Časopis Myslivost

Počátek výskytu jelena siky ve volné přírodě v této oblasti je spjat s koncem druhé světové války, kdy došlo k porušení oplocení obory v Žadlovicích u Loštic. I přesto, že od samého počátku výskytu ve volné přírodě nedošlo k řízenému chovu a byla nařízená její likvidace, stavy pozvolna narůstaly a sika se rozšiřovala do dalších lokalit. Kvalita tehdejší populace byla na velice nízké úrovni.
Teprve vyhlášení oblasti chovu jelení zvěře sika Bouzovsko v roce 1980 přineslo zásadní zvrat v této situaci. Vyhlášená oblast chovu měla celkovou výměru 29 254 ha, z toho lesních ploch 16 879 ha a zahrnovala 10 honiteb. Normovaný stav byl stanoven ve výši 280 ks. Postupně došlo díky řízenému chovu, a to nejen v honitbách zařazených v oblasti chovu, ale i dotykových i vzdálených mimo ně, k plošnému omezení výskytu této zvěře.

Kvalita zvěře
Na základě funkčnosti oblasti a jednotného řízení chovu došlo i k výraznému zvýšení kvality zvěře. Například v roce 1990 bylo uloveno 45 medailových jelenů sika, průměrná bodová hodnota dvaceti nejsilnějších jelenů se zvýšila ze 198,22 bodů CIC na 244,80 bodů CIC. Průměrná bodová hodnota deseti nejsilnějších jelenů dokonce z 231,55 bodů CIC na dosažených 255,77 bodů CIC. Z období činnosti oblasti bylo oficiálně zhodnoceno 224 medailových trofejí, přičemž velké množství jelenů ulovených zahraničními hosty nebylo v celkových přehledech zahrnuto. Populace byla po stránce zoologické, kraniometrické, vývoje paroží, výsledků průzkumu potravních nároků a řady dalších hledisek včetně detailních hodnocení zvěře samičí i mladé zpracována do detailů tak, jako žádná jiná evropská populace sik, a to díky spoluprácie s ČSAV, tehdejším Ústavem pro výzkum obratlovců v Brně.
Souběžně se zvyšováním trofejové a chovné kvality došlo k výrazné redukci stavů, např. jenom v roce 1990 bylo uloveno 1163 ks (s úhynem v době lovu to bylo 1201 ks). Na základě snižování stavů zvěře sika byla operativně výměra oblasti chovu sik již v roce 1986 zmenšena z původních 29 254 ha na 21 125 ha, z toho lesních ploch 11 703 ha. Normovaný kmenový stav byl upraven na 260 ks a v oblasti zůstalo zařazeno jen 7 honiteb. Tyto změny nenastaly z důvodů organizačních, ale faktických, neboť ve třech honitbách byly stavy sik zcela zredukovány a již se nevyskytovaly. Také již s problémy provedený odstřel zvěře v posledním roce oblasti, kdy byly ještě funkční původní honitby, klesl jen na 533 ks a chyběly tak dva roky na dosažení v podstatě "lesu neškodících" stavů sik na tomto území. Populace zdejší jelení zvěře siky japonského byla kategorizována do kvality chovu I.b. - výborný chov (Babička, Diviš, 1999). Může být ještě něco přesvědčivějšího než tato holá fakta?!
Vznik populace a výsledky dosažené v chovu zvěře sika za historii jejího výskytu na Bouzovsku byly zhodnoceny a zveřejněny ve sborníku referátů celostátní konference "Introdukovaná spárkatá zvěř ´99" v Dobříši v roce 1999 (Babička, Diviš, 1999).

Zvrat v hospodaření se zvěří
Ke zvratu vývoje hospodaření se zvěří sika v tomto regionu došlo v souvislosti s tvorbou nových honiteb podle nového zákona o myslivosti a jejich vzniklou funkčnosti od roku 1993. Tím také v podstatě zanikla i fungující oblast chovu. Ještě několik let poté se dařilo v době sčítání zvěře uspořádat setkání těch, kteří měli také zájem o zvěř a nejen o tu svou novou honitbu. Bylo ještě uspořádáno několik chovatelských přehlídek za celou oblast chovu společně. Ovšem zájem na společných cílech se postupně rok od roku snižoval a zásadní ránu dostal společný cíl a záměr chovu kromě jiného tím, že pravomoc řídit myslivost byla převedena z okresních úřadů na obce s rozšířenou působností.

Současný stav
Dnešní situace je odrazem výše uvedených faktů, nejednotného řízení populace, různými a často protichůdnými záměry jednotlivých uživatelů honiteb a přeneseně v některých případech i vlastníků honiteb. Snad nejzásadnější je rozbití celkové rozlohy pro chov zvěře a vhodných velkých honiteb na nespočet malých, které nesplňují podmínky pro kvalitní a odpovídající chov tlupní zvěře pohybující se na plošně velkých domovských okrscích.
Protože již probíhají určitá vyhodnocení pro možné znovuobnovení oblasti chovu, jsou známy některé současné podklady a fakta. Počátkem roku 2006 zpracoval Martin Knápek dostupné údaje a z nich vyplývají některé skutečnosti. Jak uvádí, jelení zvěř sika se v současnosti v tomto regionu vyskytuje s trvalým a vysokým počtem a navíc ještě v migraci v nově osídlovaných honitbách nižším přechodným výskytem menších skupin zvěře, v místech jak s hlášenými, tak dosud nehlášenými stavy. To vše na území obcí s rozšířenou působností Boskovice, Konice, Litovel, Mohelnice, Moravská Třebová, Prostějov a Zábřeh na Moravě. Celkem se jedná již nejméně o 44 honiteb s výměrou 37 996 ha honebních ploch, z toho lesních ploch 18 856 ha.
Dále byl vyhodnocen i rozsah hlášených sčítaných stavů a provedený odstřel v letech 2003 až 2005. Na základě zjištění je možné konstatovat, že kolik zvěře se v termínu sčítání na tomto území napočítá (asi do 600 ks), tak téměř takové množství se prakticky následně při zachování stanovených normovaných kmenových stavů v navazující době lovu daného roku také uloví. Tím se opět dostáváme tam, kde jsme již jednou byli před vyhlášením oblasti chovu, jen s jednou odlišnou skutečností - v daleko horším měřítku, než to bylo tehdy. Zvláště vezmeme-li v potaz skutečnost, že v celém regionu je sika zařazena do jakostních tříd pouze v 13 honitbách s 5 až 12 ks na honitbu, s celkovým součtem normovaného stavu 100 ks zvěře sika na výměře 7860 ha lesních ploch.

Jsme plně přesvědčení o tom, že u jelena siky nelze reálně provádět chov a průběrný odstřel pouze v samostatných malých územích celcích - v jednotlivých honitbách. Tlupy sik se totiž nepohybují pouze na území s rozlohou 500 ha, ale minimálně na ploše kolem 10 000 ha, tedy na území několika honiteb! V jednotlivých ročních obdobích se výskyt mění v souvislosti s potravní nabídkou, vlivem rušivých podnětů (turistika, těžba dřeva, sběr hub a jiné) nebo s klimatickými podmínkami. Z tohoto důvodu zde nutně musí fungovat celoroční monitoring v rámci celé oblasti, který bude operativně navyšovat odstřel zvěře v honitbách největšího výskytu, abychom na konci odstřelu měli v rámci celé oblasti stavy sik na požadované úrovni, a tím tak zabránili dalšímu nežádoucímu navyšování stavů a rozšiřování mimo oblast. (kde může navíc hrozit hybridizace s jelenem lesním).

Bohužel nelze než konstatovat, že Česká republika zažila od roku 1989 již mnoho nežádoucích extrémů i v oblasti myslivosti, jejichž negativní následky se budou někdy jen stěží napravovat. Tak jak již bylo dříve uvedeno, v bývalé oblasti chovu Bouzovsko chyběly k dosažení odpovídajících početních stavů sik přibližně dva či tři roky při zachování kvality zvěře a zachování odpovídajícího poměru pohlaví. To, co se ve skutečnosti stalo a jakým způsobem bylo provedeno toto "dokončení" snížení stavů na požadovanou úroveň, je příčinou současného stavu. Z již výše uvedených a také pochopitelných důvodů se nepodařilo za posledních 14 let snížit kmenové stavy na požadovanou úroveň, ale naopak bylo umožněno postupné rozšíření sičí zvěře do lokalit, kde se již nevyskytovala. Kvalita zvěře trvale klesá, ulovit dospělého, resp. dospívajícího jelena ve II. věkové třídě je dnes téměř zázrak. Medailoví jeleni, zvláště zlatí a stříbrní, totálně zmizeli. Dnes prakticky už nejsou ani ti bronzoví. Co dnes vidíme na chovatelských přehlídkách trofejí jako vrchol chovu by před 17 či 20 lety představovalo nejhorší průběrnou trofej! Co se fakticky v samčí zvěři, a nakonec i u holé skutečně loví, ví snad jen svatý Hubert. Je smutné, že nejednotnost, roztříštěnost a nekoordinovanost dosud plně vyhovuje záměrům některých uživatelů honiteb. S jistou vírou a optimismem je možné konstatovat, že mnozí vlastníci honiteb v působnosti bývalé oblasti již projevili zájem o uvedení stavu a chovu sik na požadovanou úroveň, ale nekontrolovatelná činnost mnohých jiných nájemců jim snahu o dosažení lepších výsledků zcela hatí.

Možná náprava situace
Zlepšení by bylo možné skutečně očekávat jedině až po vzniku chovatelské oblasti, která jako jediná by dokázala řídit, kontrolovat a koordinovat celý chov. Jedině ona může mít aktuální přehled o stavech zvěře a kvalitě. Jako nástroj k získání potřebných informací může využívat pravidelné porady, zejména v době intenzivního lovu a sčítání zvěře, se zástupci uživatelů honiteb, ale hlavně především se zástupci vlastníků honiteb. Jedině vlastníci honiteb, nikoliv samotní nájemci, mohou prostřednictvím svých zástupců (např. u LČR - revírníci, správci a jiní) zaručit pravdivost v hlášeních o početních stavech a prováděných odstřelech. Tím by odpadlo úmyslné zkreslování údajů od neseriózních nájemců, kteří zcela zaměňují význam poslání myslivosti s čistě komerčními aktivitami na úkor jiných.

Kromě toho, co zde bylo již uvedeno, existují ještě další problémy, kterým by také patřilo věnovat určitou pozornost. Například při nové úpravě honiteb došlo k výrazným změnám jejich výměr, a proto nelze ani ve většině, zvláště společenstevních, honiteb, kde by zájem o chov zvěře sika byl, provést jejich zařazení do jakostních tříd z důvodu, že výměra lesních ploch nedosahuje 500 ha, což je dnes díky legislativě v IV. jakostní třídě nejmenší výměra pro základních pět kusů minimálního kmenového stavu. A z důvodu malých výměr honiteb, a tím i výměry lesa v nich, se stalo, že i souvislé komplexy lesních porostů jsou rozdrobeny do jednotlivých honiteb bez možnosti zařadit honitby do jakostních tříd pro jelení zvěř sika.
V rámci honiteb ve vlastnictví LČR, s.p. nebylo několik honiteb vhodných pro chov siky v Olomouckém kraji (např. Pohorská, Ospělov, Kadeřín) vůbec zařazeno do jakostních tříd, a to i přes trvalý výskyt zvěře sika a dostatečnou výměru lesních ploch v nich. Přitom by bylo možné v těchto honitbách stanovit normované kmenové stavy i předepsané minimální kmenové stavy, a to už jen kvůli lokalizaci těchto honiteb v centru oblasti výskytu zvěře sika.
Další skutečností je fakt, že vyhláškou č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o způsobu zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd byl v § 2 Normované stavy spárkaté zvěře, odst. 1, písm. c) stanoven přepočítací poměr jelena lesního k jelenu sikovi japonskému v poměru 1 : 1, dříve byl 1 : 2. Nelze pochopit proč tak bylo učiněno, když přepočítací poměr jelen lesní k daňku skvrnitému zůstal 1 : 2. A sika japonský je v průměru ještě tělesně menší než daněk. Tímto se početní možnosti stanovených normovaných stavů sik "úředně" snížily proti dřívějšku na polovinu.
Dalším "trestným kopem" je zásadní změna rozsahu věku ve věkových třídách pro siku a procentické zastoupení podle věkových tříd. Místo dřívější I. věkové třídy v rozsahu 2 až 3 roky jsou to dnes 1 až 4 roky. K tomu se lze jen ptát - co je jelen sika ve věku jeden rok? Je to špičák (jak se to počítá například v Německu), nebo je to samčí kolouch? Proč se pak rozšířil věkový rozsah I. věkové třídy, je snad cílem enormní zvýšení mladých jelenů v populaci? A proč je III. věková třída u jelena siky stanovena až od věku 9 let, když dříve byla od věku 7 let a stejně se této věkové hranice v dosavadní praxi chovu téměř žádný jelen nedožije a cílový věk, biologicky podložený, s vrcholem vývoje trofeje u siky japonského, je 9 až 10 let?
Zkusil si vůbec někdo zhotovit fungující model obhospodařování samčí populace zvěře sika japonské v rámci procentického zastoupení jelení zvěře sika podle věku ve věkových třídách tak, jak je to dnes legislativně stanoveno?
Jak v praxi vysvětlovat dotazy typu: Platí podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v platném znění, v § 36 - Vypracování plánu, odst. 5, možnost lovit v honitbách, kde nejsou stanoveny minimální a normované kmenové stavy, samčí zvěř do věku dvou let bez omezení, a tedy i bez dodržování nějaké chovnosti. A jak si to mnohde chtějí vysvětlovat, neboť je to pro ně výhodné, že tedy špičák je jelen věku jeden rok? Tím pádem je možné lovit i jeleny dvouleté na druhém paroží neomezeně bez vypracování a projednání plánu, ať jsou jakkoli chovní a vycházejí ze sousední honitby, kde je sika normována a s jejím chovem se počítá.
A v neposlední řadě je diskutabilní to, že možnosti vytvoření oblasti chovu zvěře jsou podle zákona o myslivosti sice dané, ale je zde mnoho faktorů ovlivňujících jejich vznik a přitom žádná další doplňující legislativa ke způsobu jejich fungování, závaznosti opatření nutných pro chov a řada dalších elementárních problémů.

Za dané situace byla v loňském roce na základě podnětu OMS Šumperk uskutečněno dne 27. 10. 2006 jednání na MěÚ Mohelnice svolané státní správou myslivosti Krajského úřadu Olomouckého kraje. Důvodem jednání bylo zjistit zájem o nové vyhlášení oblasti chovu zvěře sika v bouzovském regionu. Všechna fakta a údaje o bývalé oblasti chovu zvěře sika Bouzovsko, pro i proti fungování oblasti chovu, to vše bylo podrobně zpracováno a připraveno tak, aby je bylo možné kdykoliv aplikovat a provést v praxi (Diviš, Babička, 1999). Při jednání všichni přítomní byli příznivě nakloněni této myšlence. Následně pak ale žádný k tomu legislativou oprávněný subjekt nepodal na Krajský úřad Olomouckého kraje podnět opravňující jej k zahájení správního řízení k novému vyhlášení oblasti chovu zvěře sika. To přitom nemůže učinit myslivecká organizace, ale pouze vlastníci honiteb. Samozřejmě, že záměry některých vlastníků a uživatelů honiteb mohou být z různých důvodu odlišné, sledující vlastní a ne celkové cíle, neboť je mohou považovat za omezující v jejich myslivecké praxi v honitbě.
Další jednání o vzniku oblasti chovu zvěře sika bude proto znovu iniciováno v podzimním období 2007. Z neskrytě uvedených faktů o současné problematice chovu zvěře sika v tomto článku a v jiných materiálech je snad každému jasné, že jen tato cesta je možností ke zlepšení současné situace, ke zvýšení chovné a trofejové kvality zvěře sika, k dosažení požadovaných stavů zvěře, k odpovídajícímu poměru pohlaví a k dosažení optimálního procentuálního poměru v jednotlivých věkových třídách u samčí zvěře na tomto území.

Je paradoxem, že v materiálu Ministerstva zemědělství nazvaném "Vymezení oblasti chovu vybraných druhů spárkaté zvěře v ČR" je uvedena celá bývalá oblast chovu sik "Bouzovsko" v původním rozsahu jako pro chov vhodná, kdežto v ostatních lokalitách ČR, například v západočeské populaci, je jako pro chov vhodných uváděno jen několik málo ostrůvkovitě rozsetých honiteb. Je třeba tedy ukončit období jen proklamací a mít upřímnou snahu významně zlepšit stávající situaci. To není jen v zájmu myslivců, ale především v zájmu vlastníků pozemků a honiteb pro optimalizaci vlivu sik na stav lesních a polních kultur, obecně celého přírodního prostředí. Otázka původnosti a nepůvodnosti zvěře sika u nás po několika desítkách životaschopných generací této zvěře od vzniku jejich populací na území ČR by přitom měla vycházet z legislativy Evropské unie. Její znění je jednoznačně příznivé a dnes je již zakotveno do české legislativy například ve znění zákona o č.99/2004 Sb., o rybářství, v § 2, pism. s) v podobě definice o třech po sobě jdoucích generacích populace. To platí v Evropské unii samozřejmě také pro savce.

Ctibor BABIČKA, Vladimír DIVIŠ, Josef FIGURA