Časopis Myslivost

Především nechci opakovat zásady týkající se nejen hodnocení trofejí, nýbrž i konání každoročních regionálních chovatelských přehlídek včetně nezbytného posuzování věku ulovené zvěře a na to navazující hodnocení průběrného odstřelu.
Domnívám se, že tyto přehlídky jsou vynikající školou nejen pro samotné myslivce, nýbrž i pro nemysliveckou veřejnost, která má možnost nejen posoudit jaká zvěř a v jaké kvalitě v regionu žije, ale i myslivecký přístup k průběrnému odstřelu, jehož kvalita zobrazuje hloubku myslivecké odbornosti a mysliveckého vzdělání. Přidělování červených bodů za nesprávný odstřel je proto poučné a díky rozhodnutí, že se takovýto odstřel barevně označovaný na štítcích nebude pokutovat (jak tomu bylo ještě před třiceti lety) je možno skutečně tento způsob práce hodnotitelských komisí považovat za účelný a prospěšný. Nepochybně totiž slouží všem myslivcům k zamyšlení jak dalece jsou na odborné i morální výši. Morální proto, že si musí vždy ještě před výstřelem promyslet, jestli vystřelit či ne. To je ovšem také otázka trpělivosti a času každého lovce.
Kvalita členů hodnotitelských komisí má, jak to znám z vlastní praxe, neustále vyšší a vyšší úroveň. Také jejich zásluhou je stoupající kvalita trofejí naší zvěře. Ostatně tomu napomáhají i pravidelná ujednocování kritérií na setkáních pořádaných Českomoravskou mysliveckou jednotou. Nechci opakovat závěry, o nichž se tam hovořilo či diskutovalo, ale znovu připomínám, že chceme, aby tyto komise zvažovaly všechny faktory působící na kvalitu trofejí zvěře v příslušném roce a které na růst a tím i kvalitu trofejí mohou působit. Víme totiž, že na kvalitu trofejí srnčí zvěře má vliv úživnost honitby zejména na podzim, kvalita přikrmování v zimě a samozřejmě i slunečné počasí v zimě. To pak už příliš neovlivňuje kvalitu trofejí ostatních druhů zvěře.
Je zřejmé, že stanovit jednotná kritéria pro průběrný odstřel celostátně, a dokonce ani regionálně, není dost dobře možné, zejména když víme, že na kvalitu trofejí má vliv nejen úživnost honitby či myslivecká péče o zvěř, nýbrž i její vrozené dispozice (genetika), zdravotní stav, věk a také dostatek krytin a klidu v honitbách. Ani v tomtéž okresu nejsou pro zvěř po všech těchto stránkách každoročně stejné podmínky. O tom, že na kvalitu nejen trofejí ale i celých populací má vliv i poměr pohlaví chované zvěře a její optimální množství úměrně rozložené do věkových tříd není pochyb a je na komisích, aby posoudily odstřel i z těchto hledisek.
Stejně tak není pochyb o tom, že na kvalitu celých populací zvěře mají vliv především matky, jejichž průběrný odstřel ale víceméně přehlížíme. Právě u nich bychom ale měli s vysokou odborností posoudit jejich kvalitu vzhledem k jejich hmotnosti, věku a konečně i podle jejich mláďat. Tady máme ohromný dluh vůči chovu zvěře, přičemž nepovažuji za důležité měření délek spodních čelistí, ale věku srn ve vztahu k jejich hmotnosti a konečně i k době jejich ulovení, protože je známo, že s blížícím se koncem roku a doby lovu je kvalita odstřelu horší a horší.
Tolik k pořádání regionálních (nejlépe pro víceletá porovnávání trvale okresních) chovatelských přehlídek, na jejichž trvalém pořádání musíme mít zájem, protože se osvědčily a jsou základem pro konání celostátních či mezinárodních výstav.
Bodové hodnocení trofejí podle metodik CIC používáme již 72 let a nechceme je měnit, i když víme, že v některých případech jsou poplatné době, v níž vznikaly. Například autor formule pro hodnocení srnců Bieger stanovil hmotnost srnčí lebky na 90 gramů (65 - 90 g) a vycházel přitom z vážených lebek srn, u nichž tomu tak skutečně je. Právě několik anglických srnců s těžšími lebkami donutilo Komisi pro hodnocení trofejí CIC, aby tuto otázku posoudila a na základě měření jsem dospěl k názoru, že lebky srnců jsou většinou mnohem těžší. Navrhl jsem možnost měření i neúměrně velkých lebek, ale současně si myslím, že měnit celou metodiku by znamenalo přehodnotit všechny současné srnčí trofeje, tak jako jsme to udělali v roce 1980 na mezinárodní výstavě v Nitře s trofejemi siků.
Stejně jako autor článku nesouhlasím s hodnocením srnčích trofejí podle Volzova koeficient, o čemž ale byla na letošních i předchozích shromážděních myslivců k této problematice také řeč.
Snad jen závěrem k výskytu abnormálně silných trofejí (především ale jeleních a daňčích). Na našich výstavách už mnoho let označujeme zvlášť trofeje pocházející z volných honiteb či z obor právě proto, abychom pokud možno oddělili vlivy někdy nadměrné myslivecké (krmivářské) péče o zvěř v oborách. Samozřejmě souhlasím s názorem, že pro každého opravdového myslivce má větší význam trofej ze zvěře ulovené ve volnosti. A nemusí být ani příliš silná. Pro mne osobně je dokonce raritní trofej cennější než "medailová". To je ale otázka přístupu myslivce a nikoliv pouhého lovce, který chce ulovit nejlépe bodově velmi silnou až nejsilnější trofej. Také takoví mezi námi jsou a budou a nemyslím si, že je jim třeba závidět jejich lovecké výpravy do Afriky, Asie či Ameriky. Taková je doba, přičemž se domnívám, že většině z nás nám jde a nepochybně i nadále půjde o to, abychom si zachovali naši krásnou myslivost jejímž cílem jsou také kvalitní trofeje na kvalitně chované a vyzrálé zvěři.