Časopis Myslivost

"Ten je mazanej jak liška! Vona je to taková liška podšitá . Ten novej bude pěknej lišák!" Tyhle výroky vycházejí z všeobecně přijímaného názoru, že liška obecná (vulpes vulpes) je mimořádně chytrý obyvatel našich polí a lesů. Liška Bystrouška je toho dokladem. I když jiní tvrdí, že takové divoké prase bude určitě inteligentnější .
Jak jdou tyhle dvě úvahy dohromady? To vyplyne z našeho následujícího případu, v němž se ukáže, že i liška umí užívat zbraně a může tím být zatraceně nebezpečná.

STŘÍLEJÍCÍ LIŠKA
V Mysliveckém sdružení Zajíc Nová Ves vymyslel výbor takovou věc. Aby trochu motivoval své členy k intenzivnějšímu tlumení lišek, jejichž rostoucí počet byl jednou z příčin stále se snižujících stavů drobné zvěře, vyhlásil celoroční soutěž v lovu zvěře, které se mezi myslivci stále říká, zákon nezákon, škodná. Jezevec tři body, liška dva, kuna jeden a tak dál. Odstartovalo se to vždycky na únorové výročce a za rok na té další se soutěž vyhodnotila. První tři čekaly slušné ceny - střelivo, dobré pití, myslivecká literatura.
V soutěži ovšem nešlo ani tak o ty ceny jako o vzájemné hecování myslivců ze sdružení, kde bude "liščím králem". A počet ulovených šelem opravdu každý rok o něco stoupl - a počet zajíců, kteří se tu ještě pořád oproti jiným honitbám lovili, alespoň už neklesal. O prvenství v téhle specifické soutěži bojovali především Míra s Bolkem - první rok soutěže vyhrál Míra před Bolkem, druhý rok si pořadí na stupních vítězů vyměnili, nikoho mezi sebe nepustili.
A teď tedy běžel už třetí ročník stále oblíbenější soutěže, v němž byl v čele peletonu lovců zatím zase Míra. Ten měl nejvíc spadeno na lišky, lovil je na čekané, na újedi, při šoulačce i norováním. K tomu měl šikovného jagdteriéra Žaka. A jak tak pořád chodil honitbou a koukal také po norách, objevil jednu čerstvě navštívenou.
Bylo vrcholné léto - snad se už nějaká mladá liška vypravila do světa a prohlédla si neobydlenou noru? Nebo si naopak unavená liščí máma chtěla chvíli odpočinout od svých už povyrostlých potomků?
Míra opatrně prozkoumal okolí, jestli objeví nějaký další vsuk - a také se mu to alespoň v jednom případě podařilo. Pak už na nic nečekal a s vidinou dalších dvou bodů se vrátil do vesnice pro Žaka, svého strýce myslivce, také z jejich sdružení, a jeho syna Lojzíka, tedy svého bratrance, který se právě chystal k závěrečným zkouškám po absolvování kursu uchazečů o první lovecký lístek a také adeptury v jejich honitbě. Ze zvyku naložil do obstarožní terénní Nivy kromě své hamerlesky a psa i nářadí, lopatu a krumpáč, a vyrazili zpátky k noře.
Po krátkém obeznání jejího okolí došli naši soutěžní lovci k závěru, že liška je pořád pod zemí. Míra a jeho strejc se tedy s nabitými a odjištěnými brokovnicemi připravili u vsuků - Míra logicky tam, kde byla větší pravděpodobnost, že si vystřelí. A Lojzík došel do auta pro již netrpělivého Žaka. Ten po uvolnění vodítka vletěl do nory jak žíznivej poutník do hospody a za chvíli již hlásil přítomnost lišky. Jenže ta se jen tak nedala, takže se v podzemí rozpoutal lítý boj.
"Tohle vypadá blbě," prohlásil po nějaké době, kdy se z nory pořád ozývaly zvuky zápasu, netrpělivý Míra. Dva body jsou dva body! "Lojzíku, skoč do mýho auta," podával svému mladému příbuznému po nějakém dalším čase klíčky od vozu, "a přines nářadí. Asi budeme kopat ." "Není to brzy? Třeba ji vytlačí, " ozval se Mírův strýc, když Lojzík odběhl k autu. "Ty tam nemáš psa, víš," opáčil už lehce nervózní Míra, když se vracel nosič klíčů. V noře se totiž rozhostilo podezřelé ticho.
Vzal tedy od adepta myslivosti krumpáč, když pušku před tím opatrně položil do trávy, protože poblíž zrovna nebyl vzrostlejší strom, na který by ji mohl pověsit - a chtěl ji mít pro jistotu po ruce, kdyby se situace tam dole nějak změnila a liška se přece jen ukázala.
Pak, po krátké poradě se strýcem, který zůstal s připravenou brokovnicí u druhého obeznaného vsuku, se dal do kopání. Ani se nestačil v srpnovém stále ještě intenzivním slunci pořádně zapotit, ani předat nářadí Lojzíkovi, aby si tak vyzkoušel před zkouškami v praxi další z mysliveckých činností, když se začaly dít věci.
Pod dojmem ran krumpáče doléhajících do podzemí zřejmě oba soupeři ožili. Snad liška pochopila, že je sice zle, ale mohlo by být ještě hůř, snad využila chvilkové nepozornosti už unaveného Žaka - prostě najednou z prvně objeveného vsuku, který teď hlídal jen neozbrojený Lojzík, vyrazili oba bojovníci v pořadí liška - pes. Čert ví, jak se tam dole kolem sebe protočili ...
Mimochodem, když se to pak ve sdružení pořád dokola probíralo a rozebíralo, však všichni známe ty nekonečné debaty o loveckých akcích, většina členů se podivovala, proč nepůjčil Míra svoji zbraň bratranci, aby hlídal u prvního vsuku. Samozřejmě, že se to nesmí, samozřejmě, že to všichni vědí, ale samozřejmě by to většina myslivců v takové situaci udělala. Že by Míra tak striktně dodržoval předpisy? Nebo prostě nechtěl přijít o dva body do soutěže? No - přišel o ně tak jako tak.
Nám se ale děj neobvyklého příběhu, který je sotva k uvěření, ale přece se stal, posunul do místa, které bylo naznačeno v úplném úvodu. Vyděšená liška i natěšený pes nabrali při sprintu z nory nešťastnou náhodou takový směr, že se proběhli po odložené a, bohužel, nezajištěné brokovnici - a ta spustila! To vám byla rána!
Lojzík, který byl místu podivuhodného děje blíž, tvrdil, že "střílela" kmotra liška, jeho otec jako vzdálenější pozorovatel měl zase pocit, že kohoutek zmáčkl až Žak. V každém případě rána vyšla a brokům stál v cestě bohužel sám Míra. Nečekaným výstřelem popletený a z boje pod zemí ranami poznamenaný čtyřnohý pomocník chviličku zaváhal, což stačilo také zápasem poznamenané lišce, aby zmizela v lese vyléčit si své šrámy.
Lidé ovšem nejsou tak odolní jako zvěř, a tak Míra si musel jet léčit své rány do nejbližší nemocnice. Jeho zranění nebylo naštěstí vážné, ale pár broků ho do nohy zasáhlo a lékařská pomoc byla nutná.
Když se tak v poslední době mezi myslivci diskutuje o pojišťovně, vlastně o pojištění a jeho plnění, tak vězte, že tu vznikly docela zajímavé otázky. Je to pojistný případ? Může pojišťovna plnit z Mírova "povinného ručení", když si vlastně zranění zavinil sám? Nebo tady nastupuje úrazové pojištění? A bylo pro pojišťovnu důležité, jestli "střílel" Žak nebo liška? A pokud tedy byl "úspěšným lovcem" Žak, hrálo při probírání případu roli, že Míra byl jeho vlastníkem? Vztahuje se na takovou situaci pojištění loveckého psa? Je vidět, že některá pojistná událost může být z hlediska svého řešení docela zapeklitá. Zkuste nám schválně, milí čtenáři, napsat svůj názor na správné odpovědi na těhle pár otázek - my se na ně zase, bude-li zájem, zeptáme na kompetentních místech a v některém z příštích čísel se k tomu můžeme vrátit!
Ale od problémů pojišťovnictví zpátky k našemu neobvyklému případu. Nestalo se, že by se členové Mysliveckého sdružení Zajíc Nová Ves začali bát chodit do lesa, protože by tam na ně mohly střílet lišky. Všichni vědí, že něco podobného se opravdu, ale opravdu hned tak zase nemůže stát. I ten Žak ví, že liška po něm hned tak zase nevypálí, a chodí do nory stejně ostře jako před onou podivuhodnou střelbou. A Míra má o důvod více jít po své neoblíbené zvěři - nejde mu jen o dva body do soutěže, ale také o pomstu za protrpěnou bolest a příkoří. To víte - je málo myslivců, do kterých naprala broky kmotra liška!
Jenže jak je Míra od oné ranky moc opatrný s pojistkou, myšleno tedy s pojistkou na zbrani, odjišťuje až těsně před výstřelem - čímž je pomalejší a taky hlučnější. Takže už dva roky za sebou se stal liščím králem sdružení Bolek a jednou skončil před Mírou dokonce i nováček Lojzík!

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 48 odst. 1 (Povinné pojištění) zákona o myslivosti, § 29 odst. 1 písm. a) (Povinnosti držitele zbrojního průkazu) zákona o zbraních a střelivu

Na motivy skutečného případu připravil Jaroslav ŠPRONGL