Oficiální zprávy o dovozu muflonů na území České republiky máme z poloviny 19. století, takže tato zvěř u nás žije (a podle toho, že u nás nosí nejsilnější trofeje na světě, zřejmě dobře) již více než 150 let. Otázkou zůstává jaké „divoké ovce“ se u nás lovily předtím, jak nás o tom pod německým názvem Wildschaf informují zprávy z minulých století.
Vrátíme-li se ale k mezinárodní výstavě Natura Viva Lysá nad Labem 2009 konané po čtyřech letech od výstav minulých konaných vždy po pěti letech, pak nás o výsledcích lovů muflonů s kvalitními (medailovými) trofejemi nejlépe informuje tabulka č. 1.
Z tabulky je od výstavy k výstavě patrný nárůst kvalitních mufloních trofejí, bereme-li ovšem v úvahu, že poslední výstava se konala pouze po čtyřech letech od výstavy minulé. Je to zřejmé u všech druhů medailí v celkovém poměru u jednotlivých výstav 31 : 35 : 34, přičemž poslední údaj by měl být při stávající situaci přibližně o pětinu vyšší. Poměr medailí za trofeje muflonů ulovených ve volnosti a v oborách se k uvedeným výstavám měnil takto: rok 2000 - 79 : 21, rok 2005 - 81 : 19 a rok 2009 - 81 : 19. To znamená, že dlouhodobě pochází přibližně pětina muflonů s kvalitními trofejemi z obor. Uvedené poměry u trofejí oceněných na zlatou medaili byly následující: rok 2000 - 72 : 28, rok 2005 - 81 : 19 a rok 2009 - 79 : 21, čili přibližně stejně jako u všech medailových trofejí, pouze k roku 2000 bylo relativně více nejkvalitnějších trofejí z obor. Ale zdá se, že myslivci chovající mufloní zvěř ve volných honitbách s ní hospodaří rok od roku lépe a lépe.
O kvalitě mufloních trofejí ulovených v posledních čtyřech letech informuje tabulka č. 2. Ve volných honitbách se ulovilo nejvíce muflonů s kvalitními (medailovými) trofejemi v roce 2007, což se týkalo všech druhů trofejí. Jinak tomu bylo v oborních chovech, v nichž kvalita mufloních trofejí rok od roku narůstala – zejména u trofejí „zlatých“, ale i „bronzových“. Naopak v posledních dvou letech „stříbrných“ mufloních trofejí ubývalo, což je možno vysvětlit i tím, že jejich nositelé byli ponecháváni do chovu a loveni teprve když nasadili trofeje silnější. Z uvedených údajů můžeme předpokládat, že si při současné úrovni našeho hospodaření s mufloní zvěří i nadále podržíme v chovu této zvěře světový primát. Je to patrno i v porovnání s údaji o pět let staršími, neboť i po této stránce se kvalita mufloních trofejí uvedených v posledním katalogu podstatně zvýšila.
Není bez zajímavosti zhodnotit i věk muflonů, jejichž trofeje byly oceněny některou z medailí, protože právě u muflonů lze posoudit jejich věk daleko lépe než u zvěře parohaté. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 3. Z této tabulky vyplývá, že by se nadějní mufloni neměli lovit dříve než ve čtyřech, raději však v pěti či šesti letech, i když vidíme, že „bronzový“ muflon byl uloven již i jako dvouletý. Je otázkou, jakou by měl trofej za pět až šest let, protože víme, že teprve po osmém roce života se hroty toulců ubrušují natolik, že nárůst jejich délek při bázi není tento úbrus schopen nahradit a také že obvody toulců u jejich bází (základů) se zmenšují. Rozdíly ve věku muflonů lovených ve volnosti či v oborách jsou vcelku nevýrazné. Podobně tomu bylo i na výstavě před čtyřmi lety, na níž ale byly údaje o průměrném věku muflonů, jejichž trofeje byly oceněny některou z medailí, v průměrech nižší, což je možno považovat za okolnost z chovatelského hlediska potěšující.
V těchto souvislostech je nepochybně zajímavý i přehled bodových hodnot mufloních trofejí ve vztahu ke věku lovených muflonů, jak je uveden v tabulce č. 4. Ukazuje se, že nejvyšších (zlatých) bodových hodnot trofejí dosahovali ve volných honitbách v průměru teprve mufloni osmiletí a starší, v oborách již i jako sedmiletí. V tomto věku byl v oboře uloven i muflon s nejsilnější vystavovanou trofejí. Takže se opět potvrzuje, že je nutné nechat nadějné muflony zestárnout, abychom je ulovili teprve poté, až budou mít silnou či dokonce nejsilnější trofej. A to obecně nebývá dříve než v jejich sedmi letech. Opět se ukazuje při porovnání s obdobnou tabulkou zveřejněnou před čtyřmi roky, že se bodová kvalita mufloních toulců navýšila, a to jak obecně, tak i v jednotlivých ročnících věku lovených muflonů a že tudíž platí zásada, že je nutno muflony s nadějně nasazenými trofejemi nechat úměrně zestárnout.
V tabulce č. 5 jsou uvedeny bodové hodnoty vždy deseti nejsilnějších mufloních toulců ulovených v posledních čtyřech letech. Obecně se průměr bodových hodnot u deseti nejsilnějších mufloních trofejí ulovených v posledních čtyřech letech pohyboval pouze málo pod hranicí 230 bodů CIC. Nejvyšší byl tento průměr v roce 2008, kdy byl nejvyšší i u mufloních trofejí v oborách, zatímco ve volných honitbách byl tento průměr nejvyšší už v roce 2007. Ovšem nejsilnější vystavovaná mufloní trofej pocházela z úlovku roku 2006. V porovnání s minulou celostátní výstavou v roce 2005 je opět zřetelný nárůst kvality nejsilnějších mufloních trofejí.
V tabulce č. 6 je uvedeno věk týchž deseti muflonů s nejsilnějšími trofejemi ulovených v posledních čtyřech letech. Oproti stejným údajům z let 2000 – 2004 se sice průměrné věk vždy deseti muflonů s nejsilnějšími trofejemi poněkud navýšilo (o 0,2 roku), nicméně stále nedosahuje takové výše, jakou bychom si přáli. Nižšího věku se dožívají mufloni s nejsilnějšími trofejemi především v oborách, což by být nemělo, a vysvětlením může být například nadměrný nárůst vzniku nových obor před vydáním současného zákona o myslivosti, neboť jich v současné době evidujeme asi 45 % pod nynější zákonnou hranicí, podle níž by měly mít obory alespoň 50 ha.
Zbývá otázka, jaká je „výtěžnost“ medailových trofejí z celkového počtu lovených muflonů – beranů. Odpovědí je tabulka č. 7. Muflonů (beranů) ve volných honitbách se lovilo rok od roku více a více na rozdíl od lovů v oborních chovech. „Výtěžnost“ medailových trofejí ve vztahu k počtu ulovených muflonů se v podstatě obecně neustále zvyšovala a v uplynulých čtyřech letech měl každý desátý ulovený muflon medailovou trofej (z toho každý čtyřicátý zlatou, každý šestadvacátý stříbrnou a každý pětadvacátý bronzovou). Je zajímavé, že v oborních chovech byly tyto poměry horší než u muflonů z volných honiteb.
Podíváme-li se nyní na celorepublikový přehled, pak z volných honiteb nejvíce kvalitních trofejí muflonů uvedených v katalogu z výstavy pocházelo z kraje Středočeského – především z okresů Mělník, Praha - západ a Benešov (v tomto kraji byli loveni mufloni s medailovými trofejemi v sedmi okresech a v pěti ne, poměr 7 - 5), dále z kraje Plzeňského, především z okresů Klatovy a Domažlice (3 - 3), z kraje Ústeckého, především z okresů Litoměřice, Děčín a Ústí nad Labem (6 – 1), z kraje Pardubického, především z okresů Ústí nad Orlicí a Chrudim (4 – 1), z kraje Zlínského, především z okresů Uherské Hradiště a Zlín (3 – 1), z kraje Olomouckého, především z okresů Jeseník, Šumperk a Olomouc (4 – 1), z kraje Královéhradeckého, především z okresů Náchod a Trutnov (4 – 1), z kraje Libereckého, především z okresů Česká Lípa a Semily (3 – 1), z kraje Vysočina, především z okresů Pelhřimov a Havlíčkův Brod, příp. Žďár n/Sáz. (3 – 1), z kraje Jihočeského, především z okresu Jindřichův Hradec (4 – 3), z kraje Jihomoravského, především z okresu Blansko ((3 – 4), z kraje Karlovarského, především z okresu Karlovy Vary (2 – 1) a z kraje Moravskoslezského, především z okresu Bruntál (3 – 3).
Poněkud jiná je situace s chovy mufloní zvěře v oborách. Nejvíce oborních chovů s mufloní zvěří, z nichž pocházejí medailové trofeje, existuje v kraji Olomouckém, v němž se nachází v okrese Jeseník dokonce 5 obor s mufloní zvěří, v okrese Šumperk 3 obory a 1 v okrese Prostějov. Následuje kraj Vysočina, v němž jsou 4 obory v okrese Žďár nad Sázavou a 2 obory v okrese Havlíčkův Brod. Po čtyřech oborách s chovem mufloní zvěře mají kraje Liberecký (3 v okrese Česká Lípa a 1 v okrese Liberec) a Středočeský (2 v okrese Mladá Boleslav a po jedné v okresech Příbram a Praha - západ). Celkem 3 obory s chovem mufloní zvěře jsou v kraji Plzeňském (po jedné v okresech Plzeň - sever, Tachov a Domažlice), po dvou oborách s chovem mufloní zvěře je v kraji Moravskoslezském (Frýdek-Místek a Opava), Jihomoravském (Hodonín a Znojmo), v kraji Pardubickém (Pardubice a Chrudim) a v kraji Zlínském v okrese Zlín. Vždy jedna obora s chovem mufloní zvěře je uznána v kraji Jihočeském (na okrese Jindřichův Hradec) a kraji Královéhradeckém (na okrese Náchod).
V pořadí obor s nejkvalitnějšími trofejemi muflonů je na tom nejlépe obora Karsit na Náchodsku následována oborou Velký Dub na Českolipsku, Velké Meziříčí na Žďársku, novou a už chovatelsky úspěšnou oborou Židlov opět na Českolipsku. Za nimi s menším počtem kvalitních trofejí jsou v pořadí Hukvaldy na Frýdecko-Místecku, Chlumek na Žďársku (přičemž ale z této obory pochází nejsilnější mufloní trofej výstavy Natura Viva 2009 s 251,25 body CIC), Háječek na Plzni - sever a další.
Na závěr lze snad konstatovat, že se kvalitativně velice dobře rozvíjejí chovy mufloní zvěře zejména ve volných honitbách, z nichž mnohé byly tímto druhem zvěře zazvěřeny v osmdesátých letech minulého století a myslivci se s muflony naučili nejen žít, ale také je hlavně úspěšně chovat. To je nakonec také cílem našeho mysliveckého hospodaření se zvěří – chovat ji v úměrných počtech a v co nejvyšší kvalitě: váhové, zdravotní i trofejové.