Časopis Myslivost

Podíváme-li se do historie vyhlašování oblastí chovu, je známo, že s návrhem na jejich zřizování přišel poprvé Doc. Dr. Ing. Josef Nečas, který také spolu s Doc. Ing. Jaroslavem Švarcem první dodnes existující, a pokud vím, i dobře prosperující, oblast chovu jelení zvěře Žďárské vrchy založil už v roce 1958. Vycházel především ze skutečnosti, že honitby před vydáním zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb. byly malé a pro chov přebíhavé či tlupní jelení zvěře tudíž zcela nevhodné. Ostatně minimální výměra honiteb po vydání uvedeného zákona je platná dodnes, tj. 500 ha opět neodpovídá řádnému chovu nejen tohoto, ale i dalších přebíhavých (tlupních) druhů zvěře, mezi něž dále patří zvěř daňčí, mufloní, kamzičí, sika případně černá, o jejíž chov v oblastech ale nebyl a dosud není se strany pozemkových vlastníků zájem. To se pak projevuje na jejím přemnožení a také na nedostatku kvalitních trofejí - zbraní.
Základní Nečasovou myšlenkou při zakládání oblastí chovu jelení zvěře bylo jejich řízení poradním sborem, který měl organizovat společná sčítání ve všech honitbách oblasti ve stejných termínech, následně zpracovávání plánů chovu a lovu pro celou oblast, ale po jejich schválení státní správou myslivosti (tehdy na krajských národních výborech - KNV) se plány lovu rozepisovaly na jednotlivé honitby z hlediska množství, pohlaví i věkových tříd. Výsledky chovu se každoročně vyhodnocovaly na přehlídkách v rámci oblasti i podle jednotlivých honiteb. Tím se docílilo "stejných očí" při posuzování stávající kvality zvěře v oblasti včetně průběrného odstřelu a stanovovaly se další chovatelské kroky nejen v průběrném odstřelu, nýbrž i v kvalitě přikrmování či léčení zvěře.
Nečasovou myšlenkou byla i možnost přesunů krmiv v době nouze do těch honiteb v oblasti, kde se zvěř zejména v zimním období koncentrovala, zatímco některé honitby byly "prázdné" a krmivo se tudíž nespotřebovalo. Stejná myšlenka ho vedla i k tomu, že se v době lovu mohl přesouvat odstřel do honiteb, kde se zvěř (zejména v době říje) soustřeďovala, ovšem je logické, že se tak mohlo dít pouze s platnou povolenkou k lovu v určené honitbě a v doprovodu většinou mysliveckého hospodáře dočasně "přezvěřené" honitby.
Také z těchto myšlenek (i když ne vždy "dotažených") vycházelo tehdejší Ministerstvo zemědělství a výživy, když vydalo dne 17. 4. 1968 ve Věstníku MZVž pod čj. VII/5 - 362/68 směrnici o ustanovení celkem 55 oblastí chovu jelení zvěře (z toho 29 jich bylo v České republice a 26 na Slovensku), které následně začaly vyvíjet za řízení z krajských národních výborů a prostřednictvím poradních sborů svoji činnost. Tato směrnice šla svým způsobem nad tehdejší zákon o myslivosti (23/1962 Sb.), který se o oblastech chovu ani jelení, ani jiné zvěře nezmiňoval, proto ale také ani jejich ustanovování nebránil.
Oblasti chovu jelení zvěře se následně dostaly do povědomí myslivců i do jejich praxe a začaly plnit účely pro něž byly ustanoveny. To znamenalo především držení normovaných stavů zvěře z hlediska počtů, poměrů pohlaví i věkových tříd. Totéž se týkalo i plánování a sledování počtu odstřelů zvěře včetně posuzování kvality průběrných odstřelů. Výsledkem pak bylo nesporné zvyšování trofejové kvality jelení zvěře. Obecně se ale dlouhodobě nedařilo snížit stavy jelení zvěře na únosnou míru, tj. na předepsané normované - a tedy optimální počty, takže se ani nedařilo úspěšně snižovat škody působené jelení zvěří na jejím životním prostředí.
O úspěších či neúspěších a o perspektivách oblastí chovu nejen jelení zvěře se hovořilo například dne 19. 6. 1980 na konferenci organizované ČSVTS na Lesnické fakultě VŠZ v Brně na téma "Současné výsledky v chovu trofejové zvěře", na níž zazněl i referát s názvem "Perspektivy oblastí chovu trofejové zvěře" (J. Hromas: Sborník referátů z uvedené konference, str. 75 - 84). Následně byly publikovány návrhy na zřízení oblastí chovu jiných druhů zvěře než jen zvěře jelení.
Zřejmě i tyto a další myslivecko-chovatelské aktivity byly podkladem pro následné oficiální vyhlášení možností zakládání oblastí chovu v prováděcí vyhlášce Ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 20/1988 Sb. ze dne 22. 1. 1988 k zákonu o myslivosti č. 23/1962 Sb. V páté části této vyhlášky nazvané "Oblasti pro chov zvěře" je této významné chovatelské záležitosti věnována náležitá a potřebná pozornost v obsáhlém § 14, v odstavcích 1 - 12. Z tohoto znění vyplývají možnosti navrhování a ustanovování nových oblastí chovu pro přebíhavé (tlupní) trofejové i netrofejové druhy zvěře s výjimkou zvěře černé. Podle této vyhlášky byla například vyhlášena i oblast chovu tetřívků na Kamenicku.
Lze říci, že ve všech (anebo téměř ve všech) starých i nově vyhlášených oblastech se hospodařilo úspěšně, nicméně při tvorbě novely zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb., která spatřila světlo světa pod č. 512/1992 Sb., byla otázka oblastí chovu v podstatě z politických důvodů a proti mysliveckým zájmům ze zákona vypuštěna. Některé oblasti chovu ve své činnosti pokračovaly úspěšně i nadále, ale mnohé z nich ke škodě věci zanikly - většinou proto, že jejich řízení svým způsobem vyžadovalo časová zaneprázdnění poradních sborů a také orgánů státní správy myslivosti.
Postupem času se ukázalo, že vypuštění oblastí chovu ze zákona (i když nic nebránilo, aby ve své činnosti pokračovaly) bylo se strany zákonodárců nedomyšlené. Proto jsme, jako myslivci, měli zájem, také s ohledem na nízké výměry našich nových honiteb, které neodpovídají řádnému a cílevědomému chovu přebíhavých (tlupních) či vzácných druhů zvěře, aby se tvorba a činnost oblastí chovu uzákonila. To se podařilo zařazením do znění připravovaného a nyní platného zákona o myslivosti, který byl Sněmovnou i Senátem Parlamentu schválen 27. 11. 2001 a je publikován pod č. 449/2001 Sb.
Tento zákon sice nemá zvlášť uvedenou speciální část týkající se právě oblastí chovu, nicméně ve druhé části zákona týkající se chovu a zušlechťování zvěře v § 3. odst. 3 se uvádí, že: "Normované stavy zvěře se uvádějí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté s výjimkou zvěře srnčí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území."
Domnívám se, že uvedené znění zákona odpovídá nejen myslivecko-chovatelským nýbrž i celospolečenským zájmům. V prvém případě proto, že v oblastech chovu bude možno ve větších územních celcích spojenými silami myslivců lépe hospodařit s přebíhavými tlupními druhy zvěře, zejména s cílem zvyšování její kvality včetně kvality trofejové. Vypuštění teritoriálních druhů zvěře (srnčí, jelenců) z oblastí chovu je logické. Méně logické mi připadá zákaz zřizování oblastí chovu pro zvěř černou, která je také přebíhavá a jejíž myslivecko-chovatelská obhospodařování jsou nejvýš potřebná, zvláště v současné době, kdy je zřejmé, že je obecně přemnožena. V druhém případě lze předpokládat, že počty zvěře v oblastech chovu budou skutečně drženy na výši optimálních stavů normovaných, a tím se sníží i škody na lesních porostech či na polních kulturách.
Nelze přepokládat, že by zřizování oblastí chovu mohlo zatížit ekologickou kvalitu (stabilitu) dotčeného území, neboť se v žádném případě nejedná o chovy intenzivní se zvýšenými počty chované zvěře.
Pokud se jedná o návrhy nových oblastí chovu ze strany držitelů honiteb (pokud možno všech a ne pouze jednoho), je třeba předem dohodnout zásady myslivecko-chovatelských opatření v navrhované oblasti chovu, ustanovit poradní sbor oblasti včetně dohody o jeho pravomocích a také stanovit formy a zásady spolupráce se státní správou myslivosti. Dále je nutno promyslet výši stavů zvěře v celé oblasti s ohledem na úživnost přírodního i životního prostředí zvěře, jak na polích, tak v lese, dále s ohledem na podmínky krytové, zejména v lese, a konečně i na podmínky klidové spojené zejména se sezónní návštěvnosti oblasti v době růstu hub či lesních plodin, případně výskytu rekreantů, sportovců apod.
Dosavadní zkušenosti s chovy zvěře v oblastech ukázaly, že je to možná cesta jak sladit nenásilnou formou zájmy myslivců se zájmy pozemkových vlastníků - držitelů honiteb.To také jsou důvody proč využít vhodných přírodních i společenských podmínek k zakládání dalších oblastí chovu nejen pro zvěř trofejovou.
Prof. Ing. et Ing.h.c. Josef HROMAS, CSc.
spolupracovník SIEZ, Brno