Časopis Myslivost

Myslivecká legislativa ve státech EU

Myslivost 7/2007, str. 10  Dr.Ing. Rudolf Novák
Myslivecká legislativa ve státech EU
Členské státy EU, pokud jde o myslivost, její tradice, zvyklosti a legislativu je možno rozdělit do 4 skupin:

1. Středoevropský revírní systém myslivosti (5 států) Rakousko, Belgie, Nizozemí, Luxemburg, Německo
V těchto zemích je myslivost formována dlouhou tradicí. Ústně a písemně zachovaná pravidla tzv. správného výkonu myslivosti jsou pevně zakořenělá a v některých státech jsou i součástí legislativy např. Spolkový zákon o myslivosti Bundesjagdgestz z 29.11. 1952 (BGBI IS 780) ve znění novel (Bei der Ausubung der Jagd sind die allgemeinen anerkannten Grundsatze deutcher Waidgerechtigkeit zu beachten).
Základem tvorby honiteb jsou vlastnická práva k honebním pozemkům. Honební společenstva, jejich zakládání, provoz, včetně obecného ručení za hospodaření této právnické osoby, nájem honiteb a jejich využití, jsou kodifikovány stejně, jako v našem novém zákonu o myslivosti.
Myslivost je regulovaná státními ingerencemi ve prospěch zvěře a jejího prostředí. Velikost honiteb odpovídá národním zvyklostem a vývoji legislativy. Ve všech zákonech těchto zemí je možno vysledovat především důraz na kvalifikaci myslivců a výraznou preferenci nájmu honiteb jen občany těchto zemí. (např. v Rakousku či Německu si může pronajmout honitbu jen ten, kdo drží více jak 3 roky nebo 5 let lovecký lístek vydaný v příslušné spolkové zemi). Základem myslivosti je plánovitý lov zvěře, zákony je definována ochrana zvěře a péče o zvěř. Výrazná omezení lovu ve prospěch zvěře je možno vysledovat v historických předpisech až do středověku. Předmětem myslivosti je velká druhová četnost volně žijících živočichů. Velká hustota osídlení a dlouhodobé zkulturnění krajiny se odráží v relativně malém počtu myslivců, kterých podíl na celkovém počtu obyvatel je přibližně jen 1:300.
Do skupiny těchto zemí je možno zařadit i ČR a některé další středoevropské země.

2. Skandinávský systém myslivosti (3 státy) Dánsko, Finsko, Švédsko.
V těchto státech se myslivost vykonává ve formě, která byla ve střední Evropě známa před několika staletími. Na prvním místě je úlovek. Získání zvěřiny se bere jako "sběr úrody", kterou nabízí příroda. Trofej ve středoevropském pojetí neexistuje, etika lovu má podřadnější místo. Důležitý je především lov, péče o zvěř ve středoevropském pojetí prakticky neexistuje. Neexistují ani honitby (nebo jinak vymezené okrsky pro provádění myslivosti). Základem oprávnění k lovu je tzv. licenční systém. Po vydání licence je možno lovit na celém území státu nebo na části státu. Za vydání licence se platí poplatek. Výše poplatků za vydání licence výrazně preferuje místní lovce. Předmětem lovu je především spárkatá zvěř. Zvěřina patří lovci. Legislativa především upravuje doby lovu, způsoby lovu a používání střelných zbraní. Např. bez absolvování praktické zkoušky v použití zbraně není možno získat licenci k lovu. Myslivci mají v těchto státech nejvyšší podíl na počtu obyvatel v zemích patnáctky při poměru 1:25.

3. Anglosaský systém myslivosti ( 2 státy) Spojené království, Irsko.
V těchto zemích zaujímá přední místo tzv. sportovní hledisko. I když pojem sport se u nás v souvislosti s myslivostí chápe velice pejorativně, v těchto zemích má tento pojem především význam "dát zvěři šanci". Důležitý je dobrý zásah zvěře zbraní při lovu, neodsuzuje se ani bohatý výřad. Poněkud zvláštní z našeho pohledu jsou i doby lovu zvěře. Např. srnci se loví již od 1.dubna. Trofej má poněkud jiný pojem než u nás. Nemusí to být rohy či parůžky, postačí třeba fotografie nebo jiná památka na sportovně etický zážitek.
Oblečení a tradice vycházejí z dodržovaných tradic společenských tříd a nepsaných společenských pravidel. Podobným zásadám odpovídají i způsoby lovu. Obecně známou je i štvanice na lišku, která má především společenský charakter a velký ekonomický význam, zejména pro obyvatele venkovských oblastí. Myslivost (tedy především lov) je spojena s držbou půdy. Na svých pozemcích může lovit prakticky každý. Předmětem právní úpravy je především výčet zvěře, doby lovu zvěře a způsoby lovu.
Myslivců je v poměru na počet obyvatel poměrně mnoho. Statisticky vyjádřeno 1:60.

4. Latinský systém myslivosti (5 států) Francie, Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko.
Myslivost má v těchto zemích silný sociální aspekt. Prioritu má radost z přírody, z okruhu přátel a společenské zábavy. S výjimkou autonomní oblasti Jižní Tyroly (v této provincii jsou honitby o výměře několik set hektarů vytvořeny přímo zákonem) neexistuje v těchto zemích systém honiteb. Myslivost (tedy především lov) je realizována na základě licenčního systému. Tedy k lovu je nutno zakoupit licenci. Sazbami za vydání licence jsou výrazně preferováni místní občané.
Určitou výjimkou je Francie. Podle Verdailova zákona (zákon o myslivosti) může na svých pozemcích lovit majitel více 20 ha. Ostatní majitelé pozemků v rámci obce se musí k lovu sdružit.
Loví se to, co příroda nabízí, především různé druhy tažných ptáků. Velké zvěře (např. jelen) je velice málo a někde je velice přísně chráněna (Itálie). Ochrana a péče o zvěř ve středoevropském pojetí je málo nebo vůbec není nerealizována. Není nutná, protože hlavní předmět lovu, tažní ptáci, se zdržují na území těchto států jen krátký čas. V románských zemích je v průměru každý čtyřicátý občan lovcem.

Jak je tedy z tohoto výčtu a rozboru zřejmé, není zcela jednoduché i pro orgány EU, sjednotit legislativu či vydat obecně závazné předpisy týkající se myslivosti.
Kromě výše popsaných systémů myslivosti a tomu odpovídající legislativě je nezanedbatelnou překážkou možného budoucího sjednocení myslivecké legislativy i četnost jednotlivých volně žijících živočichů, kteří jsou předmětem lovu nebo výkonu práva myslivosti, v jednotlivých zemích patnáctky. Jeden příklad za všechny. V Itálii je jelen evropský velice přísně chráněn, naopak např. v sousedním Rakousku je předmětem mysliveckého hospodaření se všemi atributy hodnocení trofejí, problematikou škod na lesních porostech atd., jak je známe i u nás.
V EU je myslivost regulována nepřímo Rozhodnutími (Regulation) např. 3254/91 - zákaz používání talířových želez nebo Směrnicemi (Direktive) např. 79/409/EEC směrnice o ochraně volně žijících ptáků.
Řeší se zejména problémy ujednocení ochrany ohrožených savců, veterinárních předpisů v části týkající se zacházení se zvěřinou a prevence proti onemocněním přenosným na člověka. V této oblasti existuje řada střetů a dohadovacích řízení, zejména po vstupu nových kandidátských zemí. Např. je otevřený a velice diskutovaný problém ochrany medvědů (Slovensko, Slovinsko) nebo vlků (Pobaltské státy). Existuje i snaha, zejména ze strany Německa, přehodnotit nebo novelizovat poměrně starou směrnici o ochraně volně žijících ptáků.
Neexistuje žádný oficiální záměr či jiná legislativní iniciativa ujednotit myslivecké předpisy (zákony o myslivosti). Naopak je ponecháváno na jednotlivých zemích, aby tuto část problematiky práva životního prostředí ponechali na národních zvyklostech a národním vývoji legislativy.
V kontextu výše uvedeného jsou tedy všechna tvrzení, že naše právní úprava zák. č 449/2001 Sb. v platném znění je v rozporu s komunitárním právem více méně zavádějící. Opak je pravdou. Zákon o myslivosti obsahuje všechna povinná ošetření některých problémů upravených platnými Rozhodnutími a Směrnicemi.
Zkratka F.A.C.E. je odvozena z francouzského názvu Federation des Associations de Chasseurs de l'UE. Tedy volný překlad Federace mysliveckých svazů pro zachování zvěře při EU. F.A.C.E. má 28 členů, Takto zastupuje přibližně 8 milionů evropských myslivců, kteří jsou organizováni ve svých národních organizacích. Hlavní cíle F.A.C.E. lze obecně definovat takto:
1) Zastupování a naplňování společných cílů na úrovni Evropské unie.
2) Zastupování zájmů myslivců Evropy ve vztazích k mezinárodním a národním institucím.
3) Podpora myslivosti podle principu trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů jako nástroje k rozvoji venkova, zachování biodiverzity a volně žijících živočichů, zlepšování jejich životního prostředí.
4) Spolupráce s institucemi EU, Rady Evropy a nestátními organizacemi na ochranu přírody.
F.A.C.E. má pravidelné kontakty s poslanci evropského parlamentu, zejména s poslanci v nadstranické interskupině (výboru) pro myslivost, rybářství a životní prostředí.
Na závěr několik statistických údajů o myslivcích v EU. Je statisticky dokázáno, že pro 70 % evropských myslivců je domovská honitba nebo okrsek tím, kde nejen loví, ale kde tak pečují o zvěř a kterému věnují svůj čas a finance. Tato neplacená práce jde velice těžko vyjádřit v číslech a někdy je i těžko prokazatelná. Lze ale konstatovat, že neplacená práce myslivců je bezpochyby významným přínosem k udržování přírodního prostředí, k poznávání zvěře a ekologie krajiny.
V ČR se náklady na udržení sociální a věkové skladby populací zvěře, a tím i reprodukční schopnosti, odhadují na 200 Kč/1ha (Feuereisel 2000).
-RNak-

Zpracování dat...