ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Jak se pozná, že nám trubač na honu troubil dobře?

Petr VACEK
Jak se pozná, že nám trubač na honu troubil dobře?
Často si jistě mnoho z vás klade otázku, jak se vlastně pozná, zda trubač, který vám troubil při honu, troubil dobře. Na první pohled se jedná o jednoduchou odpověď. „To se přece pozná snadno, troubil pěkně, všem se to líbilo“. I takto lze samozřejmě odpovědět, ale věřte, že odpověď zase až tak jednoduchá není. Je samozřejmě otázkou, jak vysoké nároky na trubače klademe.
Na dobrého trubače jsou kladeny (a to zcela po právu) poměrně velké nároky. Trubač musí být řádně myslivecky ustrojený, musí umět vhodně vystupovat na veřejnosti, dobře se orientovat v organizaci příslušné myslivecké akce, znát příslušné signály a hlaholy zpaměti, samozřejmostí je, že je dobře zahraje, měl by umět přítomné pobavit a sdělit průvodní slovo k trubačskému vystoupení, aby veřejnost věděla, co hraje. Přítomní jistě velmi ocení, pokud trubač dokáže např. Dykovy signály nejen zahrát, ale i zazpívat. A hraje-li více trubačů společně, musí vedoucí (hornmeister) umět zorganizovat vystoupení souboru, nacvičit potřebné skladby, jednotlivé nástroje musí mezi sebou dobře ladit atd. A také je potřeba umět správně vyučovat další trubače, tj. vychovat si kolegy do souboru a budoucí nástupce.
V Klubu mysliveckých trubačů při ČMMJ jsme se problematikou kategorizace opakovaně zabývali. Diskutovali jsme mnoho problémů s kategorizací spojených, např. zda je vůbec potřeba trubače kategorizovat, jak kategorizaci nebo chcete-li přezkušování provádět, jaké by měly být kategorie, co by trubači v jednotlivých kategoriích měli splňovat, kdo by měl trubače přezkušovat atd. Vzpomínám si na časté diskuse o tomto tématu, které jsem vedl ještě s nestorem české lovecké hudby Josefem Selementem. Jedno se mi zdá po letech diskuzí jisté. Kategorizace trubačů je potřebná, bude určitě přínosem jak pro samotné trubače, tak pro myslivce netrubače. Trubači budou vědět, v jaké trubačské kategorii obstojí a budou mít motiv pro další zdokonalování své hry. Myslivci, kteří nejsou trubači, se budou přinejmenším snáze mezi trubači orientovat, jednoduše řečeno budou vědět "s kým mají tu čest". Jistě by nemělo smysl trubačům kategorizaci nějakým způsobem nařizovat a každý trubač si sám uváží zda zkoušku podstoupí či nikoliv. Jistě to nebude jednoduché rozhodování, ale jsem přesvědčen, že bude věcí určité prestiže a cti vykázat se osvědčením o určité trubačské způsobilosti.
A praxe již moje domněnky potvrzuje. Je potěšitelné, že se kromě diskutování o kategorizaci trubačů přistoupilo v trubačské praxi také k praktické kategorizaci. První trubači v červenci tohoto roku skládali zkoušku v kategorii začátečník. A budete se možná divit, že nároky stanovené pro tuto kategorii nebyly nijak jednoduché. Trubač začátečník musí sám před porotou a případnou veřejností správně zahrát zpaměti tzv. Dykovo Desatero, tj. deset vybraných signálů a hlaholů. Musí ale také vědět, při jaké příležitosti může určený hlahol troubit.
Jednotlivé kategorie trubačů jsme po uvedených diskusích rozdělili takto:
Trubač začátečník (kdo nezvládne tuto zkoušku, je trubač adept)
Trubač mírně pokročilý
Trubač pokročilý
Trubač - hornmeister
Dále bude ještě potřeba rozlišovat lektory troubení a porotce.
Podmínky pro uvedené kategorie jsou již hotovy. Věřím, že přivítáte první trubače s osvědčením trubač začátečník s otevřenou náručí. Jsem přesvědčen, že záhy zjistíte, že označení trubač začátečník znamená poměrně vysokou kvalitu hraní. A novým trubačům začátečníkům přeji, aby jejich posluchači říkali: "Ten ale pěkně troubí!"

Zpracování dat...