Časopis Myslivost

Konference: Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování

Myslivost 7/2007, str. 58  Ing. Jiří KAMLER, Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno
Konference: Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování
Ve dnech 24. a 25. května letošního roku se v Mostě uskutečnila odborná konference věnovaná problematice sčítání zvěře a mysliveckému plánování. Cílem konference bylo přinést přehled dosavadního poznání v této oblasti a prodiskutovat cesty k řešení přetrvávajících problémů jak pro státní správu, tak i pro vlastníky lesa a uživatele honiteb.


Celkem bylo předneseno 13 referátů zaměřených na možnosti jak zpřesnit metody sčítání zvěře a na zásady hospodaření se zvěří při respektování únosnosti prostředí. Akce se konala na úpatí Krušných hor, kde v poslední době probíhá intenzivní redukce jelení zvěře s cíle umožnění obnovy lesa.
S jedním z nejzajímavějších referátů proto vystoupil Ing. Jan Ferkl z KI LČR v Teplicích, který popsal historii a dnešní problémy lesnického a mysliveckého hospodaření v oblasti. Údaje o počtech ulovených kusů na jednotlivých lesních správách jsou až neuvěřitelné a dokladují naprostou nevěrohodnost normovaných a sčítaných počtů (při NS 200 ks se několik let po sobě sčítá 1200 a loví 1400! ks). Odstřely na 1000 ha honební plochy se tak pohybují od 40 do 80 ks a zvěř se zde stále vyskytuje, i když by podle papírů měla být dávno vyhubená.
Obtížím při stanovování početních stavů zvěře a možnostem jak sladit její chov s pěstováním lesa se věnovaly i další referáty. Zcela jiný pohled na tuto oblast přinesl Dr. Eisenhauer ze Saských státních lesů. I na německé straně Krušných hor se lesníci potýkají se škodami zvěří, a protože tradiční způsoby individuálního lovu nepřinášely potřebné zlepšení, rozhodli se zcela změnit systém hospodaření se zvěří. Od roku 2002 tak podnik přestal pronajímat celé honitby, jak je to obvyklé u nás, ale nechal si je jako režijní a zájemcům prodává povolenky k lovu. Ta stojí v honitbě s jelení zvěří 500 Euro, přičemž aktivní myslivci mají možnost cenu snížit, protože od ulovení šestého kusu se jim část vrací a kdo splní celý plán lovu (asi 25 ks) má lov zdarma. Plán lovu stanovují na tři roky na základě inventarizace poškození vegetace a zavedli určitá omezení pro omezení vyrušování zvěře a zlepšení loveckých možností při společných lovech. Přestože je postup Saských státních lesů neobvyklý, ukazuje cestu, jak je možné využít práv velkého vlastníka pozemků a řídit chov zvěře a zároveň umožnit myslivecké vyžití veřejnosti.
Referáty probíhaly s krátkými přestávkami až do večera a je možné se s nimi seznámit ve sborníku (objednávky přijímá Česká lesnická společnost). Druhý den program pokračoval exkurzí do Krušných hor s několika zastávkami na místech zajímavých z hlediska vztahu zvěře a lesa.
Pokud bych měl tuto konferenci zhodnotit můžu konstatovat, že veškeré technické a organizační záležitosti byly zvládnuty a prakticky vše hladce probíhalo. V této souvislosti chci poděkovat pracovníkům Lesů ČR, kteří pod vedením Ing. Jana Ferkla výborně zvládli role hlavních hostitelů a vše organizovali. Z hlediska naplnění cílů konference je hodnocení složitější. Ve více referátech a následných diskusích bylo přesvědčivě zdokumentováno, že dosavadní způsob plánování založený na sčítaných stavech většinou vedl k nárůstu početnosti zvěře z důvodu malé přesnosti sčítání. Přitom zcela postačuje, aby se výše lovu stanovovala podle míry poškození dřevin. Přesto se během diskusí nenašlo žádné jednoduché řešení jak z této situace ven a naděje, které někteří účastníci vkládali do státní správy, se ukázaly jako nereálné, protože její pravomoci jsou dnes značně omezené. Závěr konference tak byl poněkud pesimistický v tom smyslu, že problémy i jejich možná řešení jsou vlastně známá, ale obecně chybí chuť cokoliv měnit a riskovat tak zhoršení současného stavu, který i přes chyby zajišťuje určitou stabilitu.
Přesto doufám, že tato konference pomohla účastníkům získat širší přehled o problematice a přispěje k alespoň dílčím zlepšením našeho hospodaření se zvěří. Z mého vlastního pohledu bych za úspěch považoval už to, kdyby uživatelé honiteb nebyli nuceni vykazovat smyšlené normované stavy a nebáli se uvádět skutečné počty kusů v honitbách. Nakolik se podaří odstranit přetrvávající rozpory mezi vykazovanými stavy a skutečností a sladit chov zvěře s potřebami lesa ovšem záleží na každém z nás. K tomu, abychom rovnováhy dosáhli máme nástrojů a odborných informací dostatek a záleží tak nejvíce na naší ochotě věc řešit.
Zpracování dat...