Časopis Myslivost

Ke stolu v kanceláři s námi zasedly Silvie Šťávová, MBA - jednatelka Panství Bechyně CZ, s.r.o., Věra Burianová - ekonomka a nadšená myslivkyně a Alice Suchanová - PR manažerka, zatím nemyslivkyně, ale už se na zkoušky prý zcela vážně připravující.

Dejme ale slovo nejprve paní jednatelce. Kde se vlastně u vás vzala záliba v myslivosti a jak dlouho už aktivně myslivost provozujete?
Silvia Šťávová: Já jsem myslivecké zkoušky skládala v roce 2003 a myslivcem byl u nás můj děda. Já jsem se k tomu dostala víceméně samovolně také díky bývalému správci tady na panství. Je třeba to vidět také z pohledu, že když máme majetek, máme honitby, tak bylo nanejvýš vhodné a také účelové, že jsem se začala o myslivost zajímat, myslivost tedy není pro mne jenom hobby, ale i profesní záležitost. Takže u mne to není s myslivostí od dětství tak jako v tradičních mysliveckých rodinách. V roce 1995 se naše rodina přestěhovala do Čech a až po studiích, kdy jsem se o myslivost začala víc zajímat, jsem se k mysliveckým zkouškám odhodlala. A to také z důvodu, abych získala větší uznání tady mezi myslivci muži.

Pořádaly jste zde setkání bavorských a českých žen, jste tedy asi všechny členkami ženského spolku?
Ano, podporujeme myšlenku na ženské hnutí v myslivosti a vůbec větší aktivitu žen v zeleném. Proto jsme se přihlásily k zajištění onoho prvního setkání. Čtenáři už jistě zprávu ze zasedání v Myslivosti četli, ráda bych ale uvedla na pravou míru, jak je to s těmi spolky u nás. Jednatelka OMS Tábor Věra Borkovcová, velmi aktivní a činorodá žena, iniciovala založení ženského spolku Diana, kde se sešlo asi padesát žen, je to událost poměrně čerstvá a v nejbližší době počítáme nejen že se sejdeme a prodiskutujeme si, jak činnost dál rozvíjet, ale také si uděláme jasno, jak budeme vystupovat na veřejnosti, zda pojmeme spolek jako regionální nebo celorepublikovou záležitost. Vše budeme asi také prezentovat na stránkách Myslivosti. Část aktivních žen se ale také angažuje v nedávno založené Jihočeské společnosti pro ochranu přírody a myslivost, o.p.s., v jejímž rámci vznikla jakási ženská sekce pod názvem Artemis. Takže jsou to sice jakoby dvě různé skupiny žen, ale ve skutečnosti je to stále stejná aktivní skupina žen zde z Táborska a blízkého okolí.

Vy chcete ve spolku zapojit ženy aktivní myslivkyně. Ale chcete také, a jakým způsobem, zapojit například manželky mužů myslivců?
Jsme přístupné i jim, protože je řada takových, co nejsou aktivní myslivkyně, ale doprovázejí své muže na hony a různé jiné myslivecké akce a mysliveckého života se také aktivně zúčastňují. Upřímně řečeno k tomuto tématu jsme se vlastně ještě podrobněji nedostaly, zatím je to tak nové, že spíš sondujeme ty ženy, které jsou aktivní, nejprve pro aktivní myslivkyně chceme po vzoru bavorských žen vytipovat oblasti, kde se můžeme angažovat, prodiskutovat si akce, které budeme pro ženy pořádat, a nebo se na nich budeme podílet, chceme nabídnout ženám zajímavý program a činnost. Ale je ještě opravdu brzy, slibujeme, že včas vše oznámíme také prostřednictvím stránek Myslivosti, budeme se chtít zpropagovat a oslovíme jistě ženy se zájmem o myslivost i z jiných míst republiky.
Věra Burianová - ekonomický pracovník: K tomu mohu říct, ze své vlastní zkušenosti, že manželky myslivců se mysliveckých akcí zúčastňují, ale dělají zatím spíše to zázemí a zabezpečení. V tomto směru jsou ženy nemyslivkyně velice aktivní. Záleží na každém mysliveckém sdružení, kolik akcí do roka organizuje, ale všude je to tak, že je tam aktivní jádro, včetně jejich rodinných příslušníků, které všechno organizuje, mezi nimi právě mnoho žen ať už aktivních myslivkyň, a nebo jen manželek myslivců. Prostě si myslím, že myslivost bez žen by nebyla úplná. A jistě se najde více činností, které si mohou ženy organizovat a plánovat samy, to není nějaká odtažitost vůči mužům, ale jistě uznáte, že pro ženu je například mnohem příjemnější trénovat střelbu na střelnici ve společnosti jiných žen než jedna samotná mezi samými muži. A takových příkladů by se dalo najít více, můžeme jistě přispět nejen v práci s mládeží, v propagaci myslivosti na školách, můžeme diskutovat i o čistě ženských věcech jako je móda, vaření, šperky, ale taky se samy mezi sebou odborně v myslivosti vzdělávat.

Ale abychom se vrátili k panství Bechyně. Kolik je vás tady na panství aktivních žen myslivkyň?
Zatím jen dvě, respektive ještě jedna má lovecký lístek, ale není aktivní, paní Mitanová, která je na zámku kastelánkou. Brzo snad i mladší sestra Nicole Šťávová a Alice Suchanová.

Pojďme k hospodaření a vlastní myslivosti. Jak byste charakterizovaly panství?
Panství Bechyně CZ, s.r.o. je společnost, která hospodaří na necelých 5000 ha majetku Panství Bechyně. Naší hlavní činností je hospodaření v lesích a vedle toho provozujeme čtyři honitby. Jednou z nich je obora Obůrka, která má 140 hektarů a tam máme mufloní a daňčí zvěř. Dále to jsou honitby Černice, Opařany a Hemera. Celková rozloha honiteb je asi 3500 ha, přičemž jednu honitbu - Opařany - jsme pronajali. Dále provozujeme a obhospodařujeme nejen renezanční zámek včetně rozsáhlého zámeckého areálu, ale také mnoho nemovitostí na Bechyňsku. Většinu získaných financí z lesnictví reinvestujeme zpět do obnovy zámku a dalších nemovitostí. Takže toto děláme ani ne tak pro nás, ale hlavně pro turistický ruch v našem regionu. Víte, on každý vidí zámek, historické prostory, další nemovitosti, ale už nevidí, že všechno potřebuje údržbu, péči, obrovské množství investic, panství je také velká a dlouhodobá odpovědnost.

A pořádáte také nějaké myslivecké akce na zámku?
Silvie Šťávová: Ne, zatím nepořádáme žádné myslivecké plesy a společenské akce, kromě naší vlastní poslední leče. Ale zrovna nedávno jsme se domlouvali v Táboře a chtěli bychom tady pořádat Národní mistrovství mysliveckých trubačů. Máme tady pro to ideální prostředí, jelikož areál je uzavřený a mohly by se tady rozmístit různé kategorie, aniž by se navzájem rušily. A příští léto bychom chtěli uspořádat v prostorách bývalé jízdárny výstavu obrazů nebo fotografií s mysliveckou tématikou, budeme rády i za další tipy a nápady. Naším záměrem je, aby areál žil, byl zajímavým místem pro návštěvu a abychom přispěli jsme také k obohacení společenského a kulturního života nejen na Bechyňsku.
Aby ale byla informace o hospodaření úplná, musím doplnit, že ještě provozujeme golfové hřiště, které spravuje Zámecký Resort Bechyně, s.r.o., jehož jednatelkou jsem též já, který zastřešuje veškerou turistiku, gastronomii a veškeré služby, které v tomto směru nabízíme. To znamená hotel, zámek pro různé konference, firemní akce a svatby. Pak máme lovecký zámek v Černicích, který jsme začali rekonstruovat v loňském roce na jaře a dokončovali a zprovoznili jsme ho letos na jaře. Historie tohoto zámečku je dost pohnutá. Byl postaven jako jeden z tradičních stylových loveckých zámečků v historické Černické oboře; za minulého režimu ho ale provozovalo ČVUT a ti se tam dost stavebně vyřádili tím, že veškeré místnosti přepážkovali sádrokartonem, nastěhovali tam válendy a udělali ze zámečku ubytovnu. My jsme z objektu naopak udělali velmi luxusní pokoje, kterých je celkem třináct. Z toho jsou dva svatební apartmány. V prvním patře je krásná konferenční místnost, která se přímo nabízí na pořádání svatební hostiny nebo firmy tam mohou pořádat konference, firemní prezentace a podobně. Ještě nás čeká parková úprava v okolí zámečku. Dalšími našimi aktivitami jsou hotel Panská přímo na bechyňském náměstí a penzion Golf v Černicích, ke kterému patří devítijamkové golfové hřiště. Rádi bychom také opět začali pořádat kulturní léto, které se tady dříve konalo a doufáme, že se zase konat bude.

Dobře, vraťme se ale zase k myslivosti, kvůli které tady hlavně spolu jsme. Kolik lidí mysliveckou činnost na panství zajišťuje?
Máme mysliveckého hospodáře pana Podhradského, který veškerou mysliveckou činnost zastřešuje a pak máme šest hajných, kteří se starají o jednotlivé úseky, o které pečují jak lesnicky, tak tam provádějí i myslivost. Nejlepší přehled je asi v tabulce, kterou vám k článku dáme.
V. Burianová: Hlavní zvěří v Obůrce je daňčí a mufloní zvěř a ve volnosti srnčí a černá zvěř. Občas se k nám zatoulá i vysoká, třeba na Černicích se pár kusů vyskytuje a na Hamerách také. Ale tam je to nepravidelný výskyt, protože jelení zvěř různě přetahuje. Ale na Černicích bývá jelení zvěř stabilněji, dřív to totiž byla jelení obora. V sedmdesátých letech se tam zrušila kvůli škodám na porostech.

A pohled na zvěř z hlediska trofejového?
V trofejích máme rekordy u mufloní zvěře někde kolem 203 bodů CIC, u daňčí zvěře asi okolo 222 bodů CIC. Jsou tu vcelku kvalitní trofeje a řada z nich se dostává do kategorie zlatých medailí.

Provádíte u vás například osvěžení krve?
S. Šťávová: Zrovna teď jsme osvěžili krev jedním špičákem od souseda a také my prodáváme jinam. Máme nové chytací zařízení, které jsme si postavili sami podle jiných chytacích zařízení, které jsme obhlédli jinde a myslím si, že neskromně mohu prohlásit, že to naše máme nejlepší. Teď budeme zrovna chytat mufloní zvěř na výměnu.

Nabízíte poplatkové lovy, to znamená, že máte klientelu tuzemskou, nebo zahraniční?
Máme obojí. Máme stálé české, například bývalé obchodní partnery, anebo dlouhodobější přátele. A pak máme také jistou klientelu ze Švýcarska a Německa. To jsou hlavně ti, kteří sem jezdí již dlouhá léta. Ti loví zvěř trofejovou a lov holé zvěře většinou zajišťují hajní. Jednou ročně děláme firemní naháňku na černou, kterou zajišťujeme vlastními silami, a zúčastňují se jí obchodní přátelé a sousedé z okolních honebních společenstev a mysliveckých sdružení. Její součástí je i poslední leč. Společným poplatkovým lovům se zatím bráníme, hlavně kvůli bezpečnosti. Dáváme přednost lidem, které známe a o kterých víme, že ctí a dodržují myslivecké tradice. Takže i při poplatkových lovech pak pasujeme na lovce a dodržujeme všechny tradice s tím spojené. Lovečtí hosté jsou ubytováni v našich zařízeních ,a nebo přímo uprostřed Obůrky ve stylové lovecké chatě.

Jakým způsobem řešíte, anebo se potýkáte se škodami zvěří?
V. Burianová: V lesních honitbách to není tak markantní, ale škody také jsou a hlavně na lesním porostu, na sazenicích atd. Je to hlavně od srnčí zvěře, protože divočáci chodí i na polní honitby sousedů a případně na naše golfové hřiště. Tam už několikrát vyvrátili plot a přeorali golfové hřiště. Ale i s tím se musí počítat, jelikož černá zvěř je přemnožená všude, nejenom u nás. Jenom my ročně střílíme kolem sto kusů černé zvěře, a to nepočítám, kolik jich uloví okolní honitby, které jsou polní.

Když už jste zmínila golfové hřiště. Jak je oficiálně v honitbě zaneseno?
Je to podle zákona nehonební pozemek vyjmutý z lesního půdního fondu, takže ani nespadá do lesa jako takového.

Golfová hřiště jsou ale často solí v očích myslivců. Prý se používá docela dost chemie na udržení kvalitního trávníku?
Alice Suchanová: Tak to musím u nás popřít, ano, občas se použijí přípravky proti dvouděložným rostlinám a proti krtkům, ale jen v minimální a omezené míře, žádné kilogramy chemie do trávníků opravdu nejdou. Vše je založeno na permanentní péči správce greenu za použití tradičních metod.

A jak zužitkujete zvěřinu z ulovené zvěře?
S. Šťávová: Dáváme do výkupu. Na obou stranách máme člověka, který vykupuje. V Soběslavi máme pana Vondrušku a tady pana Kohoutka. S výkupem nemáme zatím problém.

Uvažujete také o školení na prohlížitele zvěřiny?
Pan Podhradský toto školení prodělal a je prohlížitelem, a protože máme ve spektru naší činnosti gastronomii, pořádáme svatby, společenské akce a rauty, chceme se logicky soustředit i na zvěřinu. Problém je ale v tom, že všichni říkají, že nám to prohlížitelství ulehčí, ale možnost přísunu vlastní zvěřiny do vlastní gastronomie, to je stále složitý úkol. My bychom museli zvěřinu přes výkup poslat do Prahy, tam zvěřinu prohlédnou, certifikují a pošlou nám ji zpátky. Pokud je totiž zvěřina určena pro veřejné stravování, tak jen náš prohlížitel zatím nestačí. To je pro nás stále velká komplikace. To samé je například s houbami. Takže bychom moc uvítali, pokud by bylo možné v zákonu postoupit na pozici, že by si mohli myslivci, majitelé a provozovatelé honiteb prodávat ulovenou zvěř přímo nejen vcelku v kůži nedělenou, ale také dělenou a porcovanou a tak, aby mohla být zvěřina použita pro gastronomické účely. Pro nás by bylo velkou pomocí, pokud bychom mohli naší vlastní zvěřinu, ulovenou a ošetřenou přímo zde na panství, hned také zpracovat a nabídnout hostům jako místní specialitu, tedy čerstvou, prověřenou a bez zbytečných převozů a dalších manipulací.

Když už jsme u lovů a honů, máte tady kromě spárkaté určitě i zvěř drobnou.
Máme, ale málo, protože jsme hlavně lesní honitba. Vodní plochy jsou pronajaté, má je honitba Hlavatce, a chová na nich kachny a nás pak pozvou na hon.

A z hlediska jiných druhů zvěře, třeba jací se tady vyskytují predátoři? Jaké s nimi máte problémy?
V. Burianová: Máme tady lišky a jezevce, ale jejich škody jsou neznatelné. Tlumíme je, ale jen to, co přijde, protože problémy s vysokými stavy predátorů nemáme. Jezevci jsou v Obůrce, ale ti takřka nejsou vidět.
Z hlediska péče o zvěř. Jakým způsobem zajišťujete krmivou základnu?
Krmivo nakupujeme, v lesích máme zvěřní políčka a každý hajný na svém úseku zakrmuje. Máme tady hodně dubů, takže zvěř si nejdřív sebere to, co má k dispozici a ve volných honitbách se nedokrmuje. Tam se dává jen pro spárkatou medikované krmivo. Krmíme jen v Obůrce.

Jaké máte tady v okolí vztahy se sousedy? Jsou nějaké problémy, co se týče provozování myslivosti na vašich pozemcích?
S. Šťávová: Nemáme vůbec žádné problémy, se všemi vycházíme dobře. Neprodáváme lovecké lístky a nedáváme nikomu ze sousedů možnost, aby mohl u nás lovit. Lovíme tu jen my a námi pozvaní hosté.

A z hlediska mysliveckého vztah panství Bechyně a OMS, státní správa atd. Jak jste na tom, jak vztahy hodnotíte?
Se všemi institucemi pravidelně a korektně komunikujeme, jak s táborskými, tak s těmi v Písku. Máme normální, bezkonfliktní vztahy. Vždy se rozumně dohodneme.

Ale přece jen - jste panství, provozujete myslivost. Jak na to reaguje vaše nemyslivecké okolí. Není tu nějaká závist? Máte nějaké odezvy? Jak negativní, tak pozitivní? Případně jak propagujete svou mysliveckou činnost.
S. Šťávová: Na Panství Bechyně je myslivost dlouholetou tradicí, provozuje se už několik století a tak to okolí i vnímá, prostě jako součást Bechyně. Je to i díky tomu, že se tady nemění vlastníci, myslivečtí hospodáři a ani hajní. Je to stabilní prostředí s určitými stabilními výsledky a vztahy jak partnerskými, tak na pracovištích, takže nedochází k žádným skandálům. Nedochází k žádným střetům a funguje to tu takto už asi od 18. století stále stejně. Než jsme převzali panství my, tak tady sídlila od roku 1948 Akademie věd a v lesích hospodařily Státní lesy. I když jeden ze závažných problémů, na který si teď vzpomínám, je ten, že lidé, kteří nemají k lesu kladný vztah, odhazují nám v něm odpadky, jezdí do našich soukromých lesů auty, na motorkách a čtyřkolkách, chodí na houby, pytlačí a podobně. Nejsou zvyklí, že les někomu patří, že už není všechno všech.

Jak vidíte vy postavení myslivosti a myslivců ve společnosti?
Tady řešíme spíš problém majetkový, jak zabezpečit a uhlídat soukromý majetek naším zaměstnancem. Naši hajní se střetávají s lidmi, kteří nevědí, co to je starat se o les a myslí si, že si tam mohou dělat co chtějí. Je to asi dva roky, co nám na jednom místě kempovali lidé a přitom se jim podařilo zapálit les. My jsme příklad toho, že hájíme jak soukromý majetek, tak myslivost. Musíme chránit třeba v době hájení klid zvěře před lidmi, kteří chodí do lesa a nezajímá je to a vlastně ani nevědí, že nějaká doba hájení existuje. Je to hlavně o osvětě, která u nás docela dost chybí. Není to jako například v Rakousku. U nás dokud se nepromění generace, které vyrůstaly v dobách komunizmu, kdy všechno patřilo všem, tak se asi těžko s tím dá něco dělat. A propagace myslivosti mezi nemysliveckou veřejností je mizivá. Je těžké vysvětlovat lidem, že les, který mají odjakživa za humny a dříve patřil všem, má teď nějakého majitele, který se o les stará, dává do něj finanční prostředky, a tak zákonitě chce, aby se tam člověk také nějak choval, pokud je mu tedy majitel ochoten vstup do lesa umožnit. To je pro ně velká novinka, na kterou si jen těžko budou zvykat. Takže je třeba s osvětou začínat už ve školách, aby si už děti začaly uvědomovat, že v lese je zvěř, někdo se o les i zvěř stará, někomu patří a je třeba se tam také podle toho chovat. A i to je jedna z věcí, kterou by měl mít dámský spolek v programu. Právě tuto osvětu mezi dětmi.

A vy jakožto firma se to snažíte nějak aktivně ovlivnit? Jaký máte vztah k místním školám - pořádáte nějaké akce pro děti, budujete v lese třeba odpočívadla a informační tabule?
V rámci soutěže O zlatou srnčí trofej byly dvakrát dvě skupiny v Obůrce, s dětmi tam byl pan Podhradský a učil je a seznamoval se zvěří, lesem a péčí o vše kolem. Přiznal, že občas učily děti i jeho. Ale jako jednatelka jsem tu teprve od září 2006 a ještě jsme se nedostali k tomu, abychom šli do školy, nebo že bychom nabídli místním školám a učitelům, že je možnost vyrazit s dětmi do lesa a udělat pro ně nějakou naučnou stezku. To vlastně souvisí už zase s programem ženského mysliveckého spolku, protože si myslíme, že ženy mají k dětem přece jenom blíž, než hajní, kteří toho moc nenamluví a velkou část dne tráví o samotě v lese.

Na závěr v oboře Obůrka
Povídání na zámku rychle a příjemně ubíhalo, vyrazili jsme ale také do terénu, prohlédli si černický zámeček i golfové hřiště, přece jen nejzajímavější byla obora zvaná Obůrka, na dohled od zámku jihozápadně přes údolí řeky Lužnice. V oboře jsme se setkali s hajným a oborníkem v jedné osobě Romanem Hrochem. Podle kroniky historie obory sahá do roku 1769, kdy ji založili majitelé panství Bechyně. Obůrka se za tu dobu dvakrát rozšiřovala. Jednou v roce 1856 a podruhé v roce 1968. Ještě za zmínku stojí rok 1817, od kterého je zdokumentováno, že na panství Bechyně jsou chováni daňci.
Normovaný stav zvěře v oboře je 50 daňčí a 50 mufloní zvěře. V současné době je skutečný stav zvěře vyšší. Ročně loví 25 kusů mufloní a 20 kusů daňčí zvěře.
Prohlédli jsme si také prostory lovecké chaty, kde se ubytovávají lovečtí hosté.
A na závěr jedno potěšení pro historika Doc. Kovaříka - cestou v oboře jsme narazili na obrázek sv. Huberta, tedy další příspěvek do dlouhého seznamu mysliveckých památek. K tomu nám řekl informace oborník Roman Hroch: Ano, v historické mapě jsem našel název U Huberta, a tak jsem se ptal manželky bývalého oborníka, jestli tam nevisel také obrázek sv. Huberta. Dověděl jsem se, že tam léta visel, ale pak nějak zmizel. Tak když jsem sem před pěti lety nastoupil, říkal jsem si, že když tady historicky název U Huberta je, tak by bylo dobré, kdyby tam také ten Hubert byl. Shodou okolností se mi jeden takový obrázek, z nějaké pozůstalosti, dostal do rukou, a tak tam teď už zase asi čtyři roky je. Je to keramický odlitek, který jsem vylil sádrou, provrtal. Připevnil jsem ho na dřevěnou podložku, pověsil na strom a je to místo, které nemine v oboře žádný z lovců."

Takže jak je vidět, na Panství Bechyně se nejen starají o rozvoj myslivosti jako takové, ale nezapomínají opravdu ani na myslivecké tradice a historii. Odjížděli jsme s pocitem, že se myslivost dobře snoubí s ostatními hospodářskými činnostmi, opravdu není jen zálibou majitelů, ale zcela plnohodnotným podnikatelským záměrem. A to, že je myslivost vedena něžnou ženskou rukou, je jen dobře, ženy v myslivosti potřebujeme, i prostřednictvím žen totiž můžeme dokázat společnosti, že nejsme jen partou zvrhlých střelců toužících po úlovcích. Těšíme se tedy mimo jiné i na aktivity ženského spolku, ať už se jmenuje Diana či Artemis.
Zpracovali - Marcela KUKLOVÁ a Jiří KASINA