Časopis Myslivost

Přikrmování zvěře

Myslivost 7/2009, str. 36  Ing. Zdeněk VALA, Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc.,
Vážení čtenáři, rádi bychom navázali na naši předchozí sérii příspěvků o jednotlivých druzích zvěře a jejich potřebách další sérií pojednávající o základech výživy zvěře, jednotlivých živinách, fyziologii trávení, hodnocení krmiv, získávání a úpravě krmiv, předkládání krmiva, krmné technologii a technice.

Přikrmování zvěře je často velmi problematické i z toho důvodu, že v dávných dobách nebylo o zvěř pečováno, a přesto přežila až do dnešních dnů. Mnozí odborníci, kteří se zabývají volně žijícími živočichy, uvádějí, že naše autochtonní zvěř je schopna bez "krmení" přečkat i zimy s extrémní sněhovou pokrývkou, popř. extrémní výkyvy počasí. Souhlasit s tímto tvrzením je možné do té míry, pokud by nedošlo záměrnou lidskou činností k přeměně původní přirozené krajiny na krajinu kulturní. Pro některé druhy byly tyto změny přínosem, pro jiné to znamenalo dokonce až postupný zánik populací.
V současné době je povinnost zvěř řádně přikrmovat zakotvena v odst. 4 §11 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. "Uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla, a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Počty a objemy těchto zařízení se uvádějí v plánu mysliveckého hospodaření a v ročním statistickém výkazu o honitbě." V odst. 5 téhož paragrafu je dále uvedeno: "Zjistí-li orgán státní správy myslivosti, že zvěř trpí hladem, a nezjedná-li uživatel honitby po výzvě orgánu státní správy myslivosti okamžitou nápravu, rozhodne tento orgán o krmení zvěře na náklad uživatele. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek."
Volně žijící zvířata získávají potravu výběrným způsobem v závislosti na anatomické a morfologické stavbě trávicího ústrojí. V každém ročním období má volně žijící zvěř jiné potravní nároky. Musí být schopna opatřit si takové množství potravy, aby plně pokryla svou energetickou potřebu v závislosti na zdravotním stavu, kondici, pohlaví atd. K této činnosti je nutné zajistit zvěři dostatek kvalitních krmiv, klidu a krytu.
Nemá-li zvěř možnost získat kvalitní potravu, je nucena přijímat potravu nevhodnou, případně hladoví nebo migruje a hledá jiné, vhodnější lokality. Nedostatek kvalitní potravy, vody, klidu a krytu jsou limitní faktory rozvoje a kvality populací druhů na daném území. Déle trvající nedostatek vhodné potravy způsobí oslabení organizmu, vede ke snížení reprodukce, zvyšuje náchylnost k onemocnění a může vést až k úhynu. Jde o přirozenou zákonitost, s níž je myslivecká praxe dobře obeznámena.
Přirozený trvalý pohyb zvěře za potravou je důležitým fyziologickým činitelem k podpoře trávení a metabolismu. Přirozeným jevem je také koncentrace většího počtu jedinců zvěře na úživnějších lokalitách, zvláště v souvislosti s pěstováním plodin a lesních dřevin, které jsou pro zvěř atraktivní např. kukuřice, řepka, plodonosné a okusové listnáče. V těchto lokalitách může docházet k výrazným škodám jak na lesních, tak i zemědělských porostech. Přirozenější pro zvěř je hledání potravy na větší vzdálenosti. Tím samovolně dochází k migraci a osvěžování krve. To má význam pro snižování stupně příbuznosti v dané populaci a zlepšuje kondici zvěře. Zvěř, která je v dobré kondici, snáze odolá nejen námaze, ale také nepříznivým klimatickým podmínkám (zimní období s dobou nouze).
Složení krmiv předkládaných zvěři v době nouze musí odpovídat po stránce kvalitativní i kvantitativní ročnímu období a fyziologickým potřebám zvěře. Potřeba krmiv je všeobecně závislá na přírodních podmínkách, na druhu zvěře, početním stavu, věku a pohlaví.
Získávání krmiv, uskladnění a v konečné fázi předkládání do krmných zařízení závisí na možnostech uživatele práva myslivosti v dané oblasti. Limitním faktorem jsou často peněžní prostředky na nákup krmiva. Velmi výhodná se jeví spolupráce se zemědělsky hospodařícími subjekty v dané oblasti.
V současnosti
krmení zvěře znamená v podstatě celoroční předkládání potravy, bez které by nebylo možné dosáhnout stanovených chovatelských cílů (kvalita a početnost zvěře). Týká se to především uzavřených objektů, kde je velmi malá úživnost a velká koncentrace zvěře na malém prostoru (např. oborní chovy, přezimovací a karanténní či aklimatizační obůrky). Rozdílná je situace s chovy zvěře ve volnosti, kde má zvěř relativně dostatek přirozené potravy a není přímo závislá na předložené potravě člověkem. V takovém případě lze hovořit o přikrmování.
Změnami v systému obhospodařování agrárních a lesních ekosystémů došlo k narušení přirozených biocenóz, které již často nezabezpečují dostatek přirozené potravy, krytových a klidových podmínek. Zajištění kvalitní potravy pro účelné krmení i přikrmování je rozdílné v každé oblasti a nelze se řídit jen klasickými a místními stereotypními zvyklostmi. Především je nutné znát potřebu jednotlivých živin po dobu celého roku. Navíc krmné komponenty musí vyhovovat i po stránce fyziologické např. z hlediska množství vlákniny, antinutričních látek apod. Obsah živin a dalších složek v krmivu vyžaduje kompletní laboratorní rozbory. Jen tak se lze vyvarovat zbytečnému plýtvání krmivy spojené s odstraňováním velké části zbytků po krmném období. Pokud není u některých druhů zvěře známa potřeba živin, je vhodné využít znalosti z výzkumu hospodářských zvířat, ovšem s ohledem na rozdílné klimatické podmínky a druh zvěře. Výzkumy prováděné v oblasti výživy volně žijících živočichů bývají finančně i časově velmi náročné a často jsou získané hodnoty v praxi nepoužitelné.
Problematika přikrmování zvěře, výživy, živin, krmiv apod. je velice rozsáhlá a podrobně se jí budeme věnovat v následujících příspěvcích.

Zpracování dat...