Časopis Myslivost

Pro ČR bylo podle klíče daného legislativou EU stanoveno, že je nutno vyšetření 1300 vzorků. Podle vyjádření tiskového mluvčího Státní veterinární správy ČR "by se mělo jednat o kusy starší 18 měsíců, a Státní veterinární správa bude informovat prostřednictvím krajských veterinárních správ také myslivce. Měli by se vyšetřovat jelen a jelenec viržinský".

Základní informace o chorobě
Vzhledem k tomu, že se tato choroba u jelenů dosud na území ČR a snad ani jinde v Evropě nevyskytuje, je třeba jejímu rozšíření zabránit.
Jako nejdůležitější je dodržovat zákaz zkrmování živočišných bílkovin, které mohou být obsaženy v některých krmných směsích. Dále je třeba zamezit dovozu živých jelenů z podezřelých oblastí za účelem křížení a dalšího chovu.
CWD je smrtelné neurologické onemocnění zjištěné u jelenců virginských (Odocoileus virginianus), jelenců ušatých (Odocoileus hemionus) a wapiti (Cervus elaphus ssp.) v určitých zeměpisných lokalitách v severní Americe a Kanadě. Patří do skupiny chorob nazvaných transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE). Příčina choroby (infekční agens) se nachází u infikovaných zvířat v nervové tkáni jako je mozek a mícha, právě tak jako ve světlech a lymfatických uzlinách. U domácích ovcí se nazývá scrapie (klusavka), u skotu je to bovinní spongiformní encefalopatie (BSE). Podobné nemoci u lidí zahrnují Creutzfeldt-Jakobovu chorobu (CJD) a její novou variantu, a dále syndrom GSS, kuru a fatální dědičnou nespavost (FFI).
Původcem těchto neurodegenerativních onemocnění je infekční samoreplikující se protein, tzv. prion. Tuto hypotézu vyslovil poprvé roku 1971 americký neurolog S. B. Prusiner. V roce 1997 byla Stanleymu Prusinerovi za objevení a charakterizaci infekčního proteinového agens, tzv. proteinaceous infectious particle - prionu, udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu.
V průběhu dalších výzkumů, bylo zjištěno, že priony jsou nejmenším známým původcem infekčního onemocnění. Organizmus proti prionům nevytváří protilátky. Priony jsou značně odolné k řadě fyzikálních a nebo chemických vlivů. Patogenní priony mohou vzniknout v organizmu také spontánně, hromadit se v něm, a tím vyvolat onemocnění.
V roce 1984 vědci odhalili hlavní složku prionového činitele. Gen, který prion kóduje, prionový gen.

Kde se onemocnění vyskytuje?
Onemocnění ovcí a koz zvané scrapie je známo od 18. století a uvádí se, že existují zprávy o jeho výskytu v tehdejším Rakousku. Koncem 70. let dvacátého století bylo zaznamenáno v řadě zemí Evropy a obzvláště často se toto onemocnění vyskytovalo ve Velké Británii, proslulé rozsáhlým chovem ovcí. Výskyt scrapie byl hlášen i ze Severní a Jižní Ameriky, Indie, Pákistánu, Jižní Afriky a dalších afrických zemí.
CWD byla popsána u několika jelenů druhů chovaných v Severní Americe, a to u jelence viržinského (Odocoileus virginianus), jelence (jelena) ušatého (Odocoileus hemionus) a u některých druhů wapiti (Cervus elaphus ssp.). V USA byly stanoveny tyto jednotlivé rizikové faktory pro vznik a šíření CWD:

Za přímé rizikové faktory pro přenos choroby jsou považována místa s výskytem CWD pozitivní zvěře a chovů, místa s výskytem jiných TSE pozitivních zvířat, dále místa s vysokou koncentrací jelenů, místa kam byli dovezeni jelenci nebo wapiti z CWD pozitivních oblastí a také místa, kam je přivážena zvěřina z oblastí infikovaných CWD.

Za nepřímé rizikové faktory pro přenos choroby jsou považována místa s malým výskytem predátorů a místa, kde se jeleni shromažďují (přikrmování, krmení a napájení).

Za doplňkové rizikové faktory se považují místa s výskytem scrapie ovcí, zkrmování živočišných proteinů, různé krmivářské programy a vliv prostředí.

Infekční agens je za života zvířete vylučováno do okolního prostředí, ale také jiné mechanizmy přenosu mají svůj význam. Choroba je přenosná prostřednictvím infekčního agens při vzájemném kontaktu zvířat a nepřímo také prostřednictvím prostředí (tj. zvíře - prostředí - zvíře).
V Evropě bylo obdobné prionové onemocnění, tzv. syndrom chřadnutí losů (MWS - moose wasting syndrome) pozorováno ve Švédsku od roku 1985. Losi trpící tímto syndromem byli zjištěni na celém území Švédska.

Jak se onemocnění projevuje
Není přesně známo jak se CWD na území USA rozšířila. Má se za to, že agens odpovědné za tuto chorobu se šíří přímo, tj. kontaktem mezi zvířaty, nebo nepřímo prostřednictvím znečištěné půdy, eventuálně v obecném slova smyslu prostřednictvím kontaminace prostředí. Předpokládá se, že nejčastější způsobe přenosu z infikovaných zvířat je prostřednictvím slin, trusu a moči.
Není jasné jestli i tzv. "panty", jeden z hlavních produktů jeleních farem (odřezané nezkostnatělé parohy) mohou obsahovat priony. Kromě mandlí se nacházejí priony i v mízních uzlinách střev.
Onemocnění má dlouhou inkubační dobu (15 měsíců) a různou progresivitu u různých druhů jelenů. Klinické příznaky se projevují až v posledních měsících před smrtí. Jeleni postižení CWD často hynou na jiné infekční choroby.
Protože mozek je ovlivněn chorobou, nakažená zvířata začínají ztrácet normální tělesné funkce a objevuje se abnormální chování, vrávorání, strnulý postoj nebo postoj s nenormálním držením těla. Zvířata zaujímají neobvykle široký postoj nebo mohou mít sklopenou hlavu a slecha. Nakažená zvířata se stávají velmi vyhublá (podle toho název chřadnutí - ubývání, sešlost, devastace organizmu) a jsou ve velmi špatné tělesné kondici. Nakažená zvířata se často zdržují poblíž vodních zdrojů a přijímají velké množství vody. Zjevné může být také slintání a nebo zvýšené slinění.

Jak se choroba zjišťuje
Dosud známé výsledky dokazují, že priony jsou spolehlivě kumulovány v těchto částech infikovaných zvířat: mozek, světla, oči, mícha, lymfatické uzliny a mandle. Při diagnostikování této choroby je naprosto spolehlivé histopatologické vyšetření mozku a prodloužené míchy s nálezem houbovité degenerace mozku, kdy dochází k zániku neuronů a následné vakuolizaci nervové mozkové tkáně. Avšak v současné době jsou i výsledky imuno-histochemického vyšetření velmi přesné.

Prevence - jak předcházet onemocnění
Světová zdravotnická organizace (WHO) oznámila, že není žádný vědecký důkaz o tom, že CWD může nakazit člověka. Po mnoha letech monitorování postižených oblastí Colorada nebyla tato choroba zjištěna u lidí a nebo skotu, který zde žije. Avšak současně WHO doporučuje, že by lidé (a ani zvířata) neměli konzumovat žádnou část z jelenů podezřelých z onemocnění CWD. Lovcům se doporučuje nosit gumové rukavice a umývat ruce a nástroje po dokončení ošetření zvěřiny v terénu, vykostit veškerou zvěřinu, nekonzumovat žádnou část nervové tkáně jako je např. mícha a mozek zvířat, ale také světla a slezina, mandle a lymfatické uzliny z ulovené zvěře. Ulovenou, ošetřenou zvěř, respektive zvěřinu nedávat dohromady (neuskladňovat) s masem jiných zvířat.

MVDr. Šárka STRAKOVÁ
www.wildlifecentrum.cz