Časopis Myslivost

Produkci tohoto chovu proto směrovali k zazvěření nových lokalit a také k osvěžení chovu v jiných oblastech. Za účelem výběru a snadnějšího odchytu zvěře byla kolem roku 1974 postavena menší obora o velikosti 75 ha s názvem "Vidlice". K zaplocení byla vybrána velmi vhodná část lesních porostů s menšími plochami pastvin a polí. Přes obůrku protéká potůček, který poskytuje dostatek pitné vody. Později bylo započato s chytáním muflonů v okolí obory, jejich tříděním a umístěním do obory k další produkci chovných jedinců.
Po roce 1989 se vývoj hospodaření v krajině změnil natolik, že ve velmi krátké době byly přilehlé pozemky v okolí honitby převedeny novými uživateli na pastviny pro státem podporovaný chov ovcí.
V roce 1993 byl vrácen konfiskovaný majetek, včetně lesů, zpět rodu Parishů. V chovu mufloní zvěře pokračovali a dosahovali dalších velmi dobrých výsledků. Je však velkou škodou, že jen na krátkou dobu. Již v roce 1997 koupili současní uživatelé pastvin ovce prostřednictvím obchodní zprostředkovatelské firmy, která nakoupila v Německu ovce od tamních drobných chovatelů. Dovezené ovce se po vypuštění začaly střídat na stejných pastevních plochách s mufloní zvěří. Původ dovezených ovcí a jejich karanténní opatření po dovozu, se dosud nevyjasnil. V místech nedostatečně oplocených pastvin se po třech týdnech od vypuštění ovcí začaly objevovat první příznaky nemoci kulhání mufloní zvěře.
Příznaky toho onemocnění jsou známé pod názvem hniloba spárků již po mnoho let, jak uvádí David C. Henderson (1987). Hniloba spárků se může vyskytnout u jednotlivých ovcí ve kterémkoliv ročním období a nemusí se rozšířit na celé stádo, pokud pro její přenos nejsou vhodné klimatické podmínky nebo další faktory přenosu.
Podrobnějším popisem onemocnění hniloby spárků u mufloní zvěře bychom rádi upozornili chovatele mufloní zvěře v jiných oblastech na toto nebezpečné onemocnění.
Hnilobu spárků způsobují v podstatě dvě různé bakterie.
Fusobacterium necrophorum se nachází všude tam, kde se vyskytují ovce. Přežívá velice dlouhá období, za všech povětrnostních podmínek jak na končetinách ovcí i muflonů, tak i v půdě na pastvinách. Vyskytuje se i u ostatních druhů nejen chovaných zvířat (ovce, skot a kozy), ale i u dutorohé zvěře (mufloni, kozy bezoárové aj.). Její eliminace je zcela nemyslitelná.
Fusobacterium nodosus může napadnout pouze končetiny, pokud byla kůže již napadena první F. necrophorum a tak nemůže sama způsobit hnilobu spárku. Tato bakterie může však přežívat na infikované končetině několik měsíců i let aniž by se léčila, ale nemůže přežít víc než 10 dní bez přítomnosti spárků např. na pastvě v půdě.
Šíření hniloby spárků způsobuje zavlečení infikovaným zvířetem (ovcí, muflonem) do zdravého stáda bez přítomností hniloby. Například při zakoupení infikované zvěře pro zlepšení chovu apod. F. necrophorum neprospívají kyselá stanoviště horských půd.
Laické příznaky a vyšetřování je nutné provést na každé končetině, neboť každý kus nemusí kulhat.
Bakterie F. nodosus existuje v několika formách (podobách) nebo typech, které se liší stupněm destrukce na postižené končetině (spárku). Tito jedinci, kteří mohou přenášet infekci po dlouhá období - měsíce nebo roky, jsou stálým zdrojem infekce pro chov nejen ovcí, ale i muflonů a je nutné je vyřadit z chovu.
Diagnózu hniloby spárků lze snadno stanovit mírným ostřiháním rohoviny a pečlivým vizuálním vyšetřením, až na důležité výjimky případů v ranném stadiu inkubačního období, kdy ani zkušení odborníci nezjistí zřejmé poškození. Za letního počasí jsou často případy, kdy místa s hnilobou spárků jsou napadeny masařkami. Když si napadený kus lehne, larvy zalezou do srsti a tím způsobují další škodu.
Hniloba spárku a podmínky přežití zvěře
Bakterie F. nodosus přežívá více než týden na pastvinách nebo v travní stařině, v odstřižcích vlny infikovaných končetin i několik týdnů. Diagnóza u forem bakterie F. nodosus tvoří spektrum choroby v externích formách od benigní až po zhoubnou hnilobní formu. Klinická diagnóza zhoubné hniloby spárku je relativně zřejmá. Postižená zvířata jsou chromá a prohlídka infikovaných končetin odhalí zánětem poškozená místa. Přítomnost benigní, středně pokročilé formy bakterie F. nodosus je obtížné určit. Epidemiologie a přenos bakterie F. nodosus je nesmírně citlivá na nízké pH, infekce hniloby spárků je vzácná u chovu pasoucích se na kyselejších půdách. Kevin J. Scott, Bsc (1990) uvádí, že se vyskytuje pouze na končetinách infikovaných zvířat. Na nespásané pastvině nepřežije více než 7, nejdéle 10 dní.
Trvale infikovaná zvířata by měla být co nejdříve odstraněna z chovu, aby se odstranila infekce pro další jedince.
Faktory způsobující náchylnost k onemocnění bakterií F. nodosus přímo závisí na teplotě. Vyšší teplota podporuje růst bakterií, naproti tomu nízká denní teplota kolem 10 °C je velmi příznivá pro infekci hniloby spárků
Ve sledované oboře Vidlice a v jejím okolí bylo prováděno několik opatření k zamezení hniloby spárků u mufloní zvěře. Jedním z prvních pokusů bylo odchycení asi 30 kusů muflonů. Tato zvěř byla převezena do uzavřených prostor, kde bylo vybudováno brouzdaliště s dezinfekcí (formalin), přes kterou byla zvěř několikrát za den přeháněna. Toto bylo velmi nákladné a nepřinášelo žádných výsledků. Po vypuštění zvěře zpět do obory docházelo zpátky ke kulhání a k hnilobě spárků. Loví zvěře kolem obory za účelem snížení stavu mufloní zvěře se neprojevil na snížení tohoto onemocnění a dosud se vyskytují jedinci, kteří jsou z chovu odstraňováni v celé oblasti Zaječiny. Podávání medicinálních přípravků do potravy rovněž bylo bez účinků. Proto obora byla převedena na úspěšný chov jelena siky Dybovského. Tato zvěř hnilobou spárků netrpí.
Rádi bychom doporučili vhodnou prevenci proti tomuto onemocnění, ale zatím se některá opatření teprve zkoušejí. Pro příklad jsme použili chov mufloní zvěře v oblasti Zaječiny, který byl před několika roky nejlepší nejen u nás, ale v celé Evropě. Stále se rozšiřující tzv. "půda dávaná do klidu", nebo pro pastevní hospodářství, a ta může být, jak je vidět na příkladu zaječinského chovu, příčinou zániku i vynikajícího chovu nejen mufloní zvěře, na který bylo v minulosti vynaloženo mnoho práce. Z toho důvodu je nutné si všímat, které živočišné druhy uživatelé polností nejen chovají, ale i za jakých zoohygienických podmínek tato zvířata žijí ve vztahu k ostatní zvěři.
Kontaktní údaje:
Doc. Ing. František Zabloudil, CSc.
Institut ekologie zvěře VFU Brno
Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.
Klinika chorob přežvýkavců VFU Brno
Palackého 1 - 3
612 42 Brno