ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

V srdci šumavských hvozdů

Myslivost 4/2007, str. 51  Kamila Kaasová
Šumavské lesy již dávno nejsou tak neprostupné a tajemné jak je ve svých románech popisoval Karel Klostermann. Od jeho časů prošly mnoha proměnami, na kterých se více či méně podílel člověk, než dospěl k poznání, že bude nejlépe přírodu a její přirozené procesy chránit a obnovovat. Před šestnácti lety bylo úspěšně završeno úsilí mnoha přírodovědců a ochránců přírody tří generací, směřující ke vzniku národního parku v nejzachovalejší části Šumavy, v příhraničním území, které bylo vyčleněno z Chráněné krajinné oblasti Šumava zřízené již v roce 1963.


Národní park Šumava chrání typické ekosystémy středoevropské horské krajiny, zejména lesy, ledovcová jezera, rašeliniště a horské louky, včetně všech fází jejich vývoje jako přírodně-kulturní dědictví pro současné i budoucí generace. Poskytuje dostatek prostoru pro aktivní ochranu druhové a genetické rozmanitosti a zároveň představuje jedinečnou přírodní laboratoř umožňující sledování přírodních procesů v míře jinde nerealizovatelné.
Jeden z prostředků udržování rovnováhy mezi zvěří a jejím prostředím představuje i myslivost. S prací myslivců v Národním parku Šumava a s ochrannými a výzkumnými programy pro zvěř mne seznámil referent pro myslivost a pěstování lesa odboru terénní služby Ing. Adam Jirsa

Šumavský národní park byl ustanoven v roce 1991, v loňském roce, v březnu, proběhly oslavy 15 let od jeho založení. Začali jste v tom samém roce hospodařit na území parku i po stránce myslivecké?
Hned ne, myslivecky začala Správa NP a CHKO Šumava spravovat honitby až v roce 1993. Pozemky státních lesů od 1. srpna, vojenské lesy od 1. září. Výkon práva myslivosti byl rozdělen mezi jednotlivé správy. Území Národního parku Šumava má rozlohu 68 064 ha, honiteb, které uznávalo Ministerstvo životního prostředí, je v současnosti 11 režijních, dále je zde jedna honitba Pozemkového fondu, jedna města Kašperské Hory a jedna společenstevní, takže dohromady je jich na území Parku 14. K prvnímu říjnu 2006 proběhla v Parku reorganizace, rozdělení na šest územních správ, takže připravujeme podklady pro žádost o uznání šesti větších honiteb, z nichž by každá byla v působnosti jednoho územního pracoviště, takže by každá správa měla svého mysliveckého hospodáře.

Kdo v režijních honitbách Národního parku myslivost vykonává?
Výkon práva myslivosti spadá pod odbor terénní služby, který je v rámci organizačního členění součástí sekce péče o národní park. Myslivost mají v náplni práce většinou lesáci, kteří jsou v naprosté většině členy ČMMJ, jedná se zhruba o 110 myslivců - pracovníků Parku.

Národní park zasahuje do okresů Klatovy, Prachatice a Český Krumlov. Je i několik honiteb, kterými prochází hranice parku. Jak je uspořádáno hospodaření v těchto honitbách?
Na území Národního parku spadá výkon státní správy myslivosti pod Ministerstvo životního prostředí, mimo Park přísluší státní správa myslivosti Ministerstvu zemědělství. U rozdělených honiteb tuto správu vykonává ministerstvo, pod které patří větší část honitby. Konkrétně máme dvě honitby, které zasahují do Parku a správu tam vykonávají "pověřené obce" a dvě, které spadají pod Správu Národního parku, i když jeho hranice přesahují.

Jaké jsou hlavní cíle mysliveckého hospodaření v honitbách Národního parku Šumava?
Především jde o rovnováhu v přírodních systémech, aby se řídící funkce přírody obnovila či tam, kde již funguje, se udržela. Zásadou myslivosti v Národním parku je do těchto vztahů nezasahovat, pokud to není nutné. Myslivost je vlastně nástrojem k udržení rovnováhy. Všechny druhy volně žijících živočichů nazývaných zvěř mají zpracován management, stanovený v plánu péče. Území Národního parku Šumava je z 80 % zalesněné, hlavním druhem spárkaté zvěře je jelen lesní, dále se zde vyskytuje zvěř srnčí a černá. Mezi vzácné druhy ohrožených živočichů zde žijících patří tetřev hlušec, tetřívek, jeřábek, ze šelem rys ostrovid. U ohrožených druhů je naším úkolem hlavně jejich striktní ochrana, vytváření podmínek pro život, údržba biotopů, omezení civilizačních vlivů. Například zamezení vstupu veřejnosti do určitých lokalit v době hnízdění. V době neúrody může dojít i k nařízení omezení sběru lesních plodů, hlavně brusnicovitých. Návštěvníků Šumavy jsou ročně miliony, takže je myslivost podřízena i této návštěvnosti.

Můžete tedy říci podrobněji, jak probíhá péče o jednotlivé druhy zvěře žijící na území Národního parku?
Začneme u tetřeva, jehož divoká populace patří v naší zemi mezi ojedinělé jevy. V honitbách parku je nejvíce rozšířen na Modravsku, Srnsku a v okolí Poledníku. Tyto lokality jádrového rozšíření spadají pod územní pracoviště Prášily, Srní a Modrava. Jak již bylo několikrát i v Myslivosti uvedeno, probíhá v České republice záchranný program na návrat tetřeva hlušce do volné přírody. Tento program nechalo zpracovat Ministerstvo životního prostředí na deset let. Pro Šumavu z něj vyplývá převážně zlepšení biotopu pro divoce se vyskytujícího tetřeva a také bylo přikročeno k umělému posilování populace, v letech 1997-2002 byli vypouštěni v oblasti Strážného odchovaní tetřevi. Sledovali jsme je telemetricky, ale úspěšnost byla nízká. V roce 2003 se slibně vyvíjela divoká populace, takže bylo upuštěno od vypouštění uměle odchovaných. Program introdukce odchovaných tetřevů odstartovali naši sousedi z Národního parku Bavorský les, úspěšnost u nich byla asi 15 % a podle studií u nás byla zhruba podobná. Je otázkou, zda je tento efekt dostatečný. Jistě je to lepší než úplný neúspěch, ale vypuštěná populace divokou zřejmě příliš nepodpořila. Začali se nám ale v současnosti objevovat tetřevi v lokalitách, kde už dvacet nebo třicet let nebyli. Stavy tetřeva se pohybují v posledních čtyřech letech mezi 200 - 250 kusy. Po sčítání během toku se počty upřesní. Říkáme, že se populace jeví jako stabilizovaná. Na Šumavě žije pravděpodobně největší populace tetřeva hlušce ve střední Evropě. Jsou zde pro něj nejvhodnější podmínky a snažíme se v místech jeho výskytu udržet klid. Hlavně za pomoci osvěty a informování veřejnosti. V rozhovoru s Ing. Drozdem bylo zmíněno, že se uvažovalo o přesunu části populace do Národního parku České Švýcarsko, ale stanovisko orgánu ochrany přírody bylo zamítavé, aby to zdejší divokou populaci neohrozilo.
Horší se u nás jeví problém tetřívka, jeho stavy stagnují a na některých tradičních tokaništích znatelně ubývá. Má na tom svůj podíl skutečnost, že některé bezlesé plochy, pro tetřívka potřebné, zarůstají. Projednávají se tedy opatření, aby se vybrané plochy bezlesí pro tetřívka udržely. O posilování populace umělým vypouštěním se neuvažuje. Stavy jeřábka jsou stále na solidní úrovni, nemění se směrem k lepšímu ani k horšímu.

Velmi diskutovaným obyvatelem Národního parku Šumava je bezpochyby rys. Kolik se jich ve skutečnosti po zdejších lesích pohybuje? Probíhá stále jeho telemetrické sledování?
Provádíme každoroční sčítání na obnově a sčítáme ještě v pravidelných jarních termínech. Z výsledků vyplývá, že populace je stále na stejné úrovni, zhruba dvacet dospělých teritoriálních jedinců. Park má jen určitou kapacitu, takže mladí jedinci si odchází hledat svá teritoria jinam. Telemetrické sledování probíhá nadále, sledovaní jedinci mají obojek s vysílačkou, pomocí antény se radiometricky zjišťuje momentální výskyt daného rysa. Rys se pohybuje podle výzkumu po obrovských okrscích, kolegové z Bavorského parku zaznamenali u jednoho rysa oblast výskytu v jednom roce 24 000 ha. Počty rysů se často zveličují, právě proto, že má veliký akční rádius. V letošním roce se nám podařilo odchytit rysího samce a instalovat mu obojek s vysílačkou v systému GPS, která vysílá signál v pravidelných intervalech, není k ní již zapotřebí antény.
V nedávné době byl také odstartován další výzkumný projekt u rysa, zkoumání vztahu predátor-kořist, což je u rysa především srnčí zvěř. Zkoumá se chování zvěře v konkrétních lokalitách, kde se vyskytuje srnčí i rys. Výzkum se zatím rozbíhá, označili jsme 25 kusů srnčí zvěře, i v lokalitách kolem hranice parku, takže se zapojila okolní myslivecká sdružení, se kterými byla skvělá spolupráce. Stav srnčí zvěře byl však v minulém roce ovlivněn krutou zimou, takže 12 kusů z označených 25 uhynulo. Třetina prokazatelně uhynula vysílením, třetina byla stržená rysem, u zbylé třetiny nebylo možné určit jistou příčinu, bylo to zčásti vysílení, špatný zdravotní stav, u některých i následné napadení liškou. Pozorovalo se i chování srnčí zvěře v honitbě, neboť to souvisí s probíhající změnou dřevinné stavby. Srnčí zvěř je teritoriální, ale z označených dvaceti pěti kusů byl jeden srnec sražen autem až za hranicemi, stalo se to v létě v době srnčí říje na německé straně, u hraničního přechodu Folmava, takže vzdušnou čarou téměř padesát kilometrů. To potvrzuje, že část jedinců tohoto vysoce teritoriálního zvířete putuje z důvodů zachování genetické variability na říji velmi daleko. V národním parku Bavorský les označili srnu se srnčetem obojky s GPS, oba kusy přešly na jaře až k Železné Rudě, což je více než 30 km. Dlouhé období, od roku 1996, se na Šumavě srnčí zvěř nelovila, protože se zjišťovalo, zda rys bude schopen udržovat přirozené stavy, v příznivých zimách stavy narůstaly, takže v roce 2005 přestalo omezení platit, v některých honitbách mohl být lov srnčí zvěře obnoven, ale po loňské zimě byly zaznamenány vysoké úhyny, takže podle výsledků sčítání bude možná lov opět omezen. Srnčí zvěř se vyskytovala na území parku, tedy na 68 064 ha v počtu přes tisíc kusů. Po minulé zimě bylo pouze 564 kusů.

Říkal jste, že nejrozšířenější zvěří spárkatou je vysoká, provádíte u ní také nějaké výzkumy? Je na Šumavě zaveden systém přezimovacích obůrek pro jelení zvěř?
U vysoké zvěře chybí přirozený predátor - vlk a medvěd. Rys na regulaci nestačí, takže redukci stavů provádí zaměstnanci národního parku. Normované stavy jsou okolo 800 kusů, což znamená 12 kusů na 1000 ha. Minimální stav je 10 kusů na 1000 ha, takže v tomto rozmezí se snažíme stavy zvěře udržovat. Poslední sčítané stavy překračují normované, na jaře 2006 bylo napočítáno 941 kusů. Cílem průběrného lovu není jen redukce stavů vysoké zvěře, ale i dosažení přirozené sociální a věkové struktury. Po dobu tří let se nelovili jeleni II. a III. věkové třídy. Poté bylo povoleno lovit starší jeleny jen průběrné do paroží osmeráka. I když je otázkou, co znamená v Národním parku průběrný jelen, paroží je srovnatelným kritériem, takže odlov byl limitován do osmeráka na období dalších šesti let. V posledních letech lovíme nekorunové formy, korunoví jeleni jsou hájení. Poměr pohlaví se snažíme docílit 1:1 jeleni ku laním. V současné době je stále převaha laní, zhruba dvakrát více než jelenů, takže musíme odlov přizpůsobit.
Přezimovací obůrky jsou v rámci plánu péče o národní park opatřením na snížení škod zvěří na listnatých porostech a jedli. První byly postaveny v roce 1998, tomu předcházel projekt PHARE, studie zpracovaná Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů. Na základě této studie byly vybrány lokality, které zohledňovaly tradiční zimní stávaniště zvěře, museli jsme se vyhnout první zóně, lyžařským trasám a stopám. První obůrky byly uvedeny do provozu v roce 1999, poslední v roce 2005. Po zhodnocení fungování v roce 2006 bude do budoucna jejich počet zredukován z 16 na zhruba 10-12 hlavních objektů. V roce 1998 byly vyšší stavy zvěře, teď se jí v některých lokalitách nesoustřeďuje tolik, takže se tam obůrky nebudou udržovat a opravovat. Velikost obůrek je v rozmezí od 5-20 ha, jen tři jsou větší, 55 ha, především ty, které leží v blízkosti obcí, například Srní, kde je značný pohyb turistů, aby v nich zvěř měla velký únikový prostor, kdyby tam zaběhl pes nebo se tam vypravili neukáznění turisté. Snažili jsme se, aby zvěř měla v těchto přezimovacích objektech dobré podmínky, kryt, aby tam bylo i bezlesí, tráva, aby se zvěř mohla pást.
Projekt označování jelenů probíhá, máme v současnosti označeno deset jelenů a deset laní vysílačkami, kromě toho jsme označili několik jedinců i ušními značkami, abychom zjistili navracení se do obůrek i jejich pohyb, pozorujeme také u jelenů vývoj paroží. Značili jsme zvěř v přezimovacích obůrkách, ve volnosti by to bylo náročné, tam máme označeného pouze jednoho jelena. Průběžné výsledky máme na našich webových stránkách, prezentovali jsme je na různých seminářích, i u našich sousedních mysliveckých spolků jsme představili tento výzkum při okresních sněmech nebo při hodnocení trofejí před přehlídkami. Odbor terénní služby se zabývá především značením zvěře, vyhodnocování provádí Mgr. Pavel Šustr, PhD. z odboru vědy a výzkumu. Máme zmapované využití prostředí jelenem lesním, dráhy jeho migrace, složení potravy, lze zjistit i jaké procento potravy tvoří letorosty dřevin, jehličí, z toho vyplývá vliv zvěře a únosnost jejích stavů na prostředí při změně dřevinné skladby. V rámci republiky jsme byli první, kdo tento projekt zahájil. Máme velmi dobrou spolupráci se sousedy z Národního parku Bavorský les, kteří provádí obdobný výzkum, výsledky společně prezentujeme na mezinárodních konferencích jako přeshraniční projekt.

Probíhá v období strádání přikrmování zvěře i mimo přezimovací obůrky?

Naším cílem je krmit zvěř jen v přezimovacích obůrkách, srnčí zvěř má výjimku, přikrmuje se v blízkosti obcí, ale tak, aby se k těmto krmelcům nedostala a nestahovala jelení zvěř. V případě, že někde zvěř zůstane a neodejde do přezimovacích obůrek, je-li v lokalitě, kde by působila škody, po domluvě se přikrmuje v místě. Drobná zvěř si nachází přirozenou potravu nebo přežívá poblíž krmelce pro spárkatou zvěř, i v obůrkách.

Co se týká drobné zvěře, povídali myslivci z OMS Klatovy, že jsou v Parku podstatně vyšší stavy zajíců než v níže položených honitbách. To je překvapivé.
To je pravda, máme tu zajíců opravdu mnohem více než v okolních honitbách, nejspíš je to tím, že zde máme zdravější prostředí, nepoužíváme žádné chemické postřiky nebo herbicidy, což je na zemědělských půdách v honitbách běžná praxe. Myslím, že po roce 1989 se situace v zemědělství při obhospodařování orné půdy ohledně chemie příliš nezměnila. Daleko lepší je v tomto směru situace u trvalých travních porostů a pastvin.

Stavy drobné zvěře jsou značně ovlivněné i množstvím predátorů. Které jejich druhy se tu vyskytují? Jsou také nějak myslivecky obhospodařováni?
Máme zde hlavně lišku, jezevce a kunu. Předpokládáme, že se na území Parku rozšíří z okolních lokalit i psík mývalovitý a norek americký. Zatím jsme neulovili ani jednoho z nich, ale až se objeví, budeme je lovit. Naším cílem je eliminace nepůvodních druhů. To se vztahuje například i na jelena siku, který sem přichází z Plzeňska a jednou za dva až tři roky je uloven, také mufloni jsou nepůvodní a tudíž intenzivně lovenou zvěří, byli hlavně na Vimpersku, ale tamní rys tuto populaci zlikvidoval.

Po mnoha letech se zde začínají objevovat dříve původní druhy, například los, jak se díváte na jeho návrat?
Losa bereme jako původní druh, stálá populace, přibližně do dvaceti losů, je na území Chráněné krajinné oblasti Šumava, na pravém břehu Lipna, v Národním parku je jeho přítomnost zaznamenána velice zřídka, v okolí Smrčiny. Máme v plánu označit jednoho jedince vysílačkou, abychom mohli sledovat jeho pohyb, bylo by to velice zajímavé z hlediska migrace a kontaktu s nejbližšími populacemi, ovšem je velice složité losa imobilizovat a nasadit mu vysílačku. Máme kontakt na myslivecké hospodáře honiteb, kde se los vyskytuje, a víme z jejich zkušenosti, že není jednoduché dostat se k němu na potřebnou vzdálenost.
Ještě ohledně návratu původních druhů probíhá v současné době program reintrodukce puštíka bělavého, zaměstnanci odboru terénní služby zajišťují péči o mláďata, která jsou ve vypouštěcích voliérách včetně rodičovského páru. Již bylo zaznamenáno hnízdění vypuštěných jedinců, takže by tento program mohl být úspěšný.

Koncem ledna napáchal vítr velké škody v lesních porostech. Jaké byly následky této kalamity pro šumavskou přírodu? Zaznamenali jste i nějaké ztráty na zvěři?
Lednová kalamita do péče o zvěř zasáhla poměrně významně, i když ne tak, že by padající stromy usmrtily zvěř, našli jsme jen jeden případ, kdy strom spadl na srnu se srnčetem. Zvěř většinou vycítí, když se něco děje a ukryje se do lokalit, kde to není tak nebezpečné. Její chování při vichřici zjišťujeme ze záznamů telemetrického sledování. Hlavní následky pro myslivost byly tedy přímé škody na zařízeních, hlavně na přezimovacích obůrkách. Následně je třeba počítat s tím, že obnova kalamitních ploch ovlivní stavy zvěře, s přihlédnutím na skladbu nově vysazovaných dřevin. Zejména přeměna smrkových monokultur na lesy smíšené a listnaté bude znamenat větší tlak na redukci jelení zvěře. Vliv zvěře bude zásadní a ochrana porostů nákladná, takže se z normovaných stavů budeme spíše držet na minimálních. Momentální skutečné zastoupení smrku je 84 %, na ostatní dřeviny - jedle, buk, javor, jeřáb, olše - zbývá 16 %, zatímco přirozeně by mělo být 51 % smrku a 49 % ostatních dřevin. Poměr současného stavu ku stavu přirozenému u jedle je 0,9:13 % a u buku je to 6:21 %.

Co má společného a v čem se naopak liší péče o zvěř v Národních parcích Šumava a Bavorský les?
Společnou máme příhraniční oblast chovu jelení zvěře - vyměňujeme si informace o sčítání zvěře, statistiky, vzájemně si sdělujeme zkušenosti, probíhají různá pracovní setkání, získávali jsme u nich zkušenosti před stavbou přezimovacích obůrek. Bavorský les má podobný management zvěře, ale rozdíl je v lovu. Na německé straně se neloví v jádrovém území o výměře 12 000 ha, loví se ve vyčleněném území při kraji Národního parku. Loví se v rámci doby lovu, loví zaměstnanci správy Národního parku, ale podstatná část redukčního odlovu jelení zvěře probíhá v přezimovacích obůrkách, kde je zvěř selektována a redukována na příslušné stavy. V případě, že je kapacita obůrky naplněna, zvěř přicházející do předobůrek je zcela redukována. Péče o spárkatou zvěř u německých sousedů probíhá také především v přezimovacích obůrkách, jinak loví srnčí a černou zvěř, neloví lišky ani jezevce.
U nás se mimo jelení a srnčí loví černá zvěř. Vzhledem k tomu, že je tu oblast chovu tetřevovitých, máme výjimku - lovíme černou po celý rok, všechny věkové kategorie, samozřejmě v rámci myslivecké etiky. Odlovy se mění podle zimy, v posledních dvou letech bylo dost sněhu, stavy zvěře klesly, byly nalezené i úhyny po zimě. Když je úroda bukvic, je takový přírůst, že jej naopak ani nestačíme lovit, i mladší bachyňky jdou do chrutí a mají selata. Pro dokreslení jsme v roce 2003, kdy byla úroda bukvic, ulovili 101 kusů černé zvěře, následující rok 330 kusů, ještě v září, říjnu jsme potkávali pruhovaná selata, další rok po dlouhé zimě byl odlov 140 kusů, vloni dokonce jen 50. Nedomnívám se, že by u nás na Šumavě hrozily extrémní stavy černé zvěře, příroda její stavy sama podstatným způsobem reguluje.

Přesuňme se nyní v našem povídání od zvěře k těm, kteří nad ní drží ochrannou ruku, k myslivcům. Jaké jsou vztahy mezi myslivci uvnitř a vně parku? Jak funguje spolupráce s okolními okresními mysliveckými spolky?
Chovatelské cíle myslivců v Národním parku a ve sdruženích v jeho okolí jsou rozdílné, ale myslivci mezi sebou v tomto ohledu nečiní rozdíly. Přes 90 % myslivců Parku je členy Českomoravské myslivecké jednoty, zapojují se v mysliveckých sdruženích, zastávají různé funkce i na OMS, například v Prachaticích je místopředsedou OMS Ing. Hřebek, náš pracovník, další je v Klatovech členem Myslivecké i hodnotitelské komise, mnoho jich je zapojených v kynologických aktivitách jednotlivých OMS, máme tu několik rozhodčích, také předseda Klubu dlouhosrstých ohařů, Ing. Kec, je pracovníkem Parku. Takže provázanost Správy Národního parku s Mysliveckou jednotou je značná. Myslivci se potkávají při akcích, funguje mezi námi vzájemná informovanost. Z naší strany vychází hlavně osvětová činnost, seznamování s výsledky výzkumů, což může být pro okolní uživatele honiteb užitečné, pořádáme semináře, prezentace, myslivci z okolních honiteb mají pochopení pro zájmy a přístupy parku, protože je jasné, že zvěř nezná hranic. V posledních letech se pravidelně účastníme okresních sněmů mysliveckých spolků a chovatelských přehlídek trofejí, i když Národní park pořádá přehlídku trofejí samostatně, protože množství trofejí ze Šumavy je značné a přehlídku trofejí ukládá MŽP. Naše přehlídka bývala ve Vimperku, posledních 7 let i letos bude v Kašperských Horách. Vždy je to pro někoho daleko, ale myslivci i tak přijedou. Letošní přehlídka proběhne na konci dubna, po skončení mysliveckého roku, míváme jí obvykle o týden dříve nebo později než okres Prachatice. V rámci možností mysliveckým spolkům poskytujeme pro různé příležitosti informační materiály, například publikace o Šumavě, někde je používají i jako upomínky nebo ceny na kynologických soutěžích.

Je skvělé, že máte oboustranně dobré vztahy. Ještě poslední otázka - objevují se rozporuplné informace o rozšiřování první, tedy bezzásahové zóny Národního parku Šumava. Jaký je současný vývoj v této otázce?
První zóna ochrany přírody se rozkládá v dnešní době na 13 % území parku, tedy na 8 807 ha. Národní park je zařazen dle IUCN do kategorie II, kde stanovy říkají, že by v první zóně ochrany přírody, tedy té nejpřísnější, výhledově mělo být až 75 % výměry pro zařazení do této druhé kategorie. V nedávné době byl navržen plán rozšířit území I. zóny na 30 % plochy Parku, tento návrh se průběžně řeší, v situaci nastalé po lednové kalamitě je tato problematika stále na pořadu dne. Posláním národních parků samozřejmě je území s omezením vlivu člověka rozšiřovat, uvidíme jak rychle to v praxi půjde.

Díky za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky Ing. Adam Jirsa, Ing. Oldřich Vojtěch, doc., Ing. Jaroslav Červený, CSc.

Popisky k fotografiím!!!!!
Značení srnčí zvěře ve spolupráci s myslivci
Jeden z mladých vypuštěných puštíků bělavých
Jelení zvěř v přezimovací obůrce
Bezzásahové území



Zpracování dat...