ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

33. MEMORIÁL RICHARDA KNOLLA

Myslivost 10/2007, str. 24  Vladimíra TICHÁ
Staré přísloví, které praví, že svět je nejkrásnější ze hřbetu koně, není možná úplné. Chybí mu dovětek, který by mohl říkat, že troubení se nejkrásněji rozléhá z korby kočáru. Právě takové troubení zaznělo na zahájení 33. Memoriálu Richarda Knolla, které pořadatelé umístili na nádvoří hřebčína v Kladrubech nad Labem. Pravdou je, že hřebčín otevřel své brány pro účastníky memoriálu doslova dokořán a že dřív, než se přítomní nechali unést uměním trubačů, většina z nich využila možnosti podívat se do stájí a obdivovat krásu v podobě koní.

Řeč je o zahájení memoriálu. Ve skutečnosti ale celá řada věcí proběhla již v pátek odpoledne a ne vše bylo tak jednoduché, jak bychom si přáli. Smutný zádrhel se objevil na samotném začátku memoriálu, při veterinární přejímce. Memoriál se konal ve dnech 24. - 26. 8. 2007 a jeden ze startujících psů měl u vakcinace proti vzteklině datum 10. srpna 2007. Veterinář jej ze soutěže vyřadil. Je to poučení pro nás ostatní. Pokud máme v plánu se psem startovat na zkouškách či jiných akcích nebo se chceme zúčastnit výstavy, měli bychom si uvědomit, že Zákon o veterinární péči v souvislosti s platností vakcinace proti vzteklině říká že: "Očkování proti vzteklině se považuje za platné 21 dnů ode dne, kdy bylo provedeno základní očkování, anebo ode dne přeočkování v případě, že byla očkovací látka podána během doby platnosti uvedené výrobcem předchozí očkovací látky". Jeden ze psů byl tedy vyřazen, ale na jeho místo okamžitě nastoupil náhradník, a tak při dříve zmiňovaném zahájení stálo u "špalků s čísly" dvacet psů. Soutěž začínala, na první pohled klidní vůdci se ve skutečnosti asi cítili úplně jinak a vítěz byl velkou neznámou.
Pořadatelem memoriálu byl Okresní myslivecký spolek v Pardubicích, jednotlivé discipliny byly umístěny v honitbách Mysliveckých sdružení Jankovice, Semín a Vápno. Zvěře bylo na dnešní poměry opravdu hodně, les byl dobře prostupný bez nepříjemného ostružiní či křovin a rybník, na kterém se zkoušely vodní práce, velký, s poměrně těžkým, tvrdým a podrostlým rákosím. Informačním centrem a vlastně zázemím celého memoriálu byl Penzion Kolesa a byl zázemím příjemným a kultivovaným.

Na startovní listině bylo uvedeno 12 německých krátkosrstých ohařů, 4 pointři, 3 čeští fousci a 1 maďarský ohař krátkosrstý. Výkony psů by se daly označit za různorodé. Již na divácky velmi atraktivní "ohrádce", tedy disciplině s názvem "přinášení lišky přes překážku", bylo vidět, jak široký rozsah mohou mít jednotlivé známky. Jednoznačně nejlepší výkon předvedla fenka německého krátkosrstého ohaře Aida z Čibiho dvora. Její práce byla chuťová, rychlá a přitom precizní. Ve stejném stylu fena pokračovala dál a na závěr si vysloužila ocenění za nejlepší "les". Ne všichni ale byli na ohrádce tak úspěšní a ne vždy je rychlá práce výhodou. Jeden ze psů lišku uchopil, otáčel se a zároveň skákal přes příkop. Rychlá otáčka dala lišce odstředivou sílu a pes ji neudržel. Zvěř skončila v příkopu a pes ji nedokázal dostat ven. Výsledkem byla "nula" a pro psa i vůdce konec soutěže. Lesní discipliny byly problémem i pro další psy. Do III. ceny shodila jednu fenu "jednička" na ohrádce a dalšího psa stejná známka ze šoulačky. Konec v soutěži znamenala pro dva psy "nula"z barvy a v jednom případě byla osudná disciplina "přinášení vlečené lišky v lese".

Nadneseně řečeno "pohromou" byly vodní práce. Psi sice procházeli úspěšně, trochu horší to bylo s oceněním, a to zvláště při ochotě k práci na hluboké vodě. Zdálo se, že v rybníce je nějaký bludný kořen, který nedovoluje psům pracovat dostatečně daleko na pravou stranu. Důvodem mohly být spodní proudy nebo směr větru a někdy možná i chyba vůdce při vypouštění psa. Lehce zlomyslná korona měla ale jiné vysvětlení. Zaznívaly názory, že psy přitahuje občerstvení. V nabídce byly ryby na česneku, řízky a guláš a vše vonělo opravdu přitažlivě. Voda byla opravdu těžká a je třeba pochválit zde posuzující rozhodčí za přísný, ale vůči všem stejný přístup.

Memoriál Richarda Knolla je soutěží ohařů a proto bývá velká pozornost věnovaná polní práci. "Malé pole" bylo tentokrát bez problémů. Důvodem možná byla i skutečnost, že revír byl sice dobře zazvěřený, ale zdálo se, že se zvěř místu, kde se posuzovala "pohozená" a vlečky s bažantem, vyhýbá. Daleko horší to bylo na "velkém poli". Určitě není příjemné psát, že na Mistrovství republiky ohařů bylo "vystavování"u pěti psů oceněno známkou "nula".

Na slavnostním zahájení stálo dvacet psů a jejich vůdců. Na slavnostním ukončení jich bylo pouhých deset. Polovina psů z různých důvodů neuspěla. Neméně smutná je i skutečnost, že pouze jediný pes získal I.cenu, dva psi běželi v II.ceně, a sedm psů obdrželo III.cenu. Ke cti psů i jejich vůdců je ale třeba přiznat, že počtem bodů odpovídali první ceně a horší ocenění jsou výsledkem spíše ojedinělého horšího výkonu na některé disciplině a z něj vyplývající limitní známky.
Vítězem memoriálu se stal pointer Kord z Měšinské hájovny, vedený panem Josefem Korelusem. Temperamentní pes pracoval s chutí a jiskrou a ani v neděli odpoledne na něm nebyla, přes panující horko, vidět žádná únava. Byl živým dokladem toho, že pointer může být vynikajícím všestranným psem. Pochvalu a obdiv zaslouží i vůdce, pan Josef Korelus. Vítězství nebylo žádnou náhodou, ale tvrdě zaslouženým výsledkem pečlivé a dlouhodobé práce. Kord z Měšínské hájovny získal titul Vítěz ČR 2007, čekatelství šampionátu práce CACT, I.cenu, 492 b. a ocenění za nejlepší vodní práci.
Druhé místo, II.cena, 472 b. a ocenění za nejlepší pole získal další pointer, Bonny Blahud vedený panem Ladislavem Škarydem.
Třetí místo vybojovala fenka německého krátkosrstého ohaře Eimy z Ranského letiště vedená panem Václavem Kratochvílem. Fenka získala II.c a 454 b. Psy na druhém a třetím místě posunula do nižší ceny limitní známka z hluboké vody. Ocenění za nejlepší les si odnesla Aida z Čibiho dvora vedená panem Janem Švábkem a nejlepší práci na barvě přisoudili rozhodčí německému krátkosrstému ohaři Uron Kořenice vedenému panem Josefem Šonem.

V čele posuzujících rozhodčích stál pan Václav Sůra. Své kolegy vedl s nadhledem, ale s průběhem memoriálu nebyl příliš spokojen. Na otázku, jak se mu líbí výkony psů řekl: "Pozastavuji se nad tím, jak mohli získat v kvalifikaci tolik bodů.". Naopak byl velmi spokojený s prací pořadatelů a chválil i rozhodčí za to, že dodržovali pravidlo: " přísnost + jedna laťka".
Pořadatelé odvedli velký kus práce a snažili se psům, vůdcům i koroně připravit tři krásné dny. Určitě se jim to povedlo. Přesto ale byli někdy smutní. Nepotěšily je výkony psů, nepotěšili je rozhodčí, kteří občas nerespektovali skutečnost, že vedoucí skupiny je člověk místní a tedy s honitbou dobře obeznámený a že ví, kde je v daném okamžiku zvěř. Pořadatele nepotěšilo ani chování některých diváků. Korona byla zvláště v sobotu velmi početná. Byla ve většině případů věci znalá a ohleduplná vůči vůdcům a psům. Ve většině případů ale neznamená, že ve všech. Co říci pánovi, kterého pořadatel požádá, aby chvilku počkal, že právě pes nastupuje na vlečku s liškou a pán se mile usměje a valí se dál? Co říci lidem, kteří s sebou vezmou k ohrádce štěně a radují se z toho, že krásně "štěkne" při pohledu na lišku? Co říci na to, že před klidem na stanovišti pořadatel "uloví" jezevčíka a musí hledat, komu že utekl? Velký počet psů mezi diváky byl vůbec překvapující a z pohledu nešťastníka, který neprošel veterinární přejímkou i problematický. Les nebo pole ale nejsou uzavřená výstava. Pořadatelé nemohou stát u každé cestičky a kontrolovat každého diváka. To, že můj pes je sice krásný, ale lepší je nechat ho doma, by si měl uvědomit každý z nás. Prospěje to soutěžícím, prospěje to nám, protože se nebudeme muset starat o to, co náš pes dělá či nedělá a prospěje to nakonec i psovi samotnému. Horko, prach, celodenní zátěž, cizí psi a všude šlapající dav diváků zvláště malým štěňatům určitě nesvědčí.

Takový memoriál dává dohromady velké množství lidí, jejichž společným zájmem je lovecký pes. Zdálo by se, že společný zájem znamená i stejný "pohled na věc". Skutečnost je ale trochu jiná. To, že prošla pouze polovina psů asi nemůže nikoho potěšit. Důvody se snažila pojmenovat celá řada lidí. Někdo hledá příčinu ve špatném systému kvalifikace, jiný v nedostatku zvěře a z něj vyplývajících horších podmínkách pro přípravu psů, někdo v přecvičenosti a někdo v nedocvičenosti psů a někdo v rozdílných a také neujasněných požadavcích na práci všestranného psa. Asi není úplně jednoduché odhalit příčiny současných problémů a kousek pravdy asi bude v každém z uváděných důvodů. A tak 33. Memoriál Richarda Knolla skončil a nějakou dobu se o něm ještě bude mluvit. Deset psů se kvalifikovalo na Memoriál Karla Podhajského. Doplní je zahraniční psi a my uvidíme, jak v porovnání s nimi naši zástupci dopadnou.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý

Přiložené dokumenty

Media_13739_18_57.xls Výsledky MRK 2007 (17,50 KB)
Zpracování dat...