Časopis Myslivost

Ústavní soud – pojistka zákonnosti

(dovětek k článkům Uvádění honiteb do souladu se zákonem)  Milan Kubů
Dne 13. prosince 2006 a dne 6. března 2007 Ústavní soud vydal významné Nálezy týkající se myslivosti..
První Nález Ústavního soudu byl publikován dne 2. ledna 2007 pod číslem Pl ÚS 34/03 (návrh na zrušení některých ustanovení zákona o myslivosti) a byl reakcí na návrh podaný Ústavnímu soudu dne 4. 7. 2003 skupinou poslanců a senátorů na zrušení některých ustavení zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, vypracovaný profesorem JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., vedený pod č.j. PI ÚS 34/03. V návrhu byly zpochybňovány následující ustanovení zákona o myslivosti:
1. § 9, odst. 2 a 3 - výstavba mysliveckých zařízení
2. § 17 odst. 6 - tvorba honiteb, tvar honiteb
3. § 18 odst. 4 - uznání honitby a přičleňování pozemků
4. § 21 odst. 1, písm. e) - valná hromada HS a přijímání vlastníků honebních pozemků přičleněných k honitbě za člena HS
5. § 26 - členství v HS
6. § 27, odst. 1 věta druhá - ručení členů HS za závazky HS
7. § 31 odst. 1, 2 - změna honiteb
8. § 31 odst. 6 písm. a) - zánik honitby
9. § 55 odst. 1, 2 a 3 - uplatnění nároku za škody způsobené zvěří
10. § 69 odst. 1 - přechodná ustanovení o zachování obor a honiteb uznaných podle dosavadních předpisů
Navrhovatelé vycházeli z předpokladu, že právo myslivosti resp. jeho výkon představuje zásah do vlastnického práva jednotlivých vlastníků pozemků ve prospěch osob oprávněných k výkonu práva myslivosti - ve prospěch držitelů honiteb a poukazují nato, že podle čl. 11 odst. 4 Listiny může být vlastnické právo nuceně omezeno pouze ve veřejném zájmu a to na základě zákona a za náhradu. Veřejný zájem interpretují jako zájem obecný či obecně prospěšný a v této souvislosti poukazují na skutečnost, že se v konkrétním případě nemůže jednat toliko o zájem veřejný, ale i zájem jednotlivců či skupiny osob (jakkoli specifické a početné). Svůj nález opírají i o nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. I. ÚS 198/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 23, str. 193 a násl.), podle nějž ,,.ne každý kolektivní zájem lze označit jako veřejný zájem společnosti,.pojem "veřejný zájem" je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný". V tomto nálezu se ÚS odvolává rovněž na dílo F.A,Hayeka Právo zákonodárství a svoboda, II. díl., Praha: Academia, 1991, str. 14, kde autor uvádí, ",,často se mylně naznačuje, že všechny kolektivní zájmy jsou obecnými zájmy společnosti, avšak v mnoha případech může být uspokojování kolektivních zájmů jistých skupin s obecnými zájmy společnosti v naprostém rozporu".
Navrhovatelé dále argumentovali tím, že právo myslivosti, jak je definuje zákon o myslivosti, představuje celý souhrn práv a povinností, která netvoří kompaktní - homogenní skupinu, ale dvě odlišné kategorie, přičemž naplňování povinnosti zvěř chránit a v širším kontextu tedy chránit životní prostředí přiznali charakter veřejného zájmu a naopak například v právu zvěř lovit, ulovenou či nalezenou uhynulou zvěř si přivlastňovat atp. žádný veřejný zájem na výkonu těchto práv neexistuje. Polemizují tak se závěrem Nejvyššího soudu, že práva vlastníků honebních pozemků jsou příslušnými ustanoveními zákona o myslivosti (adekvátně) omezena ve veřejném zájmu (NS ze dne 17. 10. 2002 ve věci sp. zn. 22 Cdo 3006/2000 - Soudní rozhledy č. 6/2003, Praha:Beck, 2003 str. 189)
Výkon práva myslivosti navrhovatelé nepovažovali jako celek za činnost ve veřejném zájmu, protože mimo jiné zjevně zahrnuje i zájmovou, sportovní a hospodářskou, resp. podnikatelskou činnost.
Není důležité se v článku zabývat stanoviskem Ústavního soudu ke zpochybňovaným ustanovením zákona o myslivosti, ale důležitý je nález Ústavního soudu, který na základě argumentace dospěl k závěru, že úprava myslivosti a práva myslivosti v jednoduchém právu nezakládá namítaný rozpor s ústavními garancemi a není v rozporu s jinými ústavně zaručenými právy. Jedná se o omezení vlastníka honebního pozemku, jež při zachování podstaty a smyslu ostatních ústavněprávních garancí plynou z ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny. Dochází-li při výkonu práva myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovaných práv vlastníků honebních pozemků, jedná se o omezení, která jsou proporcionální z hlediska cíle a účelu, k němuž právo myslivosti směřuje; taková omezení se tedy nachází v mezích ústavnosti. Rovněž u zbývajících námitek navrhovatelů nebyla shledána tvrzená protiústavnost odůvodňující závěr, že se jedná o úpravu jsoucí v rozporu s namítanými či jinými ústavními zásadami. vzhledem k uvedeným závěrům Ústavní soud návrh na zrušení rubrikovaných ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb. a č. 59/2003 Sb., dle ust. § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, zamítl.
Druhý Nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2007, pod číslem Pl ÚS 3/06 byl reakcí na návrh Krajského soudu v Č.B.-pobočky v T. na zrušení ustanovení § 26 odst. 3 a 4 zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, podaný Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2006.
V návrhu bylo zpochybňováno následující ustanovení zákona o myslivosti:
1. § 26 odst. 3 a 4 - členství v HS, zánik členství v HS a vypořádací podíl
V občanskoprávním řízení se žalobce domáhal zaplacení částky 8.077,50 Kč, jakožto "náhrady za nucené omezení vlastnického práva", k němuž mělo dojít tím, že ačkoliv ukončil své členství v HS k 31. 12. 2002, jeho nemovitosti, s nimiž do společenstva vstoupil, jsou nadále HS k výkonu práva myslivosti užívány. Třebaže (podle žalobce) požadovaná "náhrada" měla být přiznána "za analogického použití" § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, soud I. stupně žalobu zamítl s tím, že postrádá zákonný podklad, jelikož příslušný orgán státní správy myslivosti o přičlenění dotčených nemovitostí k honitbě žalovaného nerozhodl.
Navrhovatel vycházel z předpokladu, že právo myslivosti představuje zásah do vlastnického práva vlastníků nemovitostí a současně sdílí námitky protiústavnosti zákona o myslivosti, jež jsou vtěleny do návrhu skupiny poslanců a senátorů na zrušení některých jeho ustanovení. (viz výše). Rovněž navrhovatel nesouhlasil s výkladem Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. Cdo 3006/2000, že jde o omezení vlastnického práva ve smyslu § 128 obč. zákoníku.
Navrhovatel dále uvádí, že vlastník nemovitostí je proti své vůli omezen užívat svoji nemovitost, jelikož na nich právo myslivosti vykonává "od něho odlišná osoba, jejímž členem není a ani nechce být" a pokud z honebního společenstva vystoupí, není mu povoleno vytvořit jiné honitby a zůstává ve vztahu k zákonné úpravě práva myslivosti tzv. "bezprizorní". Na straně jedné již není členem HS, na straně druhé však jeho nemovitosti zůstávají součástí honitby, jíž je HS držitelem.
Navrhovatel za významné považoval, že zákon o myslivosti "nepočítá se žádnou náhradou pro takového vlastníka pozemků, které jsou nadále užívány k výkonu práva myslivosti", když o přičlenění pozemků (a o náhradě) podle § 30 odst. 1, 2 zákona o myslivosti podle jeho názoru uvažovat nelze."Vystoupení " z honebního společenstva "nemá žádný dopad na existenci honitby" a nemovitosti i bývalého člena zůstávají její součástí.
Navrhovatel pokládá stav, kdy po vystoupení člena z HS zůstávají jeho pozemky nadále součástí honitby "za problematický". V takovém případě by se zánikem členství měla zaniknout "i práva a povinnosti z něho plynoucí " (čl.. 4 odst. 3 a 4, čl. 11 odst. 4 Listiny), případně by mělo být "možné připustit pravomoc orgánů státní správy myslivosti přičlenit ..(jeho pozemky) .k jiné honitbě, s čímž však zákon nepočítá rovněž.
Ústavní soud u zpochybňovaného ustanovení zákona o myslivosti dospěl k závěru, že nedostatek výslovné úpravy právních poměrů vlastníka honebních pozemků, který ukončil své členství v honebním společenstvu postupem podle § 26 odst. 3 zákona o myslivosti, nepřekáží tomu, aby jeho vztah k honebnímu společenstvu, které využívá nadále jeho pozemky k výkonu práva myslivosti, byl na základě pozitivního práva vyložen. Ve vztahu k tomu, co je předmětem daného občanskoprávního řízení a čemu je podřízeno obsahové vymezení návrhové legitimace rozhodujícího soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy (§ 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), je v úrovni tohoto práva vlastní závěr, že vlastníku honebních pozemků přísluší od honebního společenstva náhrada podle obdobného užití § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, o které rozhodne (v případě absentujícího správního rozhodnutí o přičlenění pozemků k honitbě) soud.

Plénum Ústavního soudu rozhodlo o návrhu Krajského soudu v Č. B. - pobočky v T. na zrušení ustanovení § 26 odst. 3 a 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Návrh na zrušení ustanovení § 26 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.

Oba nálezy Ústavního soudu mají pro orgány státní správy myslivosti, justici, vlastníky pozemků, majitele a držitele honiteb a pro provozování myslivosti několik zásadních významů.

1. Právo myslivosti není v rozporu s jinými ústavně zaručenými právy, jedná se o omezení vlastníka honebního pozemku, jež při zachování podstaty a smyslu ostatních ústavněprávních garancí plynou z ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny.
2. Dochází-li při výkonu práva myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovaných práv vlastníků honebních pozemků, jedná se o omezení, která jsou proporcionální z hlediska cíle a účelu, k němuž právo myslivosti směřuje; taková omezení se tedy nachází v mezích ústavnosti.
3. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. je vyvážený a není v rozporu s ústavními zásadami a jedná se o činnost sloužící k realizaci ústavně zakotveného úkolu státu (čl. 7 Ústavy České republiky)

4. Vlastníku honebních pozemků, který ukončil své členství v honebním společenstvu postupem podle § 26 odst. 3 zákona o myslivosti, , přísluší od honebního společenstva náhrada podle obdobného užití § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, o které rozhodne (v případě absentujícího správního rozhodnutí o přičlenění pozemků k honitbě) soud.
5. Zánikem členství v honebním společenství nedochází k žádné změně honitby; ta je totiž "uznána" (a pozemkově vymezena) správním rozhodnutím (§ 2 písm. i/, § 18 odst. 1) jako celek, jenž je tvořen konkrétními souvislými honebními pozemky (§ 17 odst. 2, věta první). Pozemky vlastníka, jehož členství zaniklo, zůstávají proto součástí honitby, v jejímž rámci vykonává myslivost (§ 17 odst. 1), resp. právo myslivosti (§ 19 odst. 1 písm. b/), nadále honební společenstvo, neboť vystoupení člena z honebního společenstva se nemůže dotknout správního rozhodnutí o uznání honitby (§ 18 odst. 1).Není přitom podstatné zda honitba vznikla podle předchozí právní úpravy

S velkým uspokojením jsem přivítal oba nálezy Ústavního soudu, které na jedné straně významným způsobem posílily postavení a vážnost myslivosti v České republice a na straně druhé ukončily lidovou tvořivost řady úředníků státních správ myslivosti na všech úrovních při aplikaci zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, zejména ustanovení § 69, které garantovalo zachování honiteb za předpokladu, že byly uvedeny do souladu s novým zákonem avšak kterého chtěla řada subjektů v roce 2002 zneužít pro uspokojení osobních zájmů. Využil jsem řady justičních rozhodnutí např. Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, Nejvyššího soudu ČR a o porušování zákona o myslivosti jsem psal v Myslivosti č. 11/2005, Myslivosti č. 1/2006, Myslivosti č. 3/2006, Myslivost č. 4/2006 a Myslivosti č. 6/2006. Rovněž řadu oznámení o porušování zákona o myslivosti při uvádění honiteb do souladu jsem zaslal nejen hejtmanovi na Krajský úřad pro Středočeský kraj ale přímo i "několika" ministrům na Mze. Na existující rozsudky byl např. upozorněn i Městský soud v Praze a přesto dokázal vydat Rozsudek jménem republiky č. j. 11Ca255/2005-77 ze dne 31. října 2006, ve kterém v rozporu se zákonem o myslivosti dovozuje, že:
Cit. "Z právního spisu jednoznačně vyplývá vůle vlastníků honebních pozemků založit honební společenstvo H..a nikoliv vůle změnit původní honitbu." Konec citace.
Díky "vůli" vlastníků honebních pozemků, ale hlavně díky nekompetentnosti úředníků státní správy myslivosti, tak vlastně vznikla z vůle vlastníků honebních pozemků nová honitba v existující honitbě, proti vůli honebního společenstva - držitele honitby a v rozporu s ustanoveními zákona o myslivosti. Rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo vydáno před nálezem Ústavního soudu a tak úředníci možná "nemohli" vědět, co bylo již dávno každému jasné. Proti zmiňovanému rozsudku byla podána kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze. Vezme Nejvyšší správní soud při řešení kasační stížnosti na rozsudek Městské soudu v Praze konečně v potaz zmíněné precedenční nálezy Ústavního soudu nebo ponechá klapky na očích, jako řada amatérských ustrašených úředníků a soudců a držitel honitby se bude muset domáhat zákonnosti za hranicemi naší republiky?
Nálezy Ústavního soudu potvrdily pouze to, co zákon o myslivosti ve svých ustanovení říká a v souladu s našimi právními názory, které jsme od účinnosti zákona prosazovali nejen na okrese Příbram. Nedostatek úpravy právních poměrů v zákonu o myslivosti byl Ústavním soudem vyložen na základě pozitivního práva
Závěrem pokládám otázku, kolik křivd bylo napácháno od účinnosti zákona o myslivosti při uvádění existujících honiteb do souladu se zákonem o myslivosti, díky loby úzkých zájmových skupin, kolik škod bylo způsobeno rozbitím existujících honiteb, kolik se "ztratilo " na úřadech dokladů HS, kolik bylo vynaloženo finančních prostředků a času na předkládání zbytečných podkladů, seznamů, soupisů či map, na již jednou uznané a existující honitby, kolik vzniklo nových nepřátelství a nevraživosti a kolik práce jsme zabezpečili pro advokáty při vyřizování sporů ? Všechno jenom kvůli špatnému výkladu zákona o myslivosti úředníky státních správ myslivosti, kteří povýšili právo vlastníka honebního pozemku nad práva držitele honitby - honebního společenstva. Díky nálezům Ústavního soudu bude právo opět narovnáno a Ústavní soud zůstane pojistkou zákonnosti v České republice.

V Příbrami dne 30. května 2007
Milan Kubů
jednatel OMS ČMMJ Příbram
Zpracování dat...