Časopis Myslivost

První informace o konání tohoto kongresu dorazily na jednání Myslivecké rady OMS Brno-město koncem května letošního roku. Okresní mysliveckou radou byl projednán jako informace o došlé poště a dále mu nebyla věnována pozornost. Díky iniciativě předsedů myslivecké a střelecké komise, kteří se telefonicky spojili s osobami uvedenými na zvacím dopise, ověřili pravost pozvání a začali se věcí zabývat a postupně splétat nit, se podařilo vytvořit tým žen, které na Moravě a v Čechách provozují myslivost. K náležité reprezentaci byla nezbytná součinnost všech zúčastněných. Po přípravě nutných náležitostí, počínaje doklady k vývozu zbraní do třetí země, přípravou plánu cesty, přepravou mikrobusem, který nezištně zapůjčila firma Sitař Brno, drobnými pozornostmi pro představitele Srbského loveckého svazu, které poskytlo ústředí ČMMJ, zajištěním finančních prostředků na přepravu a konče mnoha telefonáty mezi pořadateli a organizátory, se mohlo vyrazit.
Po nočním přesunu přes Slovensko, Maďarsko, s bezproblémovým překročením hranic po zapsání a kontrole převážených kulových zbraní na celnici mezi Maďarskem a Srbskem, jsme dorazili v ranních hodinách do města Niš. To nás již podle mapy mělo čekat jen několik kilometrů do městečka Dolnij Dušnik. Realita a značení silnic však byla poněkud jiná. Tam, kde se zdála podle mapy optimální cesta, se před námi zvedaly vrcholy Babičky Gory s místními neznačenými cestami, které se jakoby mávnutím proutku proměnily z asfaltových povrchů na prašné cesty s kamenitým podkladem. Proto jsme zvolili sice delší, zato však civilizovanější cestu přes centrum města Niš a městečko Gadžin Han, v němž měl mimo jiné sídlo i Myslivecký lovecký svaz Srbska, garant celé akce.
Na místo kongresu jsme tak dorazili v pátek 28. srpna před polednem. To již byly přípravy v plném proudu a pořadatelé měli plné ruce práce. I přesto se nás obětavě ujali a ubytovali nás, abychom si mohli po dlouhé cestě, která trvala 11 hodin, odpočinout. Navíc velmi teplé počasí okolo 30 oC udělalo své. Na večerní oficiální zahájení byly již všechny účastnice české výpravy opět svěží a v gala. A jak to již v životě bývá, ti co to mají nejblíže, jezdí nejpozději. Toto pravidlo potvrdila maďarská delegace, která dorazila až po 22 hodině. Zato v celkově početné převaze nad ostatními zúčastněnými zeměmi a v jednotném oblečení do krojů v loveckém duchu, což svědčilo o velmi dobré organizovanosti maďarského ženského týmu, který má v Maďarsku již dlouholeté kořeny.
Jako správní hostitelé Srbové účastníky bez dlouhých řečí pohostili pestrým výběrem jídel a místních specialit, který nabízely švédské stoly. Při večeři hrála živá hudba v balkánsko-slovanském stylu. Styl hudby byl pro nás cizince mimořádný zážitek, ale současně i nápor na smysly, pro diskžokeje a zpěváka neuvěřitelný záběr nepřetržité produkce od 17 hod do 2 hod do rána, a pro ty, co by rádi usnuli, možnost k meditaci, protože při tomhle randálu se skutečně spát nedalo. Navíc slibovaný program vyžadoval vstát již ve 4 hod, absolvovat snídani a připravit se na ranní lov, který začínal okolo 6 hodiny ranní.
Vozidla místních lovců nás přepravila do asi 10 km vzdálené části honitby. Všichni byli seznámeni s tím, co a jak se bude lovit. Jako preliminář lovu byl stanoven lov na černou zvěř a na zvěř srnčí. Z dravců se mohla lovit liška a vlk. Je třeba poznamenat, že Srbové si s přípravou a organizací tak, jak jsme zvyklí podle našich zvyklostí a tradic, hlavu nelámou. V tomto ohledu se jedná o celkem živelnou záležitost připadající místním zcela normální, ale cizinci, navíc z Čech, který je uvyklý mysliveckým tradicím a organizovaností, se jeví jako zcela chaotická. Navíc i proto, že se nachází pro něj v neznámém prostředí a je odkázaný na jakoukoliv informaci, týkající se postavení střelců z hlediska bezpečnosti střelby, možnosti směru postupu honců a psů, možného příchodu zvěře, zpětného návratu ze stanoviště atd. Například troubení na borlice nebo lesní roh se v Srbsku nepoužívá, a tak se nelze řídit ani zvukovými signály.
K naháňce se používá psů srbského plemene horského honiče a barváře. Tyto plemena jsou vytrvalá v náročném terénu, velmi dobře hlasitá a oznamující kontakt se zvěří. Leče se zastupují celkem rozlehlé a akční rádius vysokonohých honičů je v tomto případě velkou výhodou. Pro představu výměra honitby sdružení Gadžin Han je něco kolem 32 000 ha. Terén je velmi těžko přístupný, kopcovitý, porostlý stromy, a to zejména zakrslými duby, trnovníky, hlohy a šípky. Křovinatý ráz je místy přerušen loukami, ladem ležícími políčky a kulturními, zemědělsky obhospodařovanými políčky. I přes velmi dobrou krytinu, množství příležitostí k paši jak pro vysokou, tak i drobnou zvěř, je nutné konstatovat, že množství zvěře neodpovídá těmto potravním příležitostem a přirozeného krytu a počtu klidových zón.
Pokud lze po této krátké návštěvě Srbska a jen jeho jedné oblasti dělat závěry o zastoupení zvěře v krajině, pak lze konstatovat, že v největší míře je zastoupena zvěř černá, která pustoší kukuřičná pole. Kromě srnčí zvěře, které je však velmi málo, jsme již další zvěř neviděli, i když jsme měli možnost velkou část honitby projít pěšky i v různou denní dobu.
Výsledkem sobotní ranní naháňky byl výřad šesti divočáků (dvou lončáků a čtyř selat, které ženy ulovily po vystřelení pouhých devíti ran v době naháňky! Klobouk dolů, jak ženy - myslivkyně mistrně lovily.
V dopolední soutěži ve střelbě se opět ukázala velká zručnost žen. Na střelnici na vzdálenost 100 m s terčem siluety srnce se český ženský tým, čítající dvě družstva po třech soutěžících, propracoval až na špici ve výsledkové listině se shodným počtem bodů 57 společně s družstvem Maďarek. Rozhodovalo skóre, které měly Maďarky lepší o zásah tří desítek oproti jedné desítce na straně českého družstva. V celkovém pořadí tak skončily Maďarky na 1. místě a Češky na 2. místě. Na dalších pozicích pak skončila opět družstva Maďarek a Češek, na ostatních místech družstva Slovenek a Chorvatek.
Na závěrečném vyhlášení vítězů, předání cen a pohárů vítězným družstvům a jednotlivcům, spojeném se společenským večerem ženy ukázaly i svou civilní tvář křehkých bytostí se smyslem pro společnost a zábavu. Bavily se a tancovaly až do pozdních hodin. S ohledem na další ranní natláčku bylo nutné družný večer ukončit. I tak se ráno nechtělo mnohým vstávat. Spíše než naháňka zanechala na účastnicích dojem soutěž pozvaných loveckých sdružení v přípravě a vaření kotlíkových gulášů. Ženy utvořily mezinárodní porotu a vyhodnotily jako nejlepší guláš srnčí a fazolový.
Celá akce byla sledována srbským tiskem a televizí. Po závěrečných prohlášeních a vyhodnocení akce formou rozhovoru do médií, společným pózováním před fotoaparáty reportérů a kamer, se celá skupina přesunula na hotel, odkud se všichni účastníci s přáním opětovného setkání u příležitosti dalšího ročníku kongresu žen - myslivkyň v některé ze zúčastněných zemí, rozjeli do svých domovů.

Ing. Václav TLAPÁK, Ph.D.
předseda Myslivecké komise OMS Brno-město