Časopis Myslivost

VELKÁ NÁSOBILKA
"Koukejme, tyčky s Hukinolem si sem nasázeli! Tak jim je pěkně přejeďte," pravil agronom firmy Agrošrot, s. r. o., když uviděl pečlivě rozmístěné "odpuzovače" černé zvěře na kraji jeteliny, která sahala až k samé hraně smíšeného lesa "To nám ale můžou prasata udělat v kukuřici pěknou paseku, šéfe," namítl traktorista, "maj to tam přes tohle zelený kousek." "A vo to právě jde," pokračoval jeho nadřízený, "tak sakra nemudrejte, Novák, a konejte!" Traktorista Novák tedy konal, ale moc moudrý z toho nebyl. Což by ostatně nebyli ani jedinci, kteří ukončili vzdělání vyšší než sedmou třídou základní školy jako dotyčný.
O pár hodin později seděl agronom Jakub ve své kanceláři s malým obrýleným mužíkem: "Tak co jste mi přinesl, pane inženýre?" Oslovený před ním mlčky otevřel desky s fotografiemi - agronom se podíval na první a obdivně hvízdl: "No to je paseka! Sakra - a tady!" pokračoval v prohlížení a pak se zeptal: "No dobře, ale jak to souvisí s náma?" "Na těch detailech není vidět, kde je pole se způsobenými škodami. Když u vás divočáci opravdu něco provedou a přidáme nějaký celek vašeho poškozeného pole, můžeme pak tohle všechno přidat. A škody pěkně vyšroubovat." "No koukejme, vy jste teda opravdu znalec - to doporučení sedí!" rozesmál se spokojeně agronom.
Ve dveřích se obrýlený mudrc málem srazil s chlapem o dvě hlavy větším, mysliveckým hospodářem z honitby sousedící s pozemky, na kterých Agrošrot pěstoval ohroženou kukuřici - myslivost u něj vykonával i náš agronom. "Tak načs mě volal, Kubo?" zahlaholil hromovým hlasem nově příchozí. "Koukej, Vendo, vemu to zkrátka. Já potřebuju, aby si černá trošku zahospodařila v naší kukuřici. Pak lesočechům napálíme pořádný škody - a to by v tom byl sakra čert, abysme se nějak nedomluvili, že nám ty pole a louky pustěj." "Myslíš, že na to půjdou?" váhal hospodář. "Koukej, když budou mít na stole plaťák na statisíce, bude s nima jiná řeč než teď." "No - mně by se to líbilo . Tak co potřebuješ?" "Tlačit na hranicích na divočáky, aby raděj zůstávali tady!" ukázal agronom na mapě visící na stěně pole, kde již stála ve skutečnosti docela vzrostlá kukuřice.
U mapy zůstal i po odchodu kamaráda myslivce a vedl si nad ní monolog plný naděje: "Dvě stě hektarů - prej vždycky historicky patřily k tý lesní honitbě. Ale proč? A co se stane, když už nebude? K čemu jsou lesočechům v režijní honitbě pole a louky? Navíc plný drobný zvěře - víc než z poloviny samá buřina, meliorační strouhy, rákos kolem rybníčků, ideální . Do toho naše kukuřice a jetelina. Když tam sakra hospodařím, tak bych tam sakra snad taky moh lovit!"
***
"A ještě doporučený psaní od Agrošrotu," rozdělávala pracovnice lesní správy s lesním správcem poštu. "Ach jo," povzdechl si, "to zas bude nějaká ptákovina, od nich nemůže člověk nic dobrýho čekat." A taky že byla! Agronom zemědělské firmy v dopise tvrdil, že černá zvěř způsobila mezi dvěma jeho zářijovými pochůzkami, které dělilo přesně šest dní, na dvanácti hektarech kukuřice škodu 241 517 korun - a hned přiložil výzvu k zaplacení oné částky. "Kdy to posílali?" vzhlédl od nepříjemné četby. "V pátek druhého října, ale datováno je to ve čtvrtek prvního." "Jasně - počkali si na víkend. Vsadil bych se, že než tam dojedem, bude už sklizeno." A taky že bylo, i když na místo vyrazili hned následující den - tuhle sázku by lesní správce vyhrál! Zaplatit ovšem takovou sumu v podstatě vystřelenou od boku samozřejmě odmítl - a začala papírová válka.
První dopis šel od lesní správy s nabídkou jednání, které by umožnilo nějakou formu dohody o výši škod a jejich případné úhradě. Skutečností totiž bylo, že divočáci onu spornou kukuřici i přes veškerou snahu zabránit jim v tom a přes intenzivní lov občas navštěvovali. Na první nabídku přišla po čtrnácti dnech, tedy ještě v říjnu, odpověď, že není o čem vyjednávat, což dokládá přiložený znalecký posudek. Jím ovšem vyčíslená škoda vzrostla a zastavila se až na 296 923 korunách. A z obálky se vysypaly fotografie, o jejichž původu už něco víme . Další písemný pokus se snažil znovu vyvolat jednání o celé záležitosti a především výši škody, kterou měla černá zvěř způsobit během jednoho jediného zářijového týdne. Vždyť podle pozorování držitele honitby, kterou kromě nešťastných sporných pozemků tvořil tisícihektarový lesní komplex, vycházely do kukuřice dvě asi dvanáctičlenné tlupy divočáků - to by jeden kus černé zvěře za týden spolykal kukuřice za 12 000 Kč, ať by se jednalo o dospělého kňoura nebo půlroční sele! Nabídka ale opět vyzněla do prázdna - lidé na lesní správě se zase jen dozvěděli, že Agrošrot, s. r. o., nehodlá o ničem vyjednávat a záležitost předal soudu. A než stačili odpovědět, byl tu rovnou platební příkaz, tentokrát už na 321 555 korun. Právník lesního závodu podal odpor a cesta k soudu byla otevřená.
***
Tady si dovolíme malou odbočku k nelehké úloze soudců v kauzách týkajících se myslivosti. Když řidič automobilu nedá přednost v jízdě, sejme a zraní cyklistu, dovede si to představit a případně řešit i ten, kdo nevlastní řidičský průkaz. Podobné je to, když kapsář okrade starou paní v tramvaji, nebo nezodpovědný otec neplatí dva roky alimenty. Ale když jde o myslivost, jak má třeba zrovna škody způsobené divočáky na kukuřici řešit odpovědně chudák soudkyně, která kňoura viděla jednou v zoo a kukuřici leda vařenou na talíři? To prosím není nic proti takové soudkyni, každý máme svoje hobby, to je jen konstatování, jak vysoce odborná je myslivost a jak těžko se v ní mohou orientovat v tomto směru laici. A u soudů prvního stupně žádní specialisté na tuto oblast pochopitelně nejsou - ani nemohou být.
Ale zpátky k našemu případu, kde více než škody zvěří hrála důležitou roli velká násobilka, kterou poškození zemědělci při jejich výpočtu nejspíš použili ve snaze trochu si vylepšit platební bilanci.
No - zatím probíhá klasický ping-pong mezi soudem nalézacím a soudem odvolacím. Jednou tak, jednou tak. Co tedy dodat závěrem?
Není naším zvykem uveřejňovat "soudničky" vycházející z případů, u nichž zatím nebyl vydán konečný pravoplatný judikát nebo které nebyly jinak uzavřeny. Tentokrát jsme udělali výjimku: celá věc se totiž může táhnout ještě - a to nepřeháníme - roky a přitom se jedná o důležité varování mysliveckých sdružení i dalších subjektů hospodařících v podobně "nebezpečných" honitbách. Obdobný spor se zemědělci by mohl leckde být likvidační, proto je třeba jak loveckým tlakem škodám co nejvíce předcházet, tak se snažit o rozumnou dohodu a spolupráci. A včas!

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 52 (odpovědnost uživatele honitby), § 53 (opatření k zábraně škod působených zvěří) a § 55 (uplatnění nároků) zákona o myslivosti.

Na motivy skutečného případu připravil
Jaroslav Šprongl