Časopis Myslivost

Navštívili jsme OMS Mělník...

Myslivost 7/2007, str. 64  Ing. Kamila Kaasová
U Mělníka se stýká tok řeky Labe s Vltavou, také se zde setkává rovinatá část okresu se skalnatým Kokořínskem. Starobylé královské město Mělník se jako centrum tohoto zemědělského regionu proslavilo především pěstováním vinné révy, Mělnicko bylo také svého času proslulé hlavně velkým množstvím drobné zvěře, které se v rovinatém úrodném kraji dařilo.

Na to, jak se zde zvěři a myslivcům daří v dnešních časech, jsem se zeptala předsedy Okresního mysliveckého spolku v Mělníce pana Stanislava Hrabánka a paní jednatelky Boženy Tatarové. Částečně se zúčastnil a zajímavé informace do našeho rozhovoru vnesl i místopředseda OMS a zároveň zástupce krajské veterinární správy MVDr. Jan Šmolík.

Začneme obvyklými počty - kolik myslivců v okrese hospodaří, jak jsou rozděleni do honiteb, jaká je výměra a rozčlenění honební plochy?
OMS Mělník sdružuje 950 členů rozdělených do 47 honiteb na ploše 54 704 hektarů, z toho je 38 871 hektarů zemědělské půdy, 13 244 hektarů lesní půdy, vodní plocha zabírá 715 hektarů a 1874 hektarů jsou ostatní pozemky. Tři sdružení zatím nemají honitbu uznanou, jedná se o Horní Počáply, Dolní Beřkovice a Vraňany. Sdružení však stále fungují v naději, že se vše podaří dát do pořádku. Většina honiteb patří honebním společenstvům, která je pronajímají sdružením. Šest honiteb je vlastních, tři vlastní fyzické osoby a tři Lesy České republiky.

Všechny ostatní honitby jste zvládli uvést do souladu se zákonem bez problému?
Většina honiteb zůstala stejná jako v roce 1992. Dvě honitby narušila stavba dálnice, ale v podstatě se jejich výměra o moc nezměnila.

Jaké jsou zde na Mělnicku krajinné podmínky, jak je rozmístěna zvěř v rámci okresu?
Většina okresu je rovinatá, jen sever je lesnatý a skalnatý, hlavně oblast CHKO Kokořínsko. Máme zde velké problémy při povodních, stýká se zde Labe s Vltavou a po rovině se voda rozlévá velmi daleko, v roce 2002 byly honitby kolem vody velmi poničené. Mnoho zvěře se utopilo, od zajíců po srnčí, nyní jdou stavy zvěře opět nahoru, i když vloni byla zase velká voda, takže některé honitby byly opět vyplavené.

Obnovovala se zvěř přirozenou cestou nebo jste nějakou vypouštěli?
Dostali jsme na oživení honiteb prostřednictvím ČMMJ zajíce z Maďarska, některá sdružení si ještě přikoupila další z vlastních prostředků. U bažantů velký problém nebyl, drží se slušně v místě vypuštění, u zajíců je to však horší. Pouštěli se z přepravek ven uprostřed honitby, bez přípravy daného místa. Někteří hned nabrali směr pryč, takže nám za dva dny volali z Karlových Varů, že tam našli jednoho přejetého - byli označení ušními značkami. Obáváme se, že to účel moc nesplnilo, dříve se nakoupení zajíci vypouštěli se do krytin, proběhla příprava místa, aby měli dobré podmínky pro život, tito poslední byli puštěni prakticky v době vegetačního klidu, před zimou 2003.
Nejhorší je, že se záplavy periodicky opakují, po pěti letech je velká voda a mezi tím menší, ale pro zvěř je to špatné oboje.

V těch rovinatých oblastech, které trpí velkou vodu, bude asi nejvíce drobné zvěře?
Samozřejmě dole v rovině je převážně drobná, ale i hodně polní srnčí zvěře. Rádi bychom zde drobné zvěři nějak vylepšovali podmínky pro život, aby se lépe obnovovala, ale při frekvenci záplav v daných územích to ani není možné. Nahoře ve skalách žije hodně mufloní, černé a daňčí zvěře. Jedná se o celou uzavřenou oblast - Mšeno, Sedlec, Kokořín, Vidím, Dobřeň, Sitnou, honitby lemující hlavní silnici na Českou Lípu.

Všechna tato zvěř zde žije ve volnosti, nebo i v oborách?
Byly zde obůrky, ale pouze aklimatizační, kam se umísťovala nakoupená zvěř, aby si zvykla. První obůrka byla vybudována v padesátých letech na mufloní zvěř. Pak už se jen nakupovaly jednotlivé kusy na oživení krve. První sem dovezení mufloni byli z Břesky a z Horšovského Týna. Daňci byli z Veltrus, Břesky a Maďarska. Ti se vypouštěli na Lhotce v šedesátých letech, potom se přidávala nová zvěř koncem sedmdesátých let, v těch letech fungovala zde na Kokořínsku dvouhektarová obůrka Šemanovice. Nyní jsou všechny populace Kokořínska již propojené.

Do okresu Mělník spadá celé území CHKO Kokořínsko? Platí zde nějaká omezení?
Část Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko je v okrese Česká lípa, ale větší část je u nás. Omezení neplatí, spíše máme potíže s turistickým ruchem, celé území je protkané turistickými stezkami. Pokud chodili lidé pěšky, ještě to šlo, ale na kolech, na motorkách a na koních zvěř ruší mnohem více, což působí problémy i myslivcům. Někdy přijedou téměř na noc - když myslivec sedí celý večer a v půl desáté mu projede kolem jezdec na koni, může se sbalit a jít domů. Nebo v houbařské sezóně jdou lidé do lesa ráno ještě za tmy, často dochází k úrazům, protože se vydávají i do skal, někde to vypadá za šera jako rovina nebo špičky stromů působí jako houští, ale cesta končí mnohametrovým propadem. V sezoně se nám často stává, že musíme slézt z posedu, namláceného houbaře sebrat a odvézt.

Takže máte ještě vedlejší úvazek záchranáři...
Tím pádem máme ale často po lovu, nám domácím je to jedno, ale když přijede poplatkový lovec, těžko mu vysvětlujeme, že musíme tahat houbaře z jámy místo abychom lovili muflona. Některé honitby, hlavně ty pronajaté od Lesů ČR, jsou na poplatkových lovcích závislé, protože mají vysoké nájmy.
Hosté sem jezdí na lov trofejové zvěře, objevují se tu velmi silní mufloni, hlavně v Sedlci, o kterém se psalo v květnové myslivosti. Tam je honitba trochu stranou od všeho, takže tam mufloni mohou vyzrát. Většina muflonů přechází v pravidelných trasách přes asi šest až osm honiteb okresu, po takových osmičkách. Mají však úseky, kudy v životě nepřešli. Proti tomu daňci projdou všude. Ti, které poprvé vysadili na Chloumku, byli zvyklí z obory, že jim někdo přivážel krmení, chodili se dívat k silnici, mnoho jich skončilo pod koly aut.

Zvěř spárkatou i drobnou jsme probrali, jaké druhy šelem a dravců se zde vyskytují?
Máme tu dost lišek, ve skalách jezevců, i psíky mývalovité některá sdružení vykazují. Slyšel jsem i o tom, že byl spatřen mýval. Někteří chovatelé vypustili do honiteb nutrie, u Obříství je jich víc než zajíců. Vydry se také ukazují. Vloni bylo hlášeno pozorování rysa. Našli jsme i čtyři kusy srnčího stržené podle jeho způsobu. Nejspíš ho tu někdo vypustil, pak se řeklo, že migroval. Lidí se totiž moc nebál, zůstával často sedět na cestě a koukal kdo jede. Letos jsme ho již neviděli, vystopovat se nedal, když nebyl sníh. Největší problémy však jsou s toulavými psy, přijedou sem lidé z Prahy a tady psa pustí, aby se vyběhal. Většinou s nimi není řeč, jezdí sem jen kvůli tomu.
V poslední době máme také velké starosti s krkavci, napočítali jsme jich tu 187, občas nacházíme srnčí i muflonky, kterým vyklovali světla. Letí hejna třeba po třiceti, zajíc nemá šanci, nalétávají na něj, když jej uklovají, první se nažerou a přijdou další.
V severní části jsou hodně přemnožení výři a jestřábi. Večer si sednete a vidíte z posedu třeba čtyři výry. Setkáváme se i s motáky a luňáky. Také jsme tu měli orla, ale ten uletěl nějakému sokolníkovi, protože měl pouta.

Funguje tu klub sokolníků při ČMMJ nebo jsou to jednotlivci?
Dalo by se říci, že jsou tu sokolníci samostatní až živelní. Onehdy jsme šli večer do lesa, uprostřed pole stál člověk a mával rukama, zdálo se nám to divné, pak jsme si všimli, že kolem něj létá orel, on ho naháněl na tlupu srnčí zvěře. To nás trochu pobouřilo, tak jsme se za sokolníkem vydali, ale on před námi utekl do lesa, orel odletěl na Štětí, pak pán chodil a vypisoval odměny, kdo mu orla chytí. Nic proti sokolníkům nemáme, ale v tomto případě nám vadilo, že nedal nikomu vědět a šel si lovit do cizí honitby. Množí se nám tu i výcviky psů, o kterých nikdo ze sdružení neví. Občas jsou lidé slušní, zavolají si, my jim dáme kontakt na myslivecké hospodáře v místě, kam chtějí jít cvičit a vše se domluví, ale takto jedná spíše menší část zájemců.

Více než dvě třetiny honební plochy tvoří zemědělská půda. Jak vycházíte se zdejšími zemědělci?
Vycházíme dobře, bohužel mnoho sdružení musí platit škody zvěří na polních kulturách. Naše sdružení například platilo 150 000 Kč. Problém je v tom, že když v nedávno minulých letech byla snaha snížit stavy mufloní zvěře na Mělnicku, Litoměřicku a Českolipsku, některé honitby to pojaly tak, že se střílela holá zvěř na naháňkách, tedy střelili co přišlo, často i vodící muflonky. Důsledek je ten, že jsou tlupy o velikosti i 200 kusů. Pak třeba týden hlídáte pšenici, přijde jedna tmavá noc a tato tlupa je schopna najednou spást 4,5 hektaru, okoušou klasy, sláma stojí, to neoddiskutujete. Kdyby se někdo chtěl obrátit na soud, zaplatí navíc 48 000 Kč soudní výlohy a ještě jsem neslyšel, že by soud dopadl ve prospěch myslivců, takže si to každý rozmyslí. Vždy se snažíme nějak dohodnout, víme, že zemědělci jsou na tom také špatně co se týče financí.

Je možno se s nimi domluvit na úpravách, které by usnadnily lov zvěře, na chemických ohradnících, na oznámení doby sklizně?
S některými to jde, s jinými ne, asi jako všude. Chemické ohradníky občas zemědělci dávají, ale moc velký účinek jsme nezaznamenali. Vloni přes den udělali ohradníky, my jsme večer šli sedět, černé zvěři, muflonům ani daňkům ohradníky nevadily, jen srnčí váhalo, ale po třech dnech už si také zvyklo. Prý za ten odpuzující přípravek dali 12 000 Kč, tak jsme jim říkali, že mohli ušetřit a odečíst nám to ze škod.

Myslivci často platí, ale málokdy peníze dostávají, podařilo se vám například dostat od krajského úřadu dotace na léčebnou akci pro spárkatou zvěř?
Rok co rok podávají léčivo proti střečkovitosti všechny honitby kraje v jednom termínu. O dotace však žádají uživatelé honiteb, každému zvlášť to vyjde na pár stovek, což radši zaplatí ze svého než by obíhali úřady. My se jako OMS snažíme přispívat na každého našeho člena určitou částku, podle toho co schválí rada, vloni jsme dávali 100 % z podílu na ceně léčiva na člena, letos nezbylo tolik financí, takže to vycházelo 40 % na člena. Léčení má smysl, jen když probíhá celoplošně, což jsme se usnesli i na okresním sněmu před třemi lety, že budou léčit všichni, myslivci usnesení dodržují a přeléčují pravidelně. Tím, že jsme vyměnili Rafendazol za Cermix, jsme v některých honitbách do značné míry vymýtili podkožní střečkovitost, která tu byla hodně rozšířená. Když si uživatelé honiteb spočítali ztráty na zvěři a potažmo na zvěřině, vyšlo jim, že je léčba potřebná i z ekonomických důvodů.
Dlouhé roky po revoluci byla spolupráce s okresním úřadem, který nám přispíval, ten zanikl a z kraje, jak bylo řečeno, příspěvek nemáme. Naproti tomu veškerá spolupráce s veterinární správou probíhá velmi dobře, nejsou problémy ani s předkládáním zvěře k vyšetření, včetně vzorků pro monitoring cizorodých látek.

Provádí se na území okresu Mělník ještě vakcinace lišek?
S vakcinací lišek se přestalo již před třemi lety, jelikož patříme mezi vnitrozemské okresy bez pozitivních nálezů. Ale vzhledem k členitosti krajiny mezi Kokořínem a Českou Lípou byly dříve velké problémy tam vakcínu rozmístit v dostatečném množství, začalo se to dařit až při letecké aplikaci.

Sledujete i zdravotní stav drobné zvěře? Například zajíce či pernaté před vypuštěním?
Ohniska tularémie jsme tu neměli, jen ochranná pásma, jedno ohnisko bylo na Martinově, další u Mladé Boleslavi. Odchovávaná pernatá zvěř se léčí ve voliérách, je prováděna preventivní aplikace antikokcidik a přípravků proti syngamóze. Většinou se vypouštějí odrostlejší bažanti přímo do honiteb. Měli jsme tu líhňařská střediska, ale většinou přestala fungovat po nějakém zaplavení. A odchov kuřat od vajíčka je drahý, pro sdružení vyjde levněji koupit již větší kuřata. Spíše však máme u této zvěře problémy s pytláky. V honitbě Lesů ČR na Úporu byla snaha vypouštět krocana, všechny zdravotní překážky jsme odstranili, včetně černé hlavy u kuřat, ale bohužel nám je všechny vychytali pytláci. Takže jsme toho nechali, i když krocan byl skvělé oživení honitby, dospělá zvěř byla nádherná. Na Kokoříně byly také vysazováni, ale problém je, že krůta sedí velmi pevně na vejcích a hnízdo neopustí, takže přišel zloděj a přímo na místě jí praštil klackem, nebo jí našel houbař, myslel si, že je nemocná, tak jí odtamtud odnesl.
Pytláci tu řádí hlavně na severu. Tam kde je spárkatá zvěř, na Kokořínsku. Hlavně motorizované skupiny. Běžně se také stává, že jdeme na posed a někdo nám z něj uteče. U těch lovících z aut je nejhorší, že když zvěř po zásahu nezůstane na místě, nezatěžují se dosledem a odjedou. Pak nacházíme zvěř uhynulou pár kroků od místa zásahu. Také nás velmi trápí, že se pytlačí v každou roční dobu, takže najdeme například postřelenou a uhynulou plnou danělu pár dní před kladením mláďat. Staří pytláci dodržovali přesně doby lovu jako myslivci, měli ke zvěři úctu, nestalo se, že by někdo střelil laň v březnu, teď je to naprosto běžné.Vloni chytili jednoho pytláka až v Mimoni, byl to podnikatel z Příbrami, který se kupodivu přiznal, jinak se těžko usvědčují.

Kromě pytláků ohrožuje životy zvěře i hustá silniční doprava. Podařilo se Vám domluvit oplocení nově stavěných úseků dálnice? Jsou kolem rychlostních komunikací nějaké zábrany proti vniknutí zvěře na vozovku?
Část dálnice na Lovosice je oplocená. Na Mělník už ne. Oplocení však nebylo vybudováno v průběhu stavby, ale až později. Za dobu, kdy byl tento úsek dálnice bez oplocení, na něm zahynulo mnoho zvěře. Oplocení nebezpečných úseků by měl nařizovat zákon, nejde přeci jen o zvěř, ale o ohrožení života motoristů. Nedávno se tu srazil autobus Němců s kňourem, kňour odešel, ale autobus byl rozsekaný. Naštěstí jen ten autobus.. Ochranáři prosazují všechno možné, ale do oplocení silnic se z neznámých důvodů neangažují. Chrání všechno, jen ne užitkovou zvěř. V roce 2002, když byly povodně, zůstal v jednom místě nezatopený remízek, podali jsme na životní prostředí návrh, že bychom jej navýšili, pod vrchní vrstvu zeminy navezli inertní suť, čímž by vznikl ostrov, na kterém by zvěř mohla najít útočiště. Narazili jsme ale na odpor ochránců, kteří tvrdí, že je tu přirozená niva, ke které pravidelné záplavy patří, samozřejmě mají svým způsobem pravdu, ale tuto přirozenou nivu protíná několik silnic, na kterých se zvěř také snaží zachránit a kde ji přejíždí auta. Myslíme si, že je třeba i ochranu přírody více přizpůsobit daným podmínkám. Je opravdu smutné sledovat jak kolem silnic plave utonulá nebo sražená zvěř, která jinam nemohla.

To je opravdu smutné, když zvěř doplácí na nedomyšlenou práci silničářů a obtížnou dohodu s úřady. Jaká je vlastně spolupráce se státní správou myslivosti na úřadech pověřených obcí? Účastní se zástupci státní a veterinární správy sněmů a dalších akcí OMS?
Pověřené obce jsou v mělnickém okrese tři - Mělník, Kralupy a Neratovice. Vztahy s nimi máme naštěstí velmi dobré, máme se všemi uzavřené dohody o spolupráci, v Kralupech došlo ke změně pracovníka, na odbor myslivosti nastoupila mladá slečna, je však stejně vstřícná jako bývalý pracovník, takže jsme spokojeni. Pořádáním přehlídky nás každoročně pověřují, sestavujeme i hodnotitelskou komisi. Výstavy trofejí jsou tradičně každý rok v Mělníku v restauraci u České koruny. Majitel restaurace není myslivec, ale vychází nám vždy vstříc. Děláme zde i sněmy, kurzy adeptů a zkoušky, je to takové naše detašované pracoviště. V jiných částech okresu máme problémy se sehnáním místa a nájmem. Na nájem nám vloni přispěl Městský úřad v Mělníce 4500 Kč.
Pověřená obec Neratovice má ošetřeno smluvně, že pro ně státní správu myslivosti zajišťuje pracoviště v Mělníce, tam jsou tedy dva myslivci, oba naši členové. Slečna v Kralupech není myslivkyně, ale na naše sněmy jezdí. Na Kralupsku je 6 honiteb, pod Mělníkem 41.
Zástupce veterinární správy se také všech sněmů a porad účastní - pan místopředseda OMS, MVDr. Jan Šmolík je vedoucím oddělení veterinární hygieny Krajské veterinární správy, inspektorátu v Mělníce. Také díky němu zde máme jednu velkou výhodu co se týče veterinárního vyšetření zvěře. Máme zde přímo v budově Krajské veterinární správy, kde sídlí OMS, schválenou laboratoř, kde vyšetřujeme hlavně černou zvěř, vloni prošlo rukama zdejších pracovníků 750 ulovených kusů. Pro osobní potřebu lovce vyšetříme divočáky nejpozději do 24 hodin, pokud je jen jeden, odpoledne toho dne má vyšetřeno. Funguje tu také sběrna zvěřiny s prohlídkou, takže myslivci mají možnost zvěřinu uplatnit bez problémů přímo v místě bydliště. Jezdí sem myslivci z okresu i odjinud, asi tak ze čtvrtiny republiky a akční rádius se rozšiřuje. Pro myslivce je výhoda platba v hotovosti na místě, z výkupny si i přijedou pro ulovený kus, jezdí se například do Dobříše, Krušných hor, v jednání je Opočno. Tato soukromá sběrna patří firmě Masoservis Vratislavice nad Nisou. Interlov zde měl také sběrny v Sedlci a v Nové Vsi, ale obě jsou ve stádiu zániku, platily méně než ostatní výkupci a neměly takové služby.

To je pro zdejší myslivce jistě velký přínos. Vraťme se ještě k přehlídce trofejí. Letos již proběhla, jaké zajímavé trofeje na ní bylo možno shlédnout?
Byly k vidění hlavně zajímavé mufloní trofeje, předloženo jich bylo 59, z toho bylo 7 zlatých, 4 stříbrné a 4 bronzové. U srnčí zvěře bylo vystaveno 441 trofejí srnců, z toho jedna zlatá, jedna stříbrná a jedna bronzová. Daňčích trofejí bylo předloženo 70, jedna byla ohodnocena na stříbrnou medaili, jedna na bronzovou. Také byly komisi dány k posouzení čtyři lebky lišek, dvě získaly zlatou medaili a jedna stříbrnou. Objevilo se několik červených bodů i ojediněle špatná úprava trofeje, ale obojí se postupem času znatelně zlepšuje.
Výstava probíhá vždy poslední týden v dubnu, již tradičně pořádáme v tomto týdnu jarní svod na střelnici v Mělníku, dříve býval v honitbě Kly, tu však také poničila voda, po svodu následuje přehlídka trofejí a vše zakončují střelecké závody. Tento systém se osvědčil velikou účastí diváků na svodu i na výstavě, protože střelnice a restaurace u České koruny jsou nedaleko sebe, takže lidé, kteří byli dopoledne na svodu, jdou potom na výstavu.
Na svodu i na výstavě jsou přítomni zástupci myslivecké i kulturní komise, takže když má někdo nějaké dotazy, jsou vždy ochotní poradit. Trofeje členové těchto dvou komisí velmi esteticky nainstalují na dřevěné panely. Návštěvníků z řad myslivců i veřejnosti přijde na přehlídku hodně, až je někdy obtížné procházet mezi panely a trofeje si prohlédnout.

Provází přehlídku trofejí i další akce myslivecká hudba? Máte při OMS trubače?
Máme zde trubačské duo. Jsou velmi dobří, zvítězili i na soutěži trubačů, ke hře ještě zpívají, je to velmi pěkné. Na přehlídce jsou po celou dobu konání a dokreslují slavnostní atmosféru, chodí i na sněmy, zkoušky, akcím to dodá vážnost. Také zahajují kynologické akce a troubí fanfáru při vyhlášení výsledků, chodí i na myslivecké pohřby. Také při kurzu adeptů předvedou všechny fanfáry a signály na živo, pro účastníky kurzu má živá výuka úplně jinou váhu.

Přijdou se na trofeje podívat i školy? Máte připravený pro děti výklad o významu chovatelských přehlídek?
Bohužel děti nám moc nechodí, třídy vůbec ne, spíše individuálně s rodiči. Práce s mládeží se nám celkově nedaří. Kroužek zde funguje jen jeden, ale je při Domě dětí a mládeže v Kralupech a s tamními myslivci moc nespolupracuje. Občas posíláme děti z okresu do soutěže o Zlatou srnčí trofej, jsou to hlavně děti myslivců, přispíváme jim na účast. Sdružení v Tišici dělalo přednášky ve školách. Ve Vysoké byl také jeden člověk, který s mládeží pracoval, měl k dětem vztah, trpělivost i čas, bohužel zemřel a není za něj náhrada. Je důležité, aby škola také projevila zájem, jinak je těžké se někam propracovat.

Kolik míváte uchazečů v kurzu? Přibývají do honiteb mladí myslivci?
Míváme průměrně 20-25 uchazečů, letos je to však slabší, je jich jedenáct. Letos jsme ale již podruhé otevřeli kurz pro myslivecké hospodáře, poprvé byl v roce 2003. Zájemců je letos deset.
Máme dostatek lektorů, dokonce na dva a půl senátu, takže s výukou nejsou problémy. Uchazeči bývají většinou dobře připraveni, i když se objeví výjimky. Praxe v honitbách probíhá bez problémů, máme s honitbami smlouvy, že vezmou uchazeče na praxi, ale zatím jsme to nikdy neřešili, všichni přijdou s tím, že už mají praxi zajištěnou. Jsme rádi, že se jim v honitbách věnují, protože praxe je nezbytná.

Pořádáte i jiné vzdělávací akce pro myslivce?
Ano, uspořádali jsme několik seminářů - o srnčí zvěři, o mufloní, o králíkovi. Máme v plánu oslovit Sdružení honiteb Podřipska, aby pro nás udělali seminář o zaječí zvěři, zatím je to ve fázi domlouvání, zjišťovali jsme, jestli by nám krajský úřad přispěl. Dosavadní semináře jsme si platili sami. Probíhají také v restauraci u České koruny. Jen seminář o králících se konal v Tišicích, kde mají vlastní mysliveckou chatu.
Snažíme se každý rok nějaký seminář uspořádat, vždy dáme pozvánku do oběžníku, který vychází několikrát do roka podle potřeby - po každé radě, takže většinou jednou za dva měsíce, jej zasíláme všem uživatelům honiteb. Jsou v něm informace z rady, z dění na OMS i v ČMMJ, když přijde pošta, která by je mohla zajímat, připojíme ji. Také si myslivci dávají do oběžníku inzeráty.

Jak jste na tom s internetovým připojením? Máte kontakt na některá sdružení přes e-mail?
Internet máme krátce, takže na webových stránkách máme zatím základní údaje. Spojení elektronickou cestou se sdruženími nemáme, ale budeme se do budoucna snažit je získat.

Objevují se informace o vaší činnosti i v místních médiích?
Když potřebujeme, otisknou nám různé pozvánky a informace, ale že by nás vyhledávali, to se moc neděje, před pár lety jsme udělali rozhovor o myslivosti v okrese, ten však dodnes nevyšel. Když se něco děje, zveme je, přijedou však opravdu výjimečně. Občas nám dali do novin dost zkreslené informace, což nás nepotěšilo. Vychází tu Mělnický týdeník a Deníky Bohemia - Mělnický deník.

Pojďme se dále podívat na práci komisí - jaké zkoušky a akce chystá pro myslivce a jejich věrné pomocníky během roku kynologická komise?
Začínáme jarním svodem, následují zkoušky vloh, lesní zkoušky, podzimní zkoušky, barvářské zkoušky, honičské zkoušky, o které je největší zájem, protože je tu hodně černé zvěře. Snažíme se, aby se zkoušek účastnili především naši myslivci, aby se zvýšila upotřebitelnost psů u nás v okrese. Zkoušky vloh děláme zvlášť pro ohaře a pro malá plemena, podzimní a lesní zkoušky také. Svého času jsme měli pět nor, ve kterých probíhaly zkoušky z norování, všechny ale přešly do osobního vlastnictví, takže v současnosti žádnou noru nemáme. Dohodli jsme se tedy se sousedními okresy a lidem, kteří se účastní norování jinde, přispíváme na poplatky spojené se zkouškami.

Kolik míváte ročně psů na svodu?
Mezi šedesáti a sty. Letos jich bylo 58. Malá a velká plemena byla půl na půl. Jinak bývají dvě třetiny zástupců malých plemen. Provádí se i organizované společné nácviky hlavně na lesní a barvářské zkoušky po dohodě s honitbou, kde budou probíhat. Lesní zkoušky probíhají ve Dřísech, jarní a podzimní střídavě ve Všetatech a Tišicích, honičské v Sedlci.

Přispíváte nějak sdružením, která zajišťují zkoušky?
Jen na honičské, které jsou nejnákladnější, přispíváme 2500 Kč ročně. Ostatní sdružení pořádají zkoušky plně ve své režii.

Konají se zde i nějaké kynologické soutěže přesahující hranice okresu?
Měli jsme tu několikrát celostátní i mezinárodní norování v Kralupech, kde byly dvě nory. Sešlo se najednou i 150 psů. Pořádali jsme tu Memoriál Dr. Kuhna, v roce 1992 v Nové Vsi. Mívali jsme léta soutěž v kontaktním norování, ale ta se po úpravě zákona zrušila. U velkých plemen musí být na zkoušky dostatek zvěře, což je pro nás limitující.
Ale naši vůdci se účastní velkých memoriálů, letos usiluje Sláva Mužák o kvalifikaci na Memoriál Karla Podhajského, naši kynologové běžně jezdí za hranice na vrcholné zkoušky, hlavně malých plemen.

Funguje stejně aktivně i střelecká komise? Vlastníte jako OMS střelnici?
Střelnice patřící OMS je na Chloumku, pronajali jsme jí členovi střelecké komise, který ji spravuje. Patří nám pozemky, budova patří nájemci, protože původní zchátralou budovu opravil a výrazně zvětšil, také přikoupil několik pozemků okolo, zrenovoval střeliště a přistavil další. Pořádají se zde okresní přebory, zapůjčujeme ji i jiným subjektům na jejich střelby. Střelnice je kulová i broková, malorážková, všechno opravdu na úrovni. I střelby adeptů zde probíhají. V úterý, čtvrtek a neděli jsou tu zbrojíři, takže pokud někdo potřebuje pomoci s nastřelením, může se na ně obrátit. Členové OMS neplatí za nastřelení nic, platí jen za terče, náboje a občerstvení.

Pořádají se kontrolní střelby před sezonou? Mají některá sdružení také své střelnice?
Většina sdružení kontrolní střelby dělá, Myslivecká sdružení Tišice a Byšice mají svou střelnici.

Účastníte se kulturního života na Mělnicku například pořádáním mysliveckých plesů?
Ples třetím rokem nepořádáme, předtím však okresní plesy byly dvacet let pravidelně. Před revolucí se konaly na zámku v Mělníce, pak byly putovní po celém okrese. Dříve moc sdružení nedělalo plesy a poslední leče, ale dnes se tato činnost rozmohla, což je velice dobře. Přemýšlíme od příštího roku o obnovení tradice okresních plesů, protože majitel restaurace u České koruny bude rozšiřovat sál, takže možná opět zkusíme navázat tam, kde jsme skončili. Zkoušeli jsme dělat v červnu myslivecký den na střelnici, nájemce střelnice přivezl i laserovou střelnici, ale moc se nám to neosvědčilo, protože ve stejném termínu byly většinou myslivecké dny i ve sdruženích, takže byla malá účast.

Kancelář OMS je v budově Krajské veterinární správy, jste zde tedy pravděpodobně v nájmu, nebo tyto prostory OMS vlastní?
Jsme zde čtvrtým rokem v nájmu u KVS, máme jen jednu kancelář, větší akce se konají v restauraci u České koruny, kde je v patře sál, který dá se přepažit, také je tam příhodné parkoviště. Dvakrát jsme měnili sídlo, protože vždycky budovu, ve které jsme byli, restituovali a zvýšili nám nájem, tak jsme se museli stěhovat. Tady je nájem kanceláře mírný. V restauraci je také rozumné nájemné a když je potřeba, někdy nám i počkají s platbou, protože některé akce jsou nevýdělečně, například chovatelské přehlídky, katalog netiskneme a vstupné je dobrovolné.

Hospodaření OMS do značné míry ovlivňuje i členská základna, jak se její počet v průběhu let vyvíjí? Zaznamenali jste nějaké velké výkyvy?
Mívali jsme 1300 členů, ale po zdražení příspěvků jejich počet poklesl na 950, tato úroveň se drží již několik let, ale věkový průměr ve sdruženích roste, takže bychom vítali větší příliv mladých. Je tu však problém, že při dnešních stavech zvěře nechtějí sdružení přijímat nové členy. Dříve tu bývalo zvěře nepoměrně více, v šedesátých letech se tu konaly velké hony v Býkvi, občas na ně přijel i Jan Werich s Josefem Ladou, a od nás odjížděli vždy nadšení. Werich říkal, že takový hon v životě neviděl, tady se totiž na velkých honech střílelo i 1800 zajíců a 2200 bažantích kohoutů. Udělala se dvě kola a bylo po honu, protože nikdo už neměl patrony. Honci už nemohli, když měl střelec jednoho honce, bylo to málo. Jsou tu ještě myslivci, kteří toto pamatují, ale ti mladí si myslí, že si to vymýšlíme. Nezřízený rozvoj zemědělství, ale i ty velké vody se na stavech zvěře podepsaly. Dříve bývaly záplavy také, ale bylo průběžně zaplavované jen bližší okolí řek, dnes to funguje tak, že když už je velká voda v řekách, začnou upouštět přehrady, čímž napáchají nejvíce škody. V některých místech bylo díky tomuto systému v roce 2002 až 9 metrů vody. Dříve se zvěř mohla sama lépe obnovovat, protože jí bylo mnohem více. V současných podmínkách to má mnohem těžší. Bude-li stále ubývat zvěře, bude to mít samozřejmě vliv i na počet myslivců.

Díky za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky Ing. Stanislav Kříž


Popisky:
Současná kancelář OMS bývala dříve laboratoř, pan Hrabánek ani paní Tatarová zde však už pokusy neprovádějí, chod OMS řídí najisto.
Zajímavé trofeje z letošní chovatelské přehlídky
Lektorský sbor a uchazeči při zkouškách z myslivosti




Přiložené dokumenty

Media_13621_27_51.xls Tabulka 1 (19,50 KB)
Zpracování dat...