Časopis Myslivost

Paní magistro, dá se vůbec jednoznačně říct, jak se má člověk při nálezu uhynulého či poraněného zvířete zachovat?
Každý se v takové situaci zachová jinak - někdo dělá, že nic nevidí a jde dál, někdo se snaží pomáhat - ať už sám nebo shání někoho kompetentnějšího, někdo to bere jako dobrou příležitost k získání zajímavého úlovku apod. Které řešení je ale správné? Jako obvykle neexistuje jednoznačná odpověď. Nejjednodušší by bylo říci - nechme přírodě, co její jest a nesnažme se mermomocí zachraňovat (často ke škodě dotyčného zvířete např. u mláďat) nebo sbírat mrtvá zvířata (riziko infekce). Příroda má svůj koloběh, tak proč do něj zasahovat? Někdy je ale pomoc člověka potřebná a nutná, takže ani tato rada nemůže platit všeobecně. Filosofickým otázkám typu kdy pomáhat a kdy ne se však věnovat nechci, pojďme se raději společně podívat na problém, který nastane, pokud dotyčný nález být nenechá a vezme ho z přírody pryč, ať už důvod takového konání je jakýkoli.
Tak tedy - může si nálezce nalezeného živočicha ponechat ?
Zcela mylný je názor mnoha lidí, že když něco najdou, tak jim to patří. Živočichové ve volné přírodě vlastníka nemají - nejsou předmětem žádného vlastnického práva. Je-li živočich získán z volné přírody v souladu s právními předpisy, pak se osoba, která ho z přírody odebrala, jeho vlastníkem stává. Pokud to však v souladu s předpisy není, jedná se o protiprávní jednání (někdy i o trestný čin) a osoba, jež si živočicha přisvojí, se jeho vlastníkem rozhodně nestává.
Které předpisy řeší tento vztah?
Předpisů, které řeší získání živočichů z volné přírody, je několik. Všem myslivcům je jistě znám zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., v němž je zakotveno právo přivlastňovat si ulovenou či nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stádia a shozy paroží. Tento předpis řeší zvěř obecně. Některé druhy živočichů však patří mezi druhy chráněné a pro ty platí zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který je zákonem speciálním vůči zákonu o myslivosti. V praxi to znamená, že právo přivlastnit si ulovenou či nalezenou uhynulou zvěř nelze aplikovat u chráněných druhů.
Můžete to blíže vysvětlit?
Chráněné druhy bývají často kamenem úrazu, proto budeme hovořit hlavně o nich. Zákon č. 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhláška stanoví v ČR zvláště chráněné druhy, pro které platí speciální ochrana, a po své novele platné od 28. 4. 2004 také zavádí do českého práva ochranu všech druhů ptáků vyskytujících se na území EU (podle tzv. směrnice o ptácích č. 79/409/EHS). Zákonem chráněny jsou tedy nyní kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené druhy živočichů a rostlin a také všichni ptáci (pro zjednodušení budeme dále používat termín "chráněné druhy").
Jedince chráněných druhů je zakázáno usmrcovat, odchytávat, držet, chovat, prodávat, zpracovávat atd. Toto platí pro zvířata živá i pro mrtvé exponáty tj. kadavery, trofeje, preparáty apod. V určitých případech může příslušný úřad (orgán ochrany přírody) povolit výjimku z těchto zákazů (u zvláště chráněných druhů) nebo odchylku (u ostatních ptáků) - pro zjednodušení budeme říkat povolení. Odchytit z přírody chráněný druh lze tedy pouze s povolením. Jakékoli jiné nabytí z volné přírody je protiprávní. A zde se dostáváme k problematice nálezů - pokud někdo najde v přírodě chráněné zvíře ať už živé či uhynulé, tak je logické, že na to nemá předem žádný papír. Jenže se také nestává jeho vlastníkem! Pouhým nálezem se žádné vlastnické právo nezíská a nálezce není oprávněn si nalezeného chráněného živočicha či jeho kadáver ponechat!
A pokud občan není obeznámen s příslušnými paragrafy a zvíře si ponechá?
Česká inspekce životního prostředí se dost často při kontrolách setkává s tvrzením lidí (myslivců i jiných), že našli náhodou v přírodě chráněné zvíře ať již živé nebo uhynulé a tímto nálezem je podle jejich názoru vysvětlen či prokázán původ předmětného jedince. Někdy se jedná o náhodné nálezy, v mnoha případech lze však důvodně předpokládat, že nález byl fingován a jedná se o snahu "legalizovat" jedince, který byl uloven či odchycen bez povolení. Naším cílem je předejít případným nedorozuměním a problémům, které jsou samozřejmě všem zúčastněným stranám nepříjemné, a proto znovu opakuji - nález není u chráněných druhů prokázáním legálního původu, nálezce si takový nález není oprávněn nechat!
Otázka nejdůležitější - co má dotyčný se svým nálezem chráněného zvířete udělat, pokud ho nenechá na místě?
Měl by ho odevzdat, protože mu nepatří. O osudu chráněného živočicha (i mrtvého) by měl rozhodnout úřad, který je k tomu příslušný, tj. orgán ochrany přírody (krajský úřad nebo správa CHKO), popř. věci nalezené se mají podle občanského zákoníku odevzdat obci, na jejímž území k nálezu došlo (§ 135 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Úřad může rozhodnout, že nález dotyčnému ponechá, pokud to bude v zájmu ochrany přírody (udělí výjimku či odchylku k držení), ale také to tak dopadnout nemusí a úřad může rozhodnout jinak - živé zvíře bude umístěno do záchranné stanice, znovu vypuštěno do přírody, mrtvé zvíře nařídí předat do muzea apod. Je to ale právo státního orgánu rozhodnout o osudu chráněného živočicha, nálezce nemá právní nárok si nález přisvojit.
Pojďme ke konkrétním případům. Řekněme, že najdu pod vedením vysokého napětí uhynulou káni. Je pěkně tmavá a já si ji chci nechat vypreparovat, je právě sobota a na krajském úřadu nikdo není.
Z merita věci výše popsaného jednoznačně vyplývá - nejprve se musím stát vlastníkem živočicha a až potom s ním mohu nakládat. Samozřejmě chápu, že káni je nutné někde uskladnit, protože hrozí nebezpečí z prodlení. Pak lze věc řešit tak, že odvezete uhynulého živočicha k preparátorovi, ten s vámi sepíše protokol o převzetí a dočasném uskladnění a následně může takovéhoto živočicha uskladnit na dobu přechodnou do rozhodnutí příslušného úřadu. Povinnost uvědomit příslušný úřad a podřídit se jeho rozhodnutí ale zůstává. Ohlášení nálezu je samozřejmě na nálezci. Příslušný úřad k nálezům obecně je podle občanského zákoníku obecní úřad obce, v jejímž katastru k nálezu došlo. Příslušným úřadem k rozhodnutí o chráněných druzích je krajský úřad nebo správa CHKO či NP, zde by se to mělo řídit podle místa bydliště dotyčného. Myslím, že lze víceméně použít oba způsoby.
Z vlastní zkušenosti vím, že někteří úředníci se k lidem kteří chtějí "zlegalizovat" svůj nález nechovají zrovna vstřícně a adekvátně k dané situaci.
Bohužel máte pravdu v tom, že úředníci na příslušných úřadech často chybují a může se stát, že se snaží dotyčného odbýt, protože takovou věc ještě nikdy neřešili a neví jak. Musím se jich ale tak trochu zastat, v tomto případě je na vině také současně platný zákon. Ten sice říká, že rozhodnout má úřad, ale již nestanovuje jakým způsobem, zda má o tom vydat rozhodnutí či stačí nějaký dopis. Žádný návod není. Každopádně by úřad měl rozhodnout, dokonce by měl nález i převzít, pokud ho nálezce nechce a pokud tak neučiní, pak by byla na místě stížnost na jeho postup.
Je nějaký rozdíl v přístupu k legalizaci nálezu živočicha ve vztahu ke stupni jejich ochrany? Jinými slovy - jste přísnější při vydávání rozhodnutí týkající se kriticky ohroženého druhu, nebo "měříte stejným metrem" pro všechny kategorie živočichů?
Nedá se říci, že bychom byli případ od případu shovívavější či naopak přísnější. Zákon všechny kategorie v tomto smyslu řeší víceméně stejně - nález nepatří nálezci, o dalším osudu musí rozhodnout úřad. Ale samozřejmě je v tom určitá míra subjektivity. Když posuzujeme nějaký podivný nález, tak jsme samozřejmě opatrnější u orla mořského nežli u káněte. Podle názoru ČIŽP by to mělo být správně tak, že pokud se úřad rozhodne, že nálezci jeho nález ponechá, mělo by se zúřadovat tak, že vydá u zvláště chráněných druhů výjimku k jejich držení a u ptáku odchylku k jejich držení. Tedy stejný doklad, který musí mít ten, kdo tyto druhy chová živé.
Máte vy jako kontrolní orgán vůbec nějakou možnost ověřit si, zda bylo zvíře skutečně pouze "nalezeno"?
Je nutno říci, že nálezy jsou velmi často neověřitelné, a proto se také zneužívají ke kamuflování nelegálního získání chráněných zvířat - živých (vybrání z hnízda se vydává za nález vypadlých mláďat) i trofejí (zástřel je vydáván za sražení autem, usmrcení dráty elektrického vedení apod.). Česká inspekce životního prostředí je při kontrolách vždy velmi podezíravá, pokud je původ exempláře vysvětlován nálezem a může se i stát, že bude exemplář zabaven. Proto buďte při nálezech opatrní a respektujte zákony, vyhnete se tak problémům, které později mohou nastat.
Děkuji za rozhovor
Připravil Ing. Václav TLAPÁK