ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Bažant ve volné krajině III.

Myslivost 4/2007, str. 8  Petr Oskar Bílek
Blíží se nový začátek dalšího mysliveckého roku a každý myslivec se jistě zamýšlí nad první jarní prací v honitbě. Po letošní mírné zimě, která snad vynahradila zvěři útrapy krutého počasí z loňských pěti mrazivých a zasněžených měsíců ( i když jen část drobné zvěře přežila druhý rok svého života), bych se rád znovu věnoval některým problémům v péči o bažantí zvěř ve volných honitbách naší vlasti, protože jak se zdá, tuhá zima roku 2005/2006 nejméně ublížila právě bažantům, ovšem jen za předpokladu zachování dobrých potravních podmínek v krmících zařízeních.

Místo úvodu:
"O bažantech nemám velkých zkušeností. As před 15 léty přistěhovali se mně do polního lesíku tři, kohout a dvě slepice. Krmil jsem je pilně a za čtyři roky měl jsem stav as 60 kusů. Na to ztratil jsem na lesík přiléhající obecní honitbu a za dva roky bylo po radosti a po bažantech." Jan Žemlička 1. prosince 1928 (Stráž myslivosti).

Ustavičná celoroční práce kolem bažantího hejna ve volné honitbě je základem pro zachování bažantí zvěře v naší krajině už od samého začátku chovu této zvěře v minulých staletích. Abychom nemuseli v nejbližší budoucnosti psát podobné řádky do zájmového časopisu jako pan Žemlička v roce 1928, zamýšlíme se donekonečna nad tím, jak zlepšit chov bažantů ve volnosti, bez nároku na zvyšování investovaných finančních prostředků, a také s ohledem na stále se ztenčující pramínek času, který této činnosti můžeme věnovat při neustále se zvyšujících nárocích na pracovní zatížení.
Jak jsem již uvedl v minulých příspěvcích o chovu bažantů ve volnosti (Myslivost 12/2005, 4/2006 a 5/2006) zabývám se chovem ve volnosti jako nejlevnějším způsobem chovu v našich honitbách a příspěvky jsou směrovány do honiteb s nižším výskytem bažantů v nadmořských výškách nad 300 a kolem 400 m.n m., avšak s pestřejší krajinnou skladbou. Mojí snahou je pomoci i myslivcům bez zootechnického vzdělání na základě vlastních zkušeností z podobné honitby, porovnat moje vlastní zkušenosti s publikovanými výsledky výzkumníků z posledního období i se zkušenostmi našich předků v chovu bažantí zvěře ve volné krajině, aplikované na změny v zemědělství a v přístupech k ekologii krajiny po roce 1989. Vynakládám tuto námahu v zájmu pomoci myslivcům různých povolání ve zvyšování populací bažantí zvěře v podhorských oblastech.
Pro lepší pochopení tohoto příspěvku doporučuji vyhledání dřívějších článků a shrnutí jejich obsahu ještě dříve, než budete číst tento příspěvek. Jedná se především o oblast Podhorských lesů s denzitou výskytu bažanta 7,26 a 7,19 ks na 10 km2 (viz Myslivost 4/2006 str. 22), kde by se mohly stavy bažantí zvěře zvýšit na denzitu dubových lesů 11,37 nebo mozaiku polí a lesa s denzitou 10,56 ks na 10 km2, i když v naší honitbě se podařilo dosáhnout denzity téměř stejné jako u lužních lesů 16,14 (v časopise Myslivost 4/2006 redakční šotek uvedl 6,14). Musíme ale v honitbě počítat jen s plochou vhodnou pro chov bažantů (bez lesa a ostatních ploch)..

Jarní orientace v chovu
Vždy před příchodem konce hospodářského, a tím i mysliveckého roku, každý dobrý hospodář provádí "inventuru" všeho, co je mu svěřeno. Ví, že pouze podle zjištěných skutečností v honitbě bude moci provádět chovatelské zásahy včas, ještě před jarním obdobím rozmnožování, kdy zvěř vyžaduje největší dávku klidu a myslivecká činnost by měla v následujících měsících najít své těžiště především v ochraně hnízdišť.
Při jarním sčítání zvěře zpravidla zjišťujeme jarní kmenový stav (JKS) pochůzkami několika myslivců v honitbě a většinou se omezíme na sčítání vyplašené zvěře. Při tomto způsobu sčítání uniká pozornosti především bažantí slepice, která je pudově velmi ostražitá v každém období. Pro objektivní sčítání bažantí zvěře je v předjarním období nejpřesnější metodou sledování krmného zařízení z blízkého přírodního nebo na podzim zbudovaného krytu. Pozorování zásypu se věnujeme několik dní v ranních i večerních hodinách a návštěvnost krmného zařízení ověřujeme průběžně po celou dobu přikrmování. Mnohdy budeme překvapeni, kolik zvěře zásyp navštěvuje. Především počty nenápadných a opatrných bažantích slepic se tak dají zjistit poměrně přesně. Jen musíme pozorovací stanoviště obsadit včas, nejpozději v 15 hodin (podle počasí a roční doby asi 2 hodiny před soumrakem), abychom svým příchodem nerušili zvěř, která se snaží zasytit brzy před večerem. Většinou již při příjezdu k zásypu se několik slepic rychle a nenápadně vytratí, protože rády vycházejí ke krmení i v průběhu dne. Na počátku dne, ráno, přichází bažantí zvěř k zásypu ihned po rozbřesku a v dopoledních hodinách asi do desáté hodiny dopolední.
Jinou metodou, která se mi osvědčila nejlépe z hlediska časové náročnosti a vždy mi posloužila k upřesnění skutečného stavu zjištěného pochůzkami nebo pozorováním zásypu, je odhad počtu zvěře na základě spotřeby předkládaného krmiva. V předjarním období je směs krycích plev již vyčištěna od zlomkového obilí z posklizňové linky a zvěř spotřebovává výhradně předložené krmivo. Tento způsob sčítání však zkresluje množství jiných konzumentů jadrných krmiv, od drobných ptáků počínaje, přes zajíce a jiné hlodavce až po srnčí zvěř, která v období nouze vybírá zásypy i z pokleku, pokud není zásyp opatřen vhodnými zábranami nebo oplocen tyčovým plotem s plaňkami asi 20 cm vzdálenými.
Základním předpokladem pro dobrý odhad návštěvnosti zásypu je stálé a pravidelné zakládání krmiva v identifikovatelné kvantitě. Sčítáme také stopy na obnově a kvalifikovaně odhadneme všechny poznatky včetně zjištěného počtu přiživující se drobotiny. Zjištění objektivního stavu bažantí zvěře v lokalitě zásypu tímto způsobem však předpokládá, že bažantí zvěř nemá přístup k jiné potravě (v letošním roce je stále přístupné osivo ozimů, semena trav a plevelů, žaludy apod.)
Počty bažantů zjišťujeme počátkem časného jara, než kohouti začínají projevovat snahu k migraci do teritorií tokanišť, kam se snaží odvádět i slepice. V pozdější době, kdy začíná tok, je již nevhodné bažanty na tokaništích vyrušovat tak, jak bylo dříve doporučováno jejich sčítání při pochůzce se psem nebo liniovým sčítáním podle Kendeigha (1944) nebo Winga (1959).
I další metody sčítání jsou velmi pracné a časově náročné s pochybným výsledkem. Používají se především v období žní a po žních, kdy jednotlivé rody mění svá stanoviště podle potravy a úkrytu. Na jaře je tímto způsobem neúměrně rušena zvěř hledající klidná hnízdiště a sčítající myslivec jen přispívá k neklidu v honitbě způsobenému výletníky, turisty a lidmi venčícími psy.
Bažanty sčítáme pro účely výkaznictví, ale co nejpřesnější sčítání chovného hejna nám poslouží především ke zjištění úspěšnosti naší snahy o pozvednutí chovu bažantů v dané lokalitě, případně k doplnění JKS kohoutů zakoupených nejlépe z volných honiteb nebo odchycených v bažantnicích až na jaře u venkovních zásypů, tzv. zdivočelé zvěře. Tito kohouti přestáli podzimní hony i nástrahy zimního období a je u nich předpoklad vytvoření dobrých reflexů, potřebných pro přežití ve volnosti.

Bažantí slepice v centru pozornosti.
Od posledního honu na bažanty až do poloviny května krmíme pravidelně v zásypech podle spotřeby jadrných krmiv. Kromě jádra je nutno krmnou dávku bažantů doplňovat o další druhy krmiv a tím vytvořit co nejširší spektrum živin, které připraví chovnému hejnu co nejlepší kondici pro jarní rozmnožování. Po celé zimní období se proto musíme zaměřit na zdárné přežití hejna slepic a připravit jejich organismus na vysokou zátěž spojenou se snůškou vajec, vyčerpávajícím sezením a voděním kuřat.
K tomu, abychom pochopili nároky bažantích slepic na výživu v zimním období, musíme vědět, čím se živí v průběhu celého roku. Po celé období výskytu hmyzu a drobných živočichů je bažant převážně masožravcem (např. Možíšek 1930, Černý 1864). Hrubší semena a obilí jsou jeho potravou jen v kratších ročních obdobích, kdy těžko živočišnou potravu shání (von Wangelin 1833). Hlavní potravou jsou všechny dostupné druhy hmyzu, červi, žížaly, slimáci, drobní obojživelníci i myši. Živočišnou potravu doplňuje semeny plevelů, lístky rostlin, semeny trav, ostřic, rdesen a k podzimu i bobule lýkovce, střemchy, jeřabin a různým ovocem, které miluje. V lednu našel Loos (1896) v žaludku bažanta jeřabiny, listy brusinky, v dubnu Rey a Reichert (1907) pluchy ovsa, zlomky brouků, na Zvíkově také v dubnu bylo ve voleti kromě 219 zrn ječmene i 260 drátovců a 31 larev kovaříků, v listopadu (1930) Farský 251 larev muchnice březové, Lehmann (1911) velké množství mravenců a jejich kukel, také v honitbě Obora (1904) měl bažant v trávicím traktu 268 mravenců, 293 kukel a v žaludku 140 celých a 934 rozdrcených mravenců. Roring (1912) konstatoval, že pokud má bažant dostatek hmyzu, pohrdá semeny.
Z našich zkušeností v honitbách víme, že bažanti se dokáží živit téměř vším, co v přírodě najdou. Jejich hlavním nepřítelem je kombinátor vybavený postřikovačem naplněným pesticidy. V období let 1962 až 1982 se počet rostlinných druhů ve volné krajině snížil o více než 20 % a dostupné živočišné složky až o 40 %. Tento úbytek obou základních složek potravy bažantů se projevil v početním stavu bažantí zvěře v divokém chovu (Zabloudil 1990). Svoji potřebu živočišných bílkovin potom zvěř nachází na okrajových mezích polí, v hájcích, remízech a na zanedbaných travních porostech. Do těchto míst proto také umisťujeme zásypy pro zimní přikrmování.
S příchodem podzimu bažanti postupně přecházejí na rostlinnou potravu a s úbytkem hmyzu vyhledávají plody stromů a keřů. Vracejí se k lesu, kde přehrabávají půdní příkrov. Nyní ocení snahu myslivců po zpestření honitby plodonosnými keři a stromy jako jsou duby, akáty (shazují semena na sníh), pláňata, hrušky, švestky, moruše, jeřáby. Sbírají plody všech keřů, především ptačího zobu, pámelníku, zimolezu, ostružiníku a dalších.
Po zámrzu a při souvislé pokrývce sněhu jsou závislí na krmivech, která jim předložíme do zásypu. Vědomi si jejich požadavku pestrosti potravy, snažíme se krmit vícedruhovou skladbou zrnin s příměsí plevelných semen, získaných na posklizňové lince. Semena plevelů zmizí ze zásypů ze všeho nejdříve. Velmi rádi konzumují také smetky ze seníků, kde nacházejí množství travních semen, také přikrmujeme řepu, mrkev a jablka. I přesto, že výzkumem bylo zjištěno, že bažantí vejce ve volnosti mají vyšší obsah karotenoidů, vitamínů skupiny B, vitamínu A a některých aminokyselin, tedy životně velmi důležitých látek pro růst organismu vylíhnutých kuřat (Havránek, Bártíková 1988), musíme si uvědomit, že zásoby těchto látek se dostanou do vejce až po sejití sněhu, kdy slepice má přístup k ozimům a holému terénu. Dotací do krmné dávky při monodietě v zásypu umožníme vytvoření zásob v játrech a svalovině slepic, mnohdy již vyčerpanou nepřístupností živin v přírodě, způsobenou dlouhou sněhovou pokrývkou a tím pomůžeme ranější tvorbě kvalitních folikulů ve vaječnících. Kuřata potom mají až trojnásobně vyšší zásobu těchto látek v játrech nebo svalovině.
Tyto skutečnosti však všichni pečliví a vzdělaní myslivci znají. Chci poukázat na to, že ve většině případů se omezujeme jen na přikrmování obilninami v podobě monodiety a myslíme si, že pro bažanty děláme maximum už tím, že mají v zásypu jednou až dvakrát týdně zasypáno.
Ve skutečnosti však bažanti trpí nedostatkem vitamínů, minerálních látek a různých biofaktorů nehledě k tomu, že v předjarním období dochází u slepic k aktivaci vaječníků, které pro tvorbu vajec potřebují velké množství bílkovin, energie a minerálů (hlavně vápníku na skořápky vajec). Nedostatek vápníku omezuje snůšku a v oblastech s vápencovým podkladem je významně vyšší počet bažantů (Havránek 1988). Zajištěním potřebných látek a energie v krmivu umožníme slepicím kvalitní přípravu na snášku, která začíná o mnoho dříve, než když slepice čeká až na výskyt hmyzu nebo sejití sněhu, je rychlejší, více početná a s většinou oplozených vajec. Kuřata jsou životaschopnější a narozena právě v období největšího výskytu hmyzu, který je pro jejich vývoj limitující. Časně vyváděné snůšky také většinou uniknou ztrátám vysečením, poněvadž do konce května již kuřata opouštějí hnízdo oproti později líhnutým snůškám, které spadají do počátku senoseče v první polovině června.
Výzkum účinků vitamínových a minerálních doplňků na bažantí zvěř dokázal, že průměrná snáška na slepici se zvýšila až o 12 kusů a i přes nedostatky v líhnutí se narodilo více o 6 kuřat. (Ševčík 1981). Proto je velmi důležitá dotace vitamínů i bažantům chovaným ve volnosti na obilninové monodietě. Nedostatek se projevuje především u vitamínů A, D3, B6, B 12 a C a to i v krmných směsích BŽ N, nosnice (N) nebo ve směsi pro krůty. Z praktického hlediska v honitbě doplníme bažantům vitamín C předložením ovoce, zbytků zeleniny apod. Vitamíny řady B najdou ve zdrtcích sena, kvasnicích a pivovarském mlátu nebo vojtěškových úsušcích, které jsou také zdrojem rostlinných bílkovin. Tyto chybějící vitamíny zajistíme také v naklíčeném obilí. Při předkládání zvěři promícháme klíčené obilí se synteticky vyráběným vitamínem Kombinal AD3 nebo AD3 forte, které jsou běžně k dostání ve veterinárních lékárnách, vitamínem E a doplňky pro výživu hospodářských zvířat jako jsou například Roborans a Plastin.
Pokud nejsme schopni takto levně obohatit předjarní krmnou dávku bažantích slepic např. z časových důvodů a máme dostatek finančních prostředků, osvědčilo se nám zakoupení granulované krmné směsi pro nosnice nebo směsi pro bažantí nosnice BŽN, kde ovšem chybí vitamín C a u ostatních vyjmenovaných vitamínů je jejich obsah v těchto směsích nižší než je potřeba. (Ševčík 1981). Kromě obvyklých a předepsaných komponentů jsou součástí těchto krmiv doplňky biofaktorů, které obsahují specifické účinné látky - vitamíny, aminokyseliny, mikrominerálie a některé preventivní látky důležité pro zdraví slepic i kuřat, jako jsou kokcidiostatika. V současné době však nejsou kokcidiostatika v krmivech předepsána, kromě směsí pro výkrm krůt, proto je třeba ověřit si u každého výrobce jejich obsah ve směsi. Každá míchárna krmiv má svoji recepturu, kterou z konkurenčních důvodů tají a garantuje pouze nezávadnost krmiva a výživnou hodnotu (obsah živin). Proto je důležité si ověřit účinnost krmiv nebo se obrátit na výrobu, která běžně kokcidiostatika do krmiva pro bažantí nosnice přidává a garantuje účinnost krmiva pro zvěř.

Praktický a levný recept pro domácí dotaci vitamínů do krmné dávky bažantích slepic
Do kbelíku nasypeme polovinu obsahu ječmene nebo pšenice a zalijeme studenou vodou. Ječmen necháme nabobtnat 24 - 48 hodin (podle teploty prostředí), vodu slijeme. Mokrým nabobtnalým obilím plníme sklenice od okurek nebo jiné skleněné nádoby s širokým hrdlem a postavíme na světlo při normální pokojové teplotě. Obilí naklíčí asi do týdne, horní obilky vyženou zelený pažit, kolem skla je vidět kořínky a klíčky, které zelenají. Obsah sklenic vydloubeme do nádoby a těsně před vložením do zásypu promícháme s obsahem lahvičky Kombinalu AD3 v množství podle návodu na počet slepic a s práškem z rozdrcených tablet vitamínu C, roboranem a plastinem v množství max. kávové lžičky. Nesmíme zapomenout také na dotaci vitamínu E, který podporuje plodnost. Vitamíny na vzduchu oxidují, proto vitamínové krmivo předkládáme před rozedněním, aby bažanti největší část zkonzumovali ihned dopoledne. Každý den zakládáme nový potřebný počet sklenic k nabobtnání obilí, až za týden již plníme znovu první vyprázdněné sklenice. Můžeme to takto provádět každý druhý den od začátku února do konce března. Řídíme se spotřebou a návštěvností zásypu v závislosti na počasí. Aplikaci vitamínových a jiných doplňků krmné dávky konzultujeme s veterinárním lékařem,

Kompletní krmiva je nutno pro bažantí slepice začít předkládat už po Novém roce (Zabloudil 1990), tedy asi tři měsíce před začátkem snůšky. Podle našich zkušeností z podhorské oblasti, kde snůška začíná až po 15. dubnu, postačí dotace komplexních krmiv v krmné dávce až od poloviny února. V předjarním období bažanti nejlépe berou granulovanou směs, pozadek ze slunečnice nebo celá semena slunečnice (dobré jsou sušené celé plodnice, ze kterých bažanti rádi semínka vyklovávají a tím se zabaví), pro dotaci energie a tuků se osvědčilo i lněné a konopné semeno. Živočišné bílkoviny můžeme podle mnoha návodů starých myslivců předložit bažantům ze zbytků vařené zvěřiny, vařené a nakrájené škodné, z jatečných odpadů a podobně. Živočišná bílkovina je důležitá hlavně v předjarním období pro vývoj vajec v uteru slepice a nahradí nedostatek hmyzu, který vylézá až po oteplení.
Spotřebu jadrných krmiv na 1 ks bažantí zvěře uvádějí různí autoři v mezích extrémů, které stanovili dva klasikové české myslivosti nezávisle na sobě: Žalman (1949 i dříve) 30 g na kus/den, pro 100 bažantů asi 8 q zobu na zimu, horší zima +20 - +40 %, Javůrek (1961 i dříve) 80 g na kus a den, pro 100 bažantů asi 15 q zobu na zimu. Podle skutečné spotřeby v zimním období se přikláním více k hodnotě uvedené v literatuře Javůrkem, poněvadž více odpovídá dnešním podmínkám chovu bažantů ve volnosti. V době, kdy vyhodnocoval přikrmování Žalman, tedy v období drobných polností, si bažantí zvěř nalezla v pestré krajině více potravy z přirozených zdrojů. Pro ilustraci spotřeby jádra bažanty v zimním období cituji: "Já jsem však letos pro vzdálenost svého revíru a pro spousty sněhu zasypával každých pět dní 2 q při počtu 400 bažantů, a to stačilo. Bažanti se netoulali, nakrmili se ráno a večer, pak vyhřadovali na stromy a zůstali ukryti před pytláky a škodnou. (Dr. V. Možíše,k 1930). S tímto popisem krmné techniky našich předků z období první republiky jsem si vzpomněl na slova kritiků z řad starších členů našeho sdružení: "Co tam pořád krmíš, když tam nic není? Letos je to s bažanty špatné, nikde nejsou vidět!" V duchu jsem jim odpovídal, že právě v tom je zakletý způsob nejlepší obrany bažantího hejna před predátory. Bažanty není vidět, jsou-li nasyceni a mohou spokojeně přebývat v úkrytu.

Doplňování kmenových stavů
Zjistíme-li při předjarním sčítání nadměrný úbytek z přezimujícího hejna, tak nejpravděpodobnější příčinou je zanedbání ochrany bažantí zvěře před predátory, pokud jsme nezanedbali nic v oblasti zimního přikrmování. V případě nedostatečného krmení zvěř migruje k jiným krmelištím (výraz krmeliště používám záměrně, poněvadž mnohdy bažanti raději navštěvují krmeliště zřízená pro divočáky, než aby zalézali pod střechu zásypu), ale část se jí znovu do svých dřívějších lokalit vrátí vedena rozmnožovacím pudem. Místo zrození si bažanti dobře pamatují a několikrát se mi stalo, že při vypouštění nového kohouta zdivočelého v bažantnici, jsem narazil na našeho původního divokého kohouta, ačkoliv v zimě můj zásyp navštěvovaly jen slepice. V případě snížení počtů zvěře pod minimální stav, pokud chceme zachovat sílu populace pro letní sčítání a následující podzimní hony, nezbývá než doplnit hejno z jiných zdrojů.

Doplnění stávajícího hejna - kohouti
Do oblastí s pravidelným výskytem bažantí zvěře zpravidla vysazujeme jen kohouty pro osvěžení krve. V tomto případě se nám osvědčilo zakoupení zdravé zvěře, která byla pod veterinárním dohledem (tato zásada platí pro každé nové vypouštění) chována v uznané bažantnici, přežila období honů a jako zdivočelá odchycena do vlčků v březnu. Takto zakoupená zvěř je sice dražší než při pořízení ze spřáteleného sdružení, ale zato zdravá a přínosná pro výchov lovné zvěře s rychlým a vysokým letem, poněvadž se u ní projevil vliv šlechtění na tyto vlastnosti. Kohouty již v toku, s naběhlými poušky, je zásadně nutno vypustit do oblasti hnízdišť nejpozději 1. dubna. Pozdější vypuštění se neosvědčilo, poněvadž kohouti se již nestačili zapojit do reprodukce a slepice se v nadměrném počtu stáhly k ojedinělým hlavním tokajícím kohoutům a cizí kohout je již na okraj teritoria hlavního kohouta nepřilákal. Zůstal osamocen a intenzivně kodrcal, ačkoliv hlavní kohout se neozýval. Vypouštíme vždy zásadně pouze jednoho kohouta do jednoho hnízdiště, které je v našich podmínkách o rozloze asi 100 ha.
Doplnění stávajícího hejna - slepice
Přidávání slepic do chovného hejna, ačkoliv zdivočelých v bažantnicích, je vždy více problematické, než jednoduché vypuštění kohoutů. Kohouta rozmnožovací pud v období toku udrží u hejna více než slepice, které se obtížně vyrovnávají s novým prostředím. Hanuš a Fišer v časopise Lesnictví roč. 21 č. 5 podstoupili experiment ve vystřílené honitbě. Zjistili přírůstek 2,8 ks na jednu slepici. Podobně Havránek (1987) konstatoval, že část slepic vypuštěných přes aklimatizační voliéry vyseděla a odchovala kuřata: .uměle odchovaná zvěř, vypuštěná do přírody buď jako kuřata, nebo v zájmu snížení zimních ztrát jako dospělá na jaře, je schopná se zapojit do reprodukce ve volnosti a posílit přírodní populaci bažanta."
Podle našich zkušeností není tato záležitost zcela jednoduchá. V jednom roce, kdy jsem začínal s chovem bažantů ve volnosti, jsem využil nabídku z odchovny na zakoupení velmi levných vynesených slepic. Bylo období konce snůšky a ve voliéře v přírodním prostředí, zarostlé křovinami a kryté sítí, se ještě při odchytu slepic nacházela po zemi roztroušená vejce. Odchytávali jsme poslední nejdivočejší kusy a podařilo se mi dovézt do honitby 8 slepic. Uzavřel jsem je na noc z těsné přepravky do prázdného kotce pro psa a neuvědomil si, že střecha není dobře zakryta. Než jsem ráno přišel chytat slepice k vypuštění, byly pryč. Nepodařil se mi proto záměr obohatit chovné hejno v hnízdišti. Slepice se rozletěly do části honitby v blízkosti vesnice, do zahrad a do oblasti podobné intravilánu se stohektarovým lánem uprostřed, kde se bažanti dříve nevyskytovali a jediným přírodním útvarem byl lesík u přehrady, kam byl intravilán otevřen. Na přilehlém honu vyrostla vysoká kukuřice a po jejím sklizení se objevili bažanti. Kohouti odcházeli pěšky přes moji zahradu do blízké zoologické zahrady, kde, jak jsem zjistil později, je obyvatelé zapeřili. Druhá část hejna odešla do blízkého lesíku, kde navštěvovali zásyp a myslivec, který je krmil tvrdil, že tam nikdy tolik bažantů neměl. Odhaduji, že z lánu na podzim vyšlo kolem dvaceti až třiceti kusů bažantí zvěře, která se tam jinak nemohla dostat, než z mého červnového "zazvěřování" slepicemi, ke kterým jsem nepřidal žádného kohouta. Přepočítám-li koeficient na jednu slepici, koresponduje tato skutečnost s čísly zjištěnými Fišerem a Hanušem.
Druhý případ nám způsobili kamarádi ze sousední honitby, kteří v blízkosti našeho nejproduktivnějšího hnízdiště vypustili slepice z odchovny. V žádném roce jsme neměli tak nízký odchov mladých bažantů, jako tehdy. Vysvětluji si to tím, že slepice z odchovny, které neměly sklony k hnízdění, navázaly na svoji přítomnost tokající kohouty a původní slepice tak oddělily z tokaniště. V hnízdištích způsobovaly neklid, ne-li škody a samy nevyprodukovaly obvyklý průměr kuřat.
Z těchto zkušeností bych nedoporučoval k divokému hejnu ve volnosti přidávat slepice z umělého odchovu, které z již známých důvodů nejsou připraveny na odchov kuřat v přírodě. Více se vyplatí věnovat větší pozornost ochraně nízkých stavů původních slepic a novou generaci rozmnožit z původního hejna. Každé vypouštění bažantí zvěře do honitby by se mělo konzultovat se sousedními honitbami.

Nové zazvěření
V oblasti, kde bažanti se nevyskytují vůbec nebo vymizeli, ale jsou zde příhodné přírodní podmínky, můžeme provést nové zazvěření několika způsoby. Nejprve však musíme honitbu ke znovuzazvěření připravit - musíme vybudovat krmná zařízení - zásypy, v suchých oblastech bez vodotečí musíme připravit přírodní nebo umělé napáječky, je nutno prořezat remízy a vybavit honitbu lapacími zařízeními na škodnou. Pak můžeme použít všechny známé metody s rizikem vysokých ztrát vysazované zvěře a nejistým výsledkem. Pokud se k zazvěření ve volnosti rozhodneme, musíme být připraveni na celoroční péči o bažantí zvěř a její ostrahu, musíme se snažit využít všechny pozitivní poznatky vědy a výzkumu i poznatky úspěšných chovatelů. Při dlouhotrvající péči je předpoklad, že se bažanti v honitbě usídlí na nejpříhodnějších lokalitách a při intenzivní péči natrvalo obohatí i výřady honů. Zůstane nám radost z toho, že jsme nevychovali živé terče v ohradě, ale plnohodnotnou zvěř, která do naší přírody patří, ačkoli původně se vyskytovala na jiném kontinentu. Pro zazvěření můžeme použít čtyři základní způsoby:
- vypustíme zvěř z voliérových chovů už na jaře,
- vypustíme zdivočelé bažanty z bažantnic,
- nakoupíme vynesené slepice z přírodních bažantnic - ostruháren mysliveckých sdružení - a jiných producentů,
- zazvěříme honitbu pomocí kvočen
Z uvedených způsobů vypouštění bažantů do honitby je přírodě nejbližší a také podle mnoha mysliveckých spolků nejúčinnější vypouštění pomocí kvočen, které má také svoje specifika a v myslivecké literatuře je dostatečně popsáno a metodicky dobře zpracováno. Proto není předmětem tohoto článku.
Při vypouštění bažantů bych ještě chtěl zdůraznit, že bažantí zvěř v žádném případě nevypouštíme z ruky nebo vysypáním z beden v příslušné lokalitě. Použijeme vypouštěcí koše, které jsou opatřeny jutovým stropem proti poranění hlaviček a dvířky. Koš umístíme do terénu večer, aby se zvěř po převozu uklidnila. Otevírací dvířka opatříme provázkem a před rozedněním opatrně z větší vzdálenosti dvířka otevřeme. Ráno za světla bažanti pomalu odejdou do lokality a opatrně se seznamují s okolím. Základní podmínkou pro úspěšné vysazení je zabezpečení naprostého klidu v lokalitě. V okolí koše rozházíme pšenici nebo kukuřici a připravíme misky s vodou. Až večer po setmění tiše, abychom nevyrušili bažanty, koš odneseme do skladu a honitbu necháme několik dní v klidu. Bažanti se zpravidla v počátečním období usídlí v blízkosti vypuštění, kam jim neustále přinášíme krmivo.
Posílení potravní nabídky pro bažanty v honitbě na nevyužitých plochách můžeme v jarním období připravit podle podnětného článku Dr. Libosvára (Myslivost 5/2000, str. 18). Důležité jsou především zde uvedené plodiny druhé trati. Pohanka, proso, čumíza, slunečnice a krmná kapusta obohatí jídelníček bažantů především na podzim, kdy se snažíme zvěř udržet v honitbě i přes její snahu touláním nalézt nejpříhodnější lokalitu k přezimování. Bažant jako největší poživačník v naší přírodě zůstane vždy tam, kde má dostatek potravy a trochu krytu před zimní nepohodou a škodnou a kde ho dobrý myslivec často navštěvuje.

Místo závěru:
"Kdo tedy máš vhodný terén a chceš si slušný stav bažantů zabezpečiti, musíš slípek šetřiti a málo stříleti, škodnou a pytláky pronásledovati, v zimě dobře krmiti a co nevyhnutelně doporučuji, dobrý poměr se společníky, se sousedy a obzvláště s majiteli pozemků udržovati.Nehleď na hmotnou stránku myslivosti a chovej se k nim vždy jako kavalír! .Bylo by mi milým, kdyby se ve Stráži myslivosti lovci a pěstitelé bažantů o tomto tématu podrobně rozhovořili. Všichni lidé všechno vědí - aneb také ne! " (Dr. V. Možíšek 1930)

Ing. Petr Oskar BÍLEK






Zpracování dat...