ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Světový sokolnický festival Englefield 2007 v Anglii skončil úspěchem

Myslivost 10/2007, str. 8  Dr. Ing. Bc. Bohumil STRAKA, Klub sokolníků ČMMJ
První celosvětový sokolnický festival se uskutečnil ve dnech 14. až 15. 7. 2007 v Anglii na panství Englefield Estate poblíž města Reading v hrabství Berkshire, 30 km západně od Londýna. Hlavním motivem festivalu bylo prezentovat sokolnictví jako živoucí kulturní tradici, která je uchovávána po mnoho generací sokolníků celého světa, a to navzdory všem environmentálním a sociálním tlakům dnešní doby. Vedlejším motivem festivalu byla i podpora snahy arabských sokolníků o prosazení arabského sokolnictví na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, k čemuž festival zcela jistě přispěje.


Festival byl ojedinělou a největší událostí svého druhu, která předčila mnohá očekávání, protože ještě nikdy v celé více než čtyřtisícileté historii sokolnictví se na jednom místě neshromáždilo tolik národů. Na sokolnickém festivalu byli zastoupeni sokolníci z více než 35 zemí všech kontinentů, rozpočet festivalu činil v přepočtu 15 mil. Kč a podle údajů pořadatelů navštívilo festival za dva dny 7000 platících návštěvníků z řad sokolníků i laické veřejnosti. Organizace akce takového rozsahu jistě vyžadovala mimořádné úsilí ze strany hlavního pořadatele, kterým byla anglická organizace Hawk board i spolupořadatelů, kterými byli Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravců I.A.F., Klub sokolníků Arabských Emirátů a další.
Sokolnictví, jako umění lovu s dravými ptáky, má dlouhou tradici, a proto není divu, že dávná i novodobá sokolnická historie zažila již mnoho velkých událostí. Například známý středověký cestovatel Marco Polo ve svém cestopisu ze 13. století uvádí, že velkolepé lovecké výpravy mongolského Kublajchána, vnuka Čingischána, se každoročně účastnilo přibližně 10 000 sokolníků s tisíci vycvičenými dravci, zejména sokoly loveckými, stěhovavými a rarohy. Podle Marca Pola, kdo prý neměl příležitost tyto lovy vidět, nedovede posoudit jejich velkolepost a nádheru, která se nedá ani slovy vylíčit.
Jak známo, ve středověku dosáhlo sokolnictví největšího rozkvětu i u nás v Evropě, i když svým rozsahem se jednotlivé události nepřibližovaly výpravám mongolských chánů. V novodobé historii se těší zřejmě největší návštěvnosti tzv. sokolnický veletrh, který se koná každoročně v květnu taktéž v Anglii. Na rozdíl od sokolnického festivalu je však primárně zaměřen na prodej sokolnického zboží, nejedná se o výstavu ani o společenskou záležitost, vlastní sokolnictví není příliš prezentováno a mezinárodní zastoupení zřídkakdy přesáhne počet 15 zemí.
V našich zemích bylo dosud největší událostí v historii sokolnictví 38. mezinárodní setkání sokolníků Opočno 2005 spojené s kongresem Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravců I.A.F., jehož oficiálními spolupořadateli byli Českomoravská myslivecká jednota, Ministerstvo zemědělství a Lesy ČR, s.p.. Toto setkání patřilo zároveň i k největším setkáním sokolníků na území Evropy za posledních 250 let s účastí 200 domácích a 120 zahraničních sokolníků z 25 zemí čtyř kontinentů. Je jisté, že i letošní jubilejní 40. mezinárodní setkání sokolníků v Opočně bude patřit svým rozsahem a úrovní k těm nejvýznamnějším i ve světovém měřítku.

Na festivalu v Engefieldu se řada zemí prezentovala výstavami sokolnictví ve vlastních národních stanech, takové stany měla Belgie, Česká republika, Čína, Dánsko, Holandsko, Japonsko, Korea, Německo, Rakousko, Slovensko, Španělsko, USA. Velká Británie se prezentovala dokonce prostřednictvím více sokolnických klubů ve více stanech. Vlastní výstavu měla i Mezinárodní Asociace pro Sokolnictví a Ochranu Dravých Ptáků I.A.F., což je nevládní organizace, která reprezentuje 63 sokolnických organizací ze 48 zemí s celkovým počtem 28 000 členů a která ochraňuje a rozvíjí sokolnické tradice všude, kde existují.
Každá z národních výprav měla vyhrazenou k přenocování i svoji uličku ve společném stanovém městečku. Výjimkou byla výprava sokolníků z Kazachstánu, Kirgizie, Mongolska, Turkmenistánu a Maďarska, kteří přivezli a vybudovali stepní vesničku z několika jurt, ve kterých také přímo přespávali. Zdaleka největší výstavu však měli arabští sokolníci, kteří vytvořili celé beduínské náměstíčko a za cenu značných finančních nákladů dokázali vytvořit autentické prostředí své země včetně dovezeného originálního pouštního písku, sokolů, velbloudů, chrtů saluki a několika typických arabských staveb z přírodních materiálů. Neméně zajímavé byly výstavy ostatních národů, které měly zastoupení ve společném Mezinárodním stanu - Brazílie, Chorvatsko, Itálie, Jižní Afrika, Makedonie, Mexiko, Nový Zéland, Pákistán, Peru, Polsko, Portugalsko a Tunisko.

Česká výprava Klubu sokolníků ČMMJ čítala kolem 25 osob, Slovenská výprava 15 osob. Počtem aktivně zúčastněných jsme patřili k nadprůměru, z okolních zemí nás množstvím osob a historických kostýmů předčili snad jen sokolníci z Rakouska. Z praktických, historických i finančních důvodů jsme spolu se slovenskými kolegy vytvořili společnou česko-slovenskou expozici zahrnující historii i současnost sokolnictví v obou našich zemích. Prostředkem, který se osvědčil už na tuzemských mysliveckých výstavách, byla velkoplošná televize, na které se promítaly nepřetržitě dokumenty prezentující sokolnický lov, myslivost a ochranu dravců v našich zemích a které se těšily mimořádnému zájmu návštěvníků oceňujících úroveň našich sokolnických a mysliveckých tradic. Z rozhovoru se středoasijskými sokolníky vyplynulo překvapivé zjištění, že naše české sokolnictví v současnosti svojí úrovní ve výcviku orlů daleko převyšuje úroveň tradiční bašty Kazachstánu, kde již konzumní životní styl mladší generace značně narušil tradici předávání sokolnického umění z otce na syna, a proto mnoho opravdových sokolníků v této velké zemi už nezbývá. Na takovém příkladu je jasně vidět, že sokolnictví potřebuje ochranu a podporu pod záštitou UNESCO, jinak hrozí, že v některých zemích doslova vymře a zanikne.

Zpestřením festivalu byla také nabídka zboží ve stáncích výrobců a dodavatelů z různých zemí. K úrovni festivalu přispělo, že se nejednalo o stánky s levným asijským zbožím, jak tomu bývá na některých výstavách v tuzemsku, ale jednalo se téměř výhradně o sokolnické vybavení, lovecké potřeby a jiné speciální vybavení. Avšak i zde se začíná asijská konkurence prosazovat, pro mnoho sokolníků byly zajímavým artiklem pákistánské sokolnické čepičky ručně šité dvojitým stehem za cenu v přepočtu asi jen 60 Kč, což je přibližně desetina ceny evropských výrobců. V průběhu festivalu měl každý možnost navštívit prodejní expozici sokolnického umění, která byla tvořena obrazy mnoha známých osobností. Kybersokolníci z mezinárodního internetového sokolnického fóra www.falconryforum.co.uk se prezentovali vlastní výstavou a vítali návštěvníky z celého světa, přičemž ještě dodnes trvají na tomto fóru internetové diskuze o festivalu. Výstava ochrany dravců seznámila zájemce s materiály o záchranných projektech pod vedením sokolníků.
Archiv sokolnictví se sídlem v Boise, hlavním městě Idaha v USA, poskytnul materiály pro výstavu Sokolnictví - kulturní dědictví. Veterináři, včetně specialistů z arabských sokolích nemocnic prezentovali svoje nejnovější poznatky z oblasti výživy dravců, diagnózy a léčení parazitárních, plísňových aj. onemocnění dravců. Konalo se množství odborných seminářů: Použití psů saluki a sokolů na Středním východě, Použití sokolnické telemetrie, Nové poznatky embryologie při líhnutí dravců a v neposlední řadě i Ukázka kuchařského umění - příprava zvěřinových jídel pro sokolníky.

Příjemnou zkušeností a zážitkem byl osobní neformální kontakt se sokolníky ostatních zemí. Zatímco o setkání s kolegy ze sousedních evropských zemí není na různých domácích i zahraničních sokolnických akcích nouze, zřídkakdy se člověk potká například se sokolníkem z Kazachstánu, Číny, Japonska, Jižní Afriky, Nového Zélandu a Mexika. Vůbec poprvé se na světové sokolnické scéně představil mladý sokolnický pár z Jižní Koreje, přičemž v celé Jižní Koreji žijí pouze čtyři sokolníci! Překvapivá byla jazyková vybavenost národních delegací i návštěvníků. S výjimkou národů střední Asie, kdy na řadu přišla oprášená znalost ruštiny, se dalo téměř se všemi domluvit anglicky a sdělovat si vzájemně zážitky a cenné zkušenosti. Sokolnictví je uměním, které se v žádném případě nedá naučit pouze z knih a předávání osobních zkušeností je zde nenahraditelné. Je přirozené, že univerzální recept na sokolnický výcvik dravců neexistuje a dobrá rada od zkušeného kolegy sokolníka může leckdy ušetřit léta úsilí a pomůže vyvarovat se zbytečných chyb. Vzhledem k tomu, že pořadatelé zajistili dostatek dřeva, u každého národního stanu plály večer ohně a tvořily se skupinky debatujících sokolníků. U některých ohňů byla možnost se zaposlouchat do národní hudby a ochutnat národní jídla. Co se týče jídla, nejvíce pohostinní byli zřejmě sokolníci z Asie, kteří sami nabízeli kolemjdoucím sokolníkům rýži, skopové maso či jiné speciality přímo ze společného kouřícího kotlíku nad ohněm. Zábava a nekonečné výměny názorů trvaly až dlouho do noci, k nejvytrvalejším patřil náš česko-slovenský stan, který žil zpěvem národních písní za doprovodu kytary až do ranních hodin a hostil i řadu zahraničních sokolníků.

Program festivalu oficiálně zahájil v sobotu ráno královský Španělský sokolnický soubor úvodní ceremonií. Po oba dny probíhaly tři různé historické programy, ve kterých účinkovali sokolníci v dobových kostýmech s dravci a na koních: The Dark Ages - Doba temna, The Age of Chivalry - Doba rytířů a Royal Courts of Europe - Královské dvory v Evropě. Programu Doba rytířů jsme se aktivně zúčastnili v našich historických kostýmech v roli císaře, krále, vévody, hraběte, rytířů, dámy na koni a mnicha. Ve středověku byla přesně stanovena hierarchie šlechty a příslušných druhů dravců, například orel byl vyhrazen pouze císaři, sokol lovecký králi, sokol stěhovavý hraběti, raroh velký rytíři, dřemlík dámě, jestřáb zemanovi, krahujec mnichovi a poštolka byla pro pacholka. V programu Královské dvory v Evropě účinkovali převážně rakouští sokolníci ve svých dobových kostýmech v čele s jejich prezidentem Dr. Haraldem Barschem v roli nejvýznamnějšího sokolníka středověku - římského císaře Fridricha II, který byl mimo jiné autorem klasického sokolnického díla a prvního díla aplikované ornitologie vůbec "De natura avium at de arte venandi cum avibus" (O přirozenosti ptáků a o umění lovu s ptáky). Vděčným objektem zájmu byl i "urostlý" anglický sokolník jako dokonalý představitel nejznámějšího sokolníka Anglie - krále Jindřicha VIII.

Dále se konaly tři národní programy: Japonské sokolnictví, Arabské sokolnictví a Středoasijské sokolnictví. Japonští sokolníci se předvedli ve svých tradičních oděvech se svými typickými dravci - jestřáby v čele s Zenjirem Tagomorim - velmistrem 17. generace japonské sokolnické školy Suwa, jenž je do funkce jmenován samotným japonským císařem.
Pro evropské sokolníky byl neméně zajímavý a exotický program Arabské sokolnictví. Programu přihlíželi vysocí představitelé vlády Spojených Arabských Emirátů - jeho výsost princ Sultan bin Tahnoun - ministr turistiky, jeho excelence Mohammed Al Bowardi a jeho excelence Majid Al Mansouri. Arabové mj. spolu s ambasádami příslušných zemí sponzorovali účast národů střední Asie - Kazachů, Turkmenů a Kirgizů, kteří se prezentovali svými tradicemi, pestrými národními kroji, koňmi plemene Achal-teke a orly nejen v programu Středoasijské sokolnictví, ale i mimo program svými nádhernými jurtami s původním vybavením.

Proběhly i tři soudobé programy demonstrující krouživé čekání se sokolem včetně ukázky balónové metody, lov s dravci nízkého letu a lov vran se sokoly. Atraktivní byly také ukázky loveckých plemen psů celého světa používaných v sokolnictví. Vyvrcholením festivalu byla závěrečná ceremonie - přehlídka národů před oficiálními hosty, mezi kterými byli členové arabských královských rodin, diplomaté s rodinami, zástupci UNESCO, představitelé vládních i nevládních organizací a další. Jak trefně poznamenali naši slovenští kolegové: "Záverečné defilé pred oficiálnymi hosťami pripomínalo slávnostný pochod športovcov na olympiáde".

Sokolnický festival byl teprve prvním pokusem o takovouto kolektivní akci a s odstupem dvou měsíců lze tuto událost hodnotit velmi pozitivně vzhledem k mnoha kladným ohlasům ze strany sokolníků. Také média informovala o úspěchu festivalu. Po celém světě vyšly stovky článků a to jak v odborném tisku, tak v denících, jako jsou např. britské The Times. Festival byl zdokumentován a prezentován v množství zpravodajských pořadů včetně BBC. Vhledem k tomu, že na festivalu byl přítomen i televizní štáb Slovenské televize, zájemci mohou shlédnout sestřih nejzajímavějších okamžiků v mysliveckém magazínu Halali vysílaném 22. 9. 2007 od 11:30 na STV2, reprízované 27.9. od 15 hod na STV2 a také 29.9. od 12 hod na TV stanici JOJ. A pro ostatní, kteří se spokojí s fotografiemi několik odkazů na fotogalerie na internetu:
www.falconryfestival.com, www.akasha.be/galleries, www.ruralshots.com/2007%20Events/Falconry%20Festival/HTML/index.htm
www.bbc.co.uk/berkshire/content/image_galleries/falconry_gallery.shtml
www.ead.ae/en/?T=4&ID=3165

Na závěr nezbývá než poděkovat všem zúčastněným za důstojnou prezentaci našeho sokolnictví a také sponzorům, kteří přispěli nemalými částkami na pronájem národního stanu, výrobu panelů naší výstavy, zajištění potřebné videotechniky, pohoštění pro hosty a další nezbytnosti. Mezi sponzory patří především ČMMJ a jednotlivci Bohumil Straka, Marcela Medková, Petr Zvolánek, Slávek Čermák, Vladimír Spejchal, Libor Tandler, manželé Moudrovi, manželé Křivkovi, Zdenek Brešťanský a další. Poděkování patří i LČR, s.p., jejichž program na záchranu sokolovitých dravců byl v rámci festivalu také prezentován.

A jaká bude budoucnost sokolnického festivalu? Většina zúčastněných tuší, že zažili nezapomenutelný víkend, který se zřejmě v takovém měřítku nebude již nikdy opakovat. Podle opatrného vyjádření pořadatelů je sice možnost opakování festivalu stále otevřená, avšak vhledem k velmi náročné organizaci a velkým finančním nákladům se festival určitě nebude konat každoročně a možná bude i putovat po různých zemích, aby byla zachována jeho jedinečnost.



Zpracování dat...