Časopis Myslivost

Stříbrní hoši z Itálie

Myslivost 7/2009, str. 22  Ing. Antonín ČECH
Tak máme za sebou další úspěšné vystoupení na Mistrovství Evropy v lovecké kombinované střelbě. Letos se šampionát konal v Italské Tarquinii. Na základě změn odsouhlasených na zasedání FITASC v září loňského roku se mistrovství konalo již letos, ani ne za rok od šampionátu v Polsku.
V hlavní soutěži, kterou je závod šestičlenných družstev v lovecké kombinaci, nás reprezentovalo nezměněné družstvo, které obhajovalo titul z loňského roku, a to ve složení Jan Buksa, Ing. Jindřich Kořínek, Karel Kotrc, Karel Mrhálek, Ing. Martin Šlechta, Pavel Zázvorka a Ing. Antonín Čech. Druhý náhradník Karel Staněk vzešel z celostátního závodu ČMMJ v lovecké kombinaci a následujícího soustředění, kde o jediný bod porazil svého bratra Tomáše. Tato osmičlenná reprezentace měla poprvé v historii díky vstřícnému postoji jednak Myslivecké rady ČMMJ a dalších partnerů hrazeny téměř všechny náklady spojené s reprezentací. Firmy Česká zbrojovka Uherský Brod, a. s. a společnost Sellier & Bellot, a.s. si vzaly přímou záštitu nad reprezentačním družstvem. Česká zbrojovka ve spolupráci s firmou Banner zajistila mimo jiné pro reprezentaci důstojné lovecké bundy pro střelbu z kulovnice. Společnost Sellier & Bellot, a.s. poskytla jak brokové, tak kulové střelivo pro reprezentaci za výhodných podmínek a nové střelecké vesty pro brokové disciplíny.
Maximální počet účastníků na Mistrovství Evropy z jedné země je však dvanáct, a tak se na základě výzvy Střelecké komise ČMMJ uveřejněné na internetových stránkách ČMMJ přihlásila zbylá čtveřice reprezentantů, ale tito střelci si všechny nemalé náklady s reprezentací hradili sami.
Nešlo o žádné nové tváře, všichni z přihlášených se již zúčastnili ME v Kroměříži i v Polsku. Byl to Ing. Jiří Dočkal, Pavel Hruška, Jindřich Mahel a Ondřej Borák. Poslední dva jmenovaní jako jediní stanuli v hodnocení jednotlivců na stupních vítězů. Tito individuálové patří především k republikové kulové špičce. Potvrdili, že však patří i k evropské špičce ve střelbě z kulovnice. Ondřej Borák obsadil stříbrnou příčku a to stejným nástřelem (396 bodů ze 400 možných) jako vítěz kuličky Rudolf Haas z Rakouska a bod za nimi a bronzovou medaili získal Jindřich Mahel stejným nástřelem jako čtvrtý opět náš reprezentant a člen družstva Ing. Martin Šlechta. Je vidět, že kulový seriál každoročně pořádaný ve Světnově na Žďársku, kde se tito střelci střídají na stupních vítězů, přináší svoje ovoce i na mezinárodní scéně. V jednotlivcích jsme ještě v prvních desítkách měli ve střelbě z brokovnice Pavla Zázvorku na 5. místě a Ing. Jindřicha Kořínka na 9. místě a v kombinaci Jindra Kořínek obsadil nádherné páté místo a Martin Šlechta místo sedmé.
Letošního Mistrovství Evropy se zúčastnilo méně družstev než vloni, pouze sedm kompletních týmů a celkem o stupně nejvyšší soutěžilo 75 střelců z deseti zemí. Střelba probíhala na třech střelnicích vzdálených od sebe od 25 do 40 kilometrů a tak jsem s mikrobusem, který nám pro dopravu střelců zapůjčil jeden z nových příznivců lovecké střelby Roman Blanář z Brumovic, najezdil mezi střelnicemi téměř tisíc kilometrů.
Například brokový trénink probíhal na jiné střelnici než vlastní závod. Takže byl úplně zbytečný, typy a směry terčů vůbec neodpovídaly tomu, co nás čekalo na střelnici v Targuinii. No ona to vlastně nebyla střelnice. Byli jsme jednou z atrakcí národní výstavy (nebo spíš jarmarku?) GAME - FAIR. Na ploše asi 50 hektarů byl stan vedle stanu prodejců a na zelené louce střeliště vedle střeliště, kde prodejci prezentovali svoje zbraně a nechávali za úplatu návštěvníky střílet. A poslední dvě kóje oddělené velkými balíky slámy byly střelnicí Evropského šampionátu v lovecké kombinované střelbě! Hluk, vřava a i nezájem návštěvníků provázely brokovou střelbu.
Kulová střelnice, to byl další unikát! Ve stěně na nás zíralo osm betonových rour o průměru asi půl metru a dlouhé asi 3 m. Pohledem do tunelu bylo vidět na terče vzdálené 100 m. Dva stoly pro střelbu lišky vleže byly však pod úhlem, což jsem já i Martin Šlechta znali z loňské Grand Prix Itálie, ale tam se střílelo pod úhlem do kopce. Než jsme přišli na to, jak se správně "zalomit", aby i když tělo směřuje jinam, hlaveň směřovala jednak do roury a jednak na terč, tak padlo hodně nadávek a vcelku jsme se dost zapotili. Jakákoliv chybička v poloze znamenala ne devítku, ale osmičku. Vcelku hodně střelců na tomto jinak "levném" terči chybovalo.
Další novinkou, ale pro Itálii běžnou, bylo, že se na terčích měnily pouze středy zasahující těsně za hranici osmičky, a zásah mimo tento čtverec znamenal 0. Kromě terče srnce tak na žádném terči nebyly vidět kruhy, a tak jsme mířili do středu výměnného středového terče a věřili, že tam je opravdu desítka. A zásahy jsme také viděli pouze na terči srnce.
Na těchto osmi stanovištích se střídala dvě šestičlenná družstva a točilo se. Vedoucí družstva určil, kdo bude začínat jako první na kňourovi z volné ruky a pak se postupovalo k lišce, kamzíkovi a srnci. V našem družstvu to byl Pavel Zázvorka a to se mu stalo osudným, protože, když na začátku druhého soutěžního dne odstřílel svého kňoura, tak rozhodčí hlásili, že nemá jediný zásah v terči. Následovalo přerušení střelby a Pavel mohl dát kontrolní ránu s oporou, ale ani na 50 metrů nezasáhl terč. Pokračoval dál v soutěži s vypůjčenou zbraní, ale ztráta pro něho i družstvo byla ohromná. Ihned jsem podával ústní protest a vedoucí soutěže Constantino Fiocchi nechal Pavla opakovat na závěr rundy terč kňoura a tam Pavel dosáhl s vypůjčenou zbraní od Ondry Boráka nástřelu 49 z 50 možných. O tom, zdai bude tento terč uznán, rozhodovala večer na základě písemného protestu jury, která ve složení Rakousko, Švédsko, Estonsko, Slovinsko, Slovensko, Itálie rozhodla tak, že zamítla započítat opravný terč, a tak výsledek Pavla Zázvorky na terči kňoura byl nula. Jediný teamleader Slovenska otevřeně vystoupil a doporučil započítat opravný terč a hlasoval v náš prospěch. Co se stalo se zbraní, to nevíme, ale je zajímavé, že i dalšímu členu našeho družstva Karlu Mrhálkovi střílela zbraň druhý den s odchylkou asi 15 cm. Oba mají puškohledy Meopta Taktik s nekrytými věžičkami korekce, a tak se jen můžeme domnívat, co se mohlo stát, když zbraně byly mezi jednotlivými položkami postaveny ve stojanech. Navíc oproti jiným Evropským šampionátům poprvé v Itálii nebylo možno na začátku střeleckého dne či v průběhu soutěže ověřit si správnost nastřelení zbraně kontrolní ránou (k tomu sloužil pouze trénink). Všichni, co střelbě rozumí, ví, že i to, jestli se střílí odpoledne a nebo ráno má vliv na drobný posun zásahů na terči.
Poslední noc jsem tedy moc nespal, protože bodová ztráta byla drtivá. Poslední dvě brokové položky však oproti jiným týmům naši střelci zvládli bravurně, a tak stříbro v kombinaci pro mě bylo obrovským překvapením a úspěchem. To jak perfektní byla letos broková střelba potvrzují i stříbrné medaile družstva v brokové střelbě o jediný chybený terč za vítěznými Rakušany (byl to terč Martina Šlechty, který i přes viditelný odštěpek terče, byl rozhodčím označen za nulu). Rakušané byli letos i v kombinaci první. V soutěži družstev v kuli na nás zbylo až místo páté. Nebýt zmiňovaného incidentu se zbraněmi, tak to byla opět "bedna" pro náš tým. Takže letos jsme přivezli celkem čtyři medaile. Tři stříbrné a jednu bronzovou.
Jsem si jist, že všech těchto dvanáct reprezentantů, střelců a kamarádů toho ještě v budoucnu mnoho dokáže. Díky kluci, jste úžasná parta!

Zpracování dat...