ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Jaroslav Šprongl
Pytláctví poslední dobou v našich lesích i lukách přibývá a tak není divu, že se množí i pytlácké příběhy v našem seriálu soudniček. I když ten dnešní, letos vlastně už třetí, v pravém slova smyslu „pytlácký“ není … Bohužel zdaleka ne tak rychle přibývá pytláků dopadených, usvědčených a také odsouzených. A tak výjimečný případ, kdy se podařilo dostat jednoho z nich opravdu až za mříže, stojí za zaznamenání. Je to jedna z těch kauz, které se dostaly až k Nejvyššímu soudu, i když ten v tomto případě moc práce neměl. Ale k tomu se dostaneme.

PYTLÁCTVÍ NA ENTOU
"Tak to otoč, Jindro," pokývnul praporčík na svého mladšího kolegu za volantem policejního hlídkového vozu. Podíval se přitom bezděky na hodinky - pro případnou potřebu pozdějšího hlášení. Ukazovaly čtyřicet minut po půlnoci. Před chvílí společně vyslechli pokyn operačního, kterému myslivecká stráž nahlásila, že z obůrky, vlastně farmy nazývané místními "daňkárna" pro převažující chovanou zvěř, se ozvaly výstřely. Iniciativní myslivecký strážce zase nebyl tak iniciativní, aby lezl přes plot do míst, kde jako na nehonebním pozemku neměl co dělat, a střetl se případně s pytláky, na které budou policajti určitě platit víc.
"Zhasni světla, vypni motor," vydal velitel hlídky další pokyn, když odbočili z asfaltu okresky, a řidič jen přikývl. Mohl to udělat, jednak ve světle úplňku, byl to ten první jarní před Velikonocemi, byla dobře vidět polní cesta necesta vedoucí k farmě a jednak ta cesta necesta mírně klesala, takže se k ní dalo doploužit bez motoru.
"Zastav," sykl pak praporčík, když byli v poslední zatáčce před plotem. Ani nemusel, protože také řidič viděl co on - velkého kombíka, do něhož cosi nakládal nějaký muž. A i v nepříliš silném světle by oba přísahali na to, že se jednalo o hlavu pěkného mufloního berana. I když jeli s vypnutým motorem, hluk pneumatik na kamenech cesty upoutal muže u auta. Ohlédl se - a ve stejné chvíli do něj řidič policejního auta napálil dálková světla. Muž se nechal překvapit jen na okamžik. Rychle zaklapl víko kufru a nasedl k volantu. To už praporčík vyskočil z auta s výkřikem: "Policie! Stůjte!" Když viděl, že zbytečně, naskočil zase zpátky: "Tak na to šlápni!" Řidič se nenechal dvakrát pobízet - po automobilové honičce ve stylu hollywoodských hvězd vždycky toužil. Za chvíli se již měsíční noci hnali po okresní silnici dvě řvoucí auta. Vzdálenost mezi nimi se neměnila, zdálo se, že stejně silné vozy a stejně dobří řidiči se tak budou honit až do rána.
Rozhodla příroda - jakoby chtěl pomstít svého druha, který už vydechnul na tomhle světě naposledy, vyskočil najednou z příkopu statný muflon a zůstal stát v pravé půlce vozovky. Pytlák strhl volant doleva, ale přehnaně rychle jedoucí auto zareagovalo divoce, začalo se točit a skončilo v příkopu kus za muflonem, který, jakoby splnil svou roli, se vrátil zpátky, odkud přišel, a vyklidil tak místo pro policejní vůz. Ten ostatně byl trochu pozadu a tak měl řidič dost času zareagovat. Zabrzdil vedle havarovaného auta, kterému se nárazem otevřela kapota i kufr. Praporčík, který vyskočil z vozu a v běhu rozepínal pouzdro s pistolí, stačil zaregistrovat, že v kufru je opravdu hlava berana a vedle ještě jeden kus, asi muflonka.
Pistoli ale mohl nechat v pouzdře - otřeseného uprchlíka nalehlého na volant ani v nejmenším nenapadlo sáhnout po brokovnici na zadním sedadle.
"Jste zraněn?" byla první policistova otázka. "Co?" vzhlédl k němu nechápavě šokovaný řidič jen s malým šrámem na čele. "Ale ne!" zvolal v té chvíli praporčík, který si na něj posvítil baterkou: "To mě podrž! Pepek Recidýva! To je teda hustý!" A s pohledem na již zmíněnou brokovnici pokračoval: "Nepřišels náhodou před půl rokem o zbroják? A nemáš už podmínku za pytlačení? Ty ti to tedy spočítaj! Střílení bez zbrojáku, k tomu v noci a na cizím, navíc na muflona s brokama, to je pytláctví na entou, Pepku! Nemluvě o překročení rychlosti - a jak tak čichám, střízlivej si za ten volant taky nesed ."
+++
Praporčík se ale v lese na silnici zdaleka nedopočítal, co všechno státní zástupce na Pepka vytáhne. Tak začal nedovoleným ozbrojováním. Ovšem obžalovaný přezdívaný Recidýva na to měl, jako na všechno, svoje vlastní "vysvětlení". "Já jsem skoro úplně nevinej. Teda je pravda, že o zbroják sem přišel, ale dyť já si tu flintu pujčil jen na jedno použití. Měl jsem ty muflony snad uškrtit nebo co? To byste mi přišily eště trápení zvířat a to by mě moc mrzelo, na to já jsem outlocitnej. A pušku jsem si vzal od táty, to máte jako by byla vlastní. Že sem mu to neřek? Dyť spal, přece ho nebudu kvůli takový prkotině budit! Bejvá navíc po vzbuzení pěkně mrzutej." Obžalobě se taky nelíbilo, že střílel mufloní zvěř z brokovnice jednotnou střelou. "No, moh sem si vzít tátovu ižetku, ale já fakt nevím, kam schovává patrony. A pár těch breneků mi zbylo z doby, než jste mi vlastní flinty vzali." Pak přišlo to hlavní - krádež (muflonky a trofeje muflona) a poškozování cizí věci (to byl ten zbytek muflona ponechaný za plotem), protože na farmě se ani nedá pytlačit, tam se dá jen krást! "Jaká krádež", rozčílil se Pepek už doopravdy: "Já si jen vzal, co mi patřilo!" "Ta farma přece není vaše!" namítl žalobce. "Já vám to vysvětlím," nenechal se vyvést ze své obhajoby pytlák-nepytlák. "Hráli sme v Bunkru ve městě karty. Taky s Fricem, co právě jsou ty daňci a mufloni jeho. Pořád prohrával, až mu došly velký a pak i drobný. Tak povídá, že to prej srovnáme ve zvěřině. Mám na to svědky! Jenže než jsme to mohli jet srovnat, zrubal se, jak zákon káže, a usnul nám tam na stole. Tak jsem si řek, že si pro tu zvěřinu dojdu sám. Jako to srovnat . Žádná krádež, pane soudce - jen splacení čestnýho dluhu z karet!" A divoká noční honička s policií? "Heleďte, já se v první chvíli lek, že to sou nějaký pytláci, když si na mě posvítili jak na divočáka při lovu, tak jsem se koukal zdekovat. Pak mi přišli jako policajti, s tím houkáním a vůbec - ale taky mohli bejt falešný, že jo. Berdychovci a tak, máte toho pořád plný noviny! Já jsem se prostě bál zastavit. To kvůli nim jsem boural, jeli za mnou jako blázni ."
Jeho svérázná obhajoba ale na soudce neplatila. Opravdu mu spočítal všechno: nedovolené ozbrojování, krádež, poškozování cizí věci, nepřiměřenou rychlost, alkohol za volantem, atd., atd. A protože Pepek Recidýva byl už zrovna opravdu v podmínce (za skutečné pytláctví!), měl si jít na tvrdo sednout.
Samozřejmě se odvolal a samozřejmě dopadl u odvolacího soudu stejně.
***
A tak podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Že by mělo být polehčující okolností jeho doznání (jako by mohl nepřiznat ten "úlovek" v kufru auta!) a že až na brokovnici použitou bez zbrojního průkazu vlastně nic neudělal. Jediná chyba byla, že Fricovi neřekl, že si jde pro tu zvěřinu, ale jak mu to mohl sdělit, když dotyčný se opil a usnul?
Mezi námi, taková argumentace vyznívá jako pěkná ptákovina. Státní zástupce se taky vyjádřil, že nepovolené noční usmrcení zvěře v podstatě pytláckým způsobem nelze v žádném případě považovat za vyrovnání nejasných závazků mezi majitelem farmy a odvolatelem (tedy Pepkem).
Dovolávat se k Nejvyššímu soudu se ovšem nedá jen tak. Podání musí obsahovat ze zákona řadu formálních i obsahových náležitostí, aby se jím vůbec mohli soudci v Brně zabývat. A protože to Pepkovo potřebné náležitosti nesplňovalo, člověk se ani nediví, senát Nejvyššího soudu dovolání odmítl, aniž by se zabýval jeho podstatou. A Pepek Recidýva, hoden své přezdívky, šel chtě nechtě na rok, jak se říká, za katr. Konečně tedy jeden pytlák ve vězení! I když vlastně ne tak úplně za pytláctví .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 178a (pytláctví), § 185 (nedovolené ozbrojování), § 247 (krádež) a § 257 (poškozování cizí věci) trestního zákona, § 45 (nedovolený způsob lovu) zákona o myslivosti, § 5 (povinnosti řidiče) a § 18 (rychlost jízdy) silničního zákona

Na motivy skutečného judikátu Nejvyššího soudu ČR
připravil Jaroslav ŠPRONGL

Zpracování dat...