Věčně zelená muzika - srpen
NA TÝ LOUCE ZELENÝ Jaroslav Šprongl
Máme tu srpen, je povolen lov téměř veškeré spárkaté zvěře, mezi nimi i jelenů. Ti vycházejí z lesů na zelenou paši, což není v tomto ročním období nic neobvyklého. Nic neobvyklého není ani na tom, že se o tom zpívalo a zpívá.
„Na tý louce zelený, pasou se tam jeleni.“
Jak se ale dozvídáme dále z jedné z nejznámějších mysliveckých písniček, na zelených letních loukách myslivci jeleny nejen lovili, ale také pásli. Což už je trochu neobvyklé, skoro až zarážející.
"Pase je tam mysliveček v kamizolce zelený, zelený, pase je tam mysliveček v kamizolce zelený."
Mysliveček by mohl pást jeleny na farmě. To už ale vlastně nejsou žádní pořádní jeleni a ti, kdo je tam pasou, taky nejsou žádní myslivci. Navíc jelení farmy jsou vynález poslední doby, alespoň v českých a moravských luzích a hájích, tak se sotva mohli namotat do staré lidové písničky.
Taky by mohlo jít o oboru. Tam by se s jistou nadsázkou dalo říci, že myslivci zvěř pasou.
Do třetice, když už je řeč o nadsázce, by mohlo jít o výklad v duchu následujícího dialogu. "Eště si paseš toho svýho jubilejního jelena u farskýho lesa?" (Ještě pořád sleduješ jelena, kterého sis obeznal na základě povolenky na průběrného jelena druhé věkové věnovaného k životnímu jubileu, na louce u lesa, který dříve patřil k místní faře, ale chceš mu dopřát poslední říji?)
"Ále, teď mi ho pase Lojza na obecním, přešel tam za laní!" (Teď chodí ke kazatelně našeho člena Aloise, která je umístěna na poli patřícím místní obci - přesunul se tam za říjnou laní. Jelen, ne Alois .)
Další sloka ale spíše odpovídá "obornímu" zaměření písničky.
"Počkej na mě, má milá, zastřelím ti jelena."
Střelit jelena tak rychle, aby milé stálo za to si na myslivečka v zelené kamizolce tu chvilku počkat, to lze opravdu jen v oboře. Ve volné honitbě by to bylo tak trochu vytahování, na farmě se zase střílet nesmí, tam se jezdí s jeleny na jatka.
Pokud ovšem, jak nás taky napadá, to mysliveček vůbec nemyslel tak, aby na něho milá počkala zrovna ten den chvilku, než spolu vyrazí na taneční zábavu, ale aby na něj počkala ve smyslu: "Počkej na mě, než se ti z té vojny vrátím!" Pak by mohl jelena lovit i roky a s textem je vše v pořádku.
"Aby se ti zalíbila kamizolka zelená, zelená, aby se ti zalíbila kamizolka zelená."
A je to tady! Ano - milá má nějaký čas počkat, až jí mysliveček střelí jelena, což jí přesvědčí o výhodnosti manželského soužití s myslivcem.
"Počkej na mě mé srdce, zastřelím ti zajíce."
To by si fakt musela počkat - máme teprve srpen, louky jsou zelené, a zajíci se střílejí až od listopadu, kdy louky zhnědnou blátem oranice nebo zbělají prvním sněhem!
"Aby se ti zalíbila myslivecká čepice, čepice, aby se ti zalíbila myslivecká čepice."
Náš mysliveček - pasák jelenů si asi dost dává záležet na svém vzhledu - nejen kamizolka, i čepice má přispět k získání jeho milé nastálo.
"Ne, panenko, tak prudce, vždyť to nejde od srdce."
Tohle je na výklad obtížný verš. Nabízí to popis situace, kdy rozparáděná panenka po myslivci opravdu "jede" a ten se zdráhá, abychom to nějak slušně obešli, vyzkoušet si někde na zelené louce svatební noc nanečisto dříve, než uloví jelena a zajíce. Panenka naopak zřejmě příliš nevěří v jeho střelecké schopnosti a odmítá kdovíjak dlouho čekat, když všechny její kamarádky už o panenství přišly.
"Ne tak ráda kamizolku, jako ráda myslivce, myslivce, ne tak ráda kamizolku, jako ráda myslivce."
Poslední verš jakoby potvrzoval poslední myšlenku. Panenka kašle na zelenou kamizolku nebo mysliveckou čepici, má ráda myslivce jako takového a zřejmě by ho brala, i kdyby za ní přišel v dnes u některých mladých myslivečků tak oblíbených maskáčích a přilbě po wehrmachtu.
Takže přátelé, choďte do lesa, už se loví skoro všechno, vyhlížejte ty své jeleny, co pasete na louce zelený, ale nenechte čekat své panenky moc dlouho!
Jaroslav ŠPRONGL