Časopis Myslivost

Když je myslivost ušlechtilou zálibou

Myslivost 7/2007, str. 29  Jiří Kasina
Nové myslivecké muzeum ve Stainzu sídlí v zámku Franze graf Merana. Tento mladý šlechtic, majitel panství a potomek jedné z větví Habsburků nejenže zásadním způsobem podpořil vznik muzea, ale doslova se vyžívá v myslivosti. Zdůrazňuji že v myslivosti, ne v lovu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dovolte mi na důkaz tohoto tvrzení zprostředkovat procházku jeho honitbou.
Celkem spravuje Franz graf Meran honitbu o velikosti 2300 ha honební plochy, je položena západně od Stainzu na úbočí hřebene hor. Nejnižší místo je v nadmořské výšce 330 m n.m., nejvyšší vrchol dosahuje nadmořské výšky mírně přes 1400 m n.m. To s sebou přináší velkou členitost a rozmanitost, v dolní části se specializuje na chov srnčí zvěře a bažantů, ve středních polohách je kromě srnčího dominantní černá zvěř, z drobné zvěře je v lese nespočet jeřábků, ve vrcholových partiích žije populace lesního kamzíka a tetřevi.

Doslova na dohled od zámku se nachází obora pro srnčí zvěř, ano opravdu obora, důsledně oplocených 180 ha mozaiky lesních porostů a luk s několika rybníčky. Na této ploše chová majitel asi 140 kusů srnčí zvěře, z toho je podle jeho odhadu asi 60 - 80 srnců, ročně loví asi 40 srnců, celkem loví 80 kusů srnčí zvěře. Neuvěřitelné hustoty dosahuje důmyslným členěním ploch, vytvářením průseků, v oboře nechává pruhy kukuřice, topinambur, vojtěšky či jiných plodin. Jelikož oborou procházejí značené turistické cesty, záměrně nechal cesty utvářet tak, aby neměly dlouhé rovné úseky, kde by byla na dálku zvěř rušena, systematicky jsou vytvářeny promyšlenou těžbou v lese optické předěly mezi teritorii srnců. Zvěř je kromě potravy z potravních políček přikrmována granulemi podle receptur vytvořených po konzultaci s Institutem ekologie zvěře. Obora také slouží jako objekt pro výzkumná sledování Institutu.
Překvapením bylo, že se o zvěř v celé honitbě, ne jen v oboře, stará kromě majitele pouze jeden myslivec, který má navíc svoje civilní povolání v agrární komoře, loví tedy vlastně jen po práci a o víkendech! O les se starají pak další tři lesníci. Při lovu se aplikuje intervalový lov, kdy se veškeré požadované kusy odloví během tří až čtyř víkendů, odlov musí být hotov nejpozději do října. Franz graf Meran osobně vloni střelil 50 kusů srnčí zvěře, není prý neobvyklé, když za víkend uloví i 15 kusů. Je to možné i proto, protože zvěř není permanentně rušena lovem a není proto tak opatrná. Při lovu se prý neuplatňují nějaká striktní kritéria, nejsou nijak upřednostňovány bodové hodnoty trofejí. Majitel si je vědom, že by mohl využívat oboru pro komerční lov, ale nechce lovit pro peníze, nejčastěji loví podle požadavků výzkumníků, všechny kusy se váží a dále vyšetřují. O bodových hodnotách srnců se nechtěl ani bavit, protože je prý ani neměří a moc ho nezajímají.

Na úbočí horského masívu vybudoval majitel oboru pro chov černé zvěře, není to však zcela uzavřená obora, je ohraničena pouze ze tří stran - dole a po stranách, v horních partiích je tato jakási "poloobora" volně otevřena a je na několika místech je postaven nárazníkový plot, kde by mohlo docházet ke škodám černou zvěří na hnízdech tetřevích slepic. Proto se v oboře udržuje několik tlup černé zvěře, které se občas doplní osvěžením krve z volnosti. Obora pro černou má rozlohu 200 ha, celkem je v ní asi 120 kusů černé zvěře. Ta je přikrmována na krmelištích, kde jsou také nainstalovány lapáky. Obora slouží opět hlavně pro výzkumnou zálibu majitele, většina kusů je označena barevnými značkami ve slechu, podle barvy se rozezná ročník, případně příslušnost selat k bachyni. Vždy v období, kdy mají selata hmotnost asi 25 - 30 kg, se pochytají do lapáků, označkují se, zváží, případně je jim odebrána barva nebo trus pro výzkumné účely.
V oboře se loví buď podle přání výzkumníků nebo opět intervalově. Majitel pozve 15 až 20 střelců, kteří obsadí posedy a střelecká stanoviště, honci procházejí oboru se psy a nutí zvěř přecházet. Za jeden lovecký den se tak uloví 30 až 40 kusů zvěře, vývrh se většinou poskytují pro vědecká sledování.

V nejvyšších partiích jsou chloubou Franz graf Merana tetřevi. Podle historických záznamů se dá vysledovat kontinuita záznamů o toku a lovu od roku 1892, podle slov majitele tu nikdy nebylo tolik tetřevů jako v posledních letech a stav stále stoupá. Tetřevi žijí na ploše asi 800 až 1000 ha, celkový stav je asi 100 kusů, při poměru pohlaví 1:1,5 každý rok toká na 60 slepic asi 40 kohoutů. Tok se soustřeďuje na tři hlavní tokaniště o celkové ploše asi 30 ha vrcholového lesa. Každý rok se loví asi 10 % kohoutů, neznamená to, že se ale čtyři lovní kohouti střílejí pro komerci. Opět jsou upřednostněny výzkumné účely, i když vlastní lov majitel většinou ponechá kamarádům. Pro sledování se tak jeden rok například ulovili hlavní (alfa) kohouti, jiný rok se naopak ulovili všichni čtyři přestárlí kohouti vytlačení na okraj tokanišť. Les musí být pro tok prosvětlený, tetřevi musí mít možnost volného letu, majitel nechává ale také husté porosty, protože má v poslední době problémy s útoky orla skalního, na kterého si zatím tetřevi nezvykli. Pro tetřevy dělá proletové průseky, chrání stromy pro tok a pro zábrk, nijak speciálně ale tetřeví zvěř nepřikrmuje. Důležitou zásadou prý je, že se les nesmí příliš zmlazovat, protože by pak rychle tokaniště zarůstala náletem. Snahou je dělat v lese takové zásahy, aby se potřebných místech rychle rozšířily trávy a zabránily tak zmlazování.
I vrcholovými partiemi lesa procházejí turistické cesty, zvěři to prý ale nevadí, stejně tak prý pokud je prostředí vhodné, není z hlediska chovu ani kuna a liška takovým problémem. Tito predátoři se tu ale permanentně tlumí, mnohem větším problémem je prý v posledních letech houfně se rozšiřující psík a výr velký. A také stavy krkavců jsou tu obrovské, náš průvodce charakterizoval situaci doslova jako peklo. A nejen z hlediska tetřevů, ale i z hlediska kamzíčat a srnčat, napadení mladé zvěře krkavcem sice ještě neviděl na vlastní oči, ale je jednoznačně přesvědčen, že k tomu v mnohých případech dochází a neví, jak se tomu účinně bránit. Na doplnění je třeba říci, že v honitbě má velmi mnoho jeřábků, ale v nižších partiích, naopak prostředí není vhodné pro tetřívka.

V celé honitbě má majitel 38 krmných míst a 70 km lesních cest, které se pravidelně udržují. Ve volné honitbě, mimo srnčí oboru, je tu asi 100 kusů srnčí zvěře, pro které je postaveno 12 speciálních krmelců.
V brzké době chce ve své honitbě vybudovat Franz graf Meran další oboru pro jelení a mufloní zvěř, ani jeden z těchto druhů se tu volně nevyskytuje. Tím se dostáváme k propojení honitby a muzea v údolí. Majitel chce v honitbě na krmelištích instalovat web kamery, které budou přenášet obraz na velkoplošné obrazovky v expozici muzea. A nejen to - s majiteli dvou horských restaurací sepsal dohodu o spolupráci, která spočívá v tom, že se návštěvníci po prohlídce muzea budou moci vypravit autem po značené trase k restauraci. Tam dostanou jednak další potřebné informace, jednak mohou ochutnat zvěřinové speciality. Od restaurace povedou vycházkové trasy, případně budou odjíždět mikrobusy z průvodcem, ke třem vyhlídkovým terasám, kde budou moci návštěvníci sledovat zvěř v přírodě a na krmelištích, dostanou odborný výklad průvodce, materiály a další informace z informačních tabulí a monitorů. Tedy doslova propojení muzea do přírody.

Zajímavé ale bylo i popovídání o ekonomice a zpeněžování zvěřiny. Hlavním ekonomickým přínosem honitby je bezesporu těžba dřeva, kterou na zakázku a podle instrukcí vykonává externí firma. Zisky ale přináší i prodej zvěřiny. Majitel, hlavní myslivec a tři lesníci jsou proškolenými osobami na posuzování zvěřiny, všechny ulovené kusy prodávají celé v kůži přímo majitelům okolních nespočetných penzionů a restaurací. Jen pro porovnání - za kilogram srnčího by majitel dostal od velkoobchodu asi 1,5 Euro, on prodá přímo srnčí zvěřinu asi za 4 Euro, v Bille ve Stainzu se prodává srnčí zvěřina od 6 - 8 Euro výše. Systém je prý už tak zažitý, že se sami majitelé restaurací ptají, kdy se bude lovit a kdy budou moci kusy srnčího a černé koupit, protože vědí, že je to surovina čerstvá, řádně ulovená a ošetřená. Na otázku, že by mohl vydělávat na lovecké turistice, náš průvodce jen mávl rukou, že to naštěstí nemá zapotřebí.

Je fakt, že neznám majetkové poměry Franz graf Merana, nouzí asi jistě netrpí. Myslivosti si v každém případě užívá, podle svých slov pokud je ve Stainzu, je denně v honitbě minimálně 4 - 6 hodin, péče o zvěř ho evidentně baví. A je nutno ocenit, že ač by se mohl vyžívat jen ve střelbě a shromažďování loveckých úspěchů a trofejí, on se zcela programově baví jakýmsi svým osobním výzkumem, pozorováním zásahů do populací zvěře, zjišťováním jaký vliv mají na chov zvěře změny prostředí, snaží se ověřovat různé druhy plodin, krmiv, neváhá poskytnout svoji zvěř a honitbu pro získání podkladů pro výzkum jiných. Jeho obě obory a celá honitba jako taková slouží zároveň jako výzkumný objekt Institutu ekologie zvěře. O jeho vztahu k honitbě a zvěři snad svědčí i následující poznámka. Na více místech hospodaří na jeho zemědělských pozemcích nájemní zemědělci. Na moji otázku, že jistě i nájem mu vynáší mi bez zaváhání a s naprostou samozřejmostí odpověděl, že on od zemědělců chce nájmy jen symbolické nebo vůbec žádné, hlavně že prý úspěšně hospodaří a údržbou luk a zemědělské půdy přece přispívají k potravní nabídce i jeho zvěři!

Takže jsem domů odjížděl s vědomím, že jsem měl možnost poznat člověka nesmírně bohatého, ale ne jen z pohledu financí, ale hlavně z pohledu zkušeností a náhledu na přírodu, myslivost a zvěř. Klobouk dolů před takovým náhledem na myslivost a její propagaci!

Text a snímky Ing. Jiří KASINA

Zpracování dat...