Časopis Myslivost

K prvé skupině názorů se připojuje text zákonů o myslivosti z r. 1947 (předúnorový), z r. 1962 a text současného zákona z r. 2001:

- § 30 odst. 2 zákona č. 225/1947 Sb., o myslivosti: Osoby, jimž přísluší ochrana myslivosti, jsou oprávněny zejména:
a) zadržet osoby, které přistihnou se střelnou zbraní nebo s jinou loveckou výzbrojí v honitbě mimo veřejné silnice a cesty nebo takové cesty, kterých se všeobecně užívá jako spojení mezi obcemi, zemědělskými usedlostmi, budovami atd., nebo při neoprávněném výkonu práva myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, a zjistit jejich totožnost. V takových případech jsou zejména oprávněni odebrat přistiženým osobám zbraně, lovecké a chytací nástroje, chycenou nebo ulovenou zvěř a po případě i loveckého psa a fretku, vykázat je z honitby, a jsou-li neznámy, odevzdat je bezpečnostním orgánům. Přistižení jsou povinni bez váhání uposlechnout.

-§ 21 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti: Myslivecká stráž je oprávněna:
a) zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihne při neoprávněném výkonu práva myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, nebo osobu, kterou přistihne v honitbě s loveckou výstrojí, popřípadě se střelnou zbraní, pokud se nejedná o osobu oprávněnou podle zvláštních předpisů nosit zbraň i na honebních pozemcích. V takových případech je oprávněna požadovat od přistižených osob předložení loveckého lístku a povolenky k lovu, zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích v ní dopravní prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabytou zvěř, a požadovat předložení dokladu o jejím oprávněném nabytí, odebrat přistiženým osobám zbraně, lovecké a chytací nástroje, chycenou nebo ulovenou zvěř, popřípadě i loveckého psa a fretku, vykázat je z honitby, a jsou-li neznámy, odevzdat je orgánu policie. Přistižené osoby jsou povinny uposlechnout. Odebrané zbraně a nástroje odevzdá myslivecká stráž neprodleně orgánu policie.

-§ 14 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti: Myslivecká stráž je oprávněna:
a) požadovat od osob, které jsou v honitbě se střelnou zbraní nebo s jinou loveckou výzbrojí, předložení zbrojního průkazu, průkazu zbraně, loveckého lístku, povolenky k lovu a potvrzení o povinném pojištění, popřípadě jiného průkazu, jímž lze prokázat jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého nebo přechodného pobytu,
b) zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích v honitbě dopravní prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabytou zvěř, a za tím účelem požadovat předložení dokladu o nabytí zvěře,
c) zadržet osobu, kterou přistihne v honitbě při neoprávněném lovu nebo při jiné činnosti tímto zákonem zakázané, nebo osobu, kterou přistihne v honitbě se zakázanou loveckou výzbrojí anebo se střelnou zbraní, pokud se nejedná o osobu oprávněnou podle zvláštních právních předpisů držet střelnou zbraň i na honebních pozemcích, a neprodleně přivolat orgán Policie České republiky,
d) odejmout osobám uvedeným v písmenech b) a c) střelnou zbraň nebo zakázanou loveckou výzbroj, chycenou, ulovenou nebo přepravovanou zvěř, popřípadě i loveckého psa a fretku a vykázat je z honitby; o odnětí věci sepsat úřední záznam a osobě, jíž byla věc odňata, vystavit potvrzení o odnětí věci a odňatou střelnou zbraň nebo zakázanou loveckou výzbroj odevzdat neprodleně orgánu policie; osoby uvedené v písmenech a) až d) jsou povinny výzvám či úkonům v nich uvedeným vyhovět, popřípadě jich uposlechnout.

V textu jsou zvýrazněny tučným písmem formulace, které jsou ve všech úpravách stejné, a které historicky a až do současnosti říkají, že sice nošení střelné zbraně v cizí honitbě není zakázané, ale že při zjištění této skutečnosti mysliveckou stráží jako veřejným činitelem bude nosící osoba zadržena a střelná zbraň ji odebrána. Tvrzení, že přechod přes cizí honitbu se střelnou zbraní ve stavu vylučujícím její okamžité použití není možné považovat za lov zvěře, není argumentem, poněvadž uvedené právní úpravy opatření myslivecké stráže upravují jednak vztah k lovu, a jednak již i k pouhé skutečnosti existence střelné zbraně v cizí honitbě, a o to v diskusi šlo.
Jinak řečeno - střelná zbraň a cizí honitba nejdou a nemohou ani v budoucnu jít dohromady. Ponechme posouzení právní vědě, ale podle mého názoru žádný soud by mysliveckou stráž neodsoudil za výkon jejího oprávnění k zadržení osoby a odebrání střelné zbraně podle ustanovení zákona o myslivosti s odvoláním, že porušila čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, stanovící, že každý může činit, co není zákonem zakázáno. Poněvadž se v naznačeném směru neliší právní úpravy, je použitelný výklad dosavadní a nelze vymýšlet výklad nový. Platí, že pojmem "v honitbě" se rozumí rozhodnutím o jejím uznání vyznačený obvod zahrnující soubor honebních pozemků (včetně účelových komunikací) a uvnitř se nacházející nehonební pozemky s výjimkou silnic a zastavěných území obcí.

V diskusi se vedle tvrzení o neexistenci zákazu nošení střelné zbraně v honitbě vyskytl i názor, že žádný právní předpis neumožňuje uživateli honitby udělovat někomu souhlas ke vstupu do honitby se zbraní bez povolenky k lovu, a tak že by tento případný souhlas neměl žádnou právní váhu. Zde právě naopak přichází v úvahu argument, že dání takového souhlasu zákon o myslivosti nezakazuje, a tedy dovoluje. Myslivecká stráž je přes své postavení veřejného činitele orgánem uživatele honitby; pokud uživatel honitby ve výjimečných případech dá takový souhlas, sdělí to myslivecké stráži; ta sice takovou osobu zadrží v honitbě, ale další svá oprávnění již nevyužije. Je to praktické řešení. Je ostatně využíváno i na uživatelem povolené usmrcování zvířat v přírodě nežádoucích, kdy se povolenka k lovu nevydává, poněvadž se nejedná o lov, i na v diskusi nalezenou ohlášenou dohledávku jako časově omezenou dohodu s uživatelem honitby o vstupu se střelnou zbraní do jeho honitby.

Neobstojí ani úvahy druhé skupiny názorů o oprávnění osoby nosit střelnou zbraň v cizí honitbě s odkazem, že je ve smyslu mysliveckých zákonů onou osobou, která může tak činit podle zvláštních předpisů. Oněmi zvláštními předpisy jsou míněny předpisy o tzv. ozbrojených sborech (o Policii ČR, o městské policii, o Armádě ČR apod.). Nemůže oním zvláštním předpisem být zákon o střelných zbraních, poněvadž ten ve svém § 28 odst. 2 písm. a) ohledně nošení loveckých zbraní kategorie C stanoví, že držitel takového zbrojního průkazu může tuto zbraň nosit pouze na střelnici nebo v místech, kde je k tomu oprávněn podle zvláštního právního předpisu a v poznámce odkazuje na § 46 současného zákona o myslivosti, tedy v podstatě na povolenku k lovu pro příslušnou honitbu. Je tedy i nepravdivé tvrzení diskuse, že nošení zbraně podle zákona o střelných zbraních nemá vztah k povolence k lovu, a že při pohybu cizí honitbou není povolenka k lovu třeba, že postačí zbrojní průkaz, a dokonce výklad, že oprávnění myslivecké stráže se vztahuje jen na nelegálně držené lovecké zbraně. Vrátíme-li se k textům zákonů o myslivosti, pak jejich formulace nevylučuje oprávnění myslivecké stráže k uvedeným úkonům i pokud se jedná o osoby, které mají vztah k uživateli honitby (člen, zaměstnance, host apod.), pokud nemají povolenku k lovu (dále by se dala diskuse modelově rozvíjet na případy odňaté povolenky k lovu na spárkatou zvěř jako opatření za neplnění členských povinností v mysliveckém sdružení a existenci povolenky na zvěř ostatní atd.).

Pojem držení a nošení zákon o střelných zbraních definuje v § 2 odst. 2. Z hlediska zákona o střelných zbraních je jejich držení /písm. a)/ ve vztahu k provádění myslivosti naprosto bezvýznamné (zbraň držitel nemá u sebe, ale zbraň je uvnitř bytů, nebytových prostor nebo zřetelně ohraničených nemovitostí, nebo v uzavřeném obalu při její přepravě). Ve snaze reagovat na pojmy zákona střelných zbraních je tedy použito jeho pojmu pro provádění myslivosti relevantního, tj. nošení /§ 2 odst. 2 písm.a)/, i když v mysliveckých předpisech není. Zákon o střelných zbraních vyšel později než tři předcházející zákony myslivecké, které tam pojem držení (podle zvláštních předpisů) měly. Ve smyslu terminologie zákona o střelných zbraních je proto nyní nutno i pojem držení užitý v § 14 zákona o myslivosti vykládat jako "nošení". Jestliže myslivec jede i třeba cizím autem a má zbraň v uzavřeném obalu, jedná se o nošení, poněvadž ji má u sebe a nejedná se o případ uvedený v zákonu o střelných zbraních jako držení.

Na závěr lze poukázat, že to co bylo řečeno o chůzi se zbraní v cizí honitbě, platí i pro jízdu se zbraní v cizí honitbě, a to s ohledem na oprávnění myslivecké stráže podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona o myslivosti odejmout střelnou zbraň při oprávnění uvedeném v písm. b) tj. při zastavení vozidla a prohlídce dopravních prostředků a zavazadel, a to bez ohledu, zda je zbraň volně nebo v uzavřeném obalu a na to, v jakém je stavu vzhledem k svému okamžitému použití.

JUDr. Ing. Vladimír ČECHURA
Snímek Jaromír Zumr ml.