Časopis Myslivost

Vydra říční (Lutra lutra) se vyskytuje v celé Evropě, Asii, Africe a na některých ostrovech (Tchaj-wan, Japonsko). V současné době se na našem území odhadují stavy vyder (podle různých zdrojů) v rozmezí 1600 - 4000 ks. Z důvodu zhoršujícího se životního prostředí, lovu pro kožešinu, pytláctví, zhoršování kvality vody a potravní nabídky, došlo v minulém století téměř k jejímu vyhubení. V roce 1984 se u nás jejich stavy pohybovaly pouze v rozmezí 300 - 400 ks. Se zlepšujícími se životními podmínkami se jejich stavy postupně zvyšují.
Vydra má protáhlé válcovité tělo o délce 40 - 70 cm a hmotnost 8 - 10 kg. Stavba těla je přizpůsobena životu ve vodě. Nosní a ušní otvory může uzavírat. Mezi prsty má plovoucí blánu. Tělo je pokryto krátkou, hustou a velmi kvalitní srstí hnědého zbarvení. Je velmi ostražitá. Kaňkuje po celý rok (výskyt latentní březosti) nejčastěji však od února do dubna. Délka březosti trvá v závislosti na době kaňkování 63 až 270 dní. Ve vrhu jsou 2 - 4 slepá mláďata, které vydra kojí. Mláďata dospívají ve druhém roce života a osamostatňují se.
Vydra obývá různé typy vodního prostředí potoky, řeky, rybníky apod. Na březích si vyhrabává jedno trvalé a několik přechodných doupat, ze kterých je výjezd přímo do vody. Je to samotářský živočich s převážně noční aktivitou. Lovecké teritorium si značí hromádkami trusu na viditelných místech a jeho velikost může být až několik desítek kilometrů. Živí se převážně rybami, raky, hmyzem, obojživelníky, ptáky a drobnými hlodavci. Na zvěři jsou škody minimální.

Jezevec lesní (Meles meles) se vyskytuje téměř v celé Evropě a Asii. V České republice jsou dle mysliveckých výkazů jeho stavy odhadovány kolem 25 000 ks.
Jezevec je naše největší lasicovitá šelma. Má zavalité tělo o délce 60 - 80 cm s krátkými běhy (výška v kohoutku bývá kolem 15 cm) se širokými chodidly a dlouhými drápy. Dosahuje hmotnosti kolem 10 kg, na podzim až kolem 15 kg. Na bílé hlavě má dva tmavé pruhy, které se táhnou přes světla ke slechům. Tělo je zbarveno šedě až šedohnědě.
Vyskytuje se téměř ve všech oblastech od nížin do hor v lesních porostech, kromě bezlesích nížin a krajin s vysokou hladinou podzemních vod. Vyhovují mu teplejší lesnaté oblasti. Jezevec si vyhrabává složité podzemní nory často až několik desítek metrů dlouhé. Noru i okolí udržuje v čistotě. Je aktivní převážně v nočních hodinách. Na zimu se ukládá na 3 - 4 měsíce k nepravému zimnímu spánku, kdy občas vylézá ven z nory. Během zimního období tráví tukové zásoby. Chrutí probíhá od jara až do letních měsíců. Březost je latentní. Jezevčice vrhá v únoru až březnu následujícího roku 3 - 5 mláďat, která jsou kojena až do počátku podzimu, kdy se osamostatní. Pohlavní dospělosti dosahují v druhém roce života. Jezevci se často shlukují v "hradu", kde žije více samic s mláďaty.
Jezevec se živí živočišnou i rostlinnou potravou. Z živočišné potravy převládá hmyz, larvy, drobní savci, žížaly, mláďata ptáků, vejce, plži, myši a hlodavci. Z rostlinné potravy to jsou semena, plody, kořínky, plody ovocných stromů, houby a polní plodiny. Jezevec může napáchat značné škody zejména v intenzivních chovech pernaté zvěře např. v bažantnicích.

Kuna lesní (Martes martes) žije v celé Evropě a Asii. Vyskytuje se v souvislých jehličnatých, smíšených i listnatých lesích, od nížinných oblastí až po horní hranici lesa. Je to živočich s převážně noční aktivitou. Vyhledává duté stromy, případně opuštěná hnízda dravců a veverek. Hnízda využívá k odpočinku a rozmnožování.
Je to středně velká lasicovitá šelma s dlouhou oháňkou s celkovou délkou mezi 65 - 80 cm, z toho oháňka měří 22 - 25 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 1 až 1,5 kg. Zbarvení na hrdle je žlutobílé, náprsenka je oranžově žlutá a nezasahuje na přední běhy. Základní zbarvení je tmavohnědé, na oháňce a tlapkách až tmavočerné. Tlapky mezi bříšky jsou silně osrstěné, tím se ve stopě liší od kuny skalní, která je osrstěné nemá. Je velmi mrštná a velice dobře šplhá po stromech. Při lovu potravy dokáže skákat z větve na větev až na vzdálenost několika metrů. Většinu roku (mimo dobu páření) žije samotářsky ve velkém teritoriu, které si značí trusem a výměšky pachových žláz.
Kaňkování probíhá v červenci a počátkem srpna. Pro kunu je charakteristická utajená březost. V dubnu až květnu vrhá 3 - 5 mláďat, která kojí 7 - 8 týdnů, potom již konzumují živočišnou potravu. Pohlavní dospělosti dosahují po 15 měsících života. Živí se menšími hlodavci, ptáky, veverkami, vejci, zajíčky, králíky a domácí drůbeží pokud jsou hospodářská stavení blízko lesa. Z mysliveckého hlediska může způsobit značné škody zejména v intenzivních chovech zvěře a na domácí drůbeži. Z biologického hlediska je kuna důležitým činitelem biologické rovnováhy v přírodě a plní funkci zdravotní policie.

Kuna skalní (Martes foina) obývá téměř celou Evropu (převážně střední a jižní) a Asii. V české republice je její výskyt velice hojný. Současné stavy se pohybují podle myslivecké statistiky kolem 80 tis. jedinců.
Velikostně je podobná kuně lesní. Zbarvení je šedohnědé s bílou náprsenkou, která zasahuje až do poloviny předních končetin. Tlapky jsou osrstěné pouze minimálně. Je to typický obyvatel okrajů lesů, měst a obcí. Je značně vázána na lidská obydlí. Často se s ní můžeme setkat na půdách, v hospodářských objektech, chatách apod.
Kuna skalní je aktivní převážně v nočních hodinách, ale lze se s ní potkat i ve dne. Přes den odpočívá v úkrytu obvykle v hranicích dřeva a také na půdách hospodářských a obytných domů. Výborně šplhá a také skáče. Reprodukční období je stejné jako u kuny lesní. Její potravu tvoří nejčastěji drobní ptáci, domácí drůbež, hlodavci, hmyz a plody ovocných stromů. Ráda vybírá hnízda. Největší škody napáchá v chovech drůbeže a umělých chovech pernaté zvěře. Podobně jako kuna lesní plní v ekosystémech funkci zdravotní policie.

Tchoř tmavý (Mustela putorius) je rozšířen v mírném pásmu Evropy i Asie. Na nízkých bězích má zavalité tělo se silným týlem. Zbarvení má tmavohnědé se světlejší pestrou obličejovou maskou, kterou tvoří na hlavě velké bílé plochy s hnědými skvrnami. Špička oháňky bývá občas také světlejší. Celková délka těla se pohybuje mezi 50 - 60 cm a hmotnost od 0,5 do 1,50 kg.
U nás se objevuje v blízkosti vodních toků, okrajích lesů a polí. Často se také vyskytuje v blízkosti lidských sídel. Obvykle žije v dutinách, hromadách klestu nebo opuštěných norách po jezevcích. Je to živočich s převážně noční aktivitou. Vyznačuje se samotářským způsobem života. Kaňkování probíhá od března do dubna. Tchořice po 40 dnech březosti vrhá 4-7 mláďat, která jsou slepá 4 - 5 týdnů. Matka je intenzivně kojí. Ve 3 - 4 měsících se osamostatňují. Pohlavně dospívají v 10 měsících života. V nebezpečí vypouští z řitních žláz velmi silně páchnoucí sekret, který slouží k zastrašení nepřítele (predátora). Živí se živočišnou i rostlinnou potravou. V živočišné potravě převládají hlodavci, obojživelníci, hmyz, ryby, drobná zvěř a také vejce. Z rostlinných druhů přijímá některé sladké plody např. švestky. Je přirozenou součástí ekosystémů, kde plní funkci zdravotní policie.
Tchoř světlý (Mustela eversmannii) se vyskytuje na sušších stepích a lesostepích Eurasie. U nás se s ním můžeme setkat na celém území nejhojněji na jižní Moravě a v Polabí. Zbarvení v dospělosti je pískově žluté až šedě bělavé pouze běhy, hruď a konec oháňky jsou tmavé. Kaňkuje v březnu. Doba březosti trvá 36 - 43 dnů. Velikost, hmotnost a časový reprodukční proces včetně potravy, jsou stejné jak u tchoře tmavého.

Lasice kolčava (Mustela nivalis) se vyskytuje téměř v celé Evropě, Asii a severní Africe. Hřbet, hlava a boky jsou zbarveny hnědočerveně, spodina těla je bílá. Konec proutku je vždy hnědý. Samice dosahují velikosti 15 - 20 cm s proutkem 5 - 6 cm a samci 20 - 25 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 0,04 - 0,06 kg. Kaňkování probíhá po celý rok podle množství potravní nabídky. V době přemnožení hlodavců (hrabošů a myší) bývají v roce i dva vrhy po 5 - 7 i více mláďatech. Vyskytuje se nejčastěji na sušších místech, okrajích lesů a polí a také v blízkosti lidských obydlí. V mysliveckém hospodaření nepůsobí výrazné škody a podílí se velkou měrou na redukci početních stavů drobných hlodavců (myší a hrabošů).

Lasice hranostaj (Mustela erminea) se vyskytuje v Evropě od polárního kruhu až po Pyreneje od nížin až nad horní hranicí lesa. Celková délka těla se pohybuje okolo 25 - 30 cm, proutku 10 - 12 cm. Hmotnost této lasice se pohybuje okolo 0,12 - 0,30 kg. Samci bývají o třetinu těžší než samice. Zbarvení těla má kaštanově hnědé, vespod bílé. Konec je proutku vždy černý. Na zimu hranostaj přebarvuje do bílé zimní srsti. Je to živočich s denní i noční aktivitou. Velmi dobře plave a šplhá. Doupě si upravuje v hromadách, škvírách apod. Kaňkuje dvakrát ročně na jaře a koncem léta. Při páření v létě dochází k utajené březosti a mláďata se rodí na jaře příštího roku. Počet mláďat v jednom vrhu bývá 4 - 7. Hlavní potravou jsou myši, hraboši, ptáci, hmyz, divocí králíci a zajíci. V myslivosti nepůsobí vážnější škody.

Norek evropský (Mustela lutreola) se vyskytoval běžně kolem proudících vod. V současné době se vyskytuje v izolovaných populacích v Evropě pouze ve Španělsku, Rusku a Rumunsku. Je velký asi jako tchoř. Jeho délka je 50 - 60 cm i s proutkem. Je jednobarevně temný, jen mordu má bílou. Prsty jeho tlapek jsou opatřeny plovoucí blánou. Živí se rybami, raky, obojživelníky a plazy. V minulosti byl u nás vyhuben.

Norek americký (Mustela vison) byl chován za účelem produkce kožišin na farmách v minulém století. Původní domovinou mu byla severní Amerika. Chovateli byl vypuštěn nebo samovolně uprchl z klecí a přizpůsobil se prostředí kolem vodních toků. V současné době se s ním můžeme setkat na celém našem území.