Časopis Myslivost

HOLUB HŘIVNÁČ - Columba palumbus

Myslivost 7/2007, str. 31  Text a snímky Jiří LIŠČÁK
Asi 42 cm dlouhý holub řádu měkkozobí, na svrchní straně, hlavě a křídlech modrošedý, přední část křídel s bílou skvrnou. Krk leskle zelený s bílými skvrnami po stranách. Narůžovělá hruď, modrošedé břicho. Světlešedý ocas, na konci tmavý pruh. Červené stojáčky, žlutá světla.


Největší a nejkrásnější z holubů žijících ve střední Evropě je holub hřivnáč. V minulosti výhradně lesní, velice plachý pták. V současné době je však častým obyvatelem větších městských parků a hřbitovů. Má rád i menší lesní remízky, větrolamy nebo větší zahrady. Ve velkých městech hnízdí dokonce na stromech v ulicích, či náměstích. Na jih Moravy přilétá ve velkých hejnech v první polovině měsíce března. Brzy po příletu se samci ozývají svým typickým houkáním. Já jsem je ale několikrát pozoroval již koncem února, a to v Bílých Karpatech, v blízkosti krmelišť, která jsou v této době plná potravy, také díky mým přátelům, kteří se po celý rok o zvěř starají. To jsem v honitbě Karpaty u svého přítele Vladimíra Valáška fotografoval srnčí zvěř. Během roku holub hřivnáč na jižní Moravě zahnízdí celkem dvakrát, někdy i třikrát. Samci při toku za letu při stoupání na sebe upozorňují hlasitým tlesknutím křídel. Se stavěním hnízda si nedělají žádné starosti. To je chatrné, z několika málo tenkých proutků, většinou vysoko v korunách listnatých nebo jehličnatých stromů, někdy však i poměrně nízko v keři. Samice snáší téměř pravidelně u každé snůšky dvě bílá vajíčka, na kterých se při jejich zahřívání pravidelně střídá se samečkem. Po vyrušení na hnízdě hřivnáči snůšku většinou opouští a staví si nové hnízdo. Mláďata se klubou po 18 dnech. První dny je rodiče krmí "holubím mlékem". Potravu holubů hřivnáčů tvoří hlavně semena různých rostlin, jejich zelených částí, pupeny listů, obiloviny, semena šišek, žaludy, hmyz. Za tři týdny mláďata opouští hnízdo. V této době jim ještě chybí bílé skvrny po stranách krku. Ještě několik dnů se mladí ptáci zdržují v blízkosti svých rodičů, ti se ale již připravují k druhému zahnízdění.
Pamatuji si na první setkání s těmito nádhernými ptáky. To jsem jako dítě našel hnízdo holuba hřivnáče v nízkém keři. Holubice seděla pevně na mláďatech a já jsem z několika málo metrů s úžasem obdivoval její nádherně uhlazené peří na hlavě. Seděla bez pohybu a pozorovala mě krásným žlutým okem.
Z fotografování tohoto ptáka na hnízdě při krmení jsem měl docela obavy, neboť vím, že je velice plachý a ostražitý. Pokud je vyrušen na snůšce, tak tuto většinou opouští a staví si nové hnízdo. Nicméně počátkem července roku 2000, pozdě odpoledne, jsem umístil svůj kryt u hnízda v koruně velké košaté vrby v polích za Nosislaví, v době, kdy zde již byla dvě mláďata ve stáří asi deseti dnů. Hnízdo bylo ve spleti vrbových větví ani ne tři metry nad zemí. I když vrba byla docela velká, kryt jsem měl jen necelé tři metry od hnízda. Bylo to docela blízko, ale jinou možnost, pokud jsem chtěl vidět přímo do hnízda a nechtěl jsem zde stavět nějaké lešení, jsem neměl. Při stavění krytu jsem si všiml, že mladí ptáci jsou již nakrmení, a proto v den fotografování musím přijít ke hnízdu dříve. To bylo následující den, v půl třetí odpoledne. Po mém příchodu ke stromu s hnízdem zde staří ptáci nebyli. Mláďata, která ještě neměla peří, měla skutečně prázdná volata, což mě povzbudilo. Věděl jsem, že mám reálnou šanci se během hodiny dočkat starých ptáků. V klidu jsem se usadil pod maskovací sítí a čekal. I když říkám v klidu, nebyla to až zase tak docela pravda. Seděl jsem totiž na větvi a po malé chvilce jsem si vždy musel přesednout, neboť to nebylo zrovna dvakrát příjemné sezení. Po půl hodině se spustil prudký déšť. Staří ptáci však nepřilétli. Pozoroval jsem mírně promoklá mláďata a zvažoval, zda nemám opustit svůj kryt. Naštěstí ani ne za necelou čtvrt hodinu přestalo pršet a opět vysvitlo slunce. Jeho paprsky dopadaly přímo do hnízda na malá holoubata. Zanedlouho se někde z nedalekého stromu ozývá holub, který stále houká. Nevím, zda o mně ví. Maskovací síť tu visí pouze jeden den. Čas se mi zdá nekonečně dlouhý. Po chvíli se mláďata na hnízdě postavila. Stále se však nic neděje, není slyšet ani starého ptáka. Naposledy měním pod sítí polohu, tak, abych se již nemusel hýbat. Nějak podvědomě cítím, že starý holub sedí již někde na stromě, kousek od hnízda. Opatrně ho hledám přes otvor v krytu. Tak kde je? Najednou ho vidím. To není možné! Sedí necelé dva metry ode mne. Pozoruje hnízdo s mladými. Pták je klidný a jako by se mu ani nechtělo krmit mláďata. Takto na jednom místě je asi pět minut. Stále nevěřím tomu, že se mi podaří vyfotografovat holuba hřivnáče na hnízdě při krmení. Je tak blízko. Neustále pozoruje mláďata na hnízdě, krytu ani část teleobjektivu, který vyčnívá s pod maskovací sítě si nevšímá. Zjišťuji, že se mi třesou ruce. Fotoaparát držím v ruce, bez pomoci tyče či stativu. Na stromě by to nebylo ani možné. Hřivnáč se najednou ještě více přibližuje ke hnízdu. Nyní již stojí na větvi přímo nad ním. Mláďata mávají křídly a pískotem se dožadují potravy. Úplně klidný starý pták seskakuje na okraj hnízda a já okamžitě zaostřuji teleobjektiv Minolty a pořizuji první záběr. Cvaknutí závěrky fotoaparátu ptáka vůbec neruší. Okamžitě pořizuji další záběry hřivnáče při krmení mláďat. Toto trvá necelé tři minuty. Poté pták odlétá. Od nepohodlného sezení necítím sedací část těla, a tak si přesedám. V tu chvíli odlétá druhý holub, který seděl někde na větvi poblíž hnízda a o kterém jsem vůbec nevěděl. Tak to je škoda. Nějaké zdařilé fotografie snad budu mít a snad budu mít čas se sem ještě alespoň jednou dostat. Nemyslel jsem si, že fotografování holuba hřivnáče bude nakonec tak snadné. Kvůli pracovním povinnostem jsem se ke hnízdu dostal až o několik dnů později, to už ale mladí ptáci na hnízdě nebyli a poletovali někde po okolí.
Od srpna až do konce září můžeme spatřit velká hejna holubů hřivnáčů na polích společně s divokými hrdličkami, jak zde vyhledávají potravu. Koncem září až začátkem října odlétnou do nedaleké jihozápadní Evropy. Je pravdou, že od té doby jsem již tyto nádherné holuby na hnízdě nefotografoval, neboť jsem nenašel jejich hnízdo pro mne na vhodném místě, což znamená poměrně nízko nad zemí a hlavně s dostatečným světelnými podmínkami. V každém případě se k fotografování těchto nádherných ptáků na hnízdě ještě jednou vrátím. V loňském roce jsem ale fotografoval holuby hřivnáče v parku jednoho lázeňského města, kde se zdržovali společně s domácími holuby a kavkami. Nafotografoval jsem několik kinofilmů. Holubi hřivnáči zde ztratili téměř svou plachost a s ostatními ptáky si brali nabízenou potravu od lázeňských hostů.


Zpracování dat...