Časopis Myslivost

Mimochodem, poslední vládnoucí Habsburkové je termín nepřesný, neboť skuteční poslední Habsburkové vymřeli po meči už v roce 1740 císařem Karlem VI. Jeho dcera Marie Terezie se provdala za Františka Lotrinského (který byl pak zvolen císařem Svaté říše římské národa německého - nikoliv tedy Marie Terezie - ta vládla jen v Rakousku a v zemích k němu náležejícím). Takže jejich početné potomstvo byli už Lotrinkové. Jenže se začalo mluvit o rodu Habsbursko-Lotrinském a časem zbyli jen Habsburkové, ale jen slovně.

Co se týče lovu, příslušníci rodu Habsbursko-Lotrinského byli k němu od mládí cílevědomě vedeni. Přesto se našli i tací, pro něž to později nebyla již vyloženě vášeň, ale jen tradice - například korunní princ Rudolf (1858 - 1889) a rakousko-uherský císař Karel I. (1887 - 1922). Byli však spíše výjimkou, pro ostatní to vášeň byla - většinou ji zdědili. Někteří habsburští Lotrinkové se vyznačovali i vysokými výřady ulovené lovné zvěře. V tomto směru vynikal zejména následník trůnu Ferdinand d’Este, pán na Konopišti, jinak elitní střelec. Sbírky trofejí a zbraní na tomto zámku, který se po roce 1918 dostal do vlastnictví nově založeného státu - Československa a v roce 1993 přešel na Českou republiku, to dost výmluvně dokládají.

Na druhé straně byl Ferdinand d’Este také asi podivín a nesmlouvavý ochránce svého movitého majetku. Neváhal z konopišťské obory osobně holí vyhánět místní houbaře a také vesničanky, které sem chodily pro roští na otop, pokud je v lese přistihl. Ani to nepovažoval za nic ponižujícího. Přitom mu vlastně čistily les. Mimochodem, jak bylo nedávno publikováno, i on patřil ke sběratelům pohlednic, v čemž mu pomáhala také jeho manželka Žofie, rozená hraběnka Chotková. Sbíral ale jen pohlednice s rodinnou korespondencí, které si vylepoval na paraván - dnes vystavovaný na Konopišti. Z této praktiky se ovšem dnešním sběratelům pohlednic ježí na těle všechny chlupy.

Rakousko-uherský císař František Josef I. (1830 - 1916) rovněž dodržoval rodové tradice a lov zcela jistě patřil k jeho vášni. Jednotné číslo je zde na místě, neboť to byla pravděpodobně jediná vášeň Františka Josefa I., který byl spíše průměrným úředníkem než politikem a osvíceným monarchou. Avšak na rozdíl od Ferdinanda d’Este nebyl František Josef tak dobrým střelcem a také mu nešlo tolik o množství ulovené zvěře. Například v Alpách náhončí sháněli Ferdinandovi kamzíky s hor dolů do údolí před jeho pušku, kde je pohodlně střílel. Kdežto František Josef slézal hory v krátkých ošuntělých kožených kalhotách, pevných botách, měkkém zeleném kloboučku a s dlouhou holí a většinou neměl ani náhončí. Protože byl konzervativec, tak na honech používal značně starobylé pušky a teprve až v pozdějším věku si opatřil lehké moderní pušky. Ostatně, až do konce života dával přednost jízdě na koni a kočáru taženým koňmi (ke konci svého života nasedal do auta jen když to bylo nezbytně nutné).

Velmi prostý lovecký oděv Františka Josefa I. ostře kontrastoval například s královskou pruskou uniformou německého císaře Viléma II., který se v ní objevoval na každé dvorní honitbě. Císař František Josef I. v loveckém oděvu, případně s ulovenou zvěří a střeleckými atributy, to je také jedno z témat, které se objevuje na rakouských, maďarských a českých pohlednicích tohoto monarchy. Příležitost představit císaře i v tak prostém obleku se naskytla zejména v letech „kulatých“ výročí jeho metuzalémské vlády - v roce 1898 (padesáté jubileum) a 1908 (šedesáté jubileum). K uvedeným mezníkům byly vydány celé série pohlednic, přičemž některé barevné litografie jsou malými uměleckými dílky mimořádné kvality. Převažuje na nich císař v některé ze svých četných vojenských uniforem, s Řádem zlatého rouna a dalšími vyznamenáními. S těmito „oficiálními portréty“ v uniformách o to více kontrastují jeho podobizny v lovecké kamizole.

První korunní princ Františka Josefa I. - jeho syn Rudolf, zpočátku rovněž podlehl lovecké vášni, která se mu stala až posedlostí. Se stejnou vášní lovil ale i ženy. Jenže kolem roku 1887 se začaly u Rudolfa projevovat deprese, a to pod dojmem jatek, kterých se na honech dopouštěl. Pod vlivem alkoholu se mu zejména ve snách zjevovaly trpící výrazy postřelené zvěře a princ začal propadat výčitkám svědomí a nenávidět svého otce, který ho k tomuto pobíjení odmalička vedl. Na hony však chodil dál, čímž se ještě prohlubovala jeho rozpolcenost a silné deprese, které navíc začal řešit dávkami morfia. A tak se na jednom císařském honě stalo, že obrátil pušku proti svému otci. Za zvýšené nervozity však postřelil jen jeho pobočníka. Nakonec svůj život v roce 1889 ukončil za dosud ne zcela objasněných událostí v loveckém zámečku Mayerling nedaleko Vídně. Podle toho, co bylo naznačeno, se řada historiků přiklání k sebevraždě.

Jenže o tragédii existuje řada dalších verzí přetřásaných tiskem a také předávaných ústně, můžete si vybrat. Jedna, snad více se přibližující pravdě, hovoří o nezřízené pitce s kumpány za účasti Rudolfovy milenky baronesy Mary Vetserové. Tu Rudolf, a nebo někdo jiný, patrně nešťastnou náhodou zastřelil - možná když v opilosti začal v euforii střílet z revolveru do vzduchu - a zasáhl baronesu. Po částečném vystřízlivění a uvědomění si skutečnosti pak Rudolf spáchal sebevraždu. O této známé tragédii existuje docela obsáhlá literatura na níž čtenáře v případě zájmu odkazuji. Na toto téma vyšly po delším čase, kdy tragická událost poněkud ztratila na aktuálnosti, i pohlednice a také kabinetky (fotografie nalepené na tvrdém kartonu o rozměrem přibližně dnešních formátů pohlednic) - například s obvázanou hlavou zemřelého korunního prince atd.

Poslední rakousko-uherský císař Karel I. a nekorunovaný český král (mimochodem, jako český král by to byl Karel IV.), z lovecké vášně svých předků asi mnoho nezdědil. Alespoň se o tom moc nepsalo. Svůj čas věnoval v mládí spíše ženám a alkoholu. Po nastoupení na trůn v roce 1916, a vůbec po dobu své krátké dvouleté vlády, neměl pravděpodobně ani čas na jakoukoli honbu, neboť převážná část Evropy se v té době sama zabývala honbou, a to válečnou. Vojáci znepřátelených armád po sobě stříleli bez skrupulí a bez zásad běžného lovu a mnohdy přicházeli o život v situacích, které se někdy podobaly honům na zajíce a výše uvedeným praktikám bývalého následníka trůnu Ferdinanda d’Este. Ostatně atentát na něj a jeho manželku v Sarajevu v roce 1914 byl právě záminkou k rozpoutání 1. světové války.

Staré dobové pohlednice s Františkem Josefem I., Ferdinandem d’Este, případně s dalšími členy vládnoucí rodiny habsbursko-lotrinské se objevují na trhu již vzácně. A zvláště ještě s tématem lovu. Ceny takových světlotiskových exemplářů se při dobré zachovalosti pohybují od dvou do čtyř set korun. Cena případných barevných či jednobarevných litografií může být ještě vyšší. Kdo se účastní aukcí starých pohlednic musí počítat spíše s horní uvedenou hranicí.