Časopis Myslivost

Myší hrad – pomůcka k tlumení drobných šelem

Myslivost 7/2007, str. 42  Mgr. Josef Drmota
Již několikrát jsem v zahraniční literatuře narazil na zmínku o zajímavém zařízení určeném k tlumení drobných šelem, především kun, ale i lišek, označovaném jako „myší hrad“.

Konkrétní údaje se mi následně podařilo nalézt teprve v knize s názvem Fangjagd (autor Andre Westerkamp), kterou v roce 2006 vydalo německé nakladatelství Franckh-Kosmos ve Stuttgartu. Protože se mi celá myšlenka zalíbila, dovoluji si tímto příspěvkem zprostředkovat některé, v originálním díle uveřejněné, informace našim myslivcům. Věřím také, že řada z nich se pokusí obdobné zařízení využít ve vlastní honitbě a s ohledem na typickou českou šikovnost přispět zajisté k mnohým konstrukčním vylepšením.
Myší hrad by snad šlo s trochou nadsázky označit jako trvalou špižírnu nebo samozásobovací újediště pro predátory, v jejichž jídelníčku tvoří významnou složku drobní hlodavci. V dalším textu si dovolím používat obecný pojem "myš", přestože kovaní biologové by mne zajisté potřeli přednáškou o rozdílném vzhledu, prostředí výskytu i odlišných životních zvyklostech hrabošů, myší domácích i různých druhů myšic. Snad mi bude tedy tento drobný prohřešek odpuštěn, neboť jej činím toliko s ohledem na zestručnění textu, na jehož obsah nemá uvedená nepřesnost podstatný vliv. Myší hrad přitom nemusí být chápán jako klasické lapací zařízení, protože především vytváří podmínky pro zvýšený výskyt hlodavců ve svém okolí, kteří pak druhotně lákají k návštěvám výše uvedené šelmy.
Zmíněná literatura popisuje v podstatě dvě možná řešení myšího hradu. První z nich je našim myslivcům zajisté známé a používají ho například také naši jižní sousedé. Jedná se o jednoduchý, uměle založený, stoh slámy, tvořený několika na sebe nakupenými balíky. I v této jednoduché podobě může spolehlivě plnit všechny nadále popsané funkce klasického myšího hradu a stát se pro šelmy atraktivním místem pro lov i nocleh. Umístíme-li vhodně pod srovnané balíky umělou noru nebo průchozí sklopec, efekt zařízení se ještě obohatí o možnost uvěznění zvěře.
Mnohem více mne však zaujal popis druhé varianty myšího hradu, která je trvalejšího provedení a především může být zařízení v případě potřeby přemístěno z místa na místo. Jedná se o konstrukci jakési bedny zbudované ze starých vyřazených palet. K výrobě jich doporučuje uvedená literatura použít asi patnáct. Samotné "jádro" stavby je tvořeno osmi na sobě položenými paletami a zbývající materiál se použije na výrobu opláštění a odklápěcího víka.
Vnitřní palety vrstvíme při výrobě na sebe, přičemž ta nejlépe zachovaná bývá umístěna pokud možno vespodu, protože nese váhu celé stavby. Do dalších čtyř vyřežeme otvory o rozměru asi patnáct krát dvacet centimetrů tak, aby se po jejich navršení vytvořily jednoduché schůdky, po kterých se může kuna dostat dovnitř. Při sešroubování palet musíme dbát na to, aby schůdky zůstaly volné a nebyly zataraseny překryvem výše položené vrstvy. Za stejným účelem necháváme v boku oplášťování otvor pro snadný přístup šelmy. Nejenže kuna slídí uvnitř zařízení za svoji oblíbenou potravou, ale často se zde nasycená také uloží k odpočinku (zde lze vysledovat obdobný efekt jako při použití uměle navršené hromady klestu se zabudovanou budkou uprostřed, o kterých již byla na stránkách Myslivosti pojednáno dříve).
Teplé a suché prostředí hradu je pro kunu možné ještě zatraktivnit vytvořením dutého prostoru uprostřed páté až osmé palety, do nichž se ve stejném místě vyřeže kruh o průměru asi padesát centimetrů. Tím vznikne kulatá šachta, která poskytne po vystlání slámou kuně vhodný úkryt (přemýšlivé hlavy by dokázaly do takto upraveného kotle zajisté nainstalovat také některý typ sklopce...). Stěny šachty se kolem dokola obední prkny, která se nahoře ve výšce poslední palety odřežou (viz. snímek). Jedno z prken bednění navazující na výše popsané schůdky se na spodní straně přiřízne tak, aby vznikl otvor umožňující kuně vběhnout do vnitřního prostoru. Jako způsoby vyhnání zabydlené kuny se doporučuje klepání, na které kuna údajně dobře reaguje. Její ulovení je pak otázkou pohotové rány, eventuálně ostrého psa.
Před montáží vnějších stěn se prostor mezi navršenými paletami vyplní senem a slámou (viz. snímek). V ní naleznou dostatek prostoru myši hledající uvnitř především úkryt a teplo. Postranní bednění a kryt v podobě odklápěcího víka zhotovíme ze zbývajících palet. Vnější obložení musí být co nejtěsnější, aby uchovalo dostatek tepla, což je jeden z předpokladů atraktivnosti stavby. Proti pronikání vody je vhodné také potáhnout víko lepenkou. Na víko je rozumné umístit panty a odklopnou vzpěru pro jeho zajištění v otevřené poloze. To obsluze umožní zařízení otevřít, překontrolovat vnitřní prostor a čas od času přisypat do mezer mezi palety a slámu obiloviny, které myší osádku ještě více povzbudí k osídlení.
Myší pach přitahuje do blízkosti hradu všechny šelmy živící se uvedenou potravou, a to nejen v zimním období, kdy je na těchto místech dosahováno při lovu nejlepších výsledků. Nejběžnějším způsobem lovu vně hradu je pochopitelně čekaná, pro jejíž snadnější průběh se do blízkosti umísťuje krytý posed. Aby byly myši v okolí stavby v pohybu, doporučuje se v období zimních čekaných předkládat potravu hrabošům do vzdálenosti několika metrů od hradu. Možnosti pro vyložení jsou různé - hromádku zrní je možné zakrýt většími kameny nebo zrní umístit do starého děravého kbelíku, ze kterého se postupně odsypává. Chtějí-li se myši k obilí dostat, musí ze svých bezpečných úkrytů ven a tím jsou tato místa pro predátory ještě atraktivnější.
Ideálním obdobím pro umístění hradu do honitby je léto. Jednak se v krajině vyskytuje dostatek myší, které před příchodem podzimu hledají vhodná místa pro přezimování i potravní zásoby, a jednak se honitbou potuluje také velké množství mladých šelem, které se postupně osamostatňují. Je to tedy ta největší šance, že hrad bude osídlen myší populací a že si sem šelmy přivyknou přicházet pro svůj desátek.
Vzhledem k zákonem povolené době lovu kun a výměně srsti za zimní, lze předpokládat intenzivnější využití čekaniště teprve s příchodem zimy, nicméně má-li plnit svůj účel - tj. především přispět k redukci početního stavu šelem v krajině - je vhodné používat zařízení k lovu hned od okamžiku, kdy je začnou lišky, nemající dobu hájení, navštěvovat. Je všeobecně známou skutečností, že mladá liška je v průběhu léta poměrně málo opatrná a teprve s příchodem pozdější doby a zisku životních zkušeností se její ulovení stává týden od týdne obtížnějším.
Pro konkrétní umístění myšího hradu nedává uvedená literatura žádné doporučení, nicméně lze předpokládat obvyklé lokality - suchá přehledná místa krytá před větrem a zavátím sněhem (pochopitelně stranou častých tras návštěvníků honiteb), v blízkosti liščích spádů a na rozhraní různých kultur, kde se s liškou či kunou obvykle setkáváme. Ohled musíme brát také na umístění blízkého posedu poskytujícího pohodlí během čekání i bezpečný a spolehlivý výstřel. Zde opět platí obvyklá pravidla - naše stopa by při příchodu neměla křižovat spády šelem a umístění hradu vůči posedu by mělo respektovat převládající proudění vzduchu v daném místě.
Myší hrad je zařízení, které mne zaujalo jednoduchostí nápadu i technického řešení a věřím, že jeho účinnost vyzkouší řada myslivců specializujících se na lov uvedených šelem. Stejně tak doufám, že se v brzké době na stránkách Myslivosti podělí tito praktikové o svoje zkušenosti s obdobným zařízením v našich podmínkách. Nebojte se napsat a podělit se se svými zkušenostmi. Čeští myslivci byli vždy totiž také koumaví myslivci a jistě najdou řešení jak toto, či jiná zařízení ještě vylepšit.
Mgr. Josef DRMOTA

Foto 1 (zdroj - uvedená literatura) - detail vnitřního kotle
Foto 2 (zdroj - uvedená literatura) - boční pohled na interiér myšího hradu těsně před uzavřením boční stěny

Zpracování dat...