Časopis Myslivost

Ty nové na tom nejsou lépe, spíš naopak. Jak se v praxi posledních let ukázalo, Rusové začínají zřejmě šetřit na materiálu a nebo alespoň jeho kvalita nepříjemně kolísá
Pokud si dnes někdo bude potřebovat pořídit klasickou, elegantní, spolehlivou a přitom pořád ještě cenově dostupnou pracovní zbraň, něco, co lze bez obav vozit třeba v traktoru či jiném "polním voze", a nebo si "to" vzít na lepší, třeba na hon k panu barónovi, pak mu většinou nezbývá než se podívat na jih Evropy. Turecko se dnes stává největším evropským výrobcem zbraní všeho druhu, ale zejména brokových dvojek a kozlic. V Turecku dnes vyrábí zbraně kde kdo, včetně takových značek, jako je Beretta nebo Smith & Wesson. A Turci se zbraně dělat naučili.
Před nedávnem jsem měl možnost se blíže seznámit s brokovnicemi u nás zatím neznámé značky Akkar. Tato firma vznikla teprve v roce 1989, vkladem amerického kapitálu, jako moderní továrna postavená na zelené louce za Istanbulem. Tím pádem dostala do vínku velmi moderní strojní park, z valné části složený z číslicově řízených obráběcích strojů. Od roku 1992 vyráběla první turecké brokovnice pumpy (nabíjené pohybem předpažbí) pod obchodním názvem Karatay a samonabíjecí brokovnice pod názvem Altay. V nepříliš vzdálené minulosti pak začala vyrábět i brokové kozlice, kterým dala obchodní jméno Churchill. Chtěla oslovit i náročnější evropské konzervativní uživatele a expandovat na nové trhy.
Brokovnice po technické stránce vycházejí ze slavné Browningovy kozlice model 1925 (někdy uváděná též jako B25) Superposé. Závěr je uzamčen příčným klínem pod spodní hlavní, brokovnice mají jednospoušť, s možností volby pořadí odpálení hlavní. Hlavní čep je přerušený. Závěr se otevírá pomocí temenní kličky, pojistka je podle provedení buď automatická (při každém otevření zbraně se samočinně zajistí) nebo prostá manuální - kam ji dáte, tam zůstane. Hmatník pojistky také může měnit pořadí odpalování hlavní. V poloze Zajištěno přesunem doprava nebo doleva navolíte, která hlaveň se odpaluje jako první. Kladívka úderníků jsou hnána vinutými pružinami, tedy je solidní naděje na dlouhou a bezproblémovou funkci zbraně. Brokovnice jsou v ráži 12 x 76 mm (Magnum).
Churchilly se nabízejí ve dvou hlavních provedeních - sportovním, které má z důvodu většího namáhání zesílené boky baskule a je osazeno pružinovými vyhazovači, a loveckém, které má vytahovače a hladké boky baskule. Kozlice se nabízí se třemi délkami hlavní - 66 cm, 71 cm a v případě verze Trap 76 cm. Všechny hlavně jsou vybaveny výměnnými zahrdleními (choky). Hlavně jsou nahoře osazeny ventilovanou lištou, krycí lišta mezi hlavněmi je u sportovní verze z důvodu lepšího chlazení přerušovaná. Horní lišta zbraně je ve všech případech jemně zdrsněná (tzv. gilošovaná), aby se zabránilo nežádoucím odleskům světla při míření. V případě provedení pro trap jsou hlavně shora a zboku provrtány tak, otvory fungovaly jako kompenzátor zdvihu ústí. Trapová kozlice také má pažbu s výrazně zvýšenou lícnicí, všechny ostatní provedení mají americkou pažbu s pistolovou rukojetí. Předpažbí je oblé, pouze s výrazným osazením ve středu jeho výšky. Všechny zbraně mají jednoduchou, opotřebení odolnou botku z tvrzené pryže nebo jí podobného plastu. Celé pažbení je z kvalitního tureckého ořechu (kdo jiný by ho měl nabízet, když už ne Turci) s olejovou povrchovou úpravou. Muška je buď klasická mosazná perlička, nebo ze světlovodného vlákna. Sportovní zbraně mají kromě mušky na konci hlavně ještě pomocnou mušku uprostřed. Puška se nabízí výhradně jako jednospoušť, jazýček spouště je z důvodu ochrany povrchu před agresivními účinky potu zlacen.
Rozborka zbraně je jednoduchá. Zvednutím západky na spodní straně předpažbí uvolníme předpažbí a sejmeme ho ze zbraně. Sklopíme hlavně a zkontrolujeme nábojové komory. Směrem vzhůru a vzad vyklesneme hlavně z baskule. Tím je rozborka ukončena. Sborka probíhá identicky, jen v opačném pořadí.
Neměl jsem ze zbraně sejmuté celé pažbení, jenom předpažbí, ale z toho, co jsem viděl zvenku, jsem byl příjemně potěšen. Dřevo je s kovem velmi čistě slícováno a celkové zpracování bylo čisté a kvalitní. Vnitřní plochy baskule sice nejsou tak absolutně čisté, jako u Berett, Browningů a jiných velkých značek, ale obecně mi připadaly lepší, než jako bych u zbraně této cenové relace očekával. Povrchová úprava je čistá, precizní. Klasicky černěné hlavně jsou opravdu černé jako bezměsíčná půlnoc, plocha je barevně jednolitá, bez šmouh nebo výkvětů pájecích solí. Radost mi udělala i klasická, olejová povrchová úprava pažby, sametově hladká, matná a na pohmat velmi příjemná. Boky hlavňové objímky jsou jemně kroužkované, což není jen pouhá estetická záležitost. Kromě pohledové úpravy povrchu se ve stopách po kroužkování drží nepatrné množství maziva a snižuje tak dlouhodobě opotřebení takto upravených ploch. Veškeré hrany jsou čisté, bez otřepů nebo hrotů.
Kozlice na první pohmat působí velmi dobrým dojmem. Kus, který jsem měl možnost si vyzkoušet, byl sportovního provedení s hlavněmi 71 cm. Chod nové zbraně je vždycky trochu tužší, zbraň se musí zaběhnout. V případě sportovního Churchilla od Akkaru to platilo zejména o zavírání zbraně, kdy jsou napínány pružiny vyhazovačů. Přesto zdůrazňuji - chod byl hladký, temenní klička se pohybovala jako sice po tuhém, ale přece jenom másle. Odpor spouště jsem během krátkého vyzkoušení zbraně neměl možnost změřit, ale nejevil se mi jako nějak nepřiměřený. Potěšil mě ale její krátký krok, který se u jednospoušťových zbraní výrazně podílí na možnosti rychlého opakování výstřelu. Také pojistka a přepínač pořadí hlavní měly poměrně značný odpor. Nic z toho ale nepatřilo do skupiny nežádoucích nebo dokonce nepřijatelných jevů u nové zbraně. Osobně velice příjemný je mi systém výměnných zahrdlovacích nástavců (resp. vložek), kde instalované vložky ("čoky") nevyčnívají prakticky přes ústí hlavně. K dotahování a povolování instalovaných vložek se používá klíč s čelními ozuby. Zahrdlení jsou až do polovičního zahrdlení včetně schválená i pro střelbu ocelovými broky. Pokud by někomu nevyhovovala zahrdlení dodávaná standardně se zbraní, není problém dokoupit podle vlastního výběru a potřeby - rozměry jsou standardizované a výrobců je dost a dost.
U brokovnice je střelecký úspěch více než u kulovnic závislý na tom, jak vám pažba sedne do ramene. Dvojnásob zde platí pořekadlo, že hlaveň střílí, ale pažba trefuje. Pažba zkoušené brokovnice mi byla trochu dlouhá a zřejmě jako důsledek tohoto faktu jsem při pohledu přes lištu díky pomocné středové mušce viděl, že jsem tak trochu mimo osu. Musel jsem se prostě se zbraní rovnat. Na druhou stranu jsem s potěšením kvitoval, že i se svými kratšími prsty jsem snadno dosáhl na spoušť. Zdrsněné úchopové plochy na pistolové rukojeti a předpažbí mají rybinu drsnou tak právě dost na to, abyste měli pocit spolehlivého úchopu a přitom ještě neměli při větším počtu vystřílených ran pocit, že vám hobluje kůži z dlaně.
Nepovažuji se za experta na střelbu z brokovnice, ačkoliv v mých výkonech letos došlo k dramatické změně poté, co jsem se svěřil do péče svých dvou kamarádů brokařů. Fratišku F. a Honzo P., děkuji a doufám, že jsem vám neudělal na střelnici s Akkarem ostudu. S ohledem na již míněnou délku pažby jsem tedy na střelnici napřed s Chuchillem trochu bojoval, ale když jsem si zvykl, že zbraň musím do ramene zasazovat zepředu, s dlouhým nápřahem, tak už se z holubů začalo poměrně uspokojivě prášit. Výměna zahrdlení byla i po asi 60 výstřelech snadná, ačkoliv jsem neměl pocit, že by zvýšení krytí mělo na mé výsledky nějak dramatický vliv. Otázku zahrdlení obecně neřeším, se zbraní dodávaná sada by měla vyhovět každému. Zkoušel jsem také laborovat s pořadím hlavní, nakonec se mi jako příjemnější a snad i o trochu rychlejší jevilo pořadí napřed spodní, pak horní, ale to je individuální a ani zdaleka netvrdím, že jde o univerzální pravdu. Přepínání pořadí mě také trochu potrápilo, než jsem si uvědomil, že přepínání je možné pouze u zajištěné zbraně. Během celého střeleckého odpoledne nedošlo k žádné závadě na zbrani, zápalky byly napichovány přesně uprostřed, vyhazování bylo razantní a jisté - skoro až moc pro člověka, zvyklého na klasické vytahovače.
Po návratu z příjemného střeleckého odpoledne jsem si alespoň nasucho vyzkoušel také lovecké provedení s krátkými hlavněmi 66 cm. Jako mnozí z nás, vyrůstal jsem na svém věrném ZHáčku, většinou s krátkými, kulobrokovými hlavněmi a zvyk je želená košile - ta kratší zbraň se mi tak nějak táhla lépe. Ale to už je preference každého z nás. Pažba se mi zdála sednout do ramene o něco lépe, ačkoliv orientační proměření neprokázalo zásadní rozměrové odlišnosti. Také je možné, že díky absenci středové pomocné mušky jsem prostě neměl přesnou kontrolu založení a zamíření zbraně. Faktem je, že ta kratší "lesačka" mi byla tak nějak bližší.

Dovolte mi teď shrnout celkové dojmy z brokovnic Akkar Churchill. Pro mě jako uživatele bylo především je příjemným překvapením celkové zpracování zbraní. Viděl jsem jich u dovozce asi sedm a všechny vypadaly a fungovaly stejně dobře. Horší zpráva je to ovšem pro konkurenční zbrojovky, kterým cenově dostupná turecká konkurence začíná nepříjemně šlapat na paty, pokud už v Turecku nevyrábějí samy.
Otázku délky pažby bych neřešil. Je to individuální záležitost, delší je podle mě lepší než kratší (dá se zkrátit) a u sportovní zbraně bych stejně asi uvažoval o instalaci nějaké pryžové, zpětný ráz tlumící botky. Každopádně je na zbrani dost kvalitního ořechového dřeva i na to, aby si střelec mohl nechat upravit podle svého individuálního vkusu jak pažbu, tak tvar předpažbí.
Jak už jsem řekl, Churchill má svůj základ nepopiratelně v staré Browningově B25 Superposé z roku 1925. To je zbraň, o které dodnes mnozí střelci tvrdí, že ta puška má ducha. Založila slávu kozlic a fakt, že její následovníci se úspěšně vyrábějí a prodávají dodnes, je víc než výmluvný. S Akkarem Churchill máme dnes možnost pořídit si v dostupné ceně zbraň původní Browningově Superposé velmi, velmi blízkou. Nebude to sice ta absolutní dokonalost pušky z továrny FN Browning, postrádá některé rafinované detaily (např. podélně posuvný jazýček spouště) ale přesto bude Akkar spolehlivá a odolná zbraň, která si dokázala podržet značnou část ducha svého vzoru.
Pokud se chcete začít věnovat sportovní brokové střelbě, stojí Churchill za úvahu. Jak budete střelecky růst a budete poznávat své meze, můžete si nechat zbraň dále ladit, mechanismus je známý a určitě najdete schopného puškaře, který vám ji bude schopen upravit podle vašich představ. Uvědomte si, že za rozdíl mezi cenou Akkaru a nějaké "velké značky" budete schopni střílet a učit se, až vám budou uši zaléhat, oči přecházet a rameno budete mít modré jako borůvku.
Pokud hledáte zbraň do honiteb s drobnou zvěří nebo na vodní pernatou, opět je Chuchill zajímavou volbou. Jako čistě pracovní zbraň má v našich končinách a tradici jen jedinou nevýhodu. Nemá možnost výměnných kulobrokových hlavní, konstrukce spoušťového ústrojí s jednospouští pro to ani není vhodná. Pokud ale jste schopni se s tímto omezením smířit, pak máte určitě o čem přemýšlet.

Za spolupráci při přípravě tohoto článku a umožnění vyzkoušení zbraně děkuji panu M. Sentivánimu z olomoucké firmy ADDA- zbraně, která od letošního roku tyto zbraně do ČR dováží . Servisní činnost, provádí firma Factory Arms Olomouc, spol. s r. o.