ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

V Komárkově revíru

Myslivost 4/2007, str. 26  Připravil Ing. Jiří KASINA
Mezi přední české myslivecké velikány jistě patří Prof. Julius Komárek. Jeho knihy náleží právem ke zlatému fondu české myslivecké beletrie a asi se nenajde myslivec, který by jméno pana profesora neznal. Ve svých knihách popisuje mnoho svých loveckých akcí. Sám jsem ale netušil, že jsem se nevědomky už několikrát potuloval místy, kde své srnce lovil pan profesor. Ono krásné místo se nachází v kotlině pod Čapskou palicí, v místě obklopeném z jedné strany strmými pískovcovými skalami, několik kilometrů severozápadně od obce Dubá. V osadě Obrok a jejím okolí působí Myslivecké sdružení profesora Komárka.

V příjemně vytopené chalupě předsedy Radka Černého jsme nad kouřící dršťkovou polévkou zavzpomínali na léta dávno minulá. Pozvání totiž přijal tehdejší hospodář pan Josef Valeš. Ale nechme už plynout vzpomínky.
Myslivecké sdružení jsme tu založili v dubnu 1950. Už před válkou tady ale lovil pan Chmelík, poslanec Parlamentu za Agrární stranu, s ním sem jezdil taky Julius Komárek. Takže vlastně to sdružení založila parta chlapů, kteří se už nějakou dobu znali. Vůbec to byla vybraná společnost, členem byl bývalý majitel hotelu v Praze, dodnes je členem výtvarník Jaroslav Béza, mimochodem nositel členské legitimace číslo 1 a autor znaku ČMS, dnes ČMMJ. A po Komárkovi pak přebíral funkci hospodáře prof. Veselovský, nedávno zesnulý ředitel pražské ZOO, členem byl i známý zoolog doktor Hanzák z Národního muzea.
Honitba to tehdy byla opravdu velká, od Obroku až k Holanům včetně Vlhoště.
Komárek vždy bydlel v domě u Beránků, měl tam svůj pokojík a večer se tam scházeli chlapi na povídání. Paní Beránková vždycky obdivovala, že i v šedesáti prof. Komárek brzo vstával a trávil plno času v honitbě.

A co se tady tenkrát lovilo?
No musím říct, že jsem nejvíce lovil já, byly tehdy ještě povinné dodávky, tak jsem všechny kusy vozil na motorce do výkupny v Úštěku. Ročně jsem střelil tak patnáct dvacet kusů srnčího. Ostatní starší pánové zas tolik nestříleli, ale Komárek, ten si vždy nějakého srnce našel. On nejraději šoulal, kolikrát se i zul do ponožek a dokázal se neslyšně přiblížit ke zvěři. Zajímavé je to, že vždy dokázal obeznat a střelit srnce, kterého jsme my ostatní ani neznali.
V těch letech se tu lovilo v podstatě jen srnčí, mufloni jen výjimečně přišli z Litoměřicka od Hrádku, černá tu nebyla. Hony na drobnou jsme nedělali, když ale někdo potřeboval zajíce, tak si ho prostě střelil. Ale vzpomínám třeba, že jsme jednou na Vlhošti měli naháňku. Muselo to být ne moc dlouho po roce 1955, kdy jsme tu objevili první stopu divočáka. Kamarád vlezl do mlaziny, ani jsme neslyšeli ránu a najednou táhne divočáka. Našel ho v mlazině jak spí, došoulal k němu prý na asi čtyři metry, měl takový krásný starý troják 9,3x72, střelil ho na hlavu, to byla tenkrát sláva! První střelený divočák v honitbě, chodilo se na něj dívat plno lidí.
A podílel se prof. Komárek třeba na stavbách posedů a krmelců? Zapojoval se i do této myslivecké činnosti?
Ale kdepak, pan profesor krmelce a posedy nestavěl, ten snad ani nikdy nedošel na druhý konec honitby k Holanům, většinou šoulal jen kolem Obroku. Dodnes je tu ale plno místních názvů spojených s jeho jménem - posed prof. Komárka, cesta prof. Komárka, louka prof. Komárka a další.

Současné MS profesora Julia Komárka Obrok, jak zní oficiální celý název, a které je pokračovatelem původního sdružení, byť v trochu jiných hranicích, vede předseda Radek Černý a hospodářem je Jiří Kinský. Honitba má rozlohu 1094 ha, z toho je 201 ha zemědělské půdy, 865 ha lesa a 28 ha ostatní plochy. Celkem má sdružení dnes 16 členů. Aby byla informace úplná, tak v poslední lovecké sezóně zde ulovili 10 srnců, 3 srny, 2 srnčata, 33 prasat a 8 lišek. Celkem mají 9 lovecky upotřebitelných psů - 7 jezevčíků a dva retrívry.
Aktivity sdružení mi popsal Radek Černý:
Z naší činnosti snad mohu zmínit myslím že moc pěknou poslední leč se všemi poctami a tradicemi, se zábavou a bohatou tombolou. Pořádáme také v Praze 9 myslivecký ples, protože oficiální sídlo máme u mě doma.
Děláme tak jako dělají jinde brigády, opravujeme myslivecká zařízení, brigádničíme taky v rámci zemědělské výpomoci u majitele pozemků, který v honitbě zemědělsky hospodaří.
Zatím naštěstí nepotřebujeme prodávat poplatkové lovy, máme dostatek příjmů ze zvěřiny
Trofejově jsou srnci jsou hranici bronzové medaile, máme tu zajímavé silné šesteráky, kvalitu máme snad dobrou, tak se snad medailové trofeje dočkáme. Zvěř pravidelně odčervujeme, krmíme vojtěškovým senem a ovsem, máme hodně slanisek, máme i několik zvěřních políček. Ta máme vždy po dohodě s majitelem a hospodářem panem Sixtou, vždy nám někde kousek nechá a pomůže s obděláváním. Snad i díky tomu škody černou v podstatě nemáme. Škodu na lese ročně platíme, ale asi jen 2500 Kč, je to jen škoda srnčí zvěří při vytloukání.
Občas nám ale dělají škody mufloni, přes zimu je u nás tak 20 až 22 muflonů, my je tu krmíme, ale nemáme je v plánu lovu, stejně tak nemáme normované daňky.
Trápí nás tu ale dost živelný tramping, v pískovcových skalách si trampové pod převisy budují doslova lesní chaty, dlouho do noci tam pak v létě hoří ohně, zpívá se, občas i nějaká ta rána padne. Jsme ale na ně krátcí.

Doslova po stopách prof. Komárka jsme ale opravdu šli. Z jedné vytopené chalupy jsme se přesunuli do druhé, do té "slavné". Ano, měl jsem tu čest se ohřát ve stejné místnosti u stejných kamen, kde kdysi debatoval pan profesor. Původní chalupu Beránků dnes obývá nejstarší člen mysliveckého sdružení pan Jindřich. U praskajících kamen vypráví:
V té době měly chalupu dvě sestry Beránkovy, to se v této místnosti povídalo a hrály se karty až do rána, probíhalo tu plno psů. Sedával jsem tenkrát poblíž a náruživě naslouchal. Jezdíval sem třeba pan Jungr, majitel Zlaté husy v Praze, doktor Pavel Voda, znalec historie a života polárníka Eskymo Welzla a jiní vznešení hosté. Svým způsobem tu probíhaly lovy beze zbraní, pan Hanzák tehdy připravoval s Ostravskou televizí Lovy beze zbraní a plno příběhu se ponejprv převyprávělo právě tady u toho stolu.
Teď už jsem nejdéle sloužící člen mysliveckého sdružení, podařilo se mi koupit chalupu po sestrách Beránkových, které zemřely krátce za sebou. Mám na prof. Komárka krásné vzpomínky, Komárek byl ohromným příznivcem šoulání, upravovaly se pro něj šouláky, lovil dost, ale trofeje si odvážel do Prahy, tady už žádná jako vzpomínka na něj nezůstala..
Samozřejmě jsem znal i Prof. Veselovského, ředitele ZOO, ten to tu miloval, ještě vloni tu byl asi čtyřikrát, ten měl na Prof. Komárka velmi dobré vzpomínky a mnohokrát mi o něm vypravoval. Zajímavostí je i to, že kulovnici 6,5x54 Mannlicher, slavnou flintu, kterou popisoval Komárek ve svých knihách, odkázal právě prof. Veselovskému.

Náhodní návštěvníci Obroku tu ale vzpomínku na prof. Komárka najdou - na veřejném prostranství před chalupou pana Jindřicha je umístěn pod velkým smrkem pomník s bronzovou deskou. Památník byl původně na zahradě domu u Beránků. Prof. Komárek zemřel v roce 1959. V roce 1974, při patnáctém výročí úmrtí, se myslivecké sdružení rozhodlo postavit památník. Desku vytvořil architekt Václav Hajna, tehdy to byla akce mysliveckého sdružení za pomoci tehdejšího starosty obce Obrok, který byl taky členem sdružení. Slavnostního odhalení se ještě zúčastnila manželka prof. Komárka, pomník odhaloval dr. Hanzák,
Pomník ale chátral, kořeny stromu drobnou stavbu porušily, deska dokonce upadla. V roce 2003 se členové mysliveckého sdružení proto rozhodli pomník obnovit a přesunout. V roce 2004 myslivci postavili svépomocí podstavec z přírodního pískovce, obec nechala obnovit desku. Jistou kuriozitou je to, že se zvovuodhalení obešlo bez větší slávy a poct, myslivce prý hřál hlavně dobrý pocit. Ale jelikož v roce 2009, což už není za dlouho, bude výročí 50 let Komárkova úmrtí, vím, že už dnes v hlavách myslivců MS Obrok klíčí myšlenka na nějakou "mysliveckou slávu". Jejich slavný předchůdce by si to jistě zasloužil a je na své pokračovatele jistě právem hrdý.
Zpracování dat...