Časopis Myslivost

Vyškov je však také dynamicky se rozvíjejícím městem, historickým centrem jižní části hanáckého regionu, kterému vévodí ve všech oblastech ekonomického, politického i kulturně společenského života, samozřejmě včetně myslivosti. Myslivost má na Vyškovsku bohaté tradice již z období první republiky, je tedy na co navazovat a co v nových podmínkách počátku jednadvacátého století rozvíjet. O tom všem jsme si přijeli na prahu podzimu popovídat s jednatelkou Okresního mysliveckého spolku ve Vyškově Oldřiškou Novákovou a předsedou myslivecké komise téže instituce Ing. Františkem Tomanem.

Paní jednatelko, mohla byste ve stručnosti charakterizovat práci a činnost Okresního mysliveckého spolku ve Vyškově, nastínit jakýsi portrét této regionální myslivecké organizace?
Myslím si, že se nikterak neodlišujeme od okresních mysliveckých spolků a vesměs řešíme podobné problémy. Jednotlivé komise se řídí celoročním plánem práce, který se většinou daří úspěšně naplňovat v praxi. Značnou pozornost věnujeme zkvalitňování členské základny, to znamená, že organizujeme pro uchazeče zkoušky z myslivosti, aby se do mysliveckých sdružení postupně dostávala nová krev. Usilujeme rovněž o vylepšování vztahu myslivců a laické veřejnosti, o zlepšování obrazu naší myslivosti jako celku. Mnoho našich členů pracuje v obecních zastupitelstvech a angažuje se i jinak v konkrétním životě obcí. No a v neposlední řadě jsme organizací, která hraje výraznou regionální roli v oblasti ochrany životního prostředí.
Nutné je však poznamenat ještě jedno. Práce okresního mysliveckého spolku je v nových organizačních podmínkách poněkud ztížená. Základní organizace totiž prakticky nefungují ve smyslu základních organizací, jsou to většinou myslivecká sdružení, která mají pronajatou honitbu. Máme jen jednu základní organizaci bez honitby, která funguje, má jenom cvičnou noru a areál, kde pořádá svody psů a další kynologické akce. Bohužel mnoho sdružení příliš nevnímá výhodu členství v ČMMJ. To je podle mne chyba, protože pokud se konají například členské schůze, vesměs se jednání vztahuje k výkonu práva myslivosti a na spolkovou činnost se už tolik nebere zřetel, necítí se ve vztahu k okresnímu mysliveckému spolku tolik vázáni. Z toho důvodu máme třeba i problémy se shromažďováním trofejí na chovatelskou přehlídku.

Pane inženýre, kolik mysliveckých sdružení na Vyškovsku pracuje, jaká je struktura mysliveckých organizací a na jaké výměře honebních pozemků pracují? Pokud vím, část pozemků se nachází ve vojenském prostoru.
Náš OMS se dělí prakticky na tři oblasti podle pověřených obcí - Vyškov, Bučovice a Slavkov. V první oblasti máme čtyřicet honiteb, které obhospodařuje dvaatřicet mysliveckých sdružení, čtyři honební společenstva a stejný počet právnických nebo fyzických osob. Na Bučovicku je to dvacet honiteb s patnácti sdruženími, dvěma společenstvy a třemi osobami. A konečně na Slavkovsku je honiteb šestnáct, dělí se o ně patnáct mysliveckých sdružení a jedno honební společenstvo. Souhrnem všichni hospodaří na honební ploše o rozměru téměř jednašedesát tisíc hektarů, nejvíce je to na Vyškovsku, kde plocha dosahuje takřka dvaatřiceti tisíc hektarů. Z celkové výměry honitby je 44 863 hektarů zemědělské půdy, 14 042 půdy lesní, vodní plocha se rozkládá na 243 hektarech a zbytek jsou ostatní pozemky. Osmdesát čtyři hektary připadají na oborní chov zvěře. Co se týká vojenského prostoru, tam má honitba výměru takřka sedmnáct tisíc hektarů, převážně lesa. Problém je však v tom, že i když je celá plocha na území okresu Vyškov, patří Vojenským lesům, divizi Plumlov, tedy spadá pod okres Prostějov. Spolupráci s vojenskými lesy však máme dobrou, jednou do roka se scházíme na společných jednáních mysliveckých komisí či na chovatelských přehlídkách, především trofejí jelení zvěře.
Když už ale hovořím o struktuře, musím současně zmínit, o jaká myslivecká zařízení se naši myslivci v regionu starají. Je to přibližně jedenáct set krmelců, dva tisíce sedm set zásypů, téměř pět set napajedel a na tři tisíce slanisek. To vše má na starosti 1288 osob, držitelů platných loveckých lístků, trvale vykonávajících v honitbách právo myslivosti.

Jaké druhy zvěře jsou v regionu nejčastěji zastoupeny a přibližně v jakých početních stavech?
Jelen lesní je u nás normován na přibližně 9300 hektarech, a to v počtu 108 kusů. Nejběžnější zvěří je samozřejmě srnčí, normovaná takřka na padesáti tisících hektarech v počtu přibližně dva tisíce čtyři sta kusů. Na ploše asi osm a půl tisíce hektarů je normována černá zvěř v počtu asi šedesáti kusů, i když samozřejmě víme, že zde se početní stavy mohou hodně měnit vzhledem k velké migraci této zvěře. Muflon a daněk je u nás zvěří okrajovou, u prvního druhu došlo ke značné redukci vzhledem ke škodám a špatné kvalitě, u druhého se jedná o zvěř vázanou hlavně na oborní chov. Z drobné zvěře je nejvýraznějším druhem zajíc polní, kde na ploše asi čtyřicet tři tisíce hektarů normujeme přes šest tisíc kusů zajíce. U bažanta je to na ploše asi třicet pět tisíc hektarů přibližně šest tisíc kusů.
Co se týká odlovu uvedených druhů zvěře, v loňském roce bylo uloveno 124 kusů jelení zvěře (z toho 30 jelenů), 15 kusů zvěře daňčí, 31 kusů zvěře mufloní, 1000 kusů srnčí zvěře (z toho 364 srnců), 660 kusů černé zvěře (z toho 5 kňourů), 2200 zajíců, přibližně 5000 bažantů a 1100 kachen divokých.

Objevují se u vás nějaké druhy zvěře, které dosud oblasti nikterak nepatřily, myslím tím třeba druhy zavlečené nezodpovědnými chovateli, resp. migrující apod.?
U nás žádné úniky například z farmových chovů, třeba lišek nebo norků, zaznamenány nebyly, stejně jako nejsou známy případy, kdy by se zde v honitbách potuloval nějaký zatoulaný kus například velkých šelem či nějakých netypických predátorů. Co neradi vidíme, je psík mývalovitý, který se u nás nevyskytoval, ale v posledních třech letech je jeho výskyt stále častější, několik kusů už bylo i uloveno. Vzácností u nás byli někteří ptáci, jako je straka a vrána, které jsou stále ve větších počtech, z čehož myslivci rovněž radost nemají. Jinak v přehradě v Opatovicích je již lokalizován stálý výskyt bobra evropského.

Jakým způsobem organizujete chovatelské přehlídky loveckých trofejí? Pořádají dílčí přehlídky i jednotlivá sdružení?
Začnu z druhého konce. Myslivecká sdružení svoje přehlídky nepořádají, většinou si trofeje snesou na členskou schůzi, tam si je prohlédnou, pohovoří o nich a tím to skončí. Někdy ani k tomu nedojde. Občas však pořádají výstavy trofejí při významných událostech v obcích, třeba při setkáních rodáků, různých výročích a podobně. Například ve Švábenicích byla výstava trofejí nějakou dobu součástí expozice místního muzea. Tyto akce se nikterak nehlásí, takže se o nich mnohdy ani nedozvíme. Jinak samozřejmě přehlídky trofejí se pořádají jednotlivými pověřenými obcemi, v našem případě přehlídka putuje vždy z Vyškova do Slavkova, následně do Bučovic a tak se to opakuje. Největším problémem je zajištění vhodných prostor za slušný nájem, neboť vstupné na přehlídkách bývá dobrovolné. Proto tyto obce pověřují pořadatelstvím některá konkrétní myslivecká sdružení, kde problémy s vhodnými sály nejsou, potěšitelné je, že mezi myslivci je o pořádání těchto akcí stále větší zájem. Chovatelské přehlídky se snažíme vždy spojit ještě s nějakou výstavkou například potřeb pro myslivce, případně různých doplňků či uměleckých předmětů. Velmi úspěšná z poslední doby byla výstava fotografií člena naší myslivecké komise Pavla Smejkala. Stále populárnější je souběžně s výstavou trofejí organizovat ochutnávky vín. Co se týká trofejí konkrétních druhů zvěře, například jelení trofeje vedle našich přehlídek vystavujeme v rámci celé Drahanské vrchoviny při přehlídkách trofejí jelení oblasti Ždánký les, aby bylo co porovnávat na území bývalé široké oblasti. Naší asi nejsilnější trofejí je srnec ohodnocený 162 body CIC, celkově se kvalita srnčích trofejí v posledních letech zlepšila. Procentuálně v počtech medailových trofejí na počet ulovených kusů jsme na tom přibližně stejně jako sousední okres Hodonín, kde je velmi kvalitní oblast chovu srnčí zvěře. U jelení zvěře na tom tak dobře nejsme, až vloni byl za posledních deset let uloven medailový kus. Samozřejmě, že se na přehlídkách tu a tam objeví i trofeje lišek či jezevců, které jsou ohodnoceny, ovšem není to z celkového objemu nijak zásadní, byť se třeba objevila i šestadvacetibodová trofej lišáka.

Mezi mysliveckou, ale třeba i zemědělskou veřejností se stále častěji hovoří o škodách páchaných zvěří na polních i lesních kulturách. V této souvislosti je nejčastěji zmiňována zvěř černá. Jaká je aktuální situace ve vašem regionu?
Mám-li uvést aktuální informace, musím říci, že na lesním majetku určité škody jsou a nájemci je hradí. Pokud vím, škody se pohybují od deseti do šedesáti tisíc korun. Konkrétní věci se však jen těžko dozvídáme, neboť dnes jsou jednání o škodách jen a jen mezi vlastníkem a nájemcem. Pokud se jedná o polní honitby, tam jsou podle našich informací škody vymáhány jen velmi sporadicky, myslivci se s majiteli pozemků kolem 100-150 hektarů vždy nějak konkrétně dohodnou na vyrovnání. Pokud se jedná o velké zemědělské podniky, ani s nimi zatím problémy nejsou, škody páchané zejména černou zvěří zpravidla tolerují, počítají s nimi, jelikož ve vedení těchto firem jsou zpravidla myslivci. Druhá věc je, že si plně uvědomují, že nedali na naše doporučení, která jim předkládáme z hlediska možného předcházení škodám na zemědělských kulturách. Zatím tedy musíme konstatovat, že nějaké velké třecí plochy ve vztahu myslivci - zemědělci nejsou. Škody působí každá zvěř, nesvalujme vždy všechno na černou, v našich podmínkách je to i zvěř srnčí, spásáním a okusováním klasů, nakonec škodí i zajíc.

Své nezastupitelné místo v činnosti myslivců má i práce s mládeží a laickou veřejností. Daří se vám postupně měnit ne vždy právě pozitivní pohled lidí na myslivost a myslivce? Co v tomto směru podnikáte?
Tady musíme říci, že se ne vše daří tak, jak bychom chtěli. Například kroužky mladých přátel myslivosti u nás kdysi fungovaly asi čtyři, dnes ani jediný. Dnes se těžko hledá někdo, kdo je ochoten věnovat svůj volný čas dětem, organizovat jejich schůzky, jezdit s nimi po soutěžích a podobně. Také děti, a často i myslivců, mají jiné zájmy, raději sedí u počítačů, elektronických her nebo se věnují jiným aktivitám méně náročným na čas i fyzičku. Domníváme se, že je to jev více méně obecný, který postihuje nejen Vyškovsko. Pochopitelně měnit ne vždy zrovna dobrý obraz myslivců a myslivosti v očích veřejnosti se snažíme i jinými cestami než zrovna přes mládežnické oddíly. Už byla řeč o chovatelských přehlídkách, které jsou přístupné veřejnosti, činnost myslivců se snažíme prezentovat i prostřednictvím regionálního tisku a dalších médií. Vloni se naše přehlídka trofejí na zámku v Bučovicích dostala dokonce do vysílání České televize. Naši členové se v místech bydliště aktivně zapojují do veřejného a zejména kulturně společenského života, populární jsou třeba myslivecké zábavy, poslední leče, ale třeba i střelecké a kynologické soutěže.

Jakým způsobem připravujete nové zájemce o zkoušky z myslivosti? Kolik se jich ročně hlásí a jaká je jejich úspěšnost při zkouškách?
Kurzy uchazečů o první lovecký lístek organizujeme každý rok, vždy se nám hlásí od dvaceti do třiceti zájemců, ale měli jsme jich i čtyřicet. Průběh kurzu je podobný jako jinde, zkoušky organizujeme vždy v březnu. Máme dva zkušební senáty sestavené ze skutečně erudovaných myslivců. I když si myslíme, že přísnost je na odpovídající úrovni, budeme muset asi ještě přitvrdit, jelikož někteří, kteří zkoušky sice s potížemi, ale přece jen absolvují, pak po příchodu do sdružení nedovedou sumu vědomostí převést do praktického života a pro své kolegy nejsou přínosem, ale spíše přítěží. Po zkvalitnění vědomostí poskytujeme adeptům mysliveckou odbornou literaturu, ale i praktické konzultace. Snažíme se, aby za poplatek, který musí uhradit, dostali skutečně maximum.

Mohla byste pohovořit o práci jednotlivých komisí OMS?
Samozřejmě v první řadě v našich podmínkách velice dobře pracuje myslivecká komise. Je garantem kvalitního mysliveckého hospodaření v honitbách. Její členové působí jako poradci v obcích s rozšířenou pravomocí pro oblast myslivosti, jak už jsme uvedli, naše spolupráce s orgány státní správy myslivosti je na dobré úrovni, členové komise se zúčastňují všech jednání o sestavování plánů chovu a lovu. Kvalitních výsledků dosahují komise kynologická a střelecká, o kulturně propagační již byla řeč na jiném místě. V našich komisích bezesporu pracují nejen odborníci, ale i lidé organizačně na výši, s předpoklady zajistit vždy vysokou úroveň námi pořádaných odborných, vzdělávacích, poznávacích či kulturně společenských akcí.

Jak se u vás v myslivecké praxi odráží stále se zvětšující počet turistů, cykloturistů, ale i motorizovaných návštěvníků přírody?
Odráží a samozřejmě negativně. Někteří tito lidé nerespektují vůbec nic a neexistuje s nimi jakákoliv solidní dohoda. Největším problémem jsou lidé na terénních motocyklech a v zimě běžkaři, neboť v posledních letech u nás prakticky všude bývá slušná sněhová pokrývka. Lidé se dnes v lese a vůbec v přírodě pohybují de facto celodenně, na ty, kteří nechtějí, žádná osvětová činnost nepůsobí a prakticky neexistují páky, jak jim v jejich nezodpovědném a často až agresivním jednání zabránit. V minulém období si lidé zvykli na to, že všechno je všech a já můžu všechno, a podle toho se mnozí chovají. Ještě snad větší problémy jsou s majiteli psů, kteří volně běhají v honitbách a ruší zvěř zejména v době kladení mláďat. Značná část regionu je dosti turisticky atraktivní a vyhledávaná, a proto si myslíme, že pokud se výrazně nezlepší obecná kultivovanost lidí, tak se bude jednat o problém jen těžko řešitelný.

Z vlastní zkušenosti vím, že v některých vašich sdruženích, zejména v okolí dálnice, byly a možná i jsou problémy s nočními nájezdy pytláků. Je u vás pytláctví aktuální problém?
To do jisté míry souvisí s předchozí otázkou. Je to jev, který není možné vymýtit. Měli jsme různé náznaky, v Pomořanech bylo nalezeno prokazatelně šest kusů postřílené srnčí zvěře, nejspíš samopalem. Ale není možné být všude, většina honebních pozemků je snadno dostupná po polních a lesních komunikacích a dnes pytláci využívají silných terénních vozidel, reflektorů, nočního vidění a podobně. Pytlákům, především v zimě, navíc nahrává sdružování zvěře do početných tlup. Podezření, že se pytlačí, dokládá i zvyšující se úniková vzdálenost zvěře. Dříve, když jste zastavili autem, srnčí jistilo tak sto, sto padesát metrů od vás, dnes je to podstatně víc, až dvojnásobek. Bez aktivní spolupráce s policií ani snad není možné pokoušet se v honitbě někoho dopadnout, navíc když víte, že je ozbrojen. Označení myslivecké stráže na tom vůbec nic nemění.

Jak se vám daří v konkrétních podmínkách regionu udržovat v mysliveckém hospodaření kontinuitu minulého se současným, resp. budoucím? Je to vůbec v dnešním přetechnizovaném světě možné?
Ono to vlastně v praxi není moc možné, neboť se změnily vlastnické a uživatelské poměry. Ani to, že se změnil způsob zemědělského hospodaření, zvěři moc neprospělo. Zredukoval se skot, tudíž se zredukovalo i pěstování pícnin. Pěstují se finančně atraktivní plodiny, jako je řepka, slunečnice, všichni pěstují to samé, což má zase negativní dopady na volně žijící zvěř. Je to začarovaný kruh, v němž se samozřejmě pohybujeme, ale využívat zkušenosti z minulosti prakticky nemůžeme. Snaha vytvářet určité biopásy ne vždy dopadá na úrodnou půdu, ekonomické zájmy vlastníků jsou prioritní. Určitý negativní dopad mělo v našich konkrétních podmínkách rozdělení regionu dálnicí, což vedlo k tomu, že kvalitní plochy nahradily rekultivované pozemky, na které si zvěř jen zvolna zvyká či na nich není možné pěstovat tradiční plodiny. K pěstování zemědělských plodin v největších podnicích, u nás například v Roštěnicích a Švábenicích, se využívá stále výkonnější techniky se širokým záběrem, stroje jsou na polích prakticky čtyřiadvacet hodin denně, a to zvěři na klidu rovněž nepřidá, drobná zvěř z těchto lokalit rychle mizí. Přikrmováním, byť sebelepším, nemůžeme zvěři nahradit to, co by normálně v přírodě sama našla. A bez změny přírodních podmínek nepomůže ani zazvěřování, to jsou vyhozené peníze.

V každém regionu se najdou nějaké myslivecké památky, případně zajímavosti, o kterých třeba veřejnost příliš neví. Je tomu tak i na Vyškovsku?
Domníváme se, že snad ani ne. Pochopitelně veřejnosti jsou známy zámky v Bučovicích a Slavkově, které určitou spojitost s lovectvím a myslivostí samozřejmě mají, ale drobnějších památek s touto vazbou u nás moc není. Ve vojenském prostoru je lovecký zámeček Ferdinandko, ale tam se samozřejmě každý nedostane. V regionu bylo i několik starých loveckých chat a kaplička, rovněž ve vojenském prostoru, ale mnohé tyto objekty časem i necitlivým zásahem lidí zchátraly. Ale obrázky a drobné symboly bychom určitě v regionu našli, možná vyzveme kulturně propagační komisi, aby se je pokusila zmapovat, seznámit s nimi adepty i laickou veřejnost a třeba je i prezentovat v rámci informačního toku místního cestovního ruchu.

Jaké jsou podle vás nejbližší perspektivy vývoje myslivosti u nás i v regionu Vyškovska?
Po pravdě řečeno moc optimistického v tom nevidíme. Záleží hodně na tom, jakým směrem se bude ubírat konkrétní legislativa, jak opravdoví myslivci uspějí v přetahované s různými farmářskými, pseudoochranářskými a dalšími lobby. Situace v regionu se samozřejmě bude vždy odvíjet od situace obecné, od postavení Českomoravské myslivecké jednoty ve společnosti. Na problémy naší přírody musíme všichni jít od základů, ne od střechy, hledat to, co nás spojuje a ne to, co nás rozděluje.

Děkuji za rozhovor.

Text Oldřich KOUDELKA
Snímky autor a archiv OMS Vyškov