Myslivost patří do přírody
Myslivost 2/2007, str. 40 Připravil Lubomír HAJNÝ
I mezi myslivci je celá řada příznivců motorismu, kteří sledovali v médiích přípravy na další ročník slavné rallye Paříž - Dakar. Letošní ročník končí 21. ledna, v době čtení tohoto článku již bude o vítězi rozhodnuto. My jsme však byli ještě před startem vyzpovídat ve Frenštátu pod Radhoštěm legendu Dakaru Karla Lopraise. Po francouzském motocyklistovi Peterhanselovi je druhým nejúspěšnějším řidičem na Dakaru. Šestkrát závod vyhrál, třikrát skončil druhý. Afrického závodu se zúčastnil devatenáctkrát, jen čtyřikrát nedojel do cíle. I proto si vysloužil přezdívku „Monsieur Dakar“ (Pan Dakar). A proč zrovna za ním? Protože má k přírodě blízko a k myslivosti má vztah, byť sám myslivec není. No ale posuďte sami.
Pane Lopraisi, co se Vám vybaví, když se řekne myslivost?
Myslivost patří do přírody, je to její součást. Je potřeba, aby se o přírodu někdo staral. Myslím si, že myslivci, kteří mají k přírodě vztah, umí vypozorovat co zvěř potřebuje a jsou vnímaví ke každodennímu dění v přírodě se celoročně starají o to, aby nejen zvěř nestrádala, ale aby panovaly vyvážené vztahy i mezi jinými druhy.
Takže si myslíte, že jsou myslivci pro přírodu důležití?
Samozřejmě že jsou. Příroda si sice ve většině případů umí poradit sama. Ale například v loňské dlouhé a kruté zimě, kdy bylo velké množství sněhu, se jednoznačně ukázalo, že v současné člověkem změněné krajině by si zvěř bez pomoci člověka těžko sama poradila. A myslivci v tu dobu jednoznačně ukázali ostatní veřejnosti, že jsou to oni, kteří i v nečasu prakticky přírodě pomáhají, neteoretizují v teple domova, ale napínají své síly fyzické i finanční k tomu, aby přírodě pomohli.
Hovoříte tak zasvěceně a přesvědčeně, že jistě máte nějakou osobní zkušenost s myslivci. Je někdo z rodiny či vašich známých myslivcem?
Přímo z rodiny nikdo myslivcem není, ale mám pár kamarádů, kteří jsou myslivci. Kdysi jsem byl párkrát na honu, ale není to vyloženě moje hobby, nemusím se jich zúčastňovat. Osobní zkušenost mám například s místními myslivci, kterým jsem volal, když naše fenka vypátrala v louce srnce, kterému zemědělci při sečení usekli nohu. Myslivci srnce nakonec museli odlovit. Jinak se srnčí zvěř zdržuje pravidelně kousek od našeho domu, proto jsme se po loňské zimě rozhodli postavit pro ni krmelec.
To byl Váš nápad?
Postavit krmelec byl synův nápad. Srnčí zvěř se tam pravidelně vyskytuje. Syn nasbíral kaštany a žaludy, takže je na letošní zimu velice dobře připraven. Myslím si, že letošní zima je zatím pro zvěř velice mírná, možná ke krmelci zvěř ani nepřijde, když není sníh a má možnost se pást ještě na zeleném.
Média někdy prezentují myslivost jako vyloženě negativní pro přírodu. Co Vy si o tom myslíte?
Já nejsem zase takový odborník, abych mohl posoudit, zda je potřeba nějakým způsobem korigovat stavy toho či onoho druhu zvěře. Nevím, jestli se přemnožila vysoká, ale vidím jednoznačně, že v přírodě chybí bažanti a koroptve, zajíců je také málo. Když už se pořádá nějaký hon a těch zajíců je jen pár, myslivci by se měli spíše zamyslet nad tím, zda má nějaký význam je střílet a jak tento stav zvěře zlepšit. Jak ale znám myslivce ze svého okolí, snaží se podmínky pro drobnou zvěř zlepšovat.
Byl jste v poslední době na nějaké myslivecké nebo kynologické akci?
Letos v dubnu jsem byl na výstavě v Brně, kde se prezentovala Škoda Octavia v úpravě pro myslivce, kterou vymyslela firma Silvajagd. Za firmu Škoda Auto tam nový model prezentoval pan Kulhánek. Myslím si, že toto auto má své výhody právě pro myslivce. Auto při dnešním způsobu života patří k nezbytným pomocníkům myslivců Zmíněná Octavia má pohon 4x4, zvýšený podvozek, může být také vybavena navijákem a různými jinými doplňky, což je pro myslivce dost důležité. A hlavně je to auto, které se může využívat jak v běžném provozu, tak při výjezdech mimo zpevněné cesty. Čistokrevné terénní auto to není, ale je to podle mne rozumný kompromis.
Ale zúčastnil jsem se také výstavy loveckých psů, pořídili jsme si totiž fenu rhodéského ridgebacka. Bohužel jinak mám plno jiných profesních starostí a diář mám stále zaplněný, takže mi moc času na další akce nezbývá.
Pokud Vám ale přesto nějaký čas vybude, chodíte do přírody?
Do přírody chodím hodně právě se psem, to považuji za vhodné odreagování od profesních starostí.
Když jste jel tolikrát rallye v Africe, která tamní zvěř na Vás nejvíce zapůsobila? Měl jste vůbec čas zvěř pozorovat?
V Africe moc zvěře není, tedy alespoň v době, kdy tam jezdíme my. Hluk, na který zvěř není zvyklá, ji odradí, bojí se a uteče hodně daleko. Vidět bývají velbloudi, kteří, když jdou přes poušť, nemají šanci před námi utéct. Jsou tam buď volně žijící nebo v karavanách. Pro mě je například dost deprimující, když vidím majitele velbloudů, kteří jim svážou přední nohy, aby jim neutekli. Tito velbloudi se snaží dostat někam dál, ale přes svázané nohy nemohou. Jinak volně žijící zvěř v kolotoči závodu opravdu nemáte možnost pozorovat.
Co byste popřál myslivcům do roku 2007?
Popřál bych jim hlavně hodně zdraví, protože to je důležité pro všechny, sám jsem letos příkladem, kdy mi zdraví nedovolilo jet poprvé Dakar jako závodník, ale jen jako řidič - novinář. A pak bych všem myslivcům přál, aby byli také tolerantní k těm, kteří do lesa chodí jako nemyslivci, třeba k majitelům psů. Jsem zcela určitě proti tomu, aby po lese běhal pes, který může zvěři ublížit, to si uvědomuji, ale také je třeba si uvědomit, že většina psů není agresivní a zvěři by neublížili. Samozřejmě ale musí být pes v rukou zodpovědného a rozumného vůdce. A vždy se dá situace vyřešit klidnou domluvou mezi myslivci a kynology.
Děkuji za rozhovor!
Připravil Lubomír HAJNÝ