Časopis Myslivost

"Jo, tohle potvrzení je v pořádku. Teď ještě to druhé povolení výjimky." "Jaký druhý? Žádal jsem o výjimku na držení a chov dravce a tu jsem dostal." "Musíte mít dvě - podle zákona o myslivosti a podle zákona o ochraně přírody." "To mi ale nikdo neřek." "Tak vám to teď říkám já - a vy jste si to měl včas zjistit." "Jak - zjistit? Když jsem se obrátil na úřad, tak mi to snad měli říct oni, ne?" "Řekli, neřekli - pokutu teď tak jako tak zaplatíte vy. Beztak jste si obstaral potvrzení jen od myslivosti, protože nic jiného pro vás není důležité." "Já nic platit nebudu, já jsem nic špatnýho neudělal a nedělám." "No jo - vy, sokolníci, nikdy nic špatného neděláte! Myslíte si, že si na nás můžete vyskakovat! Jen si připravte pár desítek tisíc!" "Desítek tisíc?! To je snad nějakej apríl, dneska zrovna máme prvního dubna!" "On vás ten smích přejde, až najdu v tom vašem slavném chovu další nedostatky."
Už už to vypadalo, že tenhle rozhovor mezi sokolníkem Tomášem, který se před léty ujal nalezeného mláděte jestřába a na požádání tehdejšího okresního úřadu dostal povolení k jeho odchovu a výcviku, a inspektorem České inspekce životního prostředí, který se u něj po dvou letech od převzetí dravce z útulku pro handicapovaná zvířata nečekaně objevil na kontrole, skončí tím, že se oba chytí pod krkem, když vešla sokolníkova žena s kávou pro hosta a vášně v její přítomnosti poněkud vychladly.
"Chápeš toho blba?" ulevil si Tomáš před manželkou po odchodu inspektora. "Já vypiplám Frona, kterej asi vypad z hnízda, vod malička, zachráním přírodě jednoho dravce - a podle ochránce životního prostředí to je snad zločin! Jen kvůli tomu, že když jsme okres požádal o povolení, dali mi ouřadové místo dvou papírů jeden! Po dvou letech si tu začne vyskakovat! A Frona ani vidět nechtěl, ty dravci mu jsou asi, s odpuštěním, u pr ." "No tak, Tome," zarazila ho včas žena, "třeba to nebude tak horký. Poraď se s někým z klubu."
Jenže horké to bylo, pokuta padla a mladí manželé museli vysypat prasátka sobě i dětem a ještě pořádně přitlačit. A tak se skutečně poradil s přáteli sokolníky a začali společný boj proti úřednímu šimlovi. První kolo prohrál - Ministerstvo životního prostředí, svým způsobem logicky, se zastalo svého inspektora a jeho rozhodnutí o pokutě při Tomášově odvolání potvrdilo.
Tomáš se ale s podporou sokolnických přátel nevzdal - druhé kolo vyčerpávajícího mače proběhlo u Městské soudu v Praze, kde zažaloval Ministerstvo životního prostředí. No - dovolil si dost!
"Slavný soude, já jsem v tom nevinně. Když jsem si vzal Frona z útulku, to mu bylo pár tejdnů, hned jsem žádal okres o výjimku, jako o povolení chovat dravce. Když mi ten papír poslali, máte ho ve spise, byl jsem přesvědčenej, že je všechno v pořádku. Frona jsem zachránil, vypiplal a vycvičil, stále to fůru času a peněz - a teď si mám ještě připlatit za to, že nějaký úředník udělal botu? To bychom asi podle životního prostředí měli nechat to klubíčko tenkrát, s odpuštěním, chcípnout? Slavný soude, věříme, že ta nespravedlivá pokuta bude zrušená!" Tak nějak by se dalo zjednodušeně shrnout tvrzení Tomáše a jeho advokáta.
A co na to zástupci ministerstva? "Slavný soude, předpisy platí pro každého a neznalost zákona neomlouvá. Platí i pro sokolníky a nějaké povídky o zachráněných dravcích na tom nic nemění. Kdybychom ustupovali, byl by z přírody pěkný holubník. A protože právě sokolníci mají tendence pořád do něčeho vrtat, doufáme, slavný soude, že ta zasloužená pokuta bude potvrzená!"
A co na to soud? Světe div se, obyčejný člověk se u nás může chytit do křížku se státní institucí a není to, když je v právu, beznadějné! Rozhodnutí bylo jasné: soud pokutu i zamítavé stanovisko ministerstva k odvolání zrušil, Tomáš to vyhrál!
+++
"To jsme jim to dali, Frone!" vyzvedl po návratu z Prahy hned svého oblíbence a šli si zalétat. "Však si to ten náfuka zaslouží! Co takovej inspektor ví o přírodě, viď? Co ví o tobě, o životě, o našem přátelství? Viděl tebe nebo vůbec nějakého dravce někdy tam nahoře pod modrou oblohou? Sotva, to by tak neprudil . Tak leť, ať to spolu trochu oslavíme."
Když se Fron vylétal, probíral Tomáš doma s manželkou, co udělají s vrácenou pokutou, když už ty peníze vlastně odepsali. Jenže všechno zase nebylo tak úplně zalité sluncem - jednalo se totiž teprve o druhé kolo, třetí na něj ještě čekalo.
Ponížené a uražené ministerstvo totiž podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu - chtělo, aby rozsudek Městského soudu byl zrušen a Tomáš pokutu zaplatil. A tak případ doputoval od vesnického dvorku s voliérou pro dravce přes Prahu až do úřední budovy v Brně.
+++
Teď nám snad laskavý čtenář odpustí trochu úředního jazyka - ale rozhodování Nejvyššího správního soudu v případě Frona a Tomáše je třeba popsat dost přesně, i když doslovně je citovat nebudeme, protože je to důležité pro nekonečný boj právních laiků s úředním šimlem, který často musí vést i myslivci.
Nevíme, co všechno si soudci při projednávání řekli, možná by to bylo docela zajímavé - a napínavé, ale známe znění osmi stran s dvaceti devíti body jejich rozsudku. V něm mimo jiné zaznělo, že za protiprávní stav, tedy skutečnost, že Tomáš neměl i "druhou" výjimku podle zákona o ochraně přírody, může výlučně nezákonný úřední postup. Tedy, zjednodušeně, to, že na okresním úřadě Tomášovu žádost špatně vyřídili, předali ji orgánu státní správy myslivosti a sami se jí nezabývali. Jestli neznalost zákona neomlouvá, tak u správního orgánu to platí dvojnásob - a jednání zaměstnanců onoho okresního úřadu je pak neomluvitelné. Soudci také připsali Tomášovi k dobru, že záchranou mláděte ohroženého na životě jednal zcela v duchu zákona o ochraně přírody a krajiny. V této souvislosti označili za absurdní vyjádření České inspekce životního prostředí k případu, podle něhož z uvedeného zákona "nevyplývá, že by se měla náhodně nalezeným jedincům nějak pomáhat". V úvozovkách je skutečná citace, která asi jako absurdní nebude připadat jen soudcům Nejvyššího správního soudu, ale všem kdo mají rádi přírodu a jimž leží na srdci ochrana životního prostředí. Mnoho takových nejspíš pořádně "vytočí" - a možná ovlivnila i sám soud.
Z uvedeného je asi všem už jasné, jak závěr rozsudku vyzněl: kasační stížnost Ministerstva životního prostředí se zamítá, rozsudek Městského soudu v Praze se tím potvrzuje, Tomáš žádnou pokutu platit nemusí.
Tenhle pokus přistřihnout našim sokolníkům křídla nevyšel - a fakt, že ministerstvo již vybranou pokutu Tomášovi po půl roce nevrátilo a prasátka jeho dětí jsou pořád "hubená", jen dokazuje, s kým taky někdy máme tu čest.
Ale co - nejdůležitější je, že Fronovi se daří dobře, a Tomáš už přemýšlí, že si k němu pořídí dalšího dravce. Když teď ví, jak se musí na úřady .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 7 (chov zvěře v zajetí) a § 44 (používání loveckých psů a loveckých dravců) zákona o myslivosti, § 50 (základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů), § 56 (výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů) a § 87 (přestupky) zákona o ochraně přírody a krajiny, § 37 (podání) správního řádu, čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Na motivy judikátu Nejvyššího správního soudu České republiky připravil Jaroslav Šprongl s laskavou pomocí Mgr. Marcely Medkové z Klubu sokolníků ČMMJ.