ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Úživnost, normované stavy a škody zvěří.

Myslivost 4/2007, str. 28  Doc.Ing. František ZABLOUDIL, CSc IEZ VFU Brno
V časopisu Myslivost 12/2006 jsme uvedli několik základních údajů o „Metodě zkusných ploch“ ke zjištění přirozené potravní nabídky pro zvěř v honitbě. V posledních letech bylo touto metodou, ve spolupráci s uživateli honiteb, vyhodnoceno více než dvacet honiteb za účelem výpočtu přirozené produkce biomasy, která je zvěři přístupná a slouží ji za potravu po větší část roku.

Pro zjištění úživnosti, tj. přirozené potravy v životním prostředí zvěře, byly dosud využívány následující způsoby:
odhad - pro stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře podle Vyhlášky č. 491/2002 Sb. ze dne 13.11.2002 k zákonu o myslivosti. Do jaké míry se vypočtená množství zvěře bonitací v honitbách dodržují, je obecně známé.
liniový způsob - je užíván pro sledování škod zvěří. Jedná se o reprezentativní pás přes menší lesní plochy, na kterých se zjistí poškození jednotlivých sazenic nebo jedinců z přirozeného náletu. Analogicky se potom vypočítává celková procentická škoda vzniklá také na dalších poškozených plochách.
metoda zkusných ploch - je založena na získání základních údajů přirozené potravní úživnosti sledované honitby nebo obory. Tato metoda spočívá v odběru vzorků produkce biomasy (kvantity) na sledovaném území. Při jejím odběru se zjistí také druhové složení porostu a po případném laboratorním vyšetření jejich energetická hodnota (kvalita).
Pokud jsou získány základní údaje o celkové produkci biomasy na sledované ploše mohou být velmi účelně využity:
a) k bonitaci honiteb, podle úživnosti prostředí s přihlédnutím na ostatní vlivy,
b) k regulaci početních stavů zvěře s ohledem na hospodaření jiných složek v krajině,
c) ke snížení škod zvěří, vzniklých nedostatkem množství a druhové skladby potravy,
d) ke zlepšení potravy pomocí mysliveckých pastevních ploch a potravních doplňků,
e) k možnému zlepšení trofejové hodnoty paroží pomoci fortifikace, energetických směsí a dalších výživných a minerálních doplňků.
V provozní myslivecké praxi je potřebné získat základní údaje o přirozené potravní nabídce v životním prostředí zvěře a jejího chovu. Jedná se nejdříve o kvantitativní hodnocení, tj. stanovení celkové produkce biomasy zjištěné v době kulminace růstu u většiny druhů travin, bylin a dřevnatých rostlin.

Kvantitativní hodnocení
Velikost plochy ze které se odebírá vzorek může být různá, nejméně však 1 m² a počet odběrů se řídí velikostí plochy jedné kultury, nejméně však 10 vzorků. Travnaté a bylinné porosty se odebírají ve výšce 2 - 3 cm nad drnem a na místě se váží. Výmladky keřů a stromů (pupeny, prýty, boční a terminální výhonky) v délce 3 - 5 cm a rovněž se zjistí hmotnost těchto vzorků.
Ohryz kůry se měří na velikost poškozené plochy, rovněž se zjištěním hmotnosti. Postup prací začíná odběrem vzorků na kvantitu a současně se zjistí zastoupení jednotlivých druhů rostlin ve vzorku. Hmotnosti se zjišťují na jednoduchých vahách s přesností na 1 dekagram.
Odběr vzorků je sice náročný na čas, ale získaných údajů je možné využít při opatřeních v oblasti výživy zvěře v honitbách i oborách. Do další fáze hodnocení se z venkovního prostředí dovezou jen ty vzorky, u kterých potřebujeme určit jejich energetickou hodnotu.
Pro výpočetní práce se využívají venkovní zjištění při odběru vzorků na produkci, tj. množství. Jedná se o zastoupení jednotlivých rostlinných druhů, vyjádřené v procentech, obsažených ve směsích (např. na loukách, pastvinách, lesích a ostatních plochách). Rovněž je důležitá druhová skladba doplňkových krmiv (letnina, plody apod), která slouží zvěři za potravu na sledovaném území (obora, honitba, případně i oblast). Toto hodnocení je ovlivněno stádiem růstu, kulminaci růstu, klimatickými vlivy apod.

Kvalitativní hodnocení
Na kvantitativní hodnocení přímo navazuje kvalitativní hodnocení potravy, nejen zelené i suché píce, dřevnatých částí křovin a stromů, ale i ostatních krmiv předkládaných zvěři. Jedná se tedy o energetickou hodnotu potravy přístupné zvěři v jejím životním prostředí, nebo předkládanou v době nouze.
Kvalitativním hodnocením potravy zvěře se v širokém měřítku zabývala celá řada odborníků, např. Lochman (1964), Nečas (1975), Bubeník (1954, 1984), Vach (1993). J. Hitnaus (2006) velmi důkladně rozepsal energetické hodnocení potravy a krmné dávky nejen pro spárkatou zvěř.
Zemědělský výzkum před více lety ustoupil od tzv. senných, ovesných a jiných jednotek a přešel k množství potřebné energie k zachovaní života. Kleiber (1964) uvádí, že se jedná o závislosti spotřeby energie nejen na hmotnosti zvířete (zvěře), ale také na povrchu (velikosti) jeho těla. Hmotnost relativně zmenšuje povrch těla a tím se také zmenšuje potřebná energie. Bubeník (1984) udává, že se jedná o potřebnou záchovnou energii v životním prostředí o teplotě -12°C až +15°C v nerušeném prostředí. Při zvýšeném pohybu (honění, stresu) se množství potřebné energie značně zvyšuje až na dvojnásobek.
Ke kvalitativnímu hodnocení potravy zvěře je možné využít některých průměrných energetických hodnot, které jsou uváděny pro zemědělskou praxi, např. v Katalogu krmiv ČAZV L. Zeman a kol. (1995), vydal VÚVZ Pohořelice. Důvodem je vysoký náklad na vyšetření jednoho vzorku. Přesto si musíme některé vzorky biomasy z lesních porostů (např. maliník, letnina, výhony, prýty, pupeny, kůra apod.) nechat laboratorně vyhodnotit, k získání jejich energetické hodnoty. V uváděném katalogu krmiv je hodnocení pro přežvýkavce (spárkatá zvěř) uváděno v nettoenergii (NEL), pro prasata (černá zvěř) a drůbež (bažanti, koroptve, kachny) v metabolizovatelné energii (ME). V sestavě katalogu je také uvedena celá řada stavebních prvků pro živé organismy, takže je možné posoudit jejich vliv na jednotlivé druhy zvěře, při využívání určitého druhu krmiva. Důležité údaje jsou i o zastoupení vody v krmivech (sušina), aby bylo možné včas přistoupit k zajištění potřebného množství vody pro zvěř nejen v aridních oblastech, ale také při extrémních suchých obdobích (např. po žních).
Z pohledu hodnocení úživnosti prostředí "metodou zkusných ploch" je v prvé řadě nutné zajistit dostatek potravy, tj. kvantitu, kterou ověříme kvalitativními výpočty. Ze získaných údajů lze pak odvodit množství zvěře, které je možné chovat na určitém území při minimálních škodách na porostech. Nelze vycházet z tzv. kmenových stavů zvěře proto, protože neodpovídají jakosti prostředí. U nás v systému současného zemědělského využívání krajiny, která je převážně jednostranně osévána jen zrninami a technickými plodinami, bude zvěř mít sice časově dostatek jednostranné potravy, na kterou bude ale navazovat období s kvantitativním i kvalitativním nedostatkem. Tento potravní deficit je možné vyrovnat usilovnou prací myslivců v honitbách, při zakládání pastevních ploch s hodnotnými a kvalitativními druhy, včetně zajištění další doplňkové potravy.
Prvořadým úkolem pro zajištění chovaného množství zvěře v honitbě po celý rok, je nutné znát přirozené množství biomasy, kterou nám skýtá prostředí. Po odečtení spotřeby biomasy zvěří lze při normálních klimatických podmínkách provést včas opatření nejen ve výživě, ale také v případné ochraně založených porostů.

Chov zvěře v honitbách, které mají nízkou produkci biomasy, tj. vysoký podíl spotřeby zvěří je nutné řešit:
a) úpravami zvýšit produkci na pastevních plochách, nebo přikrmovat i v době vegetace,
b) snížit stavy zvěře na únosnou míru, odpovídající k množství produkované potravy,
c) malým množstvím velmi energetického krmiva nelze nahradit minimální kvantitu.

Pokud podmínky v honitbě poskytují dostatečné množství potravy v odpovídající kvalitě a druhovém složení, je možné:
a) zvýšit počty některých druhů zvěře,
b) udržet dobrý zdravotní stav zvěře,
c) vyřadit z chovu nevhodné jedince pro reprodukci,
d) pěstováním atraktivních, energetických plodin udržet zvěř v honitbě.

Uváděnou "metodou zkusných ploch" se lze značně přiblížit ke skutečné přirozené úživnosti zvěře v honitbě a jejím početním stavům. Pokud se týká škod zvěří, jsou většinou způsobeny z nedostatečné přirozené druhové skladby v životním prostředí již v době vegetace. V zimním období předkládáním potravy s nízkou energetickou hodnotou, často i v nedostatečném množství. Velký podíl má na škodách zvěří neklid v jejím životním prostředí (stres).
Možná se bude zdát některým myslivcům způsob hodnocení honiteb "metodou zkusných ploch" velmi složitý. Pokud se s tímto hodnocením blíže seznámí, budou schopni si každým rokem základní hodnoty sami vypočítat a učinit vhodná opatření ve prospěch zvěře.
Zpracování dat...