ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Škody zvěří - Část III. - Organizační opatření pro omezení působení škod a poškození zvěří

Myslivost 4/2007, str. 5  Ing. Roman JELINEK, Středoevropský institut ekologie zvěře Wien – Brno - Nitra
Základním opatřením pro omezování působení škod působených zvěří na lesních porostech a zemědělských plodinách je vhodné, kvalitní a správně prováděné přikrmování. Na toto téma byla již napsána spousta článků a další články z našeho institutu budou nadále postupně uveřejňovány.

Pro omezování škod působených jelení zvěří během zimních měsíců je vhodné budovat přezimovací objekty (obůrky). Jejich cílem je uzavření maximálního množství zvře na malé oplocené ploše asi 50 ha, na které jsou působené škody ohryzem a okusem tolerovány. Jak uvádí Vít (1987), přezimovací objekty se zakládají především v mýtných porostech, kde pouze asi 5 -10 % tvoří mlaziny, měl by jimi protékat vodní zdroj, důležité je zbudování záskoků. Negativní stránkou těchto přezimovacích objektů jsou: nepřirozené koncentrace zvěře na malé ploše, zvýšené riziko přenosu řady chorob a parazitózy, ale především jejich pořizovací cena. První dva přezimovací objekty byly zbudovány v letech 1968 - 1970 na území KRNAP, v tomto národním parku v současné době ,,přezimuje" v přezimovacích oborách 90 - 95 % jelení zvěře (Kostečka, 2006). Počet ,,přezimující" zvěře záleží na konfiguraci terénu, rozsáhlosti zájmového území a vhodnosti zvoleného místa pro výstavbu přezimovací obory.

Volba osevního postupu a umísťování plodin
Důležitým opatřením při omezování či eliminaci škod, především na zemědělských kulturách, je správná volba především osevního postupu a umisťování jednotlivých plodin v rámci jednotlivých honů.
Správně volená plocha pro pěstování plodin náchylných k poškozování zvěří dokáže mnohdy škody eliminovat nebo alespoň v kombinaci s dalšími efektivními opatřeními sníží impaktů zvěře na zemědělské plodiny.
Základním opatřením je omezit pěstování atraktivních plodin (kukuřice, řepka, brambory, slunečnice) na polích navazujících na les. Pokud nelze plodiny pěstovat na jiných plochách, je vhodné alespoň kolem lesa zasít na šířku 10 až 20 m nízkorostoucí plodinu nebo travní směs či pícninu. Důležité je, aby takto volené plodiny byly sklízeny dříve než hlavní plodina nebo aby dosahovaly takové výšky, která umožní efektivní lov přecházející zvěře. Tento pás plodin je nejen předpokladem pro efektivní, ale zároveň se stane pastevní plochou, čímž se splní jedna z podmínek eliminace škod zvěří.
Další možností je založení tzv. nárazníkového pásu (Vít, 1987). Jedná se o pěstování plodin v pásu asi 20 až 30 m širokém v okolí lesa za účelem zastavení přecházející zvěře. Pěstované plodiny by měly být pro zvěř atraktivnější než pěstovaná hlavní plodina. Mezi vhodné nárazníkové plodiny lze zařadit: kukuřici, řepku, luskoobilné směsky, luskoviny. Na těchto plodinách by se měla zvěř více méně nakrmit a do porostů by měla již zatahovat relativně nasycená. Účinnost tohoto opatření je nutné podpořit lovem zvěře na polích za nárazníkovými plodinami. Vlastní snížení ploch pěstovaných kultur by mělo být kompenzováno nižšími způsobenými škodami na hlavních plodinách.
Nutná je správná volba po sobě následujících plodin. Jelikož po sklizni plodin zůstává na polích dostatečné množství posklizňových zbytků, které jsou stále především pro černou zvěř atraktivní, hrozí proto na následně pěstované plodině vznik škod. I v případě že je např. po kukuřici provedena hluboká orba, tak se tato plocha stává po následující období výrazně atraktivní plochou pro černou zvěř. Po následném osetí především ozimou obilninou dochází při jejím klíčení k hlubokému přerývání půdy divočáky a ke sběru nejen zaoraných posklizňových zbytků a chytání hlodavců a hmyzu, ale i ke sběru nového osiva a poškozování nově osetých ploch.
Vzhledem k výše uvedeným faktům je vhodné především po sklizni kukuřice na zrno, ponechat část ploch, nejlépe těch co navazují na les, bez chemického ošetření a provedení orby do jara. Jak se přitom často vlivem klimatických faktorů děje, po pozdní sklizeni následuje např. brzký příchod mrazů nebo sněhové pokrývky, která zamezí provedení orby. Tím, že bude orba provedena na jaře, nedojde k výraznému poškozování osetých ploch v okolí, jelikož se na takto ponechanou plochu se spoustou posklizňových zbytků bude soustřeďovat a následně i pastvit zvěř ze širokého okolí a tím se sníží její negativní působení na okolní porosty. Jedná se vlastně o beznákladově zřízené odváděcí přikrmování zvěře se všemi jeho kladnými stránkami.

Správné myslivecké hospodaření se zvěří
Především na téma hospodaření s černou zvěří bylo už napsáno mnoho odborných článků a knih. Pokud je ovšem všechny shrneme do několika vět, jedná se především o zastavení populační exploze a správnou sociální strukturu černé zvěře. Přitom tyto dvě nejčastější otázky spolu úzce souvisejí.
Populační exploze se nám s pomocí posledních dvou extrémních zim a intenzivního lovu a několika opatření vydaných MZe podařila snad zastavit (na základě povolených výjimek § 45, zákona č. 449/2001 Sb., ve znění předpisů pozdějších, byl výjimkami povolen lov veškeré černé zvěře na naháňkách, lov černé zvěře pomocí umělého zdroje osvětlení atd.). Má-li se tento trend udržet i nadále, musíme upravit i populační strukturu uvnitř populace černé zvěře.
Nebude-li obecně v populacích spárkaté zvěře dostatek dospělých a vyspělých jedinců samčího pohlaví a k nim i vhodný poměr holé zvěře, budou například do chrutí nadále vstupovat bachyňky již ve věku selete či lončáka. Díky tomu nám bude stále růst početní stav populace nejen u černé zvěře. Je vcelku zbytečné a neúčinné opatření, když řada honiteb hospodaří se spárkatou zvěří podle všech pravidel a zákonných nařízení a přitom jejich sousedé uloví každý kus trofejové zvěře, který překročí hranice jejich honitby. A přitom je jedno, zda se u černé zvěře jedná o sele, dospělého kňoura nebo vodící bachyni. Z leče vyběhne kňour, který je zde stojícími střelci bez výstřelu puštěn a následně je uloven hned jakmile překoná hranici honiteb. Nehledě na mnohá porušení zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění předpisů pozdějších (odst. 2, § 45, písmeno k), r), s), u)), který např. zakazuje lovit jakoukoliv zvěř na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, zde hrozí i nebezpečí zranění některého z účastníků lovu střelcem čekajícím bezprostředně za hranicemi sousední honitby. Na druhou stranu nelze nic namítat pokud při naplnění všech ustanovení zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění předpisů pozdějších, dojde při individuálním lovu v sousední honitbě k ulovení selete či lončáka.
U ostatních druhů spárkaté zvěře se opět jedná bohužel většinou jen o ,,silnější" trofejovou zvěř (nad 3 roky věku). Samozřejmě taková nejsou všechna myslivecká sdružení, ale na mnoha místech se opakovaně praktikuje lov na hranicích honiteb v době, kdy se u sousedů koná naháňka. Je to stále více se šířící nešvar. Dnes proto "není problém", aby na některé naháňce byl uloven i medailový kňour, dospělá bachyně nebo dokonce jelen. V této fázi musí nastoupit role orgánů státní správy myslivosti a na základě takových zjištění zahajovat s příslušnými honitbami správní řízení.

Lov zvěře jako nástroj k předcházení a snižování škod
Lov zvěře patří mezi základní a v současné době jediné řešení, jak udržet přiměřené stavy zvěře v ekosystému. V současné době nelze pomýšlet na možnost nahrazení myslivecké činnosti, tedy lovu např. návratem velkých šelem jako přirozených regulátorů na téměř celé území republiky. . Pro tyto živočichy, bohužel již na většině území ČR není vlivem výrazné lidské činnosti v řadě ekosystémů místo, a jejich zbytkové populace se vyskytují pouze v příhraničních pásmech.
Během celého vegetačního období bychom měli soustředit lov zvěře, která může způsobit škody na pěstovaných plodinách a porostech, do míst, kde tyto škody vznikají. Proto lovecký tlak musíme vyvíjet v těsné blízkosti těchto kultur a podle místních možností a dohod se zemědělsky hospodařícím subjektem i v nich. Zvěř bychom měli rušit lovem především v těch částech honiteb, kde se pěstují atraktivní plodiny s rizikem vzniku škod a poškození a naopak v přilehlé lesní porosty a mlaziny by měli zůstat ušetřeny loveckému tlaku.
Podle mé vlastní praktické zkušenosti mohu říci, že výrazného úspěchu v omezení dopadů černé zvěře na danou plodinu dosáhneme pokud z tlupy, která ji navštěvuje, ulovíme lončáka nebo sele. Vedoucí starší bachyně zpravidla na delší dobu odvede tlupu z dané lokality, a tím pádem se sníží riziko působení škod. Naopak jako opačný efekt může působit, pokud ulovíme vodící bachyni. V případě, že byla s ulovenou bachyní selata sama budou se po delší dobu zdržovat v místě ulovení matky, kde je z jejich hlediska nejdostupnější potrava. Takový to zásah do populace je většinou jen příčinou dalších škod na zemědělských plodinách. V tomto případě bychom se měli pokusit o jejich co nejrychlejší ulovení.
V polních kulturách, které dosahují značného vzrůstu (řepka, slunečnice, kukuřice), je důležitá spolupráce s místním zemědělským podnikem. Ten nám může lov černé zvěře usnadnit pomocí vytvoření průseků v takových to plodinách. Průsek by měl být široký asi 10 metrů, což jsou dva až tři záběry sklízecí mechanizace. Jako nejvhodnější se jeví vytvoření průseku zasetím jiného druhu plodiny s výrazně častější nebo dřívější dobou sklizně (vojtěška, ječmen). Na takto vytvořené průseky zvěř mnohem lépe a častěji vytahuje, a tím pádem se i lépe loví. Jinak většinou v okamžiku, kdy do vysokorostoucí plodiny (kukuřice, slunečnice) vjede sklizňová mechanizace, byť za účelem vytvoření průseků, tak ji černá zvěř v průběhu prvního večera většinou opouští a dlouho pak trvá, než se do ní opět vrátí. Tudíž nemá smysl vytvářet průseky 1 - 10 dnů před úplnou sklizní plodiny. V případě, že jsou průseky vytvořeny již při osetí pole nebo při obsékání kukuřice na siláž je vhodné do nich umístit lovecká zařízení pokud průseky nejsou vytvářeny již kolem stávajících loveckých zařízení. Do takto vytvořených průseků je vhodné umístit pojízdné posedy. Ty jsou nejen vhodnější pro střelbu, která je z nich nejen pohodlnější, ale hlavně bezpečnější, jelikož v pozadí za zvěří, kterou chceme lovit je pole. Zvlášť v období dozrávání palic kukuřice je třeba si také dávat pozor na samozvané sběrače, jelikož se kukuřičné zbytky stávají i předmětem polního pychu.

Závěr
Lesní dřeviny, polokulturní a kulturní trávy a byliny jsou přirozenou součástí potravy všech druhů volně žijících býložravých živočichů. Z toho plyne, že živočichové mají vždy vliv na obnovu lesních ekosystémů a podle velikosti své populace a úživnosti daného prostředí se podílejí na škodách a poškozeních, která vznikají na lesním či zemědělském hospodářství. Úkolem správného mysliveckého hospodaření je tomuto negativnímu působení zvěře na okolní ekosystémy zabránit nebo ho alespoň zmírnit.
Při řešení dané situace by se mělo vždy vycházet z konkrétní situace a lokálních podmínek. Důležité je správně určit příčinu vzniku škod, tj. determinovat druh volně žijícího živočicha, který danou škodu způsobil. Následně je nutné správně určit i příčinu vzniku škody či poškození. Někdy je opravdu příčinou vzniku škod přemnožení daného druhu zvěře, ale mnohem častěji se jedná o souhru několika faktorů v jeden okamžik, zejména antropogenních vlivů současně působících na konktrétní lokalitě.. Zcela běžným a každý rok opakujícími se a vzájemně propojenými faktory jsou: nedostatek přirozené potravy, nesprávné nebo chybějící především podzimní a zimní přikrmování, nevhodné krmivo, nedostatek klidu pro zpracování a natrávení přijaté potravy zvěří a především nesprávné hospodaření (management) s chovanou zvěří.
Vlastní omezování škod působených zvěří je vzájemně provázáno s celou řadou opatření, z nichž pár jsem se zde snažil nastínit. Celou řadu ochranných opatření mají v rukou myslivci (kontrola a jednoduchá oprava oplocenek, nátěr repelentů, umisťování zradidel atd.), na celé řadě další opatření se mohou podílet spolu s hospodařícími subjekty.
Z toho to hlediska je proto nutné, aby plně fungovala součinnost nájemce honitby, majitelů a uživatelů zemědělských, lesních pozemků a taktéž orgánů státní správy.
Na závěr berte prosím tuto sérii článků jako snahu o pomoc a radu všem těm, kteří se snaží především v zemědělské krajině o výsadbou dřevin a zakládání pastevních ploch, jak tyto výsadby ochránit, aby skutečně splnily cíl a zvěř je nespásala dřív než budou plnit svůj účel.

Kontaktní adresa : Ing. Roman Jelínek Středoevropský institut ekologie zvěře Šumavská 416 - 15 CZ - 602 00 Brno, tel: 604 284 608


Zpracování dat...