Věčně zelená muzika – únor
Do lesíčka na čekanou Jaroslav Šprongl
Víme, co je to „čekaná“? Podle definice jeden ze způsobů osamělého, tedy individuálního lovu (ten další nejužívanější má veselý název „šoulačka“ a taky se k němu dostaneme). Myslivec prostě jde, někde si sedne (na posed, do kazatelny nebo třeba jen na pařez či na mez) a čeká. Čeká s tím, že věří v přízeň svatého Huberta, že doufá v příchod zvěře, kterou chce ulovit. V únoru může čekat v dnešní době v podstatě jen na černou zvěř, tedy divoká prasata, nebo na lišku. A proč je chce ulovit?
Divočáci, bez přirozeného nepřítele v přírodě, jsou velmi přemnoženi (občas jsou toho plné noviny, když někde zryjí fotbalové hřiště), nadělají nejen na polích obrovské škody - a platit by je měli především myslivci, kteří mají danou honitbu pronajatou. Předejít se jim dá jen tlumením této zvěře (tedy lovem), než stát na popud zemědělců (kterým se není co divit, když jejich práce přijde vniveč) vyhlásí drastičtější metody (třeba trávení, sterilizaci nebo podobně). Liška je pak prostě pořád "škodná" a má značný podíl (i když určitě ne rozhodující) na úbytku drobné zvěře v naší přírodě, k její potravě patří mimo jiné zajíčci, bažantí kuřata, koroptve. Mladý myslivec tedy vyrazil lovit .
"Měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa tmavého.
Měsíc jim svítil na cestu, když za ním kráčela."
Možná se té dívce ani nebudeme divit - sama jistě mladá má ráda mladého myslivce a ten noci tráví místo s ní na čekané! Zřejmě mířil do kryté a zateplené kazatelny, kde lze někde v nížinách i v únoru trávit ve dvou čas čekání na zvěř příjemně (ona ale pak sotva přijde, protože jakýkoliv i nepatrný šelest ji spolehlivě, jak se říká, zradí). Podle toho, že jim měsíc svítil na cestu, byl asi čas úplňku. Jinak nemá v noci smysl lovit, snad jen na čerstvém sněhu. Tady jedna poznámka - loví se ve dne, od hodiny před svítáním do hodiny po setmění. Jen pro černou a lišku, dílem snad pro jejich značnou škodlivost a dílem proto, že je to výrazně noční zvěř, přes den příliš nevychází, je výjimka - lov je povolen i v noci.
"Když měsíček za les zašel, za hustý černý mrak, myslivec spatřil laňku stát, namíří na ni."
Tady se objevily dvě nejasnosti. První je, že myslivec míří na laňku (v únoru je hájena). Vycházejme z toho, že v době vzniku platily jiné zákony, zvěře bylo dost a ta jelení v únoru hájena nebyla (tím předejdeme námitce, že jsme na únor mohli vybrat jinou píseň). Druhá podivnost je, že myslivec chtěl střílet zrovna, když měsíc zašel, tedy nastala tma. Ale tím snad chtěl autor skladby částečně omluvit jeho fatální chybu, která se vyjeví v dalším textu. Prostě neviděl pořádně, na co střílí.
"Střelil pak prudce, v houštině cosi zalkalo a byl to lidský hlas."
Zásadní zásada všech zásad myslivců zní: "Střílím tam, kam vidím, a na to, co mám bezpečně obeznáno!" Dokonce opravdu správný a přemýšlivý lovec zvažuje i dráhu střely v případě, že třeba netrefí - nestřílí nikdy na horizont a podobně. Přesto, jako náš mladý myslivec, několikrát do roka někdo tuto zásadu z nepochopitelných důvodů poruší a skončí to zraněním nebo, jako v naší písničce, smrtí. Proto bychom chtěli zdůraznit - devadesát devět procent úrazů při lovu (ostatně stejně jako na silnici) je výsledkem nezodpovědnosti jeho účastníků, ne této činnosti samé! A nejvíc proti ní bojují zase sami myslivci, vždyť jde o každého z nich. Ovšem, jak je vidět, potýkají se s tímto problémem už staletí .
"Nad zastřelenou obětí naříká myslivec, dívenka jeho milená tato slova mu pravila:"
Pozdě bycha honit, mladý myslivec udělal nenapravitelnou chybu, o to tragičtější, že jeho obětí se stala jeho láska. Ani už nebudeme uvádět, co posledním dechem vyslovila, smutku bylo dnes až až (mimochodem - mějte pro nás pochopení, pokud jde o texty, některé písně se zpívají v každém kraji trochu jinak, my vždy prostě vybíráme jednu z verzí).
Poučení z dnešní písničky vyplývají dvě: pro myslivce, aby opravdu byli opatrní a stříleli jen na jistě obeznané cíle, a pro jejich dívky, aby na ně raději trpělivě čekaly doma a neriskovaly cesty nočním lesem.
Jinak v únoru se taky ještě pořád přikrmuje a přitom čeká na jaro .