Časopis Myslivost

Přesto, že nebyl do roku 1970 prováděn odlov a kamzík byl důsledně hájen, nedocházelo ke zvýšení stavu a stabilizaci chovu. Mezi mysliveckou veřejností kolovaly pověsti o tom, že jsou to zlé choroby, které kosí kamzíka, a proto nemůže být dosaženo řádných výsledků v chovu a zahájen lov.
Je nutno připomenout, že specializace živočišné výroby okresu za bývalého režimu byla soustředěna v oblasti výskytu kamzíka především na pastevní odchov skotu. Chov ovcí byl a je provozován soukromými chovateli. Pastviny se prolínají se stávaništi volně žijící zvěře. To má značný vliv na výskyt některých parazitóz přenosných z domácích zvířat na volně žijící zvěř, kterou je i kamzík.

S mysliveckou veřejností byl dohodnut postup umožňující aktivní depistáž v celé oblasti, a to na základě vyšetření vzorků trusu, vyšetření vývrhů ulovené zvěře a uhynulých kusů. Specialista OVS byl vždy včas informován profesionálními lesníky, a také i mysliveckými hospodáři mysliveckých sdružení, kde se kamzík vyskytoval, o jakýchkoliv změnách klinického stavu, o chování kamzíka v dané oblasti a společně byla připravena opatření ke zjednání nápravy. Veterinární služba využívala Státních veterinárních ústavů v Jihlavě, Vratislavicích a diagnostických možností Vysoké školy veterinární v Brně.
Od roku 1970 až do roku 1996 se pravidelně vyšetřovalo každý rok 250 až 350 vzorků trusu před medikací, koncem měsíce prosince a začátkem ledna a pak asi 3 týdny po podání medikovaných preparátů. Vyšetřovali jsme také přes 60 vzorků vývrhů. Vzorky trusu byly odebírány pravidelně, vývrhy podle stavu, aby bylo umožněno další vyšetření. Z uhynulých kusů podle rozkladu a u ulovených podle poškození střelou.

Na základě všech získaných poznatků z let 1970 až 1996 můžeme konstatovat, že jsme se setkávali s těmito zdravotními problémy kamzíka:
* Zahraniční literatura upozorňuje na pestrou škálu virových, bakteriologických a parazitních onemocnění. Podle zahraničních autorů je nejnebezpečnější chorobou označována slepota kamzíků (Ceratoconjuctivitis infecciosa). Nám se ji v žádném případě u ulovených kusů, ba ani pozorováním nepodařilo prokázat, přestože u skotu pastevně odchovávaného v této oblasti se vyskytuje. Jediný případ - změny na pravém oku u kamzíka uloveného 15.12.1981 - byly následkem poranění.
* Naxera a Jirotka uvádějí, že k onemocnění slintavkou a kulhavkou došlo na polesí Jetřichovice v roce 1953. Atypické pro tuto chorobu prý je, že zvířata odvrhují část ročního přírůstku růžků. Podle dokumentace veterinární služby a ani z výpovědí starších kolegů se nepodařilo prokázat, že se vůbec v této oblasti a v uvedeném časovém období slintavka vyskytovala.
* Velmi často v zahraniční literatuře uváděná Papillomatoza nebyla v námi sledované oblasti prokázána.
* Byl zaznamenán výskyt vztekliny u lišek (celkem 5x) a u ostatních zvířat (srna 2x) ve sledované oblasti, laboratorní vyšetření na vzteklinu uhynulých kusů kamzíka byla ale vždy negativní.
* Z bakteriálních onemocnění byla zjištěna pseudotuberkuloza u uhynulého kamzíka, nalezeného 25. 2. 1981 na polesí Chřibská, úsek Studený vrch. V tomto úseku byl u uhynulé srny stejný bakteriologický nález v roce 1976.
* Pozitivní bakteriologický nález Escheria coli u dvou uhynulých kamzíků z polesí Česká Kamenice a ZOO Děčín jsme připsali možnosti, že došlo k dietetickým poruchám následkem zkrmování odpadů ze zeleniny.
* Aktinomykotické zněny na spodní čelisti byly po preparaci zjištěny u několika ulovených kamzíků a také i z úhynů .
* Dalším problémem bylo hromadné kulhání a přerůstání spárků. U vzorků odeslaných k vyšetření se v žádném případě nepodařilo prokázat, že přerůstání rohoviny a následné kulhání je infekčního původu. Tyto problémy spíš souvisely s ekologickými podmínkami a ročním obdobím.
Při všem výše popsaném se shodujeme ve výsledcích s jinými autory, kteří se problematikou parazitóz u kamzíka v Lužických horách zabývali (Kotrlá, Briedemann, Štyl a jiní).

Výskyt parazitů u kamzíka je ovlivněn parazitologickou situací, podle rozšíření u různých druhů zvířat žijících v okolí, proto dochází k odezvě i u kamzíka a situace se neustále mění.
V plicích, v průduškách a průdušinkách parazituje Dictyoculus viviparus, nám se jej podařilo prokázat v několika letech po sobě. V plicních alveolách nejčastěji parazitují Neostrongylus Linealis, Müllerius capilaris, Müllerius tennispicularis a Protostrongylus rupicapre. V zažívacím traktu a v žaludečním slezu Haemonchus contortus, Ostertagia cincinata, Osteriagia ostertagi, Ostertagia lyrataefornis. Ve slepém střevě Trichocephalus ovis, Trichocephalus Globulosa, Oesophagostomum Venulosum. V tenkém střevě Nematodirus Filicollis, Trichostrongylus colunbriformis, Trichostrogylus vitrinus. V tlustém střevě Chabertia ovina.
Proti jiným autorům se nám podařilo prokázat Fasciolu hepaticu jak v trusu, tak ve vývrzích. V trusu se rovněž podařilo prokázat kokcidie s intenzitou na jeden křížek, z rodu tasemnice- jsme prokázali tasemnici ovčí (Moniezia benedeni). Z larválních stádií tasemnice jsme prokázali Cysticercus tennicollis a Echinococcus.

U kamzíka žijícího v Alpách je popisována prašivina jako časté onemocnění vyvolávající velké ztráty, u nás nebyla prokázána. V poslední době je zjišťován u odlovené zvěře podkožní střeček Hypoderma diana. Nám se podařilo napočítat až 260 larev u jednoho kusu.
Úhyny způsobené úrazem, jak byly zaznamenány v Alpách a Vysokých Tatrách u nás nebyly, ale zato jsou časté ztráty způsobené autodopravou.
Na základě všech těchto zjištění je nutno konstatovat, že výskyt onemocnění u kamzíka odpovídá nákazové situaci okolí a možnosti styku kamzíků s toxickými látkami a různými nepříznivými vlivy. V roce 1973 byly nalezeny tři uhynulé kusy v honitbě Studený Vrch a po vyšetření v SVÚ Vratislavice byly zjištěny v žaludcích fosforečnany a amoniak, jako při otravě vyvolané umělými hnojivy.
Zhoršování zdravotního stavu kamzíka způsobuje též rušení klidu v zimním období turisty, kteří navštěvují zimní stávaniště a dalším problémem jsou toulaví a pytlačící psi.
Z opatření považuji za nejdůležitější chovatelské zásahy a zajištění řádné výživy zvěře jak v letním, tak zimním období, jak to uvádějí i jiné referáty.
Díky tomu,že kamzičí zvěř velmi ráda bere předkládané jadrné krmivo, bylo možno po několik roků podávat medikamenty v krmivu. Pro první pokus odčervení v roce 1971 jsme použili Tibendazol, který byl namíchán do sypkého krmiva a podáván po pět dnů. Při kontrolním vyšetření trusu došlo k výraznému snížení intenzity výskytu všech parazitů mimo Müllerius capilaris. Další provedení medikace Tibendazolem proběhlo 15. 1. 1972. Od roku 1973 byl použit Mebendazol. Používání Mebenvetu k medikaci krmiv v roce 1980 bylo rozšířeno na celý okres.

K omezení výskytu střečka podkožního, ale i nosního jsme se obrátili ke konzultaci na doc. Heru, CSc. z Veterinárního ústavu léčiv a biopreparátů v Brně a prof. Ševčíka z Výzkumného ústavu biofarmacie a veterinárních léčiv. Byl nám doporučen k ověření Ivomec premix pro spárkatou zvěř, obsahující Ivermectin. Před vlastním vyložením medikované směsi byla zvěři denně předkládána jadrná krmiva - směs obilních šrotů, a to ve všech krmných zařízeních, kde se kamzík vyskytoval a bylo odebráno 104 vzorků trusu z různých lokalit. Rozbor provedl SVÚ Vratislavice n.Nisou.
Nález před podáním Ivomecu rok 1994: malé plicnivky Mülerius capillaris 1 vzorek negativní, na 1+ 30 vzorků, na 2+ 28 vzorků, na 3+ 35 vzorků a na 4+ 9 vzorků. Vlastní vyložení Ivomecu promíchaného v předepsané dávce se dělo ve dvou po sobě jdoucích dnech, a to v odpoledních hodinách, kdy kamzičí zvěř navštěvuje krmelce před zvěří jelení a srnčí. Po 24 dnech byly odebrány vzorky trusu a odeslány k rozboru.
Výsledek u malých plicnivek po aplikaci Ivomecu: 12 vzorků negativních, na 1+ 64 vzorků, na 2+ 18 vzorků, na 3+ 10 vzorků a na 4+ žádný vzorek. Podle výsledků vyšetření malých plicnivek došlo k intenzivnímu poklesu, což se u předcházejících odčervovacích akcí nepodařilo.
Preparát byl kamzičí zvěří přijímán velmi dobře. Po dobu jednoho měsíce byl sledován zdravotní stav zvěře, včetně jejího chování, a to zvláště u kamzíčat, zda nedošlo k případnému předávkování. Po celou dobu sledování nebyl zaznamenán jediný úhyn a chování zvěře bylo naprosto normální.
Na závěr chci poděkovat všem aktivním myslivcům, lesnímu personálu, pracovníkům veterinárních ústavů a všem, kteří se zasloužili o udržení kamzíka v naší oblasti. Nesouhlasím totiž s názorem, že kamzík, který se v naší oblasti vyskytuje již 100 let, není původní zvěří a měl by se zlikvidovat.