Časopis Myslivost

Co Vás k přivedlo k rozhodnutí o propojení obou OMS v jeden? Vychází tento krok již z historie nebo jde o novodobou záležitost?
Na Plzeňsku historicky působily dva Okresní výbory Českého mysliveckého svazu s tím, že OV ČMS Plzeň-sever spravoval myslivost i pro okres Plzeň-město. Jelikož bývalé sídlo na Skvrňanské třídě muselo ustoupit nově budované komunikaci, nabídlo město jako náhradu pozemek v tehdejší Sovětské (dnes Ruské) ulici č. 16, který je dosud ve vlastnictví státu. Na pozemku pak členové obou okresů, za finanční podpory státu a ČMS, brigádnicky postavily stávající dům, v němž každý z okresů měl pro své potřeby jedno poschodí. Po roce 1989 však došlo ke změně, koncem 90. let byla připravena delimitace s tím, že oba spolky vyrovnají podíl ČMMJ a stanou se spoluvlastníky. Bohužel nebyla vůle k tomu, aby vlastníky byly oba OMS. Až po tzv. generační výměně ve vedení na obou OMS byla nalezena společná řeč, došlo k dohodě s ČMMJ a následně i ke sloučení obou OMS pod jeden subjekt - Oblastní myslivecký spolek Plzeň. Zároveň je plněn i splátkový kalendář pro vyrovnání závazku vůči ČMMJ.

Okresní myslivecké rady a komise se tedy spojí?
Už jsme vlastně spojení, proběhl slučovací sněm, prakticky tento stav nastane od 1. ledna 2008, po sloučení bude předsedou nově vzniklého subjektu stávající předseda z OMS Plzeň-sever, jinak bude paritní zastoupení ve všech funkcích. Pro další volební období by měla být rotace ve funkcích. V roce 2010 bude další volební sněm.

Proč jste ke spojení přikročili až nyní, vždyť problém s vlastnictvím trvá již 18 let?
Při posledních volebních sněmech došlo ke generační výměně funkcionářů, kteří našli společnou řeč. Vlivem byrokratických kroků některých úřadů došlo k nerovnoměrnému rozdělení dříve společného majetku a jedním ze způsobů jak narovnat historické nevratné procesy úřadů je sloučení obou OMS, dalším nezanedbatelným důvodem je ekonomická situace, náklady na činnost rostou téměř geometrickou řadou, zatímco příjmy stagnují. Většina činností obou OMS se prolíná a již několik let se dělá společně.

Kolik Vás prozatím spadá pod OMS Plzeň-jih?
U OMS Plzeň-jih je evidováno 1461 členů. Na výměře 102 300 ha honební plochy hospodaří 86 honiteb, z toho 19 vlastních.

S jakou zvěří hospodaří myslivci v honitbách okresu Plzeň-jih?
Ve všech honitbách se vyskytuje zvěř srnčí a zvěř černá, okrajově jelen sika, muflon, daněk a jelen evropský. Jsou lokality, například na Přešticku, kde byli vysazováni mufloni, ti se rozšířili na Nepomucko. Na Plzenecku a Šťáhlavsku se před lety vypouštěli daňci, ti se také rozšířili do dalších honiteb. Černá zvěř je všude, v mnoha honitbách však nejsou kmenové stavy, loví se tedy jen lončák a sele. Ze severu je obtížnější migrace zvěře, jsou tam větší překážky, proto k nám přichází zvěř z oblasti Brd. V okolí Spáleného Poříčí se objevuje jelen lesní a jelenec viržinský.

Chová se zde nějaká spárkatá zvěř i v oborách nebo jen ve volnosti?
Společnost Agro Nezvěstice provozuje oboru s daňčí zvěří, i další tři soukromé obory jsou zaměřené hlavně na chov daňka.

Vyskytuje se zde i drobná zvěř?
V naší oblasti se vyskytuje převážně zvěř bažantí, zajíc a kachna divoká. Pokud by se nedělal umělý odchov a vypouštění, nebyla by tu téměř žádná, ale to je asi všude podobné. Jsou lokality, kde se ještě drží divoké populace. Kachny se nám natahují z jižních Čech, na rybnících jsou také k vidění i hnízdící lysky, poláci a potápky.
V Dobřanech máme Okresní líhňařské středisko, postavené v osmdesátých letech. Na jeho výstavbě se podílela jednotlivá sdružení. Z části je v majetku ČMMJ, z části naše. Kapacita je 1400 kusů chovného hejna. Roční produkce dosahuje cca 25 000 - 30 000 kusů. Středisko obhospodařuje OMS prostřednictvím dvou zaměstnanců, kteří se o bažantnici starají celoročně.
Prodáváme kuřata od jednodenních až po dospělé jedince, dle zájmu. Jednotlivá sdružení v našem okrese mají zhruba 25 % slevu z prodejní ceny. V průběhu několika posledních let došlo ke zhoršení produkčních ukazatelů v odchovu a proto jsme museli přistoupit k nutným chovatelským a veterinárním opatřením, abychom ekonomiku líhňařského střediska dostali do kladných výsledků. V současné době se líhnivost pohybuje kolem 65 % a úhyn v odchovu nepřesahuje 10 %. Další důležitou podmínkou ekonomického hospodaření odchovny je zajištění prodeje odchovaných kuřat. V letošním roce došlo k odlivu odběratelů hlavně jednodenních kuřat, část potencionálních zákazníků si pořídila vlastní líhně. Mírný pokles prodeje jsme nahradili tím, že jsme zajistili líhnutí vajec dovezených z Francie, takže využitelnost líhní byla téměř 100%. Zájemci si kuřata odebrali v 6 týdnech věku. Dřívější povinnost pro myslivecká sdružení odebírat a vypouštět kuřata již není. Někteří usoudili, že je to nad jejich možnosti, mnohdy chybí technické i personální zázemí. Pro nás je nejvýhodnější prodat bažantíky co nejmladší, s tím, že si je jednotlivá sdružení dochovají. Abychom podpořili odchov bažanta v mysliveckých sdruženích, již po tři roky prodáváme jednodenní bažantíky za stejné ceny. Během odchovu v jednotlivých sdruženích dojde k lepší aklimatizaci na lokální podmínky. Vypuštěné dospělé kusy těžko přežívají, s kuřaty nebo lépe řečeno s 8-10nedělní bažantí mládeží je naděje mnohem větší.

Zkoušeli jste nějak podpořit další druhy, například kachny, na hnízdní budky pro ně je možnost získat dotace.
Zatím ne, v převážné části instalovaných budek hnízdí kachny březňačky místo žádoucích méně početných druhů. Využití budek je na jednotlivých mysliveckých sdruženích. V Plzni máme přehradu, která zamrzá až naposled, spousta kachen tedy zimuje na přehradě. O dotace na kachní budky jsme zatím nežádali.

Zkoušela některá sdružení vypouštět zajíce nebo koroptve?
Ojediněle ano, v těch lokalitách je ale třeba velmi pečlivě provádět odlov predátorů, aby se vypouštěním jen "nenakrmili".
Někde se však ještě drží divoké populace těchto druhů, hlavně v místech okolo rybníků a potoků, kde není intenzivní zemědělská výroba. Nejhorší pro tuto zvěř je velkoplošné hospodaření, rozorání mezí a sadů, likvidace přirozených vodotečí, ztráta krytu a potravních možností. Na Kotovicku (nedaleko Stodu) jsou vyšší stavy drobné než jinde, je to dáno hospodařením, jsou zde menší výměry honů. Koroptví se průměrně drží v každé honitbě dvě až tři hejnka. Vyvedou mladé, celou zimu jim je dravci a další predátoři ubírají, na jaře zbude zase asi jeden párek, který vyvede mladé a tak to jde dokola. Výskyt tu tedy je, ale černá zvěř, liška a dravci je dost likvidují. Po záplavách 2002 se sem dovezli z Maďarska zajíci, v následujících letech se zvedla populace, někde se drží doposud. Ale nelovíme je již několik let. Vše je hlavně otázka predace. Potravinový řetězec je narušen a dravců je spousta, ubývá hlodavců, kteří se zemědělsky hubí, takže jejich potravou jsou do značné míry právě mláďata drobné zvěře, někdy i dospělé kusy. Dříve se dravci lovili v únosné míře a jejich stavy to neohrozilo. Určitá redukce by asi vzhledem k stavům drobné zvěře měla existovat. Takto chráníme jeden druh, který decimuje další druhy. Ekologická lobby má velké možnosti, ale nevyužívá je vždy správným směrem. Myslivci by měli dostávat nějaké dotace na tyto chráněné predátory, nějaké odškodné za odchovanou zvěř. Jako je to například s rysem. Rys vlastně zdecimoval šumavskou populaci muflona a srnčí zvěře. Zazvěřování je obtížné, odchovaná zvěř nemá všechny instinkty, je jednodušší kořistí. Když už do koloběhu v přírodě člověk jednou zasáhl, měl by koukat, aby to zasahování mělo hlavu i patu. My investujeme do bažantů stovky tisíc korun, které členové musí dát prací nebo finančně. Padesát procent jde na výkrm dravců. Jsme pro to chránit vše, ale když je něčeho příliš, je třeba reagovat. Alespoň že můžeme lovit lišky, jejichž stavy jsou asi čtyřikrát takové než by měly být. Kdyby byly také chráněné, už by jich bylo tolik, že by chodily lidem až domů, jako na Slovensku medvědi. Nad liškou je predátor černá zvěř. V loňském roce první vrhy odešly, tak se stavy drobné zvěře zvedly, ale letos je jich mnohem více, takže očekáváme, že se to v letošní zimě projeví. Kromě toho se tu objevuje často norek a ojediněle i psík mývalovitý.

Některé veterinární správy dávají za lišku zástřelné, dostáváte také nějaký motivační poplatek?
Odevzdávání lišek je stanoveno podle výměry honiteb, takže prostředky na úhradu jsou během krátké doby vyčerpány. Inspektorát Krajské veterinární správy má sídlo v Přešticích. Spolupráce s jeho pracovníky je dobrá, hlavně v rámci opatření, která vznikla s výskytem aviární influenzy. navázala se užší spolupráce se všemi sdruženími. Máme zde ochrannou lhůtu na brucelózu, byla nalezena i tularémie. V minulosti jsme zajišťovali ve spolupráci s Inspektorátem orální vakcinaci lišek proti vzteklině, myslivci v honitbách následně prováděli kontrolu položení návnad. Kromě lišek léčíme spárkatou zvěř, vždy počátkem roku, termín vyhlašuje krajský úřad pro celou oblast. Ozdravujeme hlavně Cermixem, v menší míře Rafendazolem. Pro všechny honitby zajišťujeme medikované krmivo. V posledních letech jsme přispívali mysliveckým sdružením částí úhrady.

Od krajského úřadu jste dotace na léčebnou akci nedostali?
Jen jednorázově dostaly všechny okresy před lety příspěvek, od té doby už ne. Žádali jsme příspěvek i z evropských fondů, ale neúspěšně.

Fungují tu nějaká střediska na výkup zvěřiny?
Oblast Stodska obstarává výkupčí z Domažlic, v Přešticích je soukromá výkupna. Střediska Interlovu zatím vykupují dál. Ceny mají všichni podobné, spíše jde o to, kdo to má kam blíže. Někteří výkupci si pro ulovenou zvěř i dojedou. Jsme zvědaví, jak se uvede do praxe vyhláška o prohlížitelích zvěřiny, protože veterináři (zaměstnanci veterinárních inspektorátů) budou prohlížet zdarma, proškolená osoba, která si musí sama uhradit vstupní školení a zkoušky, bude prohlížet za úplatu. Bude asi záležet hlavně na vzdálenosti.

Od dojezdové vzdálenosti se určitě bude odvíjet výhodnost toho kterého pracoviště. Když jsme u té jízdy, jak jste na tom se ztrátami zvěře na silnicích?
Některé honitby najdou na silnicích až tři čtvrtiny ročního odlovu. Hlavně okolo Plzně, na dálničních nájezdech. Dálnice je leckde oplocená, ale tyto nájezdy ne a na nich již řidiči jezdí značně rychle.

Mnoho úseků dálnice na Plzeňsku je opravdu oploceno, což je určitě k dobru věci, ale zvěř využívá i všech ostatních komunikací, kde se oplocením nikdo nezabývá. Máte problémy i s pytlačícími kočkami a psy?
Se psy a kočkami byly vždy problémy, hlavně s rodinkami, které při vycházce pustí psy na volno do honitby. Tito lidé nerespektují žádná upozornění. Když jim vysvětlíme, že se zrovna kladou mláďata, nemá to velký efekt. I když má většina vesnic vyhlášku, že pes nesmí být na veřejném prostranství na volno, vymahatelnost vyhlášky je dost nízká. A nebo lidi, aby se vyhnuli problémům v obci, jdou do honitby a vypustí psíka tam. Také jsou tu koňáci a jezdci na čtyřkolkách, kteří zvěř stresují a domluva s nimi není možná.

Jak vycházíte s místními zemědělci? Vychází Vám vstříc opatřeními k snadnějšímu lovu v polních kulturách? Dá se s nimi mluvit o zlepšování podmínek v honitbách?
Záleží na místě, někde je dohoda bezproblémová, zemědělci spolupracují, jinde už tolik ne. S krajinnými úpravami je problém v pětiletých cyklech dotací, musí se plánovat hodně dopředu, ale někteří zemědělci nechávají zarostlé pruhy kolem cest, jiní se vrací k rozdělení polí po přirozených vodotečích a mezích. Snazší komunikace je se zemědělskými podniky, v jejichž managementu a vedení jsou zastoupeni myslivci. Zde má spolupráce jinou úroveň, dochází k vzájemné informovanosti o průběhu polních prací na straně jedné a o konání mysliveckých akcí (hony, zkoušky loveckých psů) na straně druhé. Mnohdy funguje i brigádnická výpomoc při sběru kamene.
Někteří drobní zemědělci by naopak chtěli mít vlastní malé honitby, ve kterých by si hospodařili po svém (ovšem při migraci většiny druhů naší zvěře to není vhodné). Jinak je pro ně prvořadé obdělat půdu a vydělat, myslivost je až ve druhé řadě.

Povězte mi o spolupráci s pověřenými obcemi a o pořádání chovatelských přehlídek.
Státní správu myslivosti máme rozdělenou mezi pověřené obce Blovice, Nepomuk, Přeštice, Stod a část Plzně. Každoročně probíhají chovatelské přehlídky trofejí, během týdne před přehlídkou se trofeje ohodnotí a vystavujeme je v Nezvěsticích, ve spolupráci se Svazem chovatelů, který tu má krásný areál. Většinou začíná přehlídka v sobotu společně s jarním svodem psů a končí v neděli schůzí hospodářů. Návštěvnost je dobrá, i proto, že je přehlídka spojena se svodem, hospodáři si pak po poradě převezmou a odvezou trofeje.

Která pověřená obec má na starost nejvíce honiteb?
Největší je Nepomuk, má jich 27, dále Přeštice 23, Blovice 19, Stod 10 a Plzeň 7. Komunikace s obcemi je dobrá, snažíme se navzájem si vyhovět. Na přehlídku trofejí nám přispívají. Náš návrh hodnotitelské komise většinou schválí, mohou se přijít podívat na hodnocení trofejí, ale většinou toho nevyužívají.

Od příštího roku bude chovatelská přehlídka za oba okresy najednou?
To jsme ještě neplánovali, ale v případě že ano, budeme muset hledat větší prostory. Zde v Nezvěsticích je hala a zasedací místnost vhodná pro jeden okres. Je zde i dobré zázemí na svod psů. Trofejí bývá každoročně kolem tisícovky. Vystaveny máme hlavně trofeje naší nejpočetnější srnčí zvěře, pak trofeje daňků z obory i z volnosti, jelena lesního i siku, myslivci předkládají i lebky šelem. Bývají i medailové trofeje, letos byla jedna liška, jeden muflon, sedm srnců, tři daňci a jeden jelen. Úroveň chovu se drží přibližně stejná. V roce 2005 jsme měli medailovou trofej černé zvěře. Trofeje pomáhají nainstalovat členové komise, místního mysliveckého sdružení a občas uchazeči z mysliveckého kurzu.

Přichází se podívat i veřejnost a školy?
Veřejnost, ano, hlavně rodiny a známí myslivců, školáci moc ne, protože je výstava o víkendu. Dva roky jsme měli spolu s výstavou setkání seniorů, ale letos se od něj upustilo. Vyznamenání zasloužilým členům jsou předávána ve sdruženích, je to osobnější. Teď jsme měli při přehlídce trofejí předání pamětních medailí za OMS Plzeň-jih, než se oba OMS sloučí, aby zasloužilí členové měli památku.

Povězte mi o fungování kynologické komise? Jaké akce během roku připravuje? Kolik psů při nich projde rukama rozhodčích?
Kynologická komise patří tradičně mezi ty nejaktivnější. Její činnost je rozložena od jara až do podzimu, pořádáme 13 až 15 různých akcí a zkoušek pro lovecké psy, jarní svod, na kterém se sejde kolem sedmdesáti psů, z toho asi polovina ohařů, zkoušky vloh pro všechna plemena, norování, speciální vodní práce, lesní a barvářské zkoušky pro malá plemena. Podzimní zkoušky se u nás konají troje v různých honitbách.
Pořádáme i dvě akce většího významu, zaprvé Memoriál Josefa Kobzy, letos proběhl již šestý ročník - jsou to všestranné zkoušky ohařů, trvají dva dny, zahájení a ukončení probíhá v Merklíně, v areálu obecního úřadu, což je bývalý zámek. Disciplíny se pak zkouší v okolních honitbách, pole, les a voda jsou každé v jiné honitbě, podle toho, kde jsou nejlepší podmínky. Stabilní pořadatelé jsou MS Buková, Merklín - Zemětice, Kotovice. Letos přistoupilo s vodou MS Dnešice. Pan Kobza byl místní významný kynolog. Téměř celý život prožil v Dobřanech. Byl to cvičitel velkých psů, dokázal vycvičit každého psa. Na jeho počest jsme se před šesti lety rozhodli pořádat tento memoriál, zúčastňuje se jej od patnácti do dvaceti psů, vloni byl mezinárodní, zúčastnil se ho Otto Banás ze Slovenska a dokonce ho vyhrál. Další vrcholná akce je Dobřanský pohár, který představují v sobotu lesní zkoušky a v neděli barvářské zkoušky. Na těchto významných akcích se zadávají se tituly CACT a res. CACT.
V letošním roce se všech námi pořádaných zkoušek zúčastnilo 134 psů. Pod záštitou OMS v našem okrese pořádá zkoušky i Retrívr klub Praha. V letošním roce se jednalo o podzimní zkoušky a speciální zkoušky z vodní práce. Nejvíce psů je z našich okresů, chodili sem i vůdci se psy z okresů Domažlice, Klatovy a naopak, ale bohužel letos s nimi začala spolupráce trochu váznout, protože pro nás, jako ostatní okresy, zvýšili poplatky za zkoušky někdy až dvojnásobně.

Jak se zdejší rozhodčí vypořádali s novými zkušebními řády?
Velké nadšení z nových řádů nevzešlo, některé shodné disciplíny jsou pro každé plemeno popsány jinak, jednotliví rozhodčí si je mohou vykládat různě. Myslivci, kteří mají psa na dožití, koukají překvapeně, protože než si pořídí dalšího, dvakrát se změní zkušební řády, není to moc ku prospěchu kynologie. I na semináři o nových zkušebních řádech jsme moc objasnění nenačerpali, zaznívaly i hlasy, že přečíst jsme si je mohli doma, že nám šlo hlavně o vysvětlení některých sporných pojmů. Okamžitě po vydání zkušebních řádů vyšlo několik dodatků, ty se však nedostaly ke všem a způsobily velké zmatky.
Máme hodně svých rozhodčích, ale někdy se musíme domlouvat s rozhodčími z OMS Domažlice, Klatovy, Cheb a dalšími. Naši rozhodčí chodí posuzovat i vrcholné kynologické akce. Vítěz Memoriálu Josefa Kobzy se kvalifikoval na Memoriál Richarda Knolla a poté i na Memoriál Karla Podhajského. Naši členové E. Martínek, J. Štich a J. Šefl posuzují i na významných memoriálech. V roce 1993 jsme pořádali Memoriál Karla Podhajského a v roce 1995 Memoriál Richarda Knolla, oba memoriály proběhly v honitbě Šťáhlavy. Slavnostní zahájení a vyhlášení výsledků se odehrávalo na zámku Kozel.
Přibývají nám pomalu i noví rozhodčí, starší generace někdy dosáhla i důchodového věku, proto abychom udrželi soběstačnost, snažíme se podchytit mladé kynology. Možná během pěti let nebudou všestranní rozhodčí.
Od letošního roku se začalo s uváděním aktualit a přihlášek na akce na webových stránkách. Přes internet se lze přihlásit i na zkoušky psů. Pokud se na nějaké zkoušky přihlásí malý počet psů, přesuneme zkoušky na jiný termín.

Máte i vlastní cvičnou noru?
V našem okrese se nachází 2 umělé nory. Nora v Přešticích je ve vlastnictví OMS a nora ve Vsi Touškově je ve vlastnictví místního mysliveckého sdružení. Zkoušky z norování pro nováčky se konají jak v Přešticích, tak ve Vsi Touškově. Pro zajištění zkoušek loveckých psů chováme i svoje lišky.

Funguje v rámci Plzeňského kraje koordinační rada kynologů, kde byste se domlouvali na termínech akcí a podobně?
V podstatě ano, snažíme se domlouvat a synchronizovat termíny zkoušek a akcí s okresy Plzeň-sever, Domažlice, Klatovy a Rokycany.

Jistě aktivně funguje i střelecká komise? Jaké jsou možnosti střeleckého vyžití ve vašem okrese?
Střelecká komise se ve své činnosti zaměřuje především na organizaci okresních přeborů kulí i brokem. Vzhledem k tomu, že OMS nemá vlastní střelnici, pořádáme okresní střelecké akce na armádní střelnici v Plzni-Lobzích. Zde se v letošním roce konal okresní přebor v loveckém kole. Ve spolupráci se střeleckým klubem Cinderella Dnešice jsme dále uspořádali okresní přebor v kulových disciplínách a v loveckém parkúru. Všechny uvedené přebory jsme organizovali společně s OMS Plzeň-sever. V rámci okresu je dostatečné množství brokových i kulových střelnic, kde se konají různé střelecké soutěže a memoriály v režii jednotlivých MS nebo ve spolupráci se střeleckými kluby.
Účast na střeleckých soutěžích pořádaných MS je poměrně dobrá, pohybuje se cca kolem 50 střelců na akci, což svědčí o poměrně slušném zájmu o loveckou sportovní střelbu. Občas se najde mladý nadějný střelec, který přestřílí i letité borce.
Střelecká komise se dále angažuje v praktickém výcviku se zbraní včetně střeleb uchazečů o zkoušky z myslivosti. Praktické střelby většinou provádíme na střelnici v Plzni-Lobzích, protože převážná část uchazečů dojíždí do Plzně za prací nebo do škol. V metodické rovině přispíváme do Zpravodaje OMS, kde apelujeme na členskou základnu, aby dodržovala bezpečnostní opatření při používání a ukládání zbraní a střeliva.
Domníváme se, že děláme v rámci okresu to, co nám dovolují finance, možnosti a také zájem členů.

Podařilo se vám sehnat sponzory na střelecké závody, kteří by poskytli například ceny pro vítěze?
Co se týče sponzorů, komise je výrazným způsobem nevyhledává, neboť sdílíme názor, že by skutečně mělo jít o to, aby střelci postoupili do národních soutěží, kde jsou již ceny více dotovány. Na našich soutěžích dostávají střelci poháry, medaile a symbolické ceny. Pro každého rozumného střelce jsou dobrou cenou i náboje.

Kolik míváte ročně uchazečů v mysliveckém kurzu? Je zájem o zkoušky z myslivosti veliký?
Kurzy pořádáme společně s OMS Plzeň-sever, teorii i praxi. Hlásí se průměrně kolem dvaceti uchazečů. Bývalo jich mnohem více, po převratu nastal úpadek, protože si mnoho lidí udělalo "rychlokurz" za peníze, v současnosti se toto naštěstí vytratilo a většina lidí kurz poctivě absolvuje. Stejně ale tento přírůstek nestíhá pokrýt úbytky. Mladých lidí je u nás málo. Už do toho nejdou tak srdcem. Dnes je mnoho jiných možností. Také lidé na myslivce koukají různě, z dřívější doby přetrvává nazírání na ně jako na privilegovanou skupinu.

Mají zdejší myslivci i nějaké možnosti dalšího vzdělávání?
Ano, probíhají kurzy pro myslivecké hospodáře, měli jsme tu i zájemce o vyšší odborné zkoušky, většina z nás, z okresní myslivecké rady, je v Praze absolvovala. Dnes už není takový zájem, protože na funkci hospodáře stačí zkoušky pro myslivecké hospodáře, vyšší odborné zkoušky moc lidí pro praxi nepotřebuje. Tyto zkoušky bývají také dohromady s OMS Plzeň-sever.
Organizujeme však i další vzdělávací akce, například proběhl seminář o hodnocení trofejí, přijeli sem odborníci z celé republiky, například Doc. Babička a naše hodnotitelská komise se školila. Jinak často využíváme nabídek jiných okresů, jezdíme na semináře třeba na píseckou školu. Vzdělání se rozhodně nebráníme.

Jakým způsobem u Vás probíhá práce s dětmi a mládeží? Máte nějaké kroužky mladých myslivců? Pořádáte okresní kolo Zlaté srnčí trofeje?
Okresní kolo Zlaté srnčí trofeje jsme začali připravovat před sedmi lety. V jejich pořádání se střídáme po třech letech s Plzní-severem a Rokycany. Jezdili sem soutěžící i z Benešova u Prahy. Pro pořádání jsme měli domluvené prostory na zámku Kozel. Letos probíhalo okresní kolo na zámečku v Březině, což je bývalé lesnické učiliště. Je úžasné sledovat, jaké mají děti znalosti a nadšení pro přírodu a pro myslivost. Mnohde je k tomu vedou již ve školách., zveme vždy i místní myslivce, aby přišli mezi děti a seznámili je s okolní přírodou a zvěří, povyprávěli něco ze svých mysliveckých zážitků. Vítěze okresního kola posíláme na národní kolo a tábor. Děti se na to těší, je tam spousta doprovodných programů. Letos byl pořadatelem Zlaté srnčí trofeje OMS Plzeň-sever, příští rok budeme my.
Ohledně kroužků máme dvě stálice - základní školy v Horšicích a ve Stodě, ty musíme za jejich práci pochválit. Hlavně Horšickou školu, která s touto činností začala již dříve, tamní paní učitelky s námi perfektně spolupracují. Do kroužků chodí děti od druhé do páté třídy. Ve Stodě děti vede jeden učitel, který je zároveň vášnivý myslivec.
Mnoho sdružení také pořádá v červnu myslivecké dny pro místní děti i jejich rodiče.

Vstupujete do kulturního života v okrese pořádáním okresních mysliveckých plesů?
Už se uskutečnily tři ročníky mysliveckého plesu pořádaného okresním mysliveckým spolkem. Místo konání jsme zvolili v Přešticích a v Chlumčanech, aby bylo pro návštěvníky dobré spojení. Svou roli hraje i to, že někteří členové kulturně-propagační komise v těchto místech žijeme, je pro nás tedy jednodušší domlouvat něco v místě bydliště. Návštěvnost plesu je vždy veliká, jistě lidi láká i bohatá zvěřinová tombola. Vydělané peníze jdou na různé aktivity naší komise, hlavně ale na práci s dětmi.

Působí tu nějaké osobnosti propojující umění s kulturou? Například malíři, spisovatelé? Máte i nějaké myslivecké trubače, kteří by doprovázeli akce mysliveckými signály a fanfárami?
Náš OMS vlastní trubače nemá, ale vždy se domluvíme s panem Hlaváčem, jednatelem OMS Plzeň-sever, nebo se souborem Přátelé z Rokycan. Snažíme se je získat na co nejvíce našich akcí, abychom jim dodali správnou atmosféru, čas od času se uspořádá i Svatohubertská mše. Postavili jsme také kapli svatého Huberta. Zpráva o ní se již v Myslivosti objevila. Je umístěná v krásném místě v lese, v honitbě, která je na pozemku Lesů ČR, lesáci u kapličky vybudovali sezení, takže je to i příjemné místo k odpočinku duše i těla. Je zde jistá spojitost s vírou, ale hlavně je tato kaplička památkou na všechny naše předky - myslivce. Postavili jsme jí svépomocí, někteří vypomohl i finančně.
V našem kraji působí známá dřevořezbářka Anna Andrlíková z Příchovic, která do této kapličky vytvořila plastiku Svatého Huberta, o rozměrech jeden metr na šedesát centimetrů, z lipového dřeva. Kaplička byla slavnostně vysvěcena, na slavnost přijeli naši i němečtí kolegové a trubači, máme s myslivci z Nittenau družbu, která vznikla původně na bázi partnerských měst. Když jsme zjistili, že jsou tam aktivní myslivci, domluvili jsme partnerství i myslivecké. Přibližně čtyřikrát do roka se navzájem navštěvujeme, jezdí k nám třeba i na hony, nebo my k nim, ale vždy hlavně kvůli společenskému setkání. Také máme v kraji Mysliveckou kapelu, její kapelník pan Čepický a dva členové chodí troubit na hony.

Mohou se lidé dozvědět o vaší činnosti z místních médií? Podařilo se vám navázat spolupráci s některým z regionálních deníků?
Spolupráci máme hlavně s Plzeňským deníkem, v němž bývají články o myslivosti pravidelně. Probíhá oboustranná spolupráce, někdy píšeme články sami, jindy přijede redaktor udělat rozhovor. Více informací o činnosti jednotlivých sdružení se občané dozvědí v různých místních, obecních či oblastních zpravodajích. Ovšem, nastane-li problém, jeho medializace se šíří rychlostí světla a zasáhne celou republiku. Mnohdy je opomíjena základní stránka myslivosti, což je hospodaření v honitbě a péče o zvěř. Za tím, než si myslivec slízne tu pomyslnou třešničku na dortu a vyjde na hon, jsou desítky hodin práce pro přírodu, vysazování stromků, odchov a vypouštění pernaté zvěře, přikrmování v zimních měsících. Jenže tyto činnosti se bohužel v médiích často neprezentují, i když pomohou ke zlepšení životního prostředí více, než některé aktivity rádoby ekologických subjektů.

Díky za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky archiv OMS

Popisky k fotografiím
Okresní myslivecká rada OMS Plzeň-jih. Zleva stojící: Ing. Vladimír Drexler - KK, Ing. Petr Brandl - vedoucí bažantnice, Ing. Martin Skrziszowski, Stanislav Kasl - KPK, Josef Hrdonka - MK, Josef Hodan, dole zleva Jiří Lupač - SK, JUDr. František Mainzer - místopředseda OMS, Ing. Karel Grulich - předseda OMS, Jaroslav Hraběta, Marcela Košařová - jednatelka OMS.

Okresní líhňařské středisko

Chovatelská přehlídka trofejí v Nezvěsticích

Na horním snímku Memoriál Josefa Kobzy, dole Pohár města Dobřan

Zkoušky z myslivosti - uchazeči a zakončení

Okresní kolo Zlaté srnčí trofeje