Anatomie a fyziologie trávicího ústrojí zvěře
Myslivost 10/2009, str. 60 Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., Ing. Zdeněk VALA
Trávicí soustava umožňuje příjem a zpracování potravy a následné vyloučení nestrávených zbytků. Je tvořena ústní dutinou, hltanem, jícnem, žaludkem, tenkým střevem a tlustým střevem zakončeným řitním otvorem. Do trávicí soustavy ústí i velké žlázy jako jsou slinné žlázy, játra a slinivka. Během fylogeneze však došlo důsledkem přizpůsobení trávicí soustavy druhu přijímané potravy k značným druhovým rozdílům. Například u býložravců se předžaludek zformoval na rezervoár potravy, došlo i k prodloužení střeva, kde je obtížně stravitelná potrava (bohatá na vlákninu) trávena i několik dnů. Masožravci mají relativně malý žaludek a kratší střeva, uzpůsobené na příjem koncentrované potravy. Prasata také nemají vytvořen rezervoár potravy, ale díky dlouhému střevu mohou trávit i potravu bohatou na vlákninu.
Stěna trávicího traktu je tvořena sliznicí, podslizniční tkání, svalovou vrstvou a povrchovou vrstvou. Sliznice pokrývá vnitřní část trávicí trubice a má různou povrchovou strukturu např. hladkou, s bradavkami, řasami a klky. U přirozených otvorů přechází v kůži. Druhou vrstvou je podslizniční vazivo, které umožňuje samostatný pohyb sliznice. Třetí vrstva je svalová a tvoří základ stěny trubice. Poslední povrchová vrstva se nazývá seróza a pokrývá většinu trávicí trubice (kromě jícnu ten pokrývá vazivová adventicie).
Dutina ústní slouží k přijímání a zpracování potravy. Strop dutiny ústní tvoří patro, po stranách ji ohraničují tváře a na spodině jazyk. Jazyk má celou řadu funkcí. Napomáhá příjmu a zpracování potravy. V jeho sliznici se nachází chuťový a hmatový orgán. K mechanickému zpracování potravy v dutině ústní slouží zuby. Podle toho jak zuby narůstají a vyměňují se, jsou označovány mléčné (značí se malým písmenem) a trvalé (značí se velkým písmenem). Tvarem a uložením do čelistí jsou označovány jako řezáky (I, i), špičáky (c,C), zuby třenové, třeňáky (předstoličky, premoláry, p, P) a stoličky (moláry, M - vyrůstají jako zuby trvalé). Počet zubů je pro jednotlivé druhy zvěře specifický. Do dutiny ústní ústí velké a malé slinné žlázy. Sliny usnadňují mechanické zpracování potravy jejím prosliňováním, trávení a polykání soust a umožňují chuťové vnímání.
Hltan je uložen za dutinou ústní. Při polykání jím potrava prochází přes jícen do žaludku. Kříží se zde trávicí cesta s dýchací cestou.
Jícen spojuje hltan s žaludkem (u přežvýkavců s bachorem). Je uzpůsobený především k transportu potravy z hltanu do žaludku a opačně - u přežvýkavců při rejekci potravy pro přežvykování. U ptáků se na jícnu nachází vole vakovitého tvaru většinou na pravé straně krku.
Žaludek je objemný vakovitý orgán uložený v břišní dutině mezi jícnem a střevem. Jeho funkce spočívá v dočasné kumulaci potravy, přípravě trávení a trávení žaludeční šťávou. Velikost a stavba žaludku je druhově specifická. Vstup jícnu do žaludku je označován jako česlo a výstup do dvanáctníku jako vrátník. Nejmenší žaludek mají masožravci (jednokomorový) a největší býložravci (vícekomorový).
Žaludek přežvýkavců je vícekomorový. Skládá se ze tří částí předžaludku a vlastního žaludku (slezu). Předžaludek se dělí na tři části - bachor, čepec a knihu. Umožňuje v krátké době přežvýkavcům přijmout velké množství rostlinné potravy a následně ji v klidu přežvýkat. Bachor vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. U dospělé jelení zvěře má objem až 50 litrů, u srnčí kolem 10 litrů. Dochází zde k mikrobiálnímu trávení potravy. Čepec je nejmenší částí předžaludku. Má tvar zploštělé koule. Další částí předžaludku je kniha. Má kulovitý tvar. Sliznice knihy je tvořena listy. Dochází zde k mechanickému rozmělňování větších částí natrávené potravy na menší. U jelení zvěře dosahuje počet listů až 80 a u srnčí zvěře kolem 40. Vlastní žaludek (slez) má tvar protáhlého hruškovitého vaku. Navazuje na něj tenké střevo dvanáctníkem.
Žaludek ptáků se skládá ze dvou částí - žláznatý žaludek a svalnatý žaludek. Ve žláznatém žaludku dochází k enzymatickému trávení potravy, ve svalnatém poté k mechanickému trávení.
Střevo je nejdelším úsekem trávicí trubice. Je uzpůsobeno k trávení a vstřebávání jednotlivých živin včetně minerálních látek a vody a k vylučování nestrávených zbytků. Během fylogeneze byla délka, uspořádání a stavba střeva ovlivněna druhem přijímané potravy. Délka střeva v porovnání s délkou těla je u prasete asi patnáctkrát delší, u jelení zvěře dvacetkrát a u srnčí zvěře třicetkrát.
Střevo se obvykle dělí na tenké, na kterém rozlišujeme dvanáctník, lačník a kyčelník a tlusté střevo, které se dělí na slepé střevo, tračník a konečník.
Pankreas (slinivka břišní) a játra jsou anatomicky řazeny k trávicím orgánům. Pankreas produkuje více hormonů, z nichž nejznámější je inzulín. Játra jako mohutná tmavočervená žláza leží za bránicí. Podílí se na látkové výměně (přeměna a zásobárna živin, regulační funkce, detoxikační funkce a tvorba žluči).
Fyziologie trávení
Přijatá potrava se v ústní dutině rozmělňuje žvýkáním a prosliňuje. Vzniká sousto obalené hlenem a usnadňuje se polykání. Velmi dokonale žvýkají potravu všežravci a nepřežvýkaví býložravci. Nedokonale pak přežvýkavci. K důkladnému mechanickému poškození krmiva u přežvýkavců dochází až při přežvykování. Sliny mají také celou řadu dalších funkcí, např. u prasat obsahují alfa-amylázu a maltázu, které štěpí škrob a maltózu, umožňují vnímání chuti a obsahují nárazníkové systémy, které neutralizují kyseliny a zásady přítomné v krmné dávce. Tvorba slin je z větší části nepodmíněným reflexem. Jako podnět mohou sloužit změny v dutině ústní vyvolané příjmem potravy, žvýkáním popř. přežvykováním. Rozžvýkaná potrava ve formě sousta dále putuje hltanem a jícnem do žaludku.
V jednokomorovém žaludku se polknutá potrava zdržuje, promíchává, mechanicky a chemicky zpracovává. Na chemickém zpracování potravy se v žaludku podílí celá řada látek, které jsou součástí žaludeční šťávy např. kyselina chlorovodíková a pepsin, chymozin a žaludeční lipáza. Kyselina chlorovodíková se podílí na aktivaci pepsinogenu (neaktivní pepsin), denaturuje bílkoviny, má baktericidní účinek a chrání vitamíny rozpustné ve vodě před znehodnocením. Pepsin patří mezi enzymy štěpící bílkoviny v kyselém pH prostředí.
Vícekomorový žaludek je uzpůsoben k trávení rostlinného krmiva bohatého na celulózu prostřednictvím enzymů mikrobiálního původu. Žádný z býložravců včetně přežvýkavců, není schopen tento enzym produkovat. U přežvýkavců se v průběhu fylogeneze vyvinul předžaludek před vlastním žaludkem, kde probíhá mikrobiální trávení celulózy.
V ústní dutině zpracovávají potravu přežvýkavci pouze krátce a polykají jednotlivá sousta do předžaludku. Následuje fáze přežvykování, kdy se potrava z předžaludku vrací zpět (rejekcí = vyvržení sousta) do dutiny ústní, kde dochází k jejímu důkladnému rozmělnění. Na jedno vyvržené sousto připadá 40 - 60 žvýkacích pohybů. Po důkladném rozmělnění potravy se sousto vrací zpět do bachoru. Tento proces se v průběhu dne opakuje 4 - 6krát a více, v závislosti na složení krmiva. V bachoru je potrava promíchávána rytmickými pohyby přerušovanými dobami klidu, což je důležité pro stálost bachorového obsahu a posouvání krmiva k dalším částem trávicího ústrojí. Mikrobiální trávení v předžaludku zajišťují z velké části bakterie a to více než 60 druhů. Z hlediska trávení rostlinné potravy jsou nejvýznamnější bakterie celulolytické. Jsou nejvíce specializované a produkují enzym celulózu. V předžaludku se vyskytují i další druhy mikroorganismů např. nálevníci a anaerobní houby-kvasinky a plísně. Složení mikroorganismů v předžaludku je závislé na druhu a kvalitě přijímaného krmiva a na ročním období. Důležité je, aby ke změnám krmné dávky docházelo postupně a ne nárazově. Bachorová mikroflóra se musí přizpůsobit struktuře krmné dávky a to nějakou dobu trvá. Při radikální změně krmné dávky může dojít až k takovému stavu, že i při dostatku potravy bude srnčí zvěř hladovět, protože není schopna tuto potravu trávit, tzn., že k tomu nemá uzpůsobenou bachorovou mikroflóru. Tato nárazová změna krmné dávky je často doprovázena metabolickými poruchami a někdy může končit i smrtí zvěře popř. acidózou bachorového obsahu (nadměrný příjem jádra a následné překyselení žaludku).
Z předžaludku se potrava dostává do vlastního žaludku, kde je dále chemicky a mechanicky trávena. Z žaludku poté potrava putuje do první části tenkého střeva - dvanáctníku. Do dvanáctníku je vylučována pankreatická trávicí šťáva. Penkreatická šťáva obsahuje celou řadu enzymů jako trypsinogen (neaktivní forma trypsinu), lipáza, amyláza a další. Z anorganických látek je to hydrogenouhličitan sodný a další. Do dvanáctníku ústí i vývod žlučovodu. Žluč se podílí na neutralizaci kyselého prostředí, zajišťuje emulgaci tukových kuliček, umožňuje resorpci vitamínů rozpustných v tucích, zvyšuje motoriku střeva, má baktericidní účinky a detoxikační účinky. Žluč je produkována v jaterních buňkách, odkud je odváděna do žlučového váčku a odtud to dvanáctníku. U jelenovitých žlučový váček chybí a žluč je odváděna z jater přímo do dvanáctníku. V tenkém střevě pokračuje enzymatický rozklad látek a vstřebávání živin. Potrava dále postupuje do tlustého střeva.
V tlustém střevě se dokončuje enzymatický rozklad potravy enzymy z tenkého střeva. Probíhá zde mikrobiální trávení - rozklad vlákniny. U přežvýkavců se rozloží až 80% vlákniny už v předžaludku. Postupně ke konečníku se střevní obsah zahušťuje a nabývá povahy výmětů, které jsou vypuzovány ven. Množství výkalů je závislé na množství přijaté potravy. U zvěře se jedná o 30 - 60 % výkalů z celkově přijaté potravy.