Časopis Myslivost

Co dokáže kuna

Myslivost 7/2007, str. 36  Karel ZVÁŘAL
Kuna je elegantní a sympatické zvířátko, které patří do naší přírody odnepaměti. Setkat se s ní ve dne lze pouze v době kaňkování, kdy jsou tyto šelmičky velmi aktivní a krátká noc jim na vybití energie nestačí. Jinak je to opatrný noční lovec, o jehož blízké přítomnosti svědčí často pouze stopy nebo značky trusu na kamenech a pařezech.
Kuna skalní (Martes foina) je dnes početná i ve městech a na vesnicích, kde ujídá nepřítomným domácím mazlíčkům granule, porce masa dřímajícímu hafanovi přímo před nosem, a ke své původní "profesi", tedy lovce myší a plenitele kurníků či holubníků, se uchyluje pouze v nouzi. V lesním prostředí a v polních biotopech většinou žádný zdroj nevyžadující námahu nemá, a je tedy nucena lovit, případně sbírat spadané ovoce. A že je to lovec mistrovských kvalit, nad jehož výkony často kroutím hlavou, si dovolím předestřít po zkušenostech s touto čokoládovou šelmou.
Zabývám se bionomií ptáků obývajících ptačí budky, tedy především puštíkem obecným a také pěvci, z nichž nejhojnější jsou sýkory. Od začátku mé činnosti bylo zřejmé, že kuna bude zdatný protivník, protože dřevěné sovníky nejenže zhusta plenila, ale dělala si v nich zásoby a nejednou v nich vrhla potomstvo. Proto jsem byl postupně nucen, ač velmi nerad, přejít na instalaci budek z plastových barelů. Do stěny barelu nemůže kuna zatnout drápy a při nízko vyřezaném vletovém otvoru jsou sovy v bezpečí. Část dřevěných budek jsem si však ponechal a boční stěny oplechoval v domnění, že tím kunu od plenění odradím.
Rok nebo dva to fungovalo, ale kuna se postupně zdokonalovala a promyšleným způsobem se jí podařilo bariéru překonat. Jen poškrábaná stěna a pár chloupků zachycených na hraně plechu dosvědčovalo, že jsem se v odhadu opět zmýlil. Kuna dovede využít každého chytu, ať díry v plechu od hřebíku, nebo milimetrové škvíry, kde plech nedoléhá ke střeše. Proti světlu je vidět, jak tlapkou zkouší mnohokrát plochu oplechování, než se jí podaří najít slabé místo.
Puštík obecný je poměrně statná sova, která útočí i na člověka, když kroužkuje nebo váží její mláďata. Nepochybně je tato sova schopna kunu zahnat, pokud ale včas odhalí její záměr. Jenže kuna si je toho vědoma a plení budku ve větrném nebo deštivém počasí, kdy zvuková kulisa vytváří "kouřovou clonu" a sova neslyší škrábání kuních drápů po kmeni. Kuna tak nečekaně vnikne do budky a samička puštíka je ráda, když na poslední chvíli vyskočí z otvoru. Na preventivní útok je již tím pádem pozdě a kuna si pochutná na tučných mláďatech nebo vejcích. Samice puštíka sedí na hnízdě v době líhnutí velmi pevně a sama se tak často stane obětí svého lesního souputníka.
Lezecké umění je však pouze jedna stránka její dokonalosti. Kdybych to neviděl na vlastní oči, považoval bych to za latinu. Tedy to, s jakým břemenem je kuna schopna vyšplhat po kmeni a kořist si v budce uschovat. Kuna je také velká sběratelka, chce se říci až fetišistka. Starou rukavici, srnčí lebku, prasečí čelist, plechovku od sardinek - to vše lze najít v budce obývané kunou. Čtenáře však bude asi zajímat, jaké úlovky kuna ukrývá v budce. Krtek jí zřejmě moc "nejede", protože bývá nejčastěji odkládán na zlé časy. Jinak veverky, malé zajíčky, srnčata - nikdy celá, vždy jen hlava nebo končetina. K nejkurióznějším nálezům v budce patří celá káně, pravděpodobně nalezená pod vysokým napětím. Dále netknutá dospělá domácí slepice bez hlavy, se kterou se vláčela od nejbližší vesnice nejméně 700 m. S takovým dvoukilovým úlovkem se jí určitě špatně šlo, resp. hopsalo. Podle mého soudu musela slepici smýkat pozpátku, tedy zadkem ve směru pohybu. Co jsem však nechápal vůbec, jak tuto objemnou a těžkou kořist vytáhla nahoru a protáhla vletovým otvorem o průměru 13 - 14 cm! Ale to ještě není všechno. Několikrát jsem našel v budce ježka, kterého zřejmě našla na cestě. Budka tím byla pro sovy neobyvatelná, protože sova si s tímto předmětem neporadí a nedokáže jej odstranit.
U jedné budky jsem zažil doslova šok. Jelikož budky vystýlám upěchovanou slámou, nechápal jsem, proč je najednou jaksi divně rozcuchaná a nadzvednutá. I chtěl jsem ji řádně udusat. Rukou mi projela palčivá bolest. Až teď jsem se dobře podíval a spatřil ve slámě stočeného mumifikovaného ježka. Je možné, že ho takto zahrabala již mrtvého kuna. Pro mě pravděpodobnější verze je ta, že kuna donesla ježka do budky živého, možná ochrnutého po přejetí autem, a ten se do slámy zavrtal sám. A jak s ježkem kuna šplhá? Musí ho držet za nohu, jinak si to neumím představit.
U těchto nelogických aktivit, kdy kuna hromadí ježky nebo zvětralé lebky a kosti velkých zvířat, vyniká jeden případ, kdy jsem našel jednu budku plnou malých bažantích kuřat. Prostorná dřevěná budka pro poštolku na topole byla léta neobsazovaná, a tak jsem se ji rozhodl přehodit na lepší místo. K mému úžasu byla do poloviny zaplněná kostřičkami malých bažantích kuřat, vysypal jsem z ní asi 20, možná 25 rozpadlých kadaverů. Blízko byla odchovna bažantů, kuna zřejmě znala cestu, jak se k nim dostat, protože nalovit v přírodě tolik bažantíků mi přišlo nepravděpodobné. Kuna sice zabíjí často z lovecké vášně víc než spotřebuje, ale uprostřed léta si dělat zásoby, když to okamžitě napadnou mouchy, to je aktivita více než zbytečná, protože si tak znehodnotí kořist, která ji mohla posloužit v zimě.
Kuna nejenže je silná a mrštná, je také překvapivě chytrá. Budky pro pěvce napodobují přirozené dutiny od strakapoudů a zdálo by se, že to jsou malé ptačí pevnosti. Ne tak pro kunu. Kam nemůže vlézt celá, prošmejdí prostor za otvorem alespoň tlapkou. V letech, kdy jsou myši v latenci, tedy v minimálních počtech, věnuje se kuna liniím ptačích budek pravidelně.
S kolegou O. Kužílkem jsme instalovali v polovině osmdesátých let severně od Zlína asi 200 budek pro sýkory a jiné pěvce. Za otvor dovnitř jsme vždy přibili 3 cm široký hranolek, který kuně bránil zamířit tlapkou dolů a většina hnízd nebo nocujících sýkor byla v bezpečí. Někteří ptáci však postaví hnízdo příliš vysoké, téměř až po otvor. Kuna toho hned využije a hnízdo i se samicí vyplení. Jen hromádka peří pod budkou a vytržená výstelka dokazuje, jak šikovné je to zvířátko. Ačkoliv to není nový poznatek a správný návod na ptačí budku s bariérou proti kuně počítá, přesto i dnes se vyrábějí ve velkém budky, které mají do ideální podoby daleko.
Ing. Vašík z Bystřice pod Hostýnem objednal na naši žádost u Lesů ČR asi 150 budek vyráběných na zakázku v jednom z odštěpných závodů. Nahradili jsme jimi rozpadající se budky naše, neboť ani kvalitní nátěr nezabrání hnilobě dřeva, hlavně dna a zadní stěny. Budky jsou to na pohled pěkné, ohoblované i zevnitř, což funguje jako past na netopýry, a nemají ani hranolek za otvorem. Střecha je zkosená dozadu, což kuně umožňuje pohodlnou pozici pro plenění. Jelikož se dokáže natáhnout jak harmonika, zadní nohy má na střeše, jednou přední tlapkou se opírá o přední stěnu a druhou šátrá dovnitř. Protože budky potírám blátem, aby je houbaři nechali na místě, lze na zaschlém jílu vidět množství škrábanců a stop po propracovaném stylu kuny. Takto špatně vyrobená budka splňuje všechny ergometrické parametry pro plenící kunu: dozadu zkosená dřevěná střecha, otvor daleko od střechy a absentující již zmíněný hranolek. Pokud někde máte také takové budky, bude žádoucí při údržbě budek doplnit tuto bariéru.
Proto vždy apeluji na výrobce budek, ať věnují velkou pozornost jejich konstrukci, protože špatně vyrobená budka funguje jako živá zásobárna pro kunu. Zvláště pak, není-li po vyhnízdění čištěna, jsou ptáci spící na vysoké výstelce snadnou kořistí kuny. Do hluboké vyčištěné budky kuna tlapkou nedosáhne. Střechu je dobré oplechovat nebo pokrýt starým tvrdým linoleem, aby nemohla do střechy zatnout drápy. Otvor vyvrtat blízko prodloužené střechy, která kuně brání zaujmout správnou "pracovní polohu". A jako jistota hranolek za otvor. Jedině takto vyrobená budka slouží svému účelu, tedy hmyzožravým ptákům, a nikoliv jejich predátorovi.
Díky orální vakcinaci je kun v naší přírodě určitě nadstav. Není výjimkou slyšet z jednoho místa i dvě dvojice kun bojujících o teritorium. A že je to ďábelský řev uzná ten, kdo to někdy zaslechl zblízka. Potkat se s kunou ve dne je spíše otázka náhody. Pokud s sebou nemáme psa, který ji zažene na strom, kuna rychle zmizí v dáli. Efektivní způsob, jak snížit vysoké stavy kun, jsou vhodně umístěné zátvory. Jelikož při svých aktivitách navštívím desítky honiteb, vím, jaké rozdíly jsou v používání zátvorů. Tam, kde je mají, se snaží aby byli úspěšní a vždy chytnou aspoň neopatrné mladé kuny. Na starou je nutné vnadit již od léta, aby si na podezřelou rouru zvykla a probíhala skrz ni bez obav. Až se nalíčí naostro, musí být pro kunu pouhá rutina vlézt dovnitř. Pokud navnadíme až začátkem listopadu, opatrná kuna často léčku prokoukne a zanechá hromádku s peckami na střeše zátvoru. Aby se nám zátvor neztratil, je lepší ho umístit do seníku, na zamykatelnou kazatelnu nebo do stodoly. V listopadu bývá ještě houbařská sezóna a sám mám někdy pokušení vypustit z betonového zátvoru chycenou kunu stočenou do klubíčka a nevinně koukající.
Udává-li se u lišky několikanásobné překročení optimálních stavů, tedy jedna liška na 500 ha, u kuny bude situace podobná. Přestože je to milé a úhledné zvířátko, které chované v zajetí nahradí pejska, je nutné jeho stavy udržovat v rovnováze. Kuna nemá v přírodě přirozeného regulátora, kromě orla skalního. Tuto roli musí na sebe vzít člověk, protože vakcinací proti vzteklině způsobil ozdravění populace kuny a lišky. Část veřejnosti sice s jakoukoliv "umělou" regulací stavů zvěře nesouhlasí, ale tito lidé zřejmě nikdy nebyli v přírodě, aby poznali, jak to doopravdy funguje. Staré přísloví "všeho s mírou" platí u predátorů beze zbytku. Kdyby se šelmy živily pouze lovnou zvěří, lze takovou kritiku i pochopit. Ale predací jsou ohrožena také chráněná zvířata, např. sýček, koroptev nebo tetřívek, a proto je nutno dívat se na věc vyváženě. Při dnešním stavu, kdy z kuny se stalo prakticky městské zvíře, se není třeba obávat o její budoucnost. Volná teritoria nahradí nové pokolení během necelého roku. Doba lovu omezená na dva měsíce nemůže tedy populaci této šelmičky vážněji ohrozit.
Karel ZVÁŘAL
Snímek Zdeněk Špaček

Zpracování dat...