Časopis Myslivost

Příroda je mocná čarodějka, aneb jak je to dnes s liškami

Myslivost 7/2009, str. 48  Josef VOBORNÍK
Za čtyřicet let provozování myslivosti jsem se setkal s nejrůznějšími názory na lov lišek, které byly převážně ovlivněny charakterem honitby a hlavními druhy chované užitkové zvěře. V sedmdesátých letech mi starý praktik pan Zrostlík, bažantník ve vyhrazené honitbě Ministerstva zemědělství, vštěpoval zásadu, že na lišku je nutno střílet vždy, v každou roční dobu a na jakoukoli vzdálenost.
Lesáci v Orlických horách, kde je zajíc vzácností a jiná drobná zvěř až na tetřívka, hřivnáče a sluku se tam nevyskytovala vůbec, naproti tomu tvrdili, že liška se loví od sv. Huberta do sv. Josefa a že je věčná škoda i v této době použít poloplášťovou kuli a znehodnotit kožešinu; nejsem-li si jist, že úlovek příliš nerozbiji, je líp lišku nechat běžet. V té době ovšem byla liščí kožešina v kurzu a příjem za zimní lišky byl pro hajného nezanedbatelnou položkou, podstatně snižující výdaje na provoz myslivosti.
Od roku 1983 dodnes působím v oblasti, která již není vyloženě horská, na východním okraji Krkonoš. Na necelých 2000 ha jsme dříve lovili ročně v průměru kolem 50 až 70 zajíců, sem tam nějakého toho bažantího kohouta a asi 20 lišek. Počátkem devadesátých let došlo k významnému nárůstu počtu koroptví, což bylo způsobeno změnou charakteru zemědělského hospodaření. Jako myslivecký hospodář jsem jejich stav odhadoval na minimálně 150 kusů a měl jsem z toho samozřejmě radost, stejně jako ze zvyšujícího se množství chřástalů a křepelek.
Toto období však bohužel trvalo jen několik let. Stavy lišek, které přestaly být decimovány vzteklinou, šly rapidně nahoru a lovili jsme ročně více než 60 lišek. Navíc se nám v honitbě usídlily nejméně dva páry krkavců a dokonce zde úspěšně vyhnízdil i pochop, který byl dříve pro zdejší myslivce ptákem zcela neznámým. Podotýkám, že zde nemáme žádné vodní plochy a tento dravec, kdysi vzácný, vyvedl mladé v podmáčené, rákosem a kopřivami zarostlé nesklízené louce. Vzrůstají i stavy strak, a to nemluvím o výrech, kteří v naší honitbě byli vždy a jsou tam i nyní.
Dnes je situace taková, že koroptvičky zcela vymizely; a abych nelhal, letos k jaru jsem po několika letech zjistil jedno sedmičlenné hejnko a snad z něj alespoň jeden párek přežil. Ale jedna vlaštovička jaro nedělá a jedno hejnko nenaplní kmenové stavy. Z říčky Líčná, která tvoří hranici naší honitby, z potoků i všech "louží" se zcela vytratily ondatry, kterých zde bývalo plno. Již nejméně tři roky se u nás nevyskytují čejky a vzácností je dokonce i ježek, který přežívá pouze v intravilánech obcí. Rozhodně nepřeháním - v minulosti můj jezevčík či křepeláci na pichláčka narazili každou chvíli, dnes se po ježcích slehla zem. Zajíce již pěkných pár let nelovíme a o dříve se vyskytujících tetřívcích se raději ani nezmiňuji.
Jsem přesvědčen, že přemnožené lišky mají největší vliv na úbytek drobné zvěře i ostatních zmíněných živočichů. Přesto zastávám názor, že v době odchovu mladých, kteří se o sebe nedovedou postarat, bychom měli nechat lišky na pokoji s výjimkou norování, ale to se u nás kvůli skalnatému podloží, kde je obrovské riziko ztráty psa, stejně neprovozuje. Já osobně začínám s lovem lišek v době senoseče a končím v půli března, střílím prakticky výhradně kulí a až do předminulé zimy jsem jich každý rok 10 až 15 poslal do věčných lovišť. Bohužel, v našem sdružení jsou už jen dva tři lovci, kteří se lovu věnují se stejnou intenzitou, přičemž kdyby každý z nás dvaceti ulovil ročně "jen" dvě tři lišky, nedalo by se o nějakém přemnožení vůbec mluvit. To samozřejmě souvisí i s tím, že náš věkový průměr již překračuje šedesátku.
Jenže, jak uvádím v titulku, příroda je mocná čarodějka a umí si poradit. Lišek ubývá. V loňském roce jsem střelil dvě lišky se ztrátou plachosti, další "krotkou" lišku na okraji města Žacléře zlikvidoval kolega, jinou ubili občané lopatou a dvě další takové byly střeleny u sousedů, přímo v obci Bernartice. V žádném z těchto případů se nejednalo o prašivinu a všechny byly vyšetřeny na vzteklinu s negativním výsledkem. Jsem pouhý laik, domnívám se však, že vzhledem k příznakům (ztráta plachosti, špatná koordinace pohybů a slinění) by se mohlo jednat o Aujezskyho chorobu, tzv. pseudovzteklinu. Na tu a i některé další nemoci se ale vyšetření provádí pouze na podkladě žádosti, což není bezplatné, a proto většina lidí to nebere v úvahu.
Mohu jen konstatovat, že u nás již lišek opravdu není tolik, jako před dvěma až třemi lety, i když jich je stále víc, než bychom si přáli. Velice by mě zajímalo, zda je znatelný úbytek lišek pouze lokální záležitostí, nebo se jedná o fenomén s širší, případně celostátní, působností. A jak je to u vás? Napište nám o tom!

Zpracování dat...