Časopis Myslivost

Pomáhají přiblížit myslivost nemyslivcům

Myslivost 7/2007, str. 26  Jiří Kasina
V rámci středoevropského prostoru se po staletí vytvářely mnohé vazby v rámci průmyslu, zemědělství, řemesel a dalších lidských činností, myslivost nevyjímaje. Častokrát se hovoří o společných kořenech středoevropského pojetí myslivosti, o vzájemném ovlivňování v běhu mnoha staletí. A ač národy rozdělovaly hranice, myslivci vždy nacházeli a nacházejí společnou řeč.
Zvláště nyní, v období, kdy se sjednocuje Evropa, kdy se umenšuje význam hranic a otvírá se volné pole mezinárodní a meziregionální spolupráce, se stává myslivost přirozeným prostředkem výměny názorů a zkušeností. Pozadu nezůstávají ani myslivecké organizace a ani organizace jako jsou myslivecká muzea. Koncem března jsem měl tu čest být přítomen zajímavé návštěvě. V rakouském Stainzu došlo k setkání pomyslných dvou extrémů - zástupců nejstaršího a nejmladšího mysliveckého muzea ve střední Evropě - setkání zástupců českého Mysliveckého, rybářského a lesnického muzea Ohrada a zástupců nedávno otevřeného Jagdmuzea ve štýrském Stainzu nedaleko Grazu. Pojďme ale postupně.

Malebnému městečku Stainz asi dvacet kilometrů jihozápadně od štýrského Grazu dominuje pečlivě udržovaný zámek rodiny hrabat z Meranu. Současný poslední majitel, svobodný pán Franz graf Meran z rodu Habsburků je jedenačtyřicetiletý sympatický muž, jehož hlavní vášní je myslivost. Ale ne myslivost jen pro lov a zábavu, ale také jako prostředek pro zkoumání zákonitostí přírody. O tom ale na jiném místě. Franz graf Meran dal v rozhlehlém zámku k dispozici prostory pro expozici mysliveckého muzea. Po dvou letech příprav bylo na podzim loňského roku otevřeno myslivecké muzeum "nového typu".
Přijal nás ředitel muzea magistr Karlheinz Wirnsberger, který inicioval ve spolupráci se Středoevropským institutem ekologie zvěře tuto návštěvu. Na počátku byla myšlenka, resp. snaha o vytvoření jakéhosi milníku, vytvoření muzea nového typu a dokázání toho, že myslivecká muzea mají stále smysl. Myslivecká muzea v Rakousku a Německu, tedy muzea klasického typu, mají často existenční starosti a jsou pod tlakem antimysliveckých názorů části veřejnosti. Proto by měla být myslivecká muzea vytvářena v takové podobě, aby v expozici nemyslivci pochopili, že myslivost není jen těch posledních pět minut na posedu, ale že je to výsledek dlouhodobé a celoroční práce. Ze strany muzea je to snaha přinést objektivní a věrohodný obraz myslivosti z neutrální pozice, což nikdy nemůže dělat myslivecká instituce.
Zajímavé je to, že ve Stainzu nespolupracují se štýrským zemským mysliveckým svazem a jejich předseda tu dokonce nebyl na otevření a zatím ani na návštěvě. Jak nám ale důkladně vysvětlil pan ředitel, tato skutečnost ho sice mrzí, zároveň je ale přesvědčen, že je dobré nebýt navázán na politická či jiná seskupení, muzeum je tak nezávislým prostředníkem mezi myslivci a nemysliveckou veřejností. Ve své činnosti spoléhá na systém externích odborníků a poradců.
Myslivost nejsou jen trofeje, ale hlavně činnost v přírodě. Problémem v Rakousku je prý vůbec samotný název myslivecké muzeum, už názvem se instituce vyčleňuje, plno lidí jde okolo a jen pro ten název nezajdou. Naopak řada myslivců je zklamána tím, že to není muzeum podle jejich představ. Ředitel Wirnsberger zdůraznil, že ale oni nechtějí v muzeu například krásné dioráma, kde bude někde na větvi zaprášený preparát tetřeva, chtějí postavit zvíře do popředí, proto jsou preparáty umístěny na zdánlivě cize a technicky odtažitě od přírody působících kovových sítích bez vedlejších rušivých momentů. Nejprve chtějí ukázat příslušného živočicha a pak na velkoplošné produkci prostředí, kde to zvíře žije. Ohlasy návštěvníků dokazují, že takovýto koncept zabral, že návštěvníci s překvapením zjišťují, jaké jsou pochody v přírodě a že vlastně objeví až v muzeu myslivost jako činnost. Zajímavá jsou i konkrétní čísla - za posledních 5 měsíců přišlo do muzea 14 000 návštěvníků, z toho 60 % nemyslivců, přitom to byla turisticky "mrtvá sezóna", neboť oblast kolem Stainzu není zimní oblastí pro lyžování
Ředitel Wirnsberger i graf Meran jsou si moc dobře vědomi, že zvolili netradiční cestu, nechtějí nikomu svoji koncepci vnucovat, ale mají snahu o vytvoření jakési pomyslné sítě středoevropských mysliveckých muzeí v Rakousku, Německu, Česku, Slovensku, Maďarsku a Slovinsku. Zástupci muzeí by se měli pravidelně scházet, diskutovat o formách přístupu k myslivecké i nemyslivecké veřejnosti, vzájemně si vypomoci výměnou doprovodných výstav a akcí. A je velkou poctou pro Ohradu, že byla vybrána pro kontakt jako první. V současné době totiž i Ohrada, resp. Národní zemědělské muzeum, kam Muzeum Ohrada organizačně spadá, diskutuje o tom, jak expozici modernizovat, jak více expozici přiblížit lidem. Myslivost se totiž i v Čechách dostane v dohledné době pod tlak veřejnosti podobně jako v Německu. Ve Stainzu například vidí markantní rozdíl mezi návštěvníkem z města a z vesnice, chodí jich více z města, a těm je třeba vysvětlit úlohu myslivosti v současné kulturní krajině.
Snad jen pár technických údajů. O muzeum ve Stainzu se stará ředitel jako vedoucí a kurátor sbírek v jedné osobě plus devět osob technického personálu. Celkem muzeum obnáší 4000 m2 výstavní plochy, 1500 m2 depozitářů, 5600 m2 volné plochy, návštěvník uvidí 6800 mysliveckých exponátů, z nichž část byla převezena z muzea v rakouském Eggenbergu. Muzeum vznikalo dva roky a celkovou částku odhaduje pan ředitel na 1,8 mil Euro. Pro porovnání na Ohradě je vystaveno na 2000 exponátů a dalších asi 18 000 exponátů je skryto očím veřejnosti v depozitářích.
Více o charakteru muzea snad napoví připojené fotografie s popisky. Pro ty, kteří by chtěli navštívit muzeum například jako zpestření dlouhé cesty za sluncem do Chorvatska nebo Itálie, stačí sjet z dálnice A2 Wien - Graz - Klagenfurt na prvním sjezdu Lieboch.
V článku o honitbě Franz graf Merana se dočtete další podrobnosti o tom, jak bude muzeum propojeno s nedalekou honitbou a jak budou mít možnost doplnit návštěvníci své zážitky z muzea i přímým pozorováním v přírodě. I v tom je totiž budoucí síla a vypovídací schopnost muzea.
Mohu osobně potvrdit, že se při březnové návštěvě již jednalo o konkrétních formách spolupráce a výměně doprovodných výstav mezi Stainzem a Ohradou. Já sám byl netradičností a moderní formou muzea trochu zaskočen a překvapen, sám bych strávil v expozicích několik hodin a hravou a názornou formou pátral v tajích přírody, uznávám, že zvolená forma je propagačně velmi úspěšná, ale asi jen pro určitou část návštěvníků. Odjížděl jsem s pocitem velmi smysluplně strávených hodin, kdy jsem viděl rodící se formy spolupráce. Domnívám se ale, že tak jak to často v životě bývá, optimum je někde uprostřed. Mojí ideální představou je jakési zkřížení formy tradičního muzea typu Ohrada s moderní formou Stainzu. Třeba se toho nejen já dočkám, základy byly v každém případě položeny.


Zpracování dat...