Časopis Myslivost

Věčně zelená muzika - červenec

SKÁKAL PES  Jaroslav Šprongl
Věčně zelená muzika - červenec
Tahle asi nejkratší myslivecká písnička byla první, kterou jsem jako dítě poznal a kterou jsem se také naučil, netuše, co mysliveckých písniček budu jednou znát. Ona se taky často bere jako dětská říkanka a my jsme ji používali i jako rozpočitadlo při různých dětských hrách.
Ani na mysliveckých zábavách nebo posledních lečích moc nezní - je to sice jako tanec pěkná polka, ale když ji kapela začne hrát, tak i při všech repeticích a mezihrách dozní často dříve, než taneční páry stačí dojít na parket a tam to rozjet.
Napadlo mě už i její využití na výstavách psů (jako jakási psí hymna), ale vzhledem na jedné straně k její textové i hudební rozvernosti a na straně druhé k důležitosti, s jakou berou sami sebe i svoje svěřence někteří majitelé a chovatelé, by to asi neprošlo. I když psi by si ji možná s chutí zaštěkali. Ti dříve narození si jistě pamatují na vánoční "Rolničky, rolničky" vyštěkané psím sborem - a tenhle song určitě není těžší. Ostatně znám dost psů, co se ochotně přidávají na honech k trubačům. Pak, že zvířata nemají hudební sluch . Ale pojďme na tu písničku!
"Skákal pes přes oves, přes zelenou louku."
Vzhledem k tomu, že jsme se našimi písničkovými rozbory prozpívali už do července, mělo by jít o psa většího, zřejmě ohaře, protože takový jezevčík by již vzrostlé obilí nepřeskočil. I když to spíše může být myšleno tak, že prostě skákal po ovesném lánu - stejně jako pokračování textu znamená, že si náš pes poskakoval po louce, nikoliv že tu louku jedním mohutným skokem překonal od pole k lesu.
"Šel za ním myslivec, péro na klobouku."
Tenhle verš umožňuje dva výklady. Ten první, pozitivní, který zřejmě platí, je, že myslivec byl se svým psem na procházce. Nejspíše v rámci výcviku, přípravy na podzimní zkoušky - v červenci by to byl ten správný čas. Kdyby byli na šoulačce, nemohl by si pes jen tak poskakovat před svým pánem. Může jít třeba o slídiče, který pracuje na dostřel brokové zbraně před střelcem - asi mladého, ještě nedocvičeného, protože podle písničky poskakoval trochu víc, než je při slídění vhodné.
A druhý, dá se říci, negativní výklad? Myslivec má nejen péro na klobouku, ale také odznak na vestě, protože se jedná o mysliveckou stráž. Ten pes před ním je toulavý zdivočelý kříženec. Skáče ve snaze uniknout do blízkého lesa, protože už tuší, že myslivec za ním s nabitou zbraní jde s cílem zbavit honitbu reálného nebezpečí pro drobnou zvěř.
"Tramtadata juchajda hop šup juchajda tramtadata juchajda hop šup hop."
Tuhle mezihru, uvedenou v některých notových zápisech naší psí písničky, rozebírat nebudeme, taky proč . I když někteří vědci z jazykového ústavu by o ní jistě dokázali napsat doktorskou práci o sto stránkách! Možná i více stránkách . To je stejné, jako když výzkumníci po dvaceti letech intenzivní práce vysloví závěry, které jim mohl sdělit každý Franta na návsi, kdyby se ho včas zeptali.
"Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále?"
Další verš přitakává první, pozitivní variantě. Šlo o mladého psa ("pejsku"), tedy asi opravdu před zkouškami z výkonu. Tulák věčně na útěku by sotva byl stále veselý - to platí u psů jako u lidí. Naopak u našeho myslivce byl jeho slídič (ovšem mohlo to být i jiné plemeno) spokojený a výcvik ho, jak to už tak bývá, bavil. Proto ta radost!
"Řek bych vám, nevím sám - hop a skákal dále."
Bujarý skákal měl asi vážně před zkouškami, proto mu ještě nebylo úplně jasné, proč jednotlivé úkony výcviku vlastně dělá. Ale z principu ho to bavilo, tak pokračoval .
A co vy? Už je váš nový psí kamarád připraven na zkoušky? A už jste ho na ně přihlásili? Za chvíli nám totiž začíná to pravé "zkouškové" období. Cože?! Vy žádného psa nemáte? A víte, že myslivec bez loveckého psa je jen poloviční myslivec? Tak to koukejte napravit .
Připravil Jaroslav ŠPRONGL
























Zpracování dat...