovém případě zamyslet nad tím, je-li tato mnohamilionová investice skutečně přínosem pro zvěř či jen zdrojem zisku pro projektanta a následného vykonavatele takové zakázky.

Iniciovat systematické řešení uvedených problémů je bezpochyby příležitost pro mysliveckou obec. Příležitost, jak hájit své zájmy s příznivým dopadem na celou společnost. Nám myslivcům nezíská respekt a prestiž žabomyší válka o postavu na rysa mířícího myslivce v dětském Večerníčku. Je spíše nutné poukazovat a přispívat svými názory k aktuálním problémům společnosti. Být skutečně silná lobby hájící to, o co nám všem primárně jde (nebo by mělo jít) - rovnováhu životního prostředí s dostatkem prostoru pro chov a péči o zvěř s možností uchování mysliveckých a loveckých tradic příštím generacím.

Naskýtá se samozřejmě otázka vhodných nástrojů pro energické a úspěšné řešení takových či podobných záležitostí. Zde nelze souhlasit s Ing. Jaroslavem Kostečkou, jednatelem Českomoravské myslivecké jednoty, kdy na otázku výskytu velkých šelem vyslovuje názor, že myslivci by se zásadně neměli vyjadřovat v takových kampaních a že rozhodnout má veřejnost. Proč? Rozho- dně jsme my myslivci (a zejména ti lokalitně místní) dostatečně kvalifikováni pro vyslovení odborného názoru k této otázce. A jaká to veřejnost má vlastně rozhodnout? Tam, kde minimálně nepřispíváme my svým odborným názorem ke správnému rozhodnutí rozhoduje někdo jiný. V tomto případě možná ochranářská, v jiném případě třeba stavební lobby. Vsadím se, že kdybychom nechali veřejnost rozhodnout, co se zvěří kolem silnic, rozhodla by automobilová veřejnost: zvěř vystřílet, ať můžeme jezdit rychle a bezpečně. Pak by mohli přijít ke slovu ti Ing. Kostečkou zmiňovaní lovící policisté.

Českomoravská myslivecká jednota, organizace sdružující jednotlivé myslivecké spolky a drtivou většinu našich myslivců, by měla zřetelně a důrazně formulovat po předchozí vnitřní diskuzi svá stanoviska k otázkám souvisejícím s mysliveckými záležitostmi směrem k veřejnosti, státním orgánům a ostatním zájmovým skupinám. V oblastech, kde se podaří sladit naše a veřejné zájmy (a tím bezpochyby prevence dopravních nehod je), můžeme v budoucnu zvýšit prestiž a respekt a postupně změnit pohled veřejnosti na myslivce ne jako na nezodpovědného bouchala ubohých zajíčků, ale jako aktivního člověka hájícího příznivé životní podmínky pro zvířata i lidské obyvatele krajiny.

Václav SOUKUP
předseda MS Kopce Olešná
Snímek Zuzana Nielsenová

Zpracování dat...