Časopis Myslivost

Z tohoto důvodu jsem neodolal nabídce uveřejněné v březnové Myslivosti a přihlásil jsem se do expedice "T-t 2009" MVDr. Jiřího Kraifa na lov tetřevů a tetřívků v Rusku. Jednalo se o společnou loveckou akci, které se účastnilo 9 zájemců ve dnech 10. Až 15. dubna v Tverské oblasti, asi 260 km severozápadně od Moskvy u řeky Medvědice. Z Prahy jsme odletěli 10. dubna v 9 hodin a na letišti Šeremetěvo v Moskvě jsme přistáli v 11.30 hodin, tj. ve 13.30 hod ruského času. Po odbavení, které bylo náročnější u těch účastníků expedice, kteří si vezli vlastní zbraně, nás přivítal Saša - zástupce lovecké společnosti Free Lance. Doprava z Moskvy na loveckou základnu (bázu) byla zajištěna mikrobusem.
V podvečerní době jsme přijeli k řece Medvědici a u stejnojmenné vesnice jsme byli ubytováni na lovecké chatě v tajze. Z tajgy nás ovanul chladný vzduch, neboť tam doposud ležel sníh a po řece pluly ledové kry. Podle slov správce chaty Sergeje byl příchod jarního počasí zpožděn minimálně o dva týdny. Po večeři nás vedoucí expedice seznámil s rozpisem účastníků na první sobotní lov tetřevů.
Vstáváme ve tři hodiny ráno a po vypití šálku dobrého ruského čaje odjíždíme s kolegou Jirkou gazíkem do vesnice, kde nás čekají průvodci a pásové vozidlo na dopravu k tokaništím v tajze. Vyjeli jsme za tmy, měsíc byl však druhý den po úplňku a krásně ozařoval spící tajgu. Vozidlo nás překvapilo, avšak po několika stovkách metrů jsme pochopili, že bez něho bychom se nikam nedostali. Za námi zůstaly více než půl metru hluboké rýhy plné bláta a sněhové tříště. Cesta necesta po hlubokých výmolech a často i přes nálet bříz pokračovala dál do nitra tajgy odhadem asi 10 až 15 km. Konečně zastavujeme a Jirka s jedním průvodcem vystupuje.
Po dalších několika kilometrech se hřmotné vozidlo zastavilo a já s druhým průvodcem pokračuji pěšky březovým porostem asi 500 m k borovicovému hájku. Tam stojíme beze slov a pohybu do půl šesté ráno, kdy se začíná probouzet nový den. Je naprosté ticho, které je narušeno jen přeletem kachního páru. Průvodce se rozhlíží po korunách borovic a pak mi pološeptem sděluje, že vidí zahřadovaného tetřeva, který však v mrazivém ránu nevydá ani sloku. Za těchto podmínek nehodlám kohouta lovit a necháme ho odletět.
Před šestou hodinou opouštíme stanoviště a vracíme se k vozidlu. V tom slyšíme výstřel na prvním stanovišti, věřím, že Jirka byl úspěšný. Po příjezdu na menší mýtinu, kde čekali kolegové, se však dozvídáme, že kohout velmi slabě brousil a po chybené ráně ho viděli odlétat. Pro jistotu prohledáváme porost v okruhu asi 100 m, ale bezvýsledně. Ani ostatní kolegové nic neulovili, ba ani neviděli.
Večer čekáme na zarostlé pasece blízko chaty na sluky a husy až do úplné tmy. Jednoho z našich kolegů překvapil statný losí býk, který z nitra tajgy směřoval k řece.
Druhý den ráno pokračuje lov na tetřeva podle předchozího scénáře s tím rozdílem, že se mírně oteplilo a sníh v tajze již není zmrzlý a chůze v něm je značně problematická. Na tetřeví tok čekáme opět marně. Nedělní odpoledne je prozářené jarním sluncem, které nás láká ven a vydáváme se proto do divočiny podél řeky Ušalky, která je přítokem mnohem větší Medvědice. Sníh je mokrý, terén podmáčený, a proto bez rybářských holinek je chůze nemyslitelná. Vyzbrojeni jsme brokovnicemi a ve výbavě nechybějí ani vábničky na jeřábky.
Ušalka je říčka s poměrně bystrým tokem asi 7 m široká, jejíž břehy jsou porostlé olšemi, jívami a břízami. Na mnohých dřevinách je patrná přítomnost bobrů, stopy losů nejsou zde také žádnou vzácností. Některé úseky kolem říčky jsou bažinaté a musíme je zeširoka obcházet.
Na chatu se vracíme v podvečer, poměrně unaveni, avšak obohaceni novými dojmy z divoké přírody. Dosavadní lovecké neúspěchy náladu účastníků expedice nepoznamenaly, po večeři si připíjíme vodkou a zábava je velmi družná, obohacená množstvím mysliveckých zážitků a historek z lovů v Česku.
Třetí den je na programu lov tetřívků v jižnější oblasti vzdálené od chaty asi 160 km. Vstáváme v jednu hodinu ráno a gazíkem jedeme na jih. Jsem ve skupině, která čítá tři lovce. Jirka vystupuje jako první a odjíždí druhým vozidlem s průvodcem, který na nás již čekal. Já s kolegou Jardou a Sergejem pokračujeme dalších asi 10 km k tokaništi, které je tvořeno planinou porostlou suchými travinami o výměře několika hektarů. Přijíždíme ještě za úplné tmy. Průvodce nás zavádí do krytů - šalaší, což jsou budky pro jednoho lovce ve tvaru stanu zhotovené z rákosu.
Kolem páté hodiny ranní slyším kachny, bekasiny a pak přilétají tetřívci. Vidět je není, ale typické "šu-šu-šu" se ozývá z několika stran. Namáhám oči a po chvíli konečně rozeznávám siluetu kohoutka s bílým tatrčkem naproti vlezovému otvoru šalaše. Z pokleku na něho vystřelím a po ráně vůbec netuším kam zmizel. Po chvíli střílí Jarda, broky hvízdají blízko mé šalaše a vzápětí nato tetřívci odlétají.
Světla už venku přibylo, vylézáme ze šalaší a zjišťujeme, že obě rány minuly cíl. Vzápětí přijíždí gazík a Sergej nám radí čekat dál v šalaších. Tetřívci se skutečně vrátili, opakujeme oba střelbu, bohužel na velkou vzdálenost. Po Jardově ráně slyším zřetelně, jak zasažený kohoutek skáče a třepe letkami několik kroků za mou šalaší. Na závěr lovím beze zbraně pouze fotoaparátem. Po odletu tetřívků marně hledáme Jardova kohoutka, až odpoledne ho dohledali průvodci v nedalekém rákosí se psem. Jirka na druhém tokaništi ulovil také jednoho kohoutka.
Čtvrtý den se podařilo ulovit našim kolegům další dva tetřívky a odpoledne na člunu po Medvědici několik kachen. Večerní čekání na sluky bylo pro jednoho z nás rovněž úspěšné.
Nadešel poslední, pátý den našeho pobytu, kdy jsme měli odjíždět po obědě do Moskvy. Vzhledem k nevalné bilanci ulovené zvěře jsme velmi brzy ráno chtěli využít poslední možnost k lovu. Tato snaha byla korunována úspěšným ulovením jediného tetřeva a dalším ulovením tetřívka.
Závěrem chci dodat několik slov ke zhodnocení této expedice sám za sebe a věřím, že i za většinu účastníků. Lov každého druhu zvěře má svoje specifika a úspěšnost je závislá vždy na podmínkách, zejména na počasí. Na lovu tetřevů v Rusku jsme si ověřili, že toto pravidlo platí dvojnásobně. Pokud se jedná o lov tetřívků, je nutné mít podle mého názoru minimální zkušenost, která se týká především odhadu vzdálenosti za špatných světelných podmínek a střelby z nízké pozice z krytu. Domnívám se však, že pro vnímavého myslivce není úlovek vždy tou prioritní záležitostí. Poznatky a zážitky z ruské tajgy jsou toho pro mne dostatečným dokladem. Příštím expedicím do Ruska bude Diana určitě štědřejší.