Časopis Myslivost

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Jaroslav Šprongl
O tom, kdy a jak mají pojišťovny plnit, především z různých typů „povinného ručení“, se vedly, vedou a budou vést diskuse. Ať si to chceme připustit nebo ne, pojišťovnictví je „džob“ jako každý jiný a pojišťovny logicky hledají skuliny, jak se z placení vykroutit a vylepšit si tak hospodářský výsledek. Nejinak je tomu v myslivosti, kde se na toto téma v poslední době diskutuje zvláště živě. Tak se na jeden takový případ – a na názor našeho Nejvyššího soudu na něj - pojďme podívat …

BEZ POVOLENKY ANI RÁNU

"Chlapi, takhle se nikam nedostanem," cinkal - a posléze až bušil - vidličkou do prázdné pivní láhve předseda Mysliveckého sdružení Hora, který jako obvykle vedl schůzi. Předmětem sváru, kvůli němuž se její účastníci překřikovali jeden přes druhého, bylo umožnění cizím lovcům zúčastnit se odstřelu srnčího. Nejednalo se o nějaký velkorysý poplatkový lov pro zazobané němčíky nebo rakušáky, ale o možnost, aby si člen sdružení mohl pozvat hosta. "Takhle tu budem sedět do rána!" pokračoval svým sytým barytonem v pokusu přehlušit tu vřavu - a kupodivu se mu to zdařilo. "Takže já to shrnu. Protože hlasování bylo už dvakrát patový jak ve sněmovně a nějakou melčákovštinu k nám nehodlám zavádět, rozhodnu to já a bude to takhle: každej si může pozvat v tejhle sezóně jednoho hosta s tím, že mu postoupí sobě přidělenej kus. Jasný?! Radši ještě jednou . Na co máte povolenku od hospodáře, to si prostě může střelit váš host místo vás! Ale pozor! Toho svýho hosta nespustíte s očí, eště lepší bude, když se vás bude držet pořád za šos. Aby se nám po honitbě netoulali cizí . A ještě jednou pozor! Tady Jenda, hospodář, to musí, říkám musí vědět předem a vystaví mu povolenku. Bez ní ani ránu!"
"Není to zbytečný papírování, předsedo?" namítl věčný oponent Mirda. "Ne, Mirdo, ze zákona bez povolenky s puškou do lesa nesmíš a u nás se zákony porušovat nebudou!" usadil ho předseda. "A se mnou přijde zákon, Dagu Badmane," zacitoval Mirda spíše jen pro sebe k pobavení nejbližších sousedů z české filmové klasiky - a tím všechny protesty skončily, věc byla jasná, schůze se mohla posunout k dalším problémům.
***
Obavy některých schůzovníků, že "cizáci" jim vystřílí revír, se ukázaly jako liché. Červen se přehoupl do července a schválenou možnost využil jediný člen Myslivecké sdružení Hora, Vilda, který pozval svého švagra. A všichni věděli, proč - příbuzný z jižní Moravy zval Vildu pravidelně na zaječí hony s bohatým výřadem, o nichž se myslivcům tady v podhůří mohlo jen zdát. Tam dole na jihu zase přišla povolenka na srnce pro každého tak jednou za tři roky.
Další srnec čekal na Mirdova kamaráda z vojny. I tam šlo o malou "protislužbu", vzájemně se zvali na různé myslivecké akce, ale u Radka, tak se jmenoval, to byl jiný případ než u Vildova švagra. Radek si na srnce dlouho nepotáhnul, protože v domovském sdružení neplnil svoje povinnosti a měl taky pár malérů. Sice drobných, ale když se to nasčítalo, přišel na dva roky o povolenku na srnčí. Teď byl s Mirdou domluven, ale pořád nemohli najít vhodný termín. Až těsně před Cyrilem a Metodějem Radek najednou zavolal, že by přijel ještě ten večer, něco mu odpadlo. Mirda jen do mobilu přikývnul a pamětliv pokynů nebo spíše rozkazů předsedy, rozjel se za mysliveckým hospodářem.
"Starej je vodjetej," sdělila mu hospodářova žena. "Mladý nahazujou barák a tak jim jel vo těch volnejch dnech píchnout." Mirda si jen povzdechl: "Dyť sem říkal, že je to jen zbytečná papírová buzerace." "Jo, jo," přikývla mu nedoslýchavá manželka hospodáře, "tuze práce tam maj, tuze práce ." Mirda se rozloučil a cestou domů přemýšlel. Radek je už na cestě. Samozřejmě můžou jít až ráno - jenže povolenka zase nebude, protože hospodář se vrátí až za tři dny. Pokusil se mu dovolat, jenže mobil byl vypnutý. "Jako obvykle", pomyslel si Mirda, "ten ho snad zapíná, jen když sám chce někam volat. A možná ho nezapne ani tehdy a diví se, že se nedovolal ."
A tak když Radek dorazil a srdečně se přivítali, rozhodli se oba borci, kteří si s příkazy a zákazy nikdy až takovou hlavu nedělali, že na srnce vyrazí hned. Kdo by je taky mohl načapat? Policie do lesa nechodí, protože se bojí pytláků, a myslivečtí strážci jsou kamarádi ze sdružení. A kdyby přece, Mirda povolenku má a kdo dokáže, kdo vlastně lovil? A ulovil - bude-li jim Hubert nakloněn?
Hubert jim ale nakloněn nebyl, bylo taky dost větrno a zpočátku drobný déšť začal houstnout, tak vyrazili hned se stmíváním na zpáteční cestu. "Pojď, vezmem to tady zkratkou, ale bacha, klouže to!" rozhodl Mirda. "A radši vybijem, už jsme mimo naši honitbu." Radek jen přikývl a chystal se vybít. Takříkajíc za pochodu. A stalo se, co se stát nemělo! Uklouzl a jak padal, vyšla rána, která zasáhla Mirdu. Další Radkův malér, ten největší a nejhorší, byl na světě! Místo hezkého mysliveckého zážitku se srncem ho čekaly ty nejhorší zážitky s policií a soudy.
Popisovat další okamžiky onoho večera by bylo zbytečné. A vcelku nezajímavé - alespoň pro normální smrtelníky, jen krvelačný Blesk nebo senzacechtivá Nova by na tomto místě pokračovaly v reálu. Mobil, záchranka, první ošetření, sepsání protokolu. Zajímavé to pro nás, myslivce, bude až dál. I když rána, naštěstí, nebyla nijak vážná, Mirda si pár dní v nemocnici a pak doma poležel. A tak mu vznikla škoda na zdraví, kterou Radek, který byl z celé věci opravdu nešťastný, okamžitě zaplatil. Sice ne tolik, aby ho to zruinovalo - ale stejně byl přesvědčený, že je pro tenhle případ pojištěn a peníze se mu vrátí. Jenže když pak chtěl vytáhnout onu sumičku z pojišťovny, ta ji odmítla vyplatit. A tady naše soudnička (od slova soud, soudit se) teprve pořádně začíná.
***
Protože jak soud první instance, tak soud odvolací to viděly prakticky stejně, pojďme se hned podívat do Brna k Nejvyššímu soudu, kam podal Radek, tedy jeho advokát, dovolání. O co vlastně v téhle kauze šlo?
Příslušná pojišťovna, kde byl nešťastný střelec jako člen myslivecké organizace automaticky po zaplacení členského příspěvku pojištěn, odmítla plnit, tedy proplatit mu částku, kterou už uhradil Mirdovi. Důvod? Podle pojišťovny nikoliv pro neopatrné chování na lovu, při vybíjení zbraně (to by taky nešlo, to není důvod k vyvázání se z povinnosti platit), ale proto, že když Radek neměl u sebe povolenku k lovu a ani nebyl přítomen myslivecký hospodář, tak vlastně o žádný lov nemohlo jít a pojistné plnění podle příslušného paragrafu zákona o myslivosti nelze na tuto situaci uplatnit. Navíc ke zranění došlo mimo honitbu.
Radek si samozřejmě myslel pravý opak - lovil, tedy vykonával právo myslivosti a pojišťovna neměla důvod vykrucovat se.
A co na to naši soudci nejvyšší? K překvapení leckoho se přiklonili k výkladu pojišťovny i obou nižších soudů, tedy že lov bez povolenky není vlastně žádný lov a tak se na něj "povinné ručení" nevztahuje!
Skoro přesně to znělo takto:
"Lov bez vydané povolenky, ani vybíjení zbraní na cestě, která tvořila hranice mysliveckých revírů, nebyly výkonem práva myslivosti a nezaložily tudíž ani právo na pojistné plnění podle citované pojistné smlouvy." A bylo to!
A protože na činy nesouvisející s výkonem práva myslivosti se uvedené pojištění neorientuje a případné pojistné plnění nevztahuje, pojišťovna byla zase jednou za vodou a Radek tak za tu svou nepozornost pěkně zaplatil. Ostatně za svou neúctu k "papírování" zaplatil nejvíc Mirda, z kterého se tak ze dne na den stal až militantní zastánce byrokracie. Poučení?
Bez povolenky v lese ani ránu!

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 46 (povolenka k lovu), § 48 (povinné pojištění) zákona o myslivosti.
Na motivy skutečného judikátu Nejvyššího soudu ČR
připravil Jaroslav ŠPRONGL

Zpracování dat...