Bez vody by nebylo života. Voda je jednou z důležitých složek jak pro rostlinné, tak i živočišné druhy na naší planetě. V dřívější době se naši předkové neohlíželi na vodu, kterou potřebují volně žijící druhy ve volnosti proto, neboť zvířata využívala svá životní prostředí tam, kde byl přístup nejen k potravě, ale také k vodě. S postupně zvyšujícími se počty, s nároky a rozpínavostí moderní společnosti lidé značně zasahují do přirozených vodních zdrojů, které silně znečisťují a recipienty upravují tak, že pro zvěř je voda často nepřístupná.
V minulosti v období zemědělské velkovýroby před rokem 1989 došlo v mnoha případech po tehdy hojně preferovaných melioračních úpravách k likvidaci menších otevřených vodních ploch (mokřady, jezírka, atd.). Tím došlo k ohrožení dostupnosti ke snížení dostupnosti a zásob podpovrchové i spodní vody. I když jsou vydávána zákonná ochranná opatření, není již možné užívat volně přístupnou vodu bez její úpravy k uhašení žízně, což ještě před 70 lety bylo u mnoha studánek samozřejmé. Sladké (pitné) vody postupně začíná být nedostatek, v některých nejen afrických zemích začíná být pitná voda doslova na příděl a najdeme rozsáhlé suché oblasti, které ještě pamětníci znají jako zelené obhospodařované plochy. Dochází také ke znečistění slané vody, která je již v některých mořích nevhodná pro reprodukci mořské flóry a fauny. Jen snad pro základní představu - zemský povrch má velikost 510 mil. km², z toho tvoří pevnina 149 mil. km² a voda je celkem na ploše 361 mil. km². Alarmující je ale poměr sladké a slané vody, zatímco té slané je 98 %, pak sladké vody jsou jen 2 %! O koloběhu vody vypovídá připojené jednoduché schéma.
Příjem vody u zvěře
Příjem vody u zvěře je regulován v hypotalamu - centrální nervové soustavě. Do organismu je voda přiváděna krmivy, pitnou vodou jako exogenní voda. Jen malá část vody vzniká oxidací organických látek, tedy jako endogenní voda. U domestikovaných druhů zvířat je přístup k dostatečnému množství vody zajištěn chovateli, ale daleko hůře jsou na tom volně žijící druhy, hlavně v aridních oblastech. Proto za tímto účelem již delší dobu se myslivci starají, aby zvěř měla dostatek vody tím, že ochraňují prameniště a trvalé potůčky ve svých honitbách. V místech, kde je naprostý nedostatek vody, zřizují umělá napajedla, na která si zvěř zvykne a neodchází ze svého životního prostředí.
Voda je pro život nezbytná a její nedostatek snáší organismus daleko hůře než hladovění. Je stálou a velmi podstatnou součástí tělesných tkání a transportním prostředím látek v ní rozpustných. Voda v těle živých organismů má mnoho funkcí. Voda umožňuje průběh biochemických reakcí, sorpce, eliminace a všechny přesuny spjaté s cirkulací tělesných tekutin. Voda je regulátorem teploty, tlumí teplotní rozdíly mezi organismem a vnějším prostředím. Ve formě vodných roztoků jsou v těle rozváděny živiny a z těla odváděny odpadní látky. Zdrojem vodíku pro organismy je voda, kde kyslík tvoří asi 62,8 % hmotnosti živých systémů, vodík asi 9,3 %. Zdrojem kyslíku je voda a atmosféra.
Ve vodě se rozpouští většina anorganických a značná část organických látek. Značná vzlínavost vody v kapilárách (krevní vlásečnice, mezi buněčné prostory) umožňuje přesuny látek rozpuštěných ve vodě. Životní děje jsou podmíněny vysokým obsahem vody. Jejich podkladem jsou totiž reakce mezi rozpuštěnými látkami ve vodném prostředí. Proto je existence životních projevů omezena rozsahem teplot, při kterých je voda v kapalném skupenství
Metabolismus vody v organismu úzce souvisí s metabolismem minerálních látek, které se v těle nacházejí v převážné většině ve formě roztoků..Voda spolu s koncentrací elektrolytů určují především reakci, osmotický tlak a elektrickou vodivost tělních tekutin. Přenášení výživných látek, plynů a biologicky účinných látek, stejně jako vylučování konečných zplodin látkové přeměny, umožňuje vysoký obsah vody v krvi. Voda se účastní také na regulaci tělesné teploty. Po dlouhá časová údobí je mnohdy jediným zdrojem tekutin pro stanovištní druhy zvěře ( zajíc, bažant, koroptev, ale i polní srnčí) voda obsažená v rostlinách, případně rosa. Zvěř, která žije v tlupách a má značný životní rádius, migruje za vodou do značných vzdáleností. Ptáci při nedostatku vody odlétají do vlhkostně příhodnějších stanovišť.
Voda obsažená v těle nemá jen exogenní původ z přijaté potravy. Například oxidací 100 g tuků vzniká asi 107 ml vody a z téhož množství cukrů a bílkovin asi 41 ml vody. Hlavní ztrátu vody představuje její vylučování močí a pocením. Regulaci vodního režimu zabezpečují ledviny.
O významu vody v organismu svědčí skutečnost, že ztráta již 10 % vody způsobuje těžké poruchy a snížení o 20 % vyvolá smrt zvířete. Množství vody u zvířat i zvěře se pohybuje od 50 do 85 % tělesné hmotnosti, závisí však na mnoha faktorech. Vysoký obsah vody mají narození jedinci, s věkem se toto množství snižuje. U dospělých jedinců ovlivňuje množství vody celkové množství tuku, který je málo hydratovaný. Větší množství vody (75 – 85 %) obsahuje mozek, ledviny, játra, svaly a nejméně kosti (kolem 20 – 25 %).
Po žních dochází ve většině agrárních ekosystémů k období sucha s všeobecným nedostatkem vody pro volně žijící živočichy. Postupně končí vegetační doba pro většinu rostlinných druhů, což se projevuje ztrátou rostlinné vody i v potravě. U stanovištních druhů zvěře dochází někdy k dehydrataci z dlouhodobé monodietní potravy. Důsledkem nedostatku vody dochází při oxidaci tuků k jejich fyzickému oslabení a postupně až k úhynu. Jedná se například o jednu z příčin úbytku zaječí zvěře počátkem podzimu. Jakost náhradní vody přijímaná z rostlin je závislá na transferu látek mezi půdou a rostlinou a je kvalitnější, než voda přijímaná z otevřených zdrojů. Proto je nutné se věnovat pěstování vhodných porostů krmných směsek, ve kterých je zajištěna voda, která je životně důležitá pro život rostlin i živočichů.
V praxi rozdělujeme vodu:
podle původu: voda srážková (atmosférická), voda povrchová, voda podzemní,
podle použití: voda pitná, voda užitková, voda provozní, voda odpadní.
Na ochranu hospodaření s vodou je vydána celá řada právních norem, ale pro potřebu vody pro zvěř uvádíme jen Zákon 20/2004 Sb., ze dne 11.12. 2003 o vodách a některých změnách zákonů a dále celá řady zákonů pro řízení a technické zabezpečení jakosti vody uvedené v ČSN 75 711 pod názvem pitná voda, která také platí pro napájení zvěře. Jedná se:
a) Epidemiologickou nezávadnost, která se prokazuje mikrobiologickým stanovením indikátorů fekálního znečistění.
b)Toxikologickou nezávadnost s přijatelností postižitelných vlastností pitné vody (koliformní. a psychotrofní bakterie, enterokoky).
c) Radiobiologická nezávadnost pitné vody se zjišťuje podle ukazatelů normy.
Pitná voda pro zvěř, ať pochází z jakéhokoliv zdroje, pokud vyhovuje zdravotním požadavkům, je ji možné využívat. Pro zvěř vhodná
Užitková voda může pocházet z jakéhokoliv zdroje, musí však odpovídat fyzikálními
vlastnostmi technologickým požadavkům. Pro napájení zvěře je nevhodná.
Provozní voda nemusí být zabezpečena po zdravotní stránce, ale uplatňují se na ni jen
provozní požadavky. Pro zvěř nevhodná.
Při zařazování povrchových vod do tříd je nutno vzít v úvahu, že všechny vody s nestálými životními podmínkami mohou rychle měnit své vlastnosti, proto je nutné respektovat ČSN 830602, podle které se řídí zařazení vody.
Napajedla pro zvěř
Pokud není možné v honitbě zajistit dostatečný zdroj přírodní vody, obnovit studánky a menší vodoteče, musejí myslivci dodat vodu zvěři pomocí napajedel. Napajedla pro zvěř jsou v mnoha honitbách používána v mnoha rozličných formách a myslivci s nimi mají také značné zkušenosti. Jedním ze základních požadavků je ale to, aby byla napajedla trvale udržována v čistotě a také v pravidelných intervalech doplňována a zásobována kvalitní vodou.
Zemní napajedla s fólií
Nejsnáze lze pořídit napajedla, kde na vybraném místě se vyryje půda v kruhovém tvaru (asi 120 – 150 cm) do hloubky 40 cm. Do vzniklé prohlubně se vloží celistvá fólie, která se po okrajích zatíží získanou zeminou. Je nutno udržet sklon svahu asi 30 stupňů. Pokud napajedla navštěvuje srnčí zvěř, je nutné vyztužit spodní část silnou fólií, aby nedocházelo k prošlapávání spárky. Naplňování se provádí zpravidla dovozem a je-li toto umělé napajedlo dostatečně široké, není nutné doplňovat vodu až po okraj. Tato napajedla jsou finančně i pracovně minimálně náročná.
Betonová napajedla
Z dalších umělých napajedel jsou v současnosti využívána betonová napajedla. Dostačující rozměr je asi 1 x 1 m, hloubka max 30 cm. Tato napajedla by měla mít skloněné boky, tím, že nemají skloněné boky, jsou pro zvěř nebezpečná, protože pokud do nich spadne mladá drobná zvěř, není schopná vylézt a utopí se. Nevýhodou těchto napajedel je také jejich špatná manipulace a před mrazy se musí vypustit všechna voda. Při pořízení se musí počítat s částkou kolem 1000 Kč. U výrobců stavebnin je možné požadovat různé tvary, např. šikmé stěny, spodní výpusť atd.
Napajedla z plastu
Pro zřizování napajedel se dají také použít moderní výrobky vylisované z pevného plastu v různých tvarech. Výhodou je to, že můžeme vytvořit mělké okraje, hloubku napajedla odstupňovat, barva může být volena tak, aby nepůsobila v přírodě rušivě. Velkou výhodou je malá hmotnost pro manipulaci např. při rozvozu do honitby a u většiny tvarů také to, že napajedlo odolá i při zamrznutí vody. U nás i v zahraničí se jako nejjednodušší napajedla používají zelené plastové kotouče s okraji, které se položí na vybraná místa v honitbě. Dají se ale také výhodně použít napajedla ze široké nabídky polotovarů plastových zahradních jezírek a bazénků, tyto plastové výlisky lze poměrně snadno umístit do mělkého výkopu v přírodě a zakrýt okraje. Taková jezírka lze umístit i do menších vodotečí a vytvořit tak umělé tůňky a rezervoáry vody. Nevýhodou plastových napajedel je nebezpečí odcizení nenechavci. Cena těchto plastových napajedel se pohybuje v řádu tisíců korun a nabídka je v prodejnách stavebnin a zahradnictvích velmi široká.
Kovová napajedla
Plechová a kovová napajedla bývají často vytvořena z druhotného odpadu či z již dosloužilých přístrojů a zařízení. Často se jedná o různá víka, poklopy či plechové nebo smaltované vaničky či bedny. Je na střízlivém posouzení každého, zda se takový materiál vůbec hodí do přírody použít, podle našeho názoru by měla být tvořena takto napajedla jen na přechodnou dobu. Takto vytvořená napajedla mívají hladké strmé stěny, kdy zvěř často uklouzne do středu napajedla. Cenově bývají velmi přístupná a pracovně se jen zakopávají a na zimu je nutné vypustit vodu. Často jsou tato napajedla odcizována sběrači kovů.
Dřevěná napajedla
Dříve se budovala poměrně často, bývají vybudována ze silných prken (fošen) v různých velikostech podle druhů zvěře, která je má využívat. Pracovně nejsou náročná a vzhledově i materiálem zapadají do prostředí, ale pokud je navštěvují divoká prasata, jsou brzy zničena.
Napajedla u pramenišť a potůčků
Nejlepší z napajedel jsou přirozená napajedla u pramenišť a od nich tekoucích potůčků zabezpečených okrajů, ponejvíce kamenným, nebo dřevěným materiálem získaným v místě U těchto napajedel není potřebné dovážet vodu jako u předešlých, ale je nutné očistit místa přístupu k napajedlu tj. udržovat přístupové ochozy tak, aby zvěř mohla pozorovat své okolí a tím dbát o svoji bezpečnost.
Napajedla s výskytem drobné zvěře je vhodné budovat ve vzdálenosti 250 – 300 m od sebe. Zaleží však na počtu zvěře, případně na krytových a klidových podmínkách. Kde se zvěř zdržuje pravidelně, tam je vhodné napajedla umístit v menších vzdálenostech od sebe. Kontrolu všech těchto zařízení je potřebné provádět nejméně jedenkrát týdně (v teplém letním období častěji) tak, aby bylo možné udržet nejen dostatečnou hladinu vody, ale také její kvalitu. Všechna voda do napajedel má být pitná. V současnosti voda pocházející z tekoucích řek, bývá pro napájení zvěře vhodná.